SpoleÄenstva rostlin

Společenstva rostlin 

Jaroslav Vojta

Co je to rostlinné společenstvo 

Neuhäusl (1980): 

„Soubory rostlin, vznikající společným soužitím druhových populací 

v určitém prostředí. Výběr druhů a jejich populací je ve fytocenóze 

je určován podmínkami prostředí, tj. souborem faktorů na 

fytocenózu působících, a vzájemnou konkurencí.“ 

Palmer et White (1994): 

„Soubory rostlin v rámci určitého úseku v čase a prostoru libovolné 

velikosti.“

Existuje rostlinné společenstvo 

Organismální pojetí vegetace (Clements 1916): 

Společenstva jsou „superorganismy“ s vlastní ontogenezí (= 

sukcese) značně nezávislé na vnějším prostředí. Sukcese se 

opakuje jen s malými obměnami. 

Individualistické pojetí vegetace (Gleason 1926): 

Jednotlivé druhy se ve společenstvu potkávají jen v důsledku 

náhody a selekce prostředím.


Austin (2005)

Hranice společenstev 

• náhlá změna stanovištních podmínek – ekoton 

• kontakt dvou společenstev → lemové „společenstvo“

Existuje rostlinné společenstvo








Austin (2005)


Austin (2005)


Austin (2005)

Příčiny diskontinuity vegetace 

- Neúplný gradient prostředí 

- Silná dominanta (a interakce mezi druhy vůbec) 

- (Artefakt - preferenční způsob sběru dat) 

Diskontinua ve vegetaci běžně nalézáme, závisí ovšem na 

kontextu konkrétní krajiny a geografickém měřítku. Teoreticky 

jsou myslitelné v podstatě všechny možné přechody.

Různé úrovně diverzity: 

• genomy 

• druhy 

• životní formy 

• ekosystémy 

Diverzita 

Základní četnostní charakteristika ekosystému 

Druhové bohatství – pouhý počet druhů 

Diverzita – bereme v úvahu také význam druhů ve 

společenstvu

Druhová bohatost společenstva 

- počet druhů vs. plocha (species-area curve) 

- Počet druhů vs. Počet jedinců (Species accumulation curve) 

z 

S cA

Měření diverzity 

Diverzita závisí nejen na počtu druhů, ale i na vyrovnanosti početností 

(ekvitabilitě). 

Problémy 

• modulární organismy 

• velikostí nesouměřitelné organismy (ekosystémové studie) 

Řešení – použití na velikosti a počtu jedinců nezávislé charakteristiky 

(biomasa, pokryvnost).

Simpsonův index diverzity 

- odvozen z teorie pravděpodobnosti 

D 

 

1 

S 

 

2 

p i 

i1 

kde: 

S – celkový počet druhů 

p 

i 

 

N 

N 

i

(Gini-)Simpsonův index diverzity 

D 

1 

S 

 

i1 

2 

p i 

- dává relativně nízkou váhu vzácným druhům a vysokou 

váhu častým druhům 

- hodnoty od 0 do 1 - 1/S (maximum pro naprosto vyvážené 

společenstvo, kde mají všechny druhy stejný počet jedinců)

Míra vyrovnanosti na základě Simpsonova indexu 

diverzity 

E 

D 

D max 

D 

max 

1 

1 

S

Shannon-Weinerův index diverzity 

- odvozen z teorie informace (míra entropie) 

S 

H 

.log 

2 

i1 

p i 

p 

- jednotkou je jeden bit (odpovídá informaci, že nastal 

jeden ze dvou stejně pravděpodobných jevů) 

- v praxi se jedná o odhad veličiny – měl by se používat 

symbol H´ 

i

Míra vyrovnanosti na základě Shannonova 

indexu diverzity 

J 

H 

H max 

H log 

max 2 

S

Vlastnosti indexů diverzity 

S = 7 

D = 0,86 

E = 1 

H = 1,95 

J = 1 

S = 7 

D = 0,76 

E = 0,88 

H = 1,65 

J = 0,85 

S = 10 

D = 0,9 

E = 1 

H = 2,3 

J = 1 

S = 10 

D = 0,76 

E = 0,84 

H = 1,76 

J = 0,76

Čím je určena diverzita 

• Produktivita prostředí 

• Prostorová heterogenita 

• Nehostinnost prostředí 

• Stáří prostředí 

• Sukcese

Produktivita prostředí



Produktivita prostředí 

• produktivita může pozitivně působit na diverzitu v případě, 

že se zároveň zvyšuje diverzita zdrojů 

• některá málo produktivní stanoviště jsou druhově velmi 

bohatá 

• diverzita bývá nejvyšší ve střední části gradientu prostředí 

• ve střední části gradientu produktivity je zdrojů obecně 

dostatek, ale pro určitý druh se může některý stát limitující, 

což umožňuje koexistenci druhů 

• roli zde hrají další faktory – evoluční historie, převládající 

typ prostředí v krajině a pod.

Prostorová heterogenita 

• zpravidla nalezena silná korelace, heterogenita prostředí však 

zpravidla koreluje s jiným faktorem (zejména s velikostí plochy)

Nehostinost prostředí 

• problém s definicí „nehostinosti“ 

• „nehostinná“ prostředí jsou zpravidla vzácná a pokud 

převládají, postrádají heterogenitu (ovšem za značnou část 

heterogenity prostředí jsou zodpovědny samy organismy...)

Stáří prostředí 

• postglaciální migrace v temperátních oblastech x vysoké 

druhové bohatství v tropech 

• nově vzniklé lesy na zemědělské půdě 

• ostrovní biotopy

Sukcese

Druhová skladba společenstva 

• Historické + abiotické + biotické faktory, význam faktorů – funkcí 

prostorové a časové škály 

– species pool – soubor druhů schopných kolonizovat dané společenstvo 

(nebo soubor druhů v daném geografickém prostoru) 

– interakce 

– top-down, bottom-up procesy

Vertikální struktura společenstva 

• Vertikální gradienty prostředí → vertikální stratifikace společenstva – 

nadzemní a podzemní patrovitost 

– stromové, keřové, bylinné, mechové patro (E – étage) – gradient světla 

– svrchní, střední a spodní kořenové patro – stratifikace půdy (gradient 

vlhkosti, kyslíku, živin)

Struktura životních forem 

• Spektrum životních forem společenstva 

– indikace hlavních parametrů prostředí ()

Záznam rostlinných společenstev 

• Vegetační snímek – relevé 

– soupis druhů 

– odhad četnosti (individua, 

pokryvnost) 

• systém ploch – náhodný vs. 

pravidelný vs. subjektivní 

záznam 

– stanovení frekvence druhů 

• gradient – linie, pruh

Analýza vegetace 

• Vegetační záznam (snímek) – binární data (prezence/absence), odhad 

četnosti (abundance) 

• primární datová matice – druhové složení záznamů (snímků) 

• Jednorozměrná data – biomasa, počet 

druhů, index diverzity 

• mnohorozměrná data – druhové složení

Porovnání rostlinných společenstev 

• Podobnost společenstev 

• index podobnosti 

– kvalitativní (Sørensen S s = 2C/(A+B), 

Jaccard S j = C/(A+B–C)) 

– kvantitativní (např. Bray - Curtis) 

• euklidovská vzdálenost, korelační matice

Klasifikace společenstev 

• Klasifikace – porovnáním záznamů vytvořit skupiny 

diskrétních jednotek 

– fidelita – věrnost druhu dané jednotce 

• tabelární syntéza – stálost druhů C i = a i /n*100 [%] 

• numerické shlukovací metody 

– ne/hierarchické 

– mono- a polytetické 

– aglomerativní a divizivní (TWINSPAN)

Ordinace 

• Ordinační techniky – zjednodušení mnohorozměrného prostoru (data o 

druhovém složení) → ordinační diagram 

• lineární nebo unimodální odpověď druhů 

• nepřímá ordinace – gradient druhové skladby ve snímcích (PCA, CA, DCA, 

NMDS) 

• přímá ordinace – korelace gradientu prostředí s druhovou skladbou snímků 

(RDA, CCA)

SpoleÄenstva rostlin

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?

SpoleÄenstva rostlin