PÅÃruÄka Statika - Ytong

2. ROZŠÍŘENÉ VYDÁNÍ 

Praktická příručka pro navrhování svislých zděných konstrukcí 

STATIKA 

Řešení pro každý projekt

KOMPLETNÍ STAVEBNÍ SYSTÉM 

PRO ENERGETICKY ÚSPORNÉ STAVĚNÍ 

Stropní dílec 

Nenosný překlad 

Střešní dílec 

Plochý překlad 

(varianta 

k nosnému překladu) 

Tepelněizolační desky 

Ytong Multipor 

Ztužující věnec 

z U-profilů 

Věncová tvárnice 

Tvárnice pro vnitřní 

nosné zdivo 

Příčkovky 

Nosný překlad 

Obloukové segmenty 

Překlad zhotovený 

z U-profilů Ytong 

Obvodové tvárnice 

Schodiště na míru 

Tvárnice 

pro nosné zdivo 

Ytong/Silka 

Tvárnice pro vnitřní nosné 

a akustické zdivo Silka 

Stropní systém 

Překlad zhotovený 

z U-profilů Silka 

Suché maltové 

směsi a nářadí

Obsah 

1. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 

1.1 Praktická příručka Ytong . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 

1.2 Pórobeton . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 

2. Konstrukční prvky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 

2.1 Typy konstrukcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 

2.2 Nosné zdivo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 

2.3 Nenosné zdivo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 

2.4 Konstrukční systémy pro zděné stavby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 

2.5 Ztužující stěny, věnce a překlady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 

2.6 Stropní konstrukce Ytong . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 

3. Normy a zásady pro návrh zdiva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 

3.1 Zásady zdění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 

3.2 Štíhlostní poměr stěn . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 

3.3 Drážky a oslabení zdiva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 

3.4 Normy pro navrhování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 

3.4.1 Zatížení konstrukcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 

3.4.2 Pevnosti užívané při návrhu zdiva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 

3.4.3 Navrhování zděných konstrukcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 

3.4.4 Zdivo a zemětřesení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 

3.4.5 Soustředěné zatížení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 

4. Statické výpočty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 

4.1 Návrh svislé stěny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 

4.2 Postup výpočtu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 

4.3 Výpočet zatížení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 

4.4 Únosnost svislých stěn . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 

4.4.1 Obvodové zdivo Ytong P1,8 – 300, 375 mm. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 

4.4.2 Obvodové zdivo Ytong P2 – 350, 375 mm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 



4.4.5 Vnitřní zdivo Ytong P4 – 500, 300 mm. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 



4.4.8 Vnitřní zdivo Silka P12, 300 mm. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 



4.5 Návrhové únosnosti zdiva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 

4.5.1 Ytong P2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 

4.5.2 Ytong P4 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 

4.5.3 Silka P20 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 

4.5.4 Silka P12 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 

Názvosloví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72

1. Úvod 

1.1 Praktická příručka Ytong 

Tato publikace je zaměřena na použití zdicích materiálů značky Ytong na stavbách. Je určena pro 

stavební odborníky, projektanty, studenty stavebních škol, pracovníky investorských a dodavatelských 

firem a širokou stavební veřejnost. Cílem publikace je rozšířit informace a znalosti o konstrukčním 

a statickém řešení zděných objektů z pórobetonu. 

Obsah publikace je zaměřen především na řešení nevyztužených zděných svislých nosných konstrukcí 

z pórobetonových tvárnic Ytong a vápenopískových cihel Silka a jejich návrh podle současně platných 

evropských a českých norem – eurokódů. Pro navrhování zděných konstrukcí je určen eurokód 6 

s označením norem řady ČSN EN 1996. 

V textu publikace jsou zmíněny i další konstrukce z výrobního programu firmy Xella CZ, s. r. o., které 

systémově doplňují uvedené zdicí prvky. Jsou zde zařazena také stručná doporučení pro celkový návrh 

zděných objektů. 

Rychlé dotazy a odpovědi 

■ Komu je určena tato příručka 

Tato příručka je určena pro stavební odborníky, projektanty, studenty stavebních škol, pracovníky investorských 

a dodavatelských firem a širokou stavební veřejnost. 

■ Jaký je hlavní cíl brožury 

Tato příručka by měla odborníkům poskytnout praktický návod pro návrh svislých konstrukcí z pórobetonu 

Ytong a z vápenopískových tvárnic Silka. Příručka poskytuje čtenářům přehlednou orientaci v normách – 

eurokódech řady EC 6, platných od března 2010 jako jediné předpisy pro navrhování zděných konstrukcí. 

■ Co příručka obsahuje 

Příručka obsahuje přehled konstrukčních řešení svislých konstrukcí z materiálů Ytong a Silka s důrazem 

na nejvíce užívané, nevyztužené nosné stěny. Příručka popisuje také všechny důležité požadavky 

současných norem, které by měl projektant při návrhu obytných staveb znát a respektovat. V poslední 

části brožury najdete také vzorové příklady výpočtu zatížení a návrhu nosných stěn s porovnáním výsledků 

podle různých výpočtových metod. 

■ Návod na použití 

Aby příručka nebyla jednolitým nepřehledným textem podobně jako technické normy, pokusili jsme se 

text, kromě tradičního dělení do kapitol, rozčlenit navíc do několika významových linií, které jsou graficky 

výrazně označeny po stranách hlavního textu pomocí jednoduchých piktogramů. 

Paragraf – takto označené texty zvýrazňují pasáže, ve kterých jsou citovány 

důležité požadavky nebo pravidla a postupy závazné dle platných norem, zákonů 

nebo vyhlášek. Pokud čtenář hledá důležité odkazy na tepelně technické 

normy, může se v textu jednoduše orientovat podle tohoto piktogramu. 

TIP! 

Žárovka – žárovkou označené bloky textu zvýrazňují 

praktické tipy a rady, které je dobré znát. 

Pozor! 

Vykřičník – vykřičník označuje důležité informace, které souvisí s danou problematikou. 

4 1. Úvod 

1.1 Praktická příručka Ytong

Kalkulačka – symbol kalkulačky označuje drobné výpočty použité v textu. 

Vzorec – důležité vzorce a veličiny jsou v boční liště vzestupně očíslovány, v dalších textech 

jsou použity číselné odkazy na tyto vzorce. 

( Vzorec 1) 

1.2 Pórobeton 

Pórobeton je uměle vyrobený stavební materiál. Vzniká v autoklávech za působení zvýšeného tlaku 

a teploty. Stavební prvky z pórobetonu se velmi snadno opracovávají – dobře se řežou a frézují. Prvky 

jsou poměrně lehké a dobře se s nimi manipuluje. Spojují se dnes převážně tenkovrstvou maltou. 

Nízká tloušťka malty omezuje mokrý proces výstavby na minimum. Z pórobetonových tvárnic lze takto 

vytvořit rozměrově přesné bloky zdiva s hladkým povrchem a minimem spár. Vzniklé úzké spáry jsou 

výhodnější i pro statické působení zdiva. Shodné vlastnosti pórobetonu ve všech směrech redukují na minimum 

tepelné mosty na styku se základy, stropem a dalšími konstrukcemi stavby. Použití tenkovrstvé 

malty je výhodné i z tepelněizolačního hlediska, kdy vzniká téměř kompaktní blok z jednoho materiálu. 

Užití pórobetonu Ytong 

Pórobeton je zdicí materiál určený pro použití v pozemních stavbách. Je určen pro objekty pro bydlení, 

občanskou výstavbu a komerční výstavbu, a to všude tam, kde je požadována jednoduchá stavební technologie, 

rychlá výstavba a výborná tepelněizolační schopnost při jednovrstvé konstrukci obvodového pláště. 

Pozor! 

Pórobeton je vhodný zejména pro nízkopodlažní objekty od jednoho do tří podlaží. Je výhodný 

také pro obvodové vyzdívané pláště skeletů, izolační vyzdívky a vnitřní dělicí konstrukce – 

příčky. Výrobce dále nabízí i další použití pro stropní konstrukce, schodiště a zastřešení. 

Vzniká tak ucelený systém pórobetonových konstrukcí určených pro většinu nosných a dělicích 

konstrukcí objektu. Ucelená nabídka systémů Ytong a Silka dnes pokrývá potřebu 

návrhu stavby pro všechny svislé a vodorovné konstrukce. Zahrnuje svislé nosné stěny, 

obvodové stěny, stropní konstrukce, schodiště, příčky a střešní prvky. 

Při výstavbě zděných pórobetonových konstrukcí lze užít následující typy vyráběných materiálů: 

• P1,8 – 300 

• P2 – 350 

• P2 – 400 

• P2 – 500 

• P4 – 500 

• P4 – 550 

• P6 – 650 

Jednotlivé materiály se liší pevností v tlaku a tepelněizolačními vlastnostmi. Značky s nízkým číslem 

mají nižší pevnost v tlaku a lépe izolují. Vápenopískové cihly Silka jsou běžně dodávány jako P20, ale 

vyrábějí se rovněž pod značkou P12. 

TIP! 

Rekonstrukce 

Díky své nízké váze je pórobeton výhodný pro užití při rekonstrukcích a nástavbách budov. Jako 

jeden z mála materiálů vytváří poměrně lehkou konstrukci stěn nástavby a méně zatěžuje původní 

stavbu. Hodnota průměrné objemové hmotnosti se pohybuje mezi 5,0 a 6,5 kN/m³ podle 

užitého zdicího materiálu, což například při zdivu tloušťky 375 mm a výšce 2,75 m z tvárnic 

Ytong Lambda (třída P2 – 350) dává zatížení pouze 5,15 kN/m zdi. 

1. Úvod 1.2 Pórobeton 

5

Důvody pro užití pórobetonového zdiva 

■ Rychlost výstavby 

Rychlost provádění zděných konstrukcí je dnes jedním z důležitých parametrů ovlivňujících cenu stavby. 

Použití bloků jednotné skladebné výšky 250 mm, tvarově přesné bloky a užití tenkovrstvé malty přináší 

významnou úsporu času při výstavbě. 

■ Tepelněizolační schopnost 

Vysoká tepelněizolační schopnost pórobetonu umožňuje vytvářet jednovrstvé zděné konstrukce vyhovující 

požadavkům norem pro tepelné izolování budov, včetně doporučení na vyšší úsporu energie. Při 

použití zesílené nebo skládané konstrukce z materiálů firmy Xella můžeme navrhovat obvodové pláště 

pro nízkoenergetické objekty. Příkladem může být nosná část z tvárnic P2 – 350 v tloušťce 500 mm nebo 

slabší zdivo P4 – 500 s vnější izolační částí z materiálu Ytong Multipor. 

■ Nízká hmotnost 

Nízká hmotnost výrobků z pórobetonu je nejen výhodná pro vlastní výstavbu a manipulaci s prvky, ale 

přináší i úsporu v návrhu spodní stavby a šířce základových konstrukcí. Pórobeton běžně užívané kvality 

P2 – 400 je se svými maximálně 5,5 kN/m³ při běžné vlhkosti jedním z nejlehčích zdicích materiálů. Pro 

srovnání: lehčené a dutinové cihelné prvky začínají na hmotnosti 6,5 kN/m³ a běžné cihelné materiály se 

pohybují od 7,5 kN/m³ výše. 

■ Protipožární odolnost 

Pórobetonový materiál má výborné protipožární vlastnosti. Zdivo vytváří nehořlavý blok pro prostup požáru. 

Je zařazeno v třídě A1 /nehořlavé/ dle ČSN EN 13501 – 1 a vyhovuje pro většinu použití v objektech. 

Pórobeton z hlediska návrhu svislých nosných konstrukcí 

Zdicí prvky se zařazují do kategorií a do skupin. Existují dvě kategorie a čtyři skupiny zdicích prvků. 

■ Kategorie 

Kategorie postihují úroveň kontroly při výrobě zdicích prvků. Jsou uvedeny v materiálových normách, 

pro pórobeton v normě ČSN EN 771 – 4. Standardní výrobky se zajištěnou stejnou kvalitou výroby jsou 

zařazeny v kategorii 1. Pórobeton i vápenopískové tvárnice Silka jsou zařazeny do 1. kategorie. Zařazení 

je deklarováno výrobcem. 

■ Zařazení do skupiny 

Do skupin se zdicí prvky zařazují podle geometrického provedení, zejména podle počtu a umístění dutin 

v základní hmotě výrobku. Rozlišujeme čtyři skupiny lišící se procentuálním podílem dutin ve výrobku, 

od plných cihel po cihly výrazně děrované ve svislém a vodorovném směru. Pórobeton i tvárnice Silka 

jsou zařazeny do skupiny 1. V této skupině jsou zařazeny výrobky s procentuálním počtem dutin do 25 % 

objemu. Pórobeton je materiál bez dutin a chová se jako kompaktní stavivo. Zařazení do skupin uvádí 

obvykle výrobce. 

6 1. Úvod 

1.2 Pórobeton

2. Konstrukční prvky

2. Konstrukční prvky 

2.1 Typy konstrukcí 

Pórobeton užíváme pro následující typy svislých konstrukcí a vodorovných konstrukcí: 

■ Nosné stěny 

• samonosné vnitřní nosné stěny 

• samonosné jednovrstvé obvodové nosné stěny 

• samonosné ztužující stěny a smykové stěny 

• nosné stěny energeticky efektivních budov 

■ Nenosné stěny výplňové 

• výplňové nenosné zdivo pro skelety 

• příčky 

■ Další konstrukce 

Mimo prvky pro svislé konstrukce Ytong nabízí i další stavební konstrukce: 

• pórobetonové skládané stropy sestávající z nosných trámků, vložek a betonové zálivky 

• pórobetonové schody 

• pórobetonové střešní a stropní panely 

• pórobetonové obvodové panely 

Uvedené konstrukce nejsou dále podrobně řešeny v této publikaci. Je však stručně naznačeno jejich použití. 

Tab. 1. 

Technické údaje tvárnic Ytong 

třída pórobetonu: P1,8-300 P2-350 P2-400 P2-500 P4-500 P4-550 P6-650 

Pevnost zdicích prvků v tlaku f b dle EN 772-1 1,8 2,5 2,6 2,8 4,0 5,0 6,0 N/mm 2 

Objemová hmotnost v suchém stavu max. 300 350 400 500 500 550 650 kg/m 3 

Součinitel tepelné vodivosti λ 10 DRY (P=50% ČSN EN 1745) 0,080 0,085 0,096 0,120 0,120 0,140 0,170 W/mK 

Faktor difuzního odporu μ(ČSN EN 1745) 5/10 5/10 5/10 5/10 5/10 5/10 5/10 - 

Měrná tepelná kapacita c (ČSN EN 1745) 1,0 1,0 1,0 1,0 1,0 1,0 1,0 kJ/kgK 

Vlhkostní přetvoření ε 0,2 0,2 0,2 0,2 0,2 0,2 0,2 mm/m 

Přídržnost 0,3 0,3 0,3 0,3 0,3 0,3 0,3 N/mm 2 

Hmotnost zdiva bez omítek 400 450 500 600 600 650 750 kg/m 3 

Charakter. pevnost zdiva v tlaku f k dle ČSN EN 1996-1-1 1,32 1,74 1,80 1,92 2,60 3,14 3,67 N/mm 2 

Tab. 2. 

Technické údaje tvárnic Silka 

S20-2000 S12-1800 jednotka odkaz na EN 

Pevnost zdicích prvků v tlaku f b dle EN 772-1 20 12 N/mm 2 EN 771-2 

Průměrná hodnota pevnosti v tlaku 25 15 N/mm 2 EN 771-2 

Střední hodnota objemové hmotnosti 2000 1800 kg/m 3 EN 771-2 

Součinitel tepelné vodivosti λ 10 DRY 1,05 0,81 W/mK EN 1745 

Faktor difuzního odporu μ 5/25 5/25 - EN 1745 

Měrná tepelná kapacita c 1000 1000 J/kgK EN 1745 

Vlhkostní přetvoření ε 0,2 0,2 mm/m - 

Charakteristická hodnota pevnosti v tlaku f k 10,2 6,6 N/mm 2 EN 1996-1-1 

Hmotnost zdiva 2200 2000 kg/m 3 - 

8 2. Konstrukční prvky 

2.1 Typy konstrukcí

2.2 Nosné zdivo 

Pro svislé nosné konstrukce užíváme pórobeton Ytong ve značení P2, P4 a P6 a vápenopískové 

tvárnice Silka P20 a P12. Materiály jsou takto značeny bez přímého odkazu na pevnosti v tlaku. 

Zde upozorňujeme na změnu v rozšíření značení pórobetonu Ytong. 

■ Pórobeton Ytong 

Pro nosné zdivo můžeme užít pórobeton všech značení. Výběr určité značky závisí na velikosti působícího 

zatížení. Pórobetony značky P1,8, P2, P4 a P6 se vyrábí v blocích výšky 249 mm pro skladební výšku 

250 mm se šířkou 200, 250, 300 a 375 mm. Při osazení bloků příčně lze vytvořit zdivo tloušťky 500 mm. 

Pozor! 

Nejužívanější je pórobeton P2 – 350 a P2 – 400 s nejnižší pevností 2,5 a 2,6 MPa. Není proto 

určen pro větší zatížení do vyšších budov. Tato nevýhoda je částečně kompenzována při 

použití větších tloušťek konstrukce 375 a 500 mm. Pórobeton pevnosti P4 nebo P6 se užívá 

pro větší zatížení stěny, kde P2 nevyhovuje. Lze jej užít pro dolní podlaží objektu a pilíře. 

■ Vápenopískové tvárnice Silka 

TIP! 

Pro více zatížené stěny a nosné stěny vícepodlažních objektů jsou určeny vápenopískové 

tvárnice Silka pevnosti P20 nebo P12. Vápenopískové tvárnice můžeme užít pro vnitřní nosné 

stěny, ztužující příčné stěny anebo nosnou část sendvičového obvodového pláště doplněnou 

vnější tepelnou izolací. 

Obr. 1. 

Příklad řešení svislých stěn objektu 

ŘEZ 

PŮDORYS 1. NP 

Obvodové nosné stěny 

Tab. 3. Užití pórobetonu 

Tepelněizolační obvodové zdivo, vyzdívky pro skelety 

P1,8 – 300 

P2 – 350 

P2- 400 

Seismické oblasti (dle EC 8) 

P2 – 350 (f b = 2,5 MPa) 

P2 – 400 (f b = 2,6 MPa) 

– pro nízkou seismicitu 

P2 – 500 (f b = 2,8 MPa) 

P4 – 500 (f b = 4 MPa) 

P4 – 550 (f b = 5 MPa) 

– ostatní 

2. Konstrukční prvky 2.2 Nosné zdivo 

9

Tab. 3. Užití pórobetonu 

Nosné zdivo a vnitřní stěny 

P2 – 400 (f b = 2,6 MPa) 

P2 – 500 (f b = 2,7 MPa) 

P4 – 500 (f b = 4,0 MPa) 

P4 – 550 (f b = 5,0 MPa) 

P6 – 650 (f b = 6,0 MPa) 

– nízké objekty – nosné obvodové zdivo a střední stěny 

– střední stěny, zatížené stěny a pilíře 

– nejvíce zatížené pilíře a střední stěny 

■ Jednovrstvé zdivo Ytong 

Pórobeton je vhodný pro jednovrstvé řešení obvodových stěn z materiálu P2 – 350 nebo P2 – 400 v tloušťce 

375 mm nebo 500 mm. Větší tloušťka stěny přináší lepší tepelněizolační vlastnosti. 

Nosnost stěny je vždy omezena velikostí pilířů mezi okny. 

■ Sendvičové zdivo Ytong + Ytong Multipor 

Pro nízkoenergetické a pasivní objekty lze volit například dvouvrstvou konstrukci v následujícím provedení: 

• doporučené řešení pórobeton Ytong pro rodinné domy – Ytong P2 – 400 tl. 300 mm + Ytong Multipor 

tl. 200 mm 

• případně pórobeton Ytong třídy P2 – 350, P2 – 400, P4 – 500 tloušťky 250 – 375 mm + Ytong Multipor 

různých tlouštěk dle konkrétních požadavků stěny 

TIP! 

Materiál Ytong Multipor je pevný izolační materiál. Není nosný a je kotven jako jiná tepelná 

izolace celoplošně kontaktním lepidlem a mechanicky s pomocí plastových hmoždinek. 

Tloušťku Multiporu volíme podle navrhované izolační schopnosti zdiva. Pevnost a tloušťku 

pórobetonu P2 nebo P4 volíme podle velikosti působícího zatížení. 

■ Zdivo Silka 

Pro vyšší zatížení a vysoké objekty lze pórobeton nahradit únosnější vápenopískovou tvárnicí Silka 

v pevnosti P12 a P20. Tvárnice Silka užíváme i pro meziokenní pilíře s koncentrovaným zatížením. Vysoká 

pevnost zdiva v tlouštce od 175 mm do 250 mm v kombinaci s vnější tepelnou izolací Ytong Multipor 

umožňuje výhodné oddělení pevné nosné statické části stěny a nenosné izolační vrstvy. Jednodušší je 

pak i řešení detailů stavby. 

Obr. 2. 

Jednovrstvé, vícevrstvé zdivo 

Zdivo: Jednovrstvé 

Vícevrstvé 

Podezdívka 

Vytvoření podezdívky u spodní části obvodových stěn zahrnuje vyřešení detailu s osazením nosné 

obvodové stěny na základy. Rozlišujeme dva případy, odvislé od toho, zda zdivo je navrhováno jako 

jednovrstvé, nebo vícevrstvé – sendvičové. 

■ Doporučení pro jednovrstvé zdivo 

U jednovrstvého zdiva musíme řešit osazení první řady cihel na základ. Základ je dnes obvykle opatřen 

z vnější strany tepelnou izolací. Tloušťka této izolace je od 50 do 120 mm, povětšinou dosahuje alespoň 

80 mm. Tímto při osazování první vrstvy zdiva vzniká rozdíl mezi vnějším nosným lícem základu nebo spodní 

podezdívky a zdiva několika centimetrů. S přibývajícími požadavky na tloušťku tepelné izolace spodní stavby 

vzniká technický problém s přesahem zdiva přes hranu základů. Pro řešení máme několik zásad: 


2.2 Nosné zdivo

Pozor! 

• přesazení volíme tak, aby excentricita tlakové síly od horní části zdiva byla vůči ose 

spodní stavby menší než jedna šestina tloušťky stěny 

• přesazení zdiva přes spodní řady vyzdívky nebo hranu základu navrhujeme vytvořit 

z pevnějšího pórobetonu P4 

• doporučujeme spodní užší blok zdiva volit z pevnějšího pórobetonu P4 

Vyložení větší než 15 mm je potřeba pro každý případ posoudit v souladu s ustanovením 

ČSN EN 1996 – 2. 

Obr. 3. 

Schéma uložení obvodové jednovrstvé stěny na základový pas 

Zdivo Ytong 

Zdivo Ytong 

Tepelná 

izolace 

Obklad 

soklu 

Obr. 4. 

Schéma uložení dvouvrstvé obvodové stěny na základový pas 

s vnější tepelnou izolací Ytong Multipor a štíhlou nosnou stěnou 

Izolace 


Izolace 


Tepelná 

izolace 

Obklad 

soklu 


11

Obr. 5. 

Detail osazení obvodové stěny na základový pas (375 mm) 

Obr. 6. 

Detail osazení obvodové stěny na základový pas (500 mm) 


2.2 Nosné zdivo

■ Doporučení pro sendvičové zdivo 

Při použití jednovrstvého zdiva je vhodné zarovnat vnější líc spodní stavby a zdiva. Tímto vnikne návaznost 

konstrukcí bez excentricity od zatížení, a vnější izolace spodní stavby a zdiva na sebe přímo 

navazuje. Jde o nejjednodušší a nejvýhodnější řešení. 

Obr. 7. 

Detail stěny 300 mm s izolací Ytong Multipor pro nízkoenergetické objekty 

Stěny podzemí 

Pro stěny podzemí nemusí být výhodné užití pórobetonových stěn kvůli jejich nižší pevnosti v ohybu 

a tlaku a působícímu bočnímu zatížení od zeminy. Proto doporučujeme užít vápenopískových tvárnic 

Silka s vyšší pevností a hmotností nebo pórobetonové tvárnice P4 a P6 s vyšší pevností. Při návrhu 

podzemní stěny nebo částečně do zeminy zapuštěné stěny bychom vždy měli stěnu opřít o tuhou vodorovnou 

stropní konstrukci a zároveň se řídit dvěma údaji ze statického výpočtu: 

1. Velikost bočního tlaku od zeminy za stěnou 

2. Velikost svislého přetížení od horní stavby 

Pozor! 

Cihly maltujeme i ve svislých spárách. Navrhujeme vždy rozepření obvodové stěny do vnitřních 

kolmých stěn, popřípadě zesílení pilíři. 


13

■ Technické a statické řešení 

Suterénní stěny posuzujeme na účinky svislého zatížení od váhy budovy a vodorovného zatížení od zeminy 

za stěnou. Zemní tlak vyvodí nejvyšší účinek v patě stěny. Pokud je stěna samostatně stojící, je 

i zatěžovací moment v patě největší. Je zde také účinek smyku od bočního zemního tlaku. Zde posuzujeme 

ložnou spáru v patě zdi. Je třeba si uvědomit, že zděná stěna zde stojí na základu nebo na vrstvě 

izolace proti vodě a vlhkosti umístěné na základě. Pro posouzení lze užít v ČSN EN 1996 1 – 3 uvedenou 

zjednodušenou metodu návrhu budov vůči vodorovným silám nebo postup dle ČSN EN 1996 1 –1. Působí 

zde pro nás také příznivě přetížení od vrchní stavby včetně váhy stropních konstrukcí. Pro posouzení 

stěny užíváme zatížení od stropů bez užitného zatížení a se součiniteli zatížení rovnými 1. 

Obr. 8. 

Podzemní stěna tepelně izolovaná 

TIP! 

Při opření stěny do příčných stěn výrazně klesne namáhání stěny. Stěna pak působí jako 

deska opřená v patě, po svislých stranách a v horní rovině o stropní konstrukci. Celou stěnu 

pak musíme vně tepelně izolovat, pokud použitý materiál nepostačí k pokrytí požadavků 

na tepelnou izolaci sám. 

TIP! 

Jiné řešení předpokládá, že před zděnou stěnu zařadíme železobetonovou stěnu odolávající 

samostatně zemnímu tlaku. Stěna sama přenáší účinky zemního tlaku, vnitřní vyzdívka 

pak má izolační funkci. Vyzdívka může však být i konstrukcí přenášející zatížení od stropní 

konstrukce nad podzemím a zatížení od horní stavby. Opěrná stěna pak stojí zcela nezávisle. 

Pokud bychom chtěli opěrnou stěnu zapojit do dalších konstrukcí budovy, musíme řešit 

odstranění tepelných mostů mezi stropní konstrukcí a nosnou stěnou. 


2.2 Nosné zdivo

Obr. 9. 

Podzemní stěna s opěrnou stěnou 

Zároveň musíme při řešení podzemní stěny v návaznosti na podlahu umístit před stěnu izolaci proti 

vlhkosti. Na účinky vodního tlaku v zemině za stěnou je vhodné volit železobetonové podzemní stěny 

zavázané do základové desky. 

Vnitřní nosné stěny 

Vnitřní nosné stěny vycházejí u běžných objektů většinou ve vzdálenosti 3 až 6 metrů od obvodové souběžné 

nosné stěny. Při větším rozpětí mezi stěnami roste zatížení na stěny a musíme větší pozornost věnovat 

statickému prověření zdiva. Toto je nutné si uvědomit zejména při oslabení stěny otvory a vzniku pilířů. 

TIP! 

Vnitřní nosné stěny provádíme u jedno- a dvoupodlažních objektů zpravidla z nejvíce užívané 

značky pórobetonu P2 – tl. 300, 375 mm a P4 – tl. 250 a 300 mm. Užitý materiál P2 nebo P4 

a šířku zdi volíme podle velikosti zatížení, počtu a velikosti otvorů ve stěně a rozpětí stropní 

konstrukce. Únosnost ověříme výpočtem. Pro vyšší objekty nebo větší zatížení užijeme vápenopískových 

tvárnic Silka s pevností P20. Nosné stěny doplňujeme příčnými ztužujícími 

stěnami pro zajištění prostorové tuhosti objektu. 


15

2.3 Nenosné zdivo 

■ Samonosné obvodové stěny 

Pro obvodové nenosné stěny, které nejsou přímo zatíženy stropní a střešní konstrukcí, užíváme řešení 

jako pro nosné stěny. Lze je navrhnout jako jednovrstvou nebo vícevrstvou konstrukci. To závisí na geometrických 

rozměrech vyzdívky, statickém působení a zatížení větrem. 

■ Vyzdívky skeletů 

Vyzdívky vytvářející obvodový plášť skeletů bývají řešeny jako nesené stropní konstrukcí skeletu. Výjimečně 

se navrhují jako samonosné. Pro nesené vyzdívky užíváme následující řešení: 

• vyzdívky do vnějšího líce nosných sloupů s vnější tepelnou izolací v celé ploše fasády 

• vyzdívky jednovrstvé s osazením před kraj stropní konstrukce a odizolováním před sloupy a stropní 

konstrukcí 

• kombinaci obou principů řešení 

Obr. 10. Vyzdívka sloupu mezi sloupy skeletu 

Obr. 11. Vyzdívka sloupu mezi sloupy skeletu s vnějším zateplením 

TIP! 

Pro vyzdívky užíváme obvykle pórobetonu Ytong P1,8 – 300, P2 – 350, případně P2 – 400, které 

mají nejnižší hmotnost a zároveň nejvyšší izolační schopnosti. 

■ Obvodové nenosné vyzdívky 

Pro vyzdívané pláště skeletů užíváme pórobetonových vyzdívek z materiálů P2 – 350 a P2 – 400 na tenkovrstvou 

maltu. Vyzdívky je třeba posoudit na účinky větru (tlak, sání) a podle výsledku statického výpočtu 

doplnit výztuž ve vodorovných ložných spárách. Návrh je uveden v ČSN EN 1996 –1 –1. Pro použití platí 

stejné zásady jako pro vyzdívání stěn a příček. Vyzdívky kotvíme pomocí kotevních pásků ke sloupům 

a nosným stěnám, případně i ke stropní konstrukci. Pro vedení ke stropní konstrukci užíváme ocelových 

profilů, o něž je vyzdívka opřena. 


2.3 Nenosné zdivo

Obr. 12. Půdorys vyzdívky ve skeletu 

Obr. 13. Pohled na vyzdívku skeletu 

Pozor! 

Pro velikost nenosných vyzdívek platí omezeně maximální vodorovné vzdálenosti mezi svislými 

dilatačními spárami (nebo lícem skeletu) 6 metrů. Vodorovné dilatační spáry se umísťují 

do úrovně stropních konstrukcí. Stanovení výšky dilatačního úseku závisí na použitých materiálech 

a uspořádání nenosné vnější stěny a na vzájemné poloze a velikosti otvorů ve stěně. Pro 

souvislé nesené vyzdívky se dilatační úseky volí na výšku jednoho nebo dvou podlaží. 

Vysunutí vyzdívek před líc železobetonových průvlaků je potřeba řešit individuálně s použitím např. 

izolace Ytong Multipor před prvky skeletu. 

2. Konstrukční prvky 2.3 Nenosné zdivo 

17

Příčky 

Použití pórobetonových příček v pozemních stavbách je vhodné pro jejich snadnou montáž, rovný povrch 

a poměrně lehké váhové provedení. Ytong vyrábí přesné tvarovky pro příčky tl. 100, 125 a 150 mm 

a tvarovky pro přizdívky tl. 50 a 75 mm. 

Tab. 4. 

Příčky – technické vlastnosti zdiva, expediční údaje 

rozměry 

š x v x d 

součinitel 

prostupu 

tepla U při 

u = 0% 

tepelný 

odpor 

R při 

u = 0% 

neprůzvučnost 

Rw 

požární 

odolnost 

spotřeba 

malty na 

1m 2 zdiva 

HL/PD 

směrná 

pracnost 

zdění 

počet 

kusů 

na paletě 

obsah 

palety 

plocha 

zdiva 

na paletě 

mm 

W/m 2 .K 

m 2 .K/W 

dB 

EIW 

kg/m 2 

h/m 3 

ks 

m 3 

m 2 

P4-500 50 x 249 x 599 1,71 0,42 - 30 0,8 8,0 156 1,163 23,40 

P2-500 75 x 249 x 599 1,26 0,63 34 120 1,1 8,0 120 1,342 18,00 

P2-500 100 x 249 x 599 1,00 0,83 37 120 1,4/1,1 5,5 90 1,342 13,50 

P2-500 125 x 249 x 599 0,83 1,04 39 180 1,8/1,3 4,0 72 1,342 10,80 

P2-500 150 x 249 x 599 0,71 1,25 41 180 2,1/1,5 3,2 60 1,342 9,00 

Pozor! 

Založení příček 

Příčky se osazují na těžký asfaltový pás nebo na jinou separační podložku a oddělují se tak 

od spodní stropní nosné konstrukce. 

Jednotlivé příčky mezi sebou zavazujeme na vazbu a tím zvyšujeme jejich prostorovou stabilitu. Samostatně 

stojící příčky musíme fixovat k nosné konstrukci a ke stropu pomocí vedení do profilu nebo 

osazením kotvících pásků. Styk s nosnými stěnami řešíme osazením na tupo. Pro spojení příčky a stěn 

se užívají nerezové ploché ocelové pásky délky 300 mm osazené do spár zdiva při zdění nebo přichycením 

pomocí hmoždinek k nosné stěně. Vzdálenost kotev se ve svislém směru udává obvykle 500 mm, 

pro vyšší účinky vodorovného zatížení a slabé a vysoké příčky 250 mm. 

Pozor! 

Kotvení příček 

Příčku ke stropu nefixujeme natvrdo, ale s pružným osazením do profilu nebo s pomocí 

kotevních pásků. Mezi stropem a příčkou ponecháváme spáru vyplněnou lehkou stlačitelnou 

izolací pro možný průhyb stropu. Spáru uzavřeme pružným tmelem. Dalším řešením je 

vyzdění do ocelového profilu kotveného ke stropu. Tento profil například tvaru U nebo dvou 

úhelníků vede záhlavím příčky. Mezera mezi stropem a příčkou uvnitř profilu umožňuje 

svislou dilataci – průhyb stropní konstrukce bez vlivu na příčku. 

Pokud strop na malé rozpětí nemůže vykázat měřitelný průhyb, lze u bytových staveb provést 

příčky s výztuhami zapřenými do stropní konstrukce. Toto řešení je typické pro osazení 

skříněk kuchyňských linek na příčky. Musíme zde ale postupovat případ od případu a řešení 

nelze obecně užít pro všechny stavby. Pokud jde o řešení příček, je třeba upozornit, že stropní 

konstrukce musí vykazovat při působícím zatížení malý průhyb, aby nedošlo k poškození 

vyzděné příčky. Obvyklá hodnota je alespoň l/500. 

Pozor! 

Drážky v příčkách 

V drážkách ve zdivu vedeme instalační rozvody. Hloubka podélné drážky by neměla překročit 

šestinu tloušťky příčky. Při vedení rozvodů zejména vodovodního a kanalizačního potrubí 

nesmíme ohrozit stabilitu příčky. Vhodné je umístění potrubí u paty stěny a v přizdívce neboli 

předstěně (před příčkou). Pro jednotlivá potrubí lze užít zvýšených soklů u podlahy. Zejména 

u tvrdých vápenopískových cihel je řešení s předstěnou nutné. Pro svislé potrubí můžeme 

využít předem vytvořené, tj. vyzděné svislé drážky ve zdivu. 


2.3 Nenosné zdivo

Pozor! 

Podélně vedené rozvody instalací v příčce je třeba omezit na malé profily a rozvody elektro. 

Vedení vody, topení a kanalizace je třeba umístit do podlahy, soklu u příčky nebo zvýšené 

předstěny. Pro svislé rozvody s většími průměry, jako jsou stoupačky, je vhodné vytvořit při 

zdění svislé drážky. 

Obr. 14. Ukotvení příčky 

2.4 Konstrukční systémy pro zděné stavby 

Podélný systém 

Pro nízkopodlažní zděné stavby bývá tradičně používán podélný stěnový systém, a to jako dvoutrakt 

o dvou shodných nebo podobných rozpětích se světlostí od 3 do 6 m, přičemž výhodné je užití světlostí 

kolem 4 až 5 m. Pro půdorysně malé stavby je výhodné použití jednotraktu, kde podélné obvodové stěny 

jsou zároveň nosné. Při užití vhodných stropních konstrukcí lze navrhnout vzdálenost stěn i přes 6 m. 

Pro stropní konstrukce se užívají: 

• skládané stropy s dobetonávkou (trámečky + vložky) – např. bílý strop Ytong 

• monolitické železobetonové desky 

• filigránové stropy 

• nosníkové stropy doplněné nosnou deskou (nosníky ocelové, dřevěné, popř. železobetonové) 

• stropní železobetonové nebo předpjaté panely 

Tradičním řešením je užití skládaného stropu například v systému Ytong. 

Při použití dřevěných trámových stropů se věnec umísťuje pod tyto nosníky. Nosníky se kotví ocelovými 

pásky do věnce. Jiné, u nás téměř již zapomenuté řešení, užívá tradiční ocelové kleště (spony) zazděné 

do zdiva za nosníky. Takto se za zdivo kotví alespoň každý druhý trám a vytváří tak spojení hlavy stěny 

a stropní konstrukce. Pro stropy s ocelovými nosníky se věnce dávají pod nosník nebo do jejich úrovně 

(se zabetonováním profilů do věnce). 

2. Konstrukční prvky 2.4 Konstrukční systémy pro zděné stavby 

19

Příčný systém 

Tento systém je vhodný pro takové dispozice objektů, kde se vedle sebe opakují rozměrově podobné 

nebo účelově shodné místnosti. Další výhodou je možnost uvolnění podélných fasádních stěn velkými 

okenními otvory, neboť zatížení od stropních konstrukcí přenášejí kolmé příčné stěny. Tyto stěny 

jsou u větších objektů až na štítové stěny vždy vnitřní. Proto nevyžadují řešení jejich tepelněizolační 

funkce vzhledem k vnějšímu prostředí. Stěny tak mohou být slabší a z únosnějších materiálů s malou 

tepelněizolační schopností. Pro zdivo z pórobetonu Ytong užíváme na příčné stěny například 

tvárnice pevnostních značek P4 – 600 nebo P6 – 700 při vyšších objektech a větší vzdálenosti stěn 

vyvozující vyšší zatížení. 

Kombinovaný systém 

Pro řešení půdorysů s rozdílnými vnitřními prostory se užívá kombinovaný systém s podélnými a příčnými 

vnitřními stěnami. Změny systému nosných stěn užíváme zejména proto, abychom položili jednostranně 

pnuté stropy vždy přes menší rozpětí mezi stěnami nebo mimo stěny s velkými otvory. 

Obousměrný systém 

Navržení stropní konstrukce nosné v obou kolmých směrech je nejvýhodnější pro zajištění prostorové 

tuhosti objektu a opření stěn v hlavě o konstrukci tuhou ve vodorovné rovině. Pro stropní konstrukci 

užíváme monolitických desek vyztužených ve dvou směrech, oboustranně vyztužených filigránových 

desek (s dovyztuženou druhou příčnou vrstvou) a kazetových desek s vloženými vylehčujícími prvky – 

kazetami nebo trámovými rošty. Obousměrný systém je výhodný pro přenos nižších zatížení na zdivo 

stěn umístěných po obvodě místnosti než u stěn podélného nebo příčného systému. 

Zastřešení vazníky 

Při zastřešení vazníky není zdivo zakončeno pevnou (tuhou) stropní konstrukcí. Proto je u přízemních 

zděných objektů s vazníky položenými přímo nad zdivo nutné zajistit dostatečnou tuhost stěny v příčné 

rovině nebo zajistit opření stěny o dostatečně tuhou střešní konstrukci. Zásadně nevhodné je užití 

štíhlých dlouhých stěn oslabených navíc otvory. 

Vhodného řešení lze dosáhnout následujícími způsoby: 

• omezení velikosti půdorysu tak, aby mohly být zapojeny štítové stěny 

• vložení příčných stěn propojujících protilehlé stěny a majících velkou 

příčnou tuhost – doporučuje se po maximálně 7 m 

• zvětšení tloušťky stěny, které ale většinou naráží na technické provedení silné stěny 

• vložení zesilujících pilířů do obvodových stěn, a to alespoň 

na dvojnásobnou tloušťku, než je původní stěna 

• propojení protilehlých stěn příčnými průvlaky nebo průvlaky 

se sloupy přibližně v místech jako u příčných stěn 

• vytvoření masivního nosníku na vodorovné účinky v hlavě stěny, 

který přenese vodorovné síly do příčných štítových stěn 

• vytvoření vodorovného nosníku v rámci střechy, který musí vytvořit oporu pro stěnu 

• ztužení střešní konstrukce ve vodorovné rovině, což vytvoří 

veliký vodorovný nosník pro opření záhlaví zdiva 

• užití zdiva vyztuženého ve svislé rovině, tj. s vloženými železobetonovými sloupy 

Zásadou je zakončení zdiva patřičně vyztuženým a provázaným pozedním věncem. Jako nejběžnější řešení 

se jeví užití příčných stěn stažených horním věncem. 


2.4 Konstrukční systémy pro zděné stavby

■ Schémata konstrukčních systémů pro zděné stavby: 

Obr. 15. Nosné stěny v příčném stěnovém systému 

Příčné nosné stěny 

Podélná ztužující stěna 

Obvodová nenosná vyzdívka 

Obr. 16. Dispozice nosných stěn a přenosu zatížení od stropů 

Podélná nosná stěna 

Příčná nosná stěna 

Nosné stěny 

Nosné stěny 

Obr. 17. Podélný dvoutrakt s příčnou stěnou 

Nosná stěna 

Příčná stěna pro ztužení objektu 

Nosná stěna – více zatížená 

Nejvíce zatížené pilíře 

Nosná stěna 

2. Konstrukční prvky 2.4 Konstrukční systémy pro zděné stavby 

21

Obr. 18. Nízkoenergetické objekty z pórobetonu 

Jednovrstvé stěny 

obvodové stěny 375, 500 mm 

tepelněizolační zdivo z pórobetonu 

P2–350, P1,8–300 

Sendvičové zdivo 

nosné stěny 375, 300, 240 mm 

plus zateplení deskami Ytong Multipor 

Nosná P4–500 

Nosná P4–500 

Nosná 

Nosná 

Obr. 19. Vzdálenost příčných stěn 

Doporučená vzdálenost: 2,5 konstrukční výšky, maximálně 7 metrů 

Nosná stěna 

7 m 

Nosná stěna 

Jiným řešením k zajištění stěny je zesílení stěny nebo doplnění pilíři, stropní konstrukce 

tuhá ve vodorovné rovině nebo vodorovný nosník v hlavě stěny opřený o příčné stěny 

Obr. 20. Hodnoty pevnosti zdiva v tlaku 

f u průměrná pevnost zdicího prvku v tlaku 

f b se stanoví pevnostními zkouškami dle ČSN EN 772-1 

f b normalizovaná pevnost zdicího prvku v tlaku 

f b = δ × η × f u 

δ vliv šířky a výšky zdicího prvku – pro výšku = 250 m, šířku nad 250 vychází 1,15 

η přepočet na přirozenou vlhkost – vysušený stav 0,8, 6 % vlhkosti nebo 

kondiciování na vzduchu 1,0, pod vodou 1,2 

f k charakteristická pevnost zdiva v tlaku kolmém k ložným spárám 

Stanovíme z pevnosti f b výpočtem nebo dle podkladů výrobce 


2.4 Konstrukční systémy pro zděné stavby

2.5 Ztužující stěny, věnce a překlady 

Smykové stěny 

Smykové stěny se používají na ztužení objektů proti účinkům vodorovných sil. Jedná se především 

o důsledek zatížení větrem. Posouzení je nutné provést ve vodorovné ložné spáře zdiva v patě stěny. 

Musíme dále zvážit, zda posoudit i svislou spáru mezi smykovou stěnou a příčnou stěnou ztužující 

(nazývanou také podle tvaru příruba). 

Ztužující stěny 

Výraz ztužující stěny je vyhrazen pro stěny vytvářející příčnou oporu a ztužení nosným nebo obvodovým 

stěnám. Vzdálenost příčných stěn u samostatně stojící stěny je vhodná po 7 metrech. Jiným řešením 

k zajištění stěny je výrazné zesílení tloušťky stěny nebo její doplnění pilíři. Samostatná stěna se v záhlaví 

výhodně zabezpečuje upnutím do stropní konstrukce, která je tuhá ve vodorovné rovině, nebo do vodorovného 

nosníku opřeného o příčné stěny. Za dostatečně tuhé se považují železobetonové stropy včetně 

stropů s dobetonávkou. 

Věnce 

Pro pozední věnce užíváme tvárnice tvaru U (U-profily) nebo vyzdívky z příčkovek. Preferujeme užití jen 

svislých příčkovek při větším profilu věnce. Velikost věnce a jeho výztuž se řídí vzdáleností podpor věnce 

ve vodorovném směru (příčných stěn) a možností spojení se stropní konstrukcí. Železobetonové věnce 

umísťujeme těsně pod stropní konstrukci nebo do její úrovně. Polohu pod stropní konstrukcí užíváme 

především pro položení nosníků ze dřeva, oceli nebo železobetonu. Věnec nám zároveň vytváří plochu 

pro roznesení soustředěného zatížení v uložení nosníku. Na věnce je vhodné ukládat i železobetonové 

panely, zejména při malé délce jejich uložení, která může (z hlediska uložení panelů, nikoli z hlediska 

uložení na zdivo) činit 100 mm. Při provádění deskových monolitických nebo polomontovaných stropů 

s dobetonávkou (tradiční skládaný strop systému trámek + vložka) umísťujeme věnec do úrovně stropu 

a betonujeme jej se stropní deskou. 

Výztuž věnců musí mít průřezovou plochu alespoň 150 mm² při užití minimálně dvou profilů. Výztuž 

musí přenést tahovou sílu 45 kN, což odpovídá užití obvykle čtyř vložek minimálních profilů 8 až 10 mm. 

Obecně však není stanoveno, jak dlouhý věnec takto můžeme ponechat. Uvažuje se však, že tyto vložky 

působí jako tahové, z čehož vyplývá, že pokud věnce plní ještě jinou funkci (například překladu), je třeba 

výztuž nebo i profil věnce zesílit. Zde se jedná zejména o zesílení v místech využití věnce pro zmíněné 

překlady nad otvory a o využití věnce jako vodorovného nosníku mezi příčnými zdmi. Původní česká 

norma ČSN 731101 udávala pro věnec zdi extrémní návrhovou sílu 15 kN na 1 bm šířky budovy. 

Navrhovali jsme takto věnce na zdi, která byla kolmá k rovině se zmiňovanými běžnými metry. Pro 

jednoduchý objekt s čelní stěnou a se dvěma štítovými zdmi pak pro tyto stěny vychází výztuž věnce jako 

násobek poloviny délky čelní stěny krát 15 kN. Z úvahy vyplývá, že takto navržený věnec s minimální 

výztuží čtyř profilů 10 mm při návrhovém napětí 190 MPa by byl vhodný pro vzdálenost příčných stěn 

do 4 metrů. Při užití žebírkových výztuží s vyšší pevností vychází vzdálenosti stěn vyšší. 

TIP! 

Pro věnce užíváme většinou čtyř profilů větších než 8 mm, a to 10 –12, eventuálně i 14 mm. 

Pro tyto profily pak vzdálenost příčných stěn vyhovuje mezi 4 až 6 m. Tyto vzdálenosti stěn 

odpovídají většině případů pro běžné stavby rodinných a bytových domů. U ohybem namáhaných 

věnců od účinků překladů, větru a krovu musíme výztuž posílit. 

Nejvíce je užíváno čtyř profilů R12 při objektech o vzdálenosti stěn 4,5 m. Pro vzdálenější příčné ztužující 

stěny, kde věnce plní funkci vodorovného nosníku namáhaného větrem na fasádu, nutno výztuž posílit 

dle statického výpočtu. Výztuž věnců je stykována přesahem, doporučuje se v jednom místě stykovat 

polovinu prutů. V rozích a na stycích stěn se vloží příložky tvaru L. Uvedená opatření platí pro samostatné 

věnce na zdivu. Pokud je věnec součástí železobetonové stropní desky nebo vyztužené přebetonávky 

skládaného polomontovaného stropu, může výztuž vycházet v profilech 4 × 10 mm. 

2. Konstrukční prvky 2.5 Ztužující stěny, věnce a překlady 

23

TIP! 

Do věnce z vnější strany vkládáme pás izolace z minerální vlny. Účelem pásu je tepelné 

odizolování v místě studeného betonu a vytvoření prostoru pro případný drobný vodorovný 

pohyb věnce nebo spojeného monolitického stropu. 

Pro věnec plnící zároveň funkci překladu zesilujeme výztuž nad otvory. Při návrhu věnce postupujeme 

podle ČSN EN 1992 –1 –1 „Eurokód 2: Navrhování betonových konstrukcí“ 

Obr. 21. Schéma styku stropu a stěny 375 mm 

Věncovka – 2 varianty 

a) 50 mm – P2-500 

b) 75 mm – P2-500 

Věnec včetně uložení 

stropu s šířkou 

a) 245 mm 

b) 200 mm 

Tepelná izolace – 2 var. 

PS, MV 

a) min. 80 mm 

b) optim. 100 mm 

c) nevyhovující 40 – 50 mm 

Montovaný strop se 

zálivkou 

Ytong 250 – 300 mm 

375 mm 

Uložení strop. nosníků 

běžně strop Ytong 50 mm 

jiné min. 100 mm 

Pozor! 

Pozední věnec vždy uzavírá zdivo v podlaží. Musí být plošně co nejvíce spojen se 

zdivem pod ním. Na to musíme pamatovat při osazování stropů, izolace a věncovek. 

Další nutnou podmínkou je nepřerušené a průběžné, pokud možno přímé 

vedení věnce. Dbáme také na provázání výztuže věnce v rozích stavby. 

Obr. 22. Schéma stropu a stěny Ytong 375 mm 

Montovaný strop 

se zálivkou 

Ytong 

Reakce od horní části zdiva 

působí přibližně v polovině 

tlouštky zdi t 

uvažujeme vždy 

minimální excentricitu 

0,05 t = 18,75 mm 

50 80 95 150 mm 

Reakce od stropu 

t = 375 mm 


min. 150 mm 


2.5 Ztužující stěny, věnce a překlady

Obr. 23. Schéma uložení panelů na zdivo 

Stěna se spodním věncem 

Při použití věncovky pod uložení panelů 

Pod panelem nemaltovat 

vnější 

vnitřní 


zálivkou Spiroll, žb. panely 

Uložení na věnec 

Nutná dostatečná šířka 

zdiva pro uložení panelů 


běžně 150, ev.125 mm 

Obr. 24. Chyby v uložení panelů 

Použití měkké věncovky 

pod uložení panelů – nevhodné 


zálivkou Spiroll, žb. panely 

Malé uložení na věnce 

a přímo na pórobeton 

375 mm 240, 300 mm 

Pozor na uložení stropních 

nosníků a panelů, 

kde podle výrobce postačí 

100, 125, 140 mm 

Obr. 25. Schéma překladů u vnější stěny 

Současná řešení 

Tradiční řešení 

Žb. 

monolit 

U profil + 

žb. monolit 

Prefa 

nosníky 

S ocelovými 

I profily 

Pozor na 

počet nosníků 


25

Obr. 26. Schéma překladů z monolitického železobetonu 

Překlad a strop nezávisle 

nachází se pod stropem, 

který je na něm uložen 

Překlad spojen se stropem 

pro snížení jeho výšky 

Např. žb. 

monolit 

Profil a výztuž 

průvlaku 

a stropu 

propojeny 

Obr. 27. Schéma systémových překladů z pórobetonu 

Nosný překlad 

Plochý překlad 

s nadezdívkou 

U profil + 

žb. monolit 

Nosný 

překlad Ytong 

Plochý 

překlad Ytong 

Obr. 28. Schéma ocelových překladů 

Ocelový průvlak a žb. monolit 

– bez viditelného průvlaku 

Ocelové nosníky a skládaný strop 

– nosníky pod stropem nebo v úrovni stropu 

Pozor na 

dostatečné 

uložení 



Věnce a krov 

Pozor! 

Pro dnešní podkroví je často požadováno provedení vyšší nadezdívky sloužící pro uložení 

pozednice krovu. Zdivo nadezdívky bývá ukončeno pozedním věncem, do něhož bývá svisle 

závitovými tyčemi kotvena pozednice. Toto řešení je vhodné pro velmi malé objekty a objekty, 

kde krov zahrnuje vaznice podporované sloupky nebo stěnami a kde vzdálenost mezi vaznicí 

a pozednicí je malá. Pro krovy bez vnitřních podpor tvaru A a krovy vaznicové soustavy pro 

objekty nad 9 metrů šířky však vzniká nebezpečné poškození zdiva vykloněním směrem ven. 

TIP! 

Upozorňujeme proto na nutnost dostatečného dimenzování a propojení věnců pod pozednicemi 

krovu. Věnec musí přenést vodorovné síly od krovu a převést je do příčných zdí nebo do tuhé 

stropní konstrukce. Proto navrhujeme propojovat věnce pod pozednicí s věncem v úrovni 

stropní konstrukce výztuží. Propojení lze řešit i přímo do monolitické stropní konstrukce. 

Vodorovné síly od střešní konstrukce na pozednici vznikají dnes právě proto, že jsou často navrhovány 

a prováděny krovy bez úplné stolice. Stolice krovu dříve zahrnovaly spodní kleštiny a vzpěry nebo krovy 

obsahovaly zachycení pozednice šikmými ocelovými táhly do vazních trámů. Při dnes často užívané 

soustavě krovu na vyšší nadezdívce, zahrnující neúplný hambalkový krov, je potřeba původní vazní trám 

nahradit popsaným propojením pozednic přes stropní konstrukci. 

Obr. 29. Ztužující věnce v úrovni stropní konstrukce a pod ní 

BEZ U-PROFILU 

S U-PROFILEM 

DO U-PROFILU 


27

Obr. 30. Pozední věnce v jednovrstvé a sendvičové konstrukci 

POZEDNÍ VĚNEC U STROPNÍ KONSTRUKCE 

POZEDNÍ VĚNCE S POUŽITÍM PŘÍČKOVEK A IZOLACE MULTIPOR 

Překlady 

Z technologického hlediska můžeme překlady pro zdivo z pórobetonu Ytong provést různým způsobem jako: 

• hotové nosné překlady Ytong 

• osazení U-profilu Ytong s železobetonovým dobetonovaným trámem 

• ploché překlady Ytong s nadezdívkou 

• železobetonový monolitický překlad 

• ocelový překlad z profilů I, U, HEA 

• nenosné překlady pro příčky 

• jiný překlad – prefabrikát 



■ Návrh překladu 

Použití hotových překladů Ytong nebo návrh jiného konstrukčního řešení překladu závisí na těchto faktorech: 

• světlost otvoru 

• šířka stěny pro uložení překladů 

• tloušťka stěny pro šířku překladu 

• zatížení od stropní konstrukce 

• zatížení od stěny nad překladem 

■ Nosné překlady 

Jsou určené pro nosné stěny. Vytváříme je z hotových obdélníkových překladů Ytong anebo železobetonových 

trámů betonovaných do U-profilů Ytong. Překlady se užívají samostatně. 

Pozor! 

Při použití nosných překladů je nutné prověřit maximální šířku otvoru a dodržet předepsanou 

délku uložení na zdivu. Kontrolujeme také velikost zatížení na překlad dle tabulky 

únosnosti od výrobce. Maximální světlost otvoru pro překlad je 1750 mm. 

Tab. 5. 

Nosné překlady – technické parametry 

NOP P4,4-600 

λ =0,16W/mK 

P4,4-600 

rozměry 

š x v x d 

max. světlost 

otvoru 

maximální 

zatížení 1] 

q d 

expediční 

hmotnost 

požární 

odolnost 

typ 

mm 

mm 

kN/m 

kg 

min 

NOP II/2/23 200 x 249 x 1300 900 23 54 90 

NOP III/2/21 200 x 249 x 1500 1100 21 62 90 

NOP IV/2/15 200 x 249 x 1750 1350 15 73 90 

NOP V/2/13 200 x 249 x 2000 1500 13 83 90 

NOP II/3/23 250 x 249 x 1300 900 23 68 90 

NOP III/3/22 250 x 249 x 1500 1100 22 78 90 

NOP IV/3/20 250 x 249 x 1750 1350 20 91 90 

NOP V/3/17 250 x 249 x 2000 1500 17 104 90 

NOP VI/3/14 250 x 249 x 2250 1750 14 117 90 

NOP II/4/23 300 x 249 x 1300 900 23 81 90 

NOP III/4/22 300 x 249 x 1500 1100 22 94 90 

NOP IV/4/23 300 x 249 x 1750 1350 23 109 90 

NOP V/4/20 300 x 249 x 2000 1500 20 125 90 

NOP VI/4/17 300 x 249 x 2250 1750 17 141 90 

NOP II/5/23 375 x 249 x 1300 900 23 101 90 

NOP III/5/22 375 x 249 x 1500 1100 22 117 90 

NOP IV/5/23 375 x 249 x 1750 1350 23 137 90 

NOP V/5/23 375 x 249 x 2000 1500 23 156 90 

NOP VI/5/22 375 x 249 x 2250 1750 22 176 90 

1) Výpočtová hodnota rovnoměrného zatížení včetně vlastní tíhy překladu. 


29

Obr. 31. Nosný překlad Ytong 

Ploché překlady 

Ploché překlady se vyrábí pro světlost otvoru do 2500 mm včetně. Musíme ale kontrolovat jejich zatížení 

a únosnost. 

Tab. 6. 

Ploché překlady – technické parametry 

PSF P4,4-600 

λ =0,16W/mK 

P4,4-600 

rozměry 

š x v x d 


otvoru 

expediční 

hmotnost 

maximální výpočtové zatížení (vč. vlastní tíhy) 

q d v [kN/m] při nadezdění h u výšky [mm] 

typ mm mm kg 125 250 375 500 625 750 

PSF III/750 125 x 124 x 1150 750 15 7,8 23,0 37,1 37,1 37,1 37,1 

PSF III/900 125 x 124 x 1300 900 17 6,1 15,9 35,0 35,0 35,0 35,0 

PSF III/1000 125 x 124 x 1400 1000 18 5,2 13,0 26,4 33,6 33,6 33,6 

PSF III/1100 125 x 124 x 1500 1100 19 4,6 11,0 21,0 32,2 32,2 32,2 

PSF III/1250 125 x 124 x 1750 1250 23 3,8 8,5 15,0 25,5 29,7 29,7 

PSF III/1500 125 x 124 x 2000 1500 26 3,0 6,4 10,7 16,3 25,0 26,2 

PSF III/1750 125 x 124 x 2250 1750 29 2,3 5,2 8,2 11,8 16,6 22,7 

PSF III/2000 125 x 124 x 2500 2000 32 1,7 4,2 6,5 9,1 12,2 15,9 

PSF III/2250 125 x 124 x 2750 2250 35 1,4 3,7 5,4 7,4 9,6 11,8 

PSF III/2500 125 x 124 x 3000 2500 39 1,2 3,0 4,7 6,2 7,8 9,5 

PSF IV/750 150 x 124 x 1150 750 18 9,4 27,7 44,5 44,5 44,5 44,5 

PSF IV/900 150 x 124 x 1300 900 20 7,3 19,0 42,0 42,0 42,0 42,0 

PSF IV/1000 150 x 124 x 1400 1000 21 6,3 15,7 31,7 40,3 40,3 40,3 

PSF IV/1100 150 x 124 x 1500 1100 23 5,5 13,2 25,2 38,6 38,6 38,6 

PSF IV/1250 150 x 124 x 1750 1250 27 4,6 10,2 18,0 30,7 35,6 35,6 

PSF IV/1500 150 x 124 x 2000 1500 31 3,7 7,7 12,8 19,6 30,0 31,4 

PSF IV/1750 150 x 124 x 2250 1750 34 2,7 6,3 9,8 14,2 20,0 27,3 

PSF IV/2000 150 x 124 x 2500 2000 38 2,1 5,1 7,8 11,0 14,6 19,0 

PSF IV/2250 150 x 124 x 2750 2250 42 1,7 4,4 6,5 8,9 11,5 14,2 

PSF IV/2500 150 x 124 x 3000 2500 46 1,4 3,7 5,6 7,4 9,4 11,3 



Pozor! 

Ploché překlady Ytong musí být vždy opatřeny nadezdívkou z tvárnic Ytong ve výšce minimálně 

250 mm. Nosnost překladu je vytvořena teprve po vytvoření nadezdívky. Samostatné ploché 

překlady v nosném zdivu proto neužíváme. 

Obr. 32. Plochý překlad s nadezdívkou 

TIP! 

Ploché překlady Ytong se vyrábí v tloušťce 125 a 150 mm. Z prvků je proto možné jednoduše 

složit překlad pro všechny používané tloušťky zdiva Ytong. Překlady se vyrábí z pórobetonu 

Ytong třídy P 4,4 – 600. Díky materiálu mají hotové překlady dobré tepelněizolační parametry 

a obejdou se bez dodatečné tepelné izolace. Při výstavbě nízkoenergetických domů je navíc 

možné překlady kombinovat s materiály Ytong Multipor (viz detaily) a dosáhnout tak ještě 

lepších tepelně-technických vlastností. 

Obr. 33. Nadpraží – ploché překlady (375 a 500 mm) – bez uložení stropu 


31

■ Monolitické železobetonové překlady 

Jako skryté bednění pro železobetonové překlady se používají U-profily délky 599 mm, z nichž se 

skládají delší prvky nebo dlouhé UPA profily délky 3 m. U monolitického překladu je nutné navrhnout 

výztuž statickým výpočtem. Dbáme na to, aby strop při uložení na překladu neseděl na stěně U-profilu 

z pórobetonu, ale na železobetonu. 

Tab. 7. 

U-profil – technické parametry 

t d t ¹ 

¹ 

h ² 

v 

λ 10 DRY =0,12W/mK 

h ¹ 

š 

P4-500 

rozměry 

š x v x d 

tloušťka 

stěny 

t 1 

šířka 

výřezu 

d 

tloušťka 

dna 

h 1 

hloubka 

výřezu 

h 2 

expediční 

hmotnost 

kusů 

na 

1m’ 

typ 

mm 

mm 

mm 

mm 

mm 

kg/ks 

ks/m’ 

U 200 200 x 249 x 599 50 100 75 174 12,5 1,67 

U 250 250 x 249 x 599 50 150 75 174 14,0 1,67 

U 300 300 x 249 x 599 50 200 75 174 15,5 1,67 

U 375 375 x 249 x 599 75 225 75 174 21,0 1,67 

m´ = metr běžný 

Tab. 8. 

UPA-profil nenosný – technické parametry 

t d t ¹ 

¹ 

h ² 

v 

λ 10 DRY =0,16W/mK 

h ¹ 

š 

P4,4-600 

rozměry 

š x v x d 

tloušťka 

stěny 

t 1 

šířka 

výřezu 

d 

tloušťka 

dna 

h 1 

hloubka 

výřezu 

h 2 

expediční 

hmotnost 


otvoru 

typ 

mm 

mm 

mm 

mm 

mm 

kg/ks 

mm 

UPA 250 250 x 249 x 3000 55,0 140 75 174 95 2500 

UPA 300 300 x 249 x 3000 55,0 190 75 174 105 2500 

UPA 375 250 x 249 x 3000 67,5 240 75 174 130 2500 

Pozor! 

U- a UPA-profily nejsou nosné a je nutné jejich montážní podepření, které lze odstranit až 

po předepsané době dle použitého betonu. 

■ Ocelové nosníky 

Pro překlad můžeme užít ocelových nosníků I, U, HEA a podobně. Jedná se ale vždy o nesystémové 

řešení a vyřešení ojedinělých potřeb projektu nebo stavby. Nosníky ukládáme na zdivo v délce 150 až 

250 mm podle velikosti otvoru a zatížení. V místě uložení se používá roznášecí maltová plocha. Pro 

nosníky s užší pásnicí použijeme navíc roznášecí plechovou desku. 



■ Nenosné překlady 

Nenosné překlady jsou určeny pro příčky a vyrábí se v následujících rozměrech. 

Tab. 9. 

Nenosné překlady ploché – technické parametry 

NEP 15 P4,4-600 

150 x 249 x 1250 mm 

NEP 12,5 P4,4-600 

125 x 249 x 1250 mm 

NEP 10 P4,4-600 

100 x 249 x 1250 mm 

NEP 7,5 P4,4-600 

75 x 249 x 1250 mm 

λ =0,16W/mK 

P4,4-600 

rozměry 

š x v x d 


otvoru 

požární 

odolnost 

expediční 

hmotnost 

typ 

mm 

mm 

min 

kg 

NEP 7,5 75 x 249 x 1250 1010 30 21 

NEP 10 100 x 249 x 1250 1010 90 26 

NEP 12,5 125 x 249 x 1250 1010 90 32 

NEP 15 150 x 249 x 1250 1010 90 39 

■ Osazení rolet 

Zásadní při řešení překladů je požadavek na osazení drážky pro roletu v nadpraží. Zde je třeba rozlišit 

zatížení od horní části zdiva na část překladu nad drážkou pro roletu a zatížení od stropu a zdiva horního 

podloží na zbývající část překladu. Zejména tato část překladu musí být dobře dimenzována na působící 

zatížení. Dalším požadavkem zasahujícím do řešení překladu je osazení nenosné tepelněizolační vrstvy 

chránící monolitickou část překladu. 

Vhodná jsou následující řešení: 

• Osazení vnější a vnitřní nosné části překladu, vnější nese líc zdi, pak následuje izolační vložka a vnitřní 

část nese zbytek váhy stěny a zatížení od stropní konstrukce, pokud na stěnu působí. 

• Překlad je řešen na celou šířku stěny a zdivo má vnější zateplení. 

TIP! 

Při řešení štíhlých nosných obvodových stěn musíme respektovat osazení drážek nebo truhlíků 

pro rolety. Pokud se nám do šířky stěny nevejdou vedle sebe truhlík rolety a překlad, je 

nutno překlad posunout nad roletu. Truhlíky bývají pro toto použití vybaveny silnou vrstvou 

polystyrenu, která pak přijde na spodní a vnitřní a popř. vnější část truhlíku. 

Celé toto opatření je pro stěny tl. 250 mm z pórobetonu, popř. z vápenopískových tvárnic Silka, kde lze 

užít i tlouštěk 175, 200 a 240 mm, popř. i 150 mm. 

2.6 Stropní konstrukce Ytong 

Systém Ytong zahrnuje polomontovaný strop tloušťky 250 mm s možností zvýšení na 280 a 300 mm. 

Strop je obdobou jiných skládaných a dobetonovaných stropních konstrukcí. Výhodou stropu je použití 

tepelněizolačních vložek zlepšujících izolační schopnost zejména při užití u střešní konstrukce. 

Strop je přednostně určen pro objekty pro bydlení s užitným zatížením na podlaze 1,5 kN/m². Strop 

lze použít až do světlosti 6,5 m. Nosné trámečky se rozsazují osově po 680 mm. Uložení na zdivo je 

minimálně 150 mm. Výška 600 mm širokých vložek je 200 mm. Celý strop se shora opatří výztužnou sítí 

z profilů 6 – 8 mm s oky 150 mm a zalije 50 mm betonu minimální kvality C 20/25. 

2. Konstrukční prvky 2.6 Stropní konstrukce Ytong 

33

Obr. 34. Řez stropem 

Pozor! 

Pro strop je nutno provést statický návrh s pomocí tabulek v podkladech Ytong nebo samostatný 

statický výpočet. Přitom je třeba zdůraznit, že uvedené zatížení v tabulkách představuje návrhovou 

hodnotu včetně součinitelů. Strop staticky funguje po zabetonování jako jednostranně 

pnutá konstrukce s nosníky v trámcích. Statickým schématem je prostý nosník. Pro spojité 

působení nad více trakty je potřeba doplnit výztuž k hornímu povrchu zálivky nad podpory podle 

statického návrhu. Pro částečné vetknutí do věnců u krajních zdí se užije horních příložek. 

Tab. 10. Nosníky stropu Ytong – technické parametry 

délka 

nosníku 

světlost 

tlouštka stropu 250 mm 

(nadbetonování 50 mm) 





l l s M Rd V Rd,c q d,max M Rd V Rd,c q d,max M Rd V Rd,c q d,max 

mm mm kNm kN kN/m 2 kNm kN kN/m 2 kNm kN kN/m 2 

3000 2700 9,8 12,4 8,3 11,1 13,1 8,7 11,9 13,5 8,9 

3400 3100 9,8 12,4 5,6 11,1 13,1 5,7 11,9 13,5 5,7 

3800 3500 14,6 14,2 7,5 16,5 15,0 7,8 17,8 15,4 8,0 

4200 3900 14,6 14,2 5,4 16,5 15,0 5,5 17,8 15,4 5,6 

4600 4300 14,6 14,2 3,8 16,5 15,0 3,8 17,8 15,4 3,7 

5000 4700 17,2 15,0 3,8 19,5 15,8 3,8 21,0 16,3 3,7 

5400 5100 17,2 15,8 3,9 22,9 16,7 3,9 24,8 17,2 3,8 

5800 5500 - - - 26,8 17,6 4,1 29,0 18,2 4,0 

6200 5900 - - - - - - 35,3 19,5 4,7 

6600 6300 - - - - - - 35,3 19,5 3,5 

7000 6700 - - - - - - 52,1 22,2 6,4 

M Rd 

V Rd,c 

q d,max 

moment únosnosti 

únosnost betonového průřezu ve smyku 

maximální návrhové zatížení stropu kromě vlastní tíhy 

Poznámka: Informační tabulky nenahrazují statický výpočet, který je pro uvedené konstrukce nutný. 

TIP! 

Nosnost stropu lze zvýšit vyšší nabetonávkou na 280 nebo 300 mm. Pro vyšší zatížení na rozpětí 

nad 5 metrů nebo pro koncentrované zatížení například od příček nebo sloupků krovu 

lze také užít zdvojených nosníků. Pro jinou výšku nabetonávky a popsané vyšší zatížení je 

nutné zpracování statického výpočtu nosníků. 


2.6 Stropní konstrukce Ytong

3. Normy a zásady pro návrh zdiva

3. Normy a zásady pro návrh zdiva 

3.1 Zásady zdění 

■ Ložné spáry zdiva 

Pro zdění pórobetonového zdiva Ytong se užívá tenkovrstvé malty Ytong v tloušťce 1–3 mm. Malta se 

nanáší v celé ploše spáry a spojuje spodní a horní řadu tvárnic. 

Pozor! 

Čelní svislé plochy u tvárnic typu PDK se nemaltují, spojují se na sucho na přesné pero 

a drážku. Použití malty v této spáře je nutné pouze v ojedinělých případech ze statických 

důvodů. Hladké tvárnice bez pera a drážky se naopak vždy maltují i ve svislé spáře. 

■ Tolerance pro provádění stěn 

Vyzděné svislé prvky musí splňovat předepsané tolerance a křivosti uvedené v ČSN EN V 1996 – 2. 

Pro odklon stěny od svislé osy platí tolerance max. 20 mm na výšku jednoho podlaží. Pro celou stavbu 

musí být celková vodorovná výchylka do 50 mm. 

Obr. 35. Maximálně přípustné vodorovné odchylky stěn dle ČSN EN V 1996 – 2 

SVISLOST 

≤ 20 mm 

SOUOSOST 

C L 

osa horní stěny 

výška 

podlaží 

výška 

budovy 

≤ 20 mm 

mezilehlá 

stropní 

konstrukce 

výška 

podlaží 

≤ 20 mm 

≤ 50 mm 

C L 

osa dolní stěny 

■ Vazba zdiva 

Pozor! 

Minimální délka převazby pórobetonových tvárnic Ytong je 0,4 násobek výšky bloku. 

Minimální převazba tvárnic Ytong výšky 250 mm činí 100 mm. 

Obr. 36. Vazba zdiva 

h 

min. 

0,4 h 

■ Dilatace zdiva – velikost objektů 

Maximální vzdálenost dilatačních spár v pórobetonovém zdivu je 24 metrů. Tomu je nutné přizpůsobit 

v návrhu délku i šířku stavebních objektů. Nenosné zdivo je doporučeno dilatovat po 6 metrech. 

36 3. Normy a zásady pro návrh zdiva 3.1 Zásady zdění

3.2 Štíhlostní poměr stěn 

■ Nosné stěny 

Nosné stěny z pórobetonu se navrhují v základních tloušťkách 250, 300, 375 nebo 500 mm. Pro soudobé 

konstrukce můžeme tloušťku snížit s ohledem na zajištění následujících principů: 

• zavázání svislé konstrukce do tuhé stropní konstrukce 

• použití únosnějších materiálů 

• zajištění příčného rozepření stěnami nebo pilíři 

Obr. 37. Štíhlostní poměr stěn 

h 

Štíhlost stěn, tj. poměr výšky a tloušťky stěny, je nutné volit maximálně do hodnoty 18 až 21 dle EC 6 – 3 

pro zjednodušenou metodu návrhu u vybraných jednoduchých staveb. Štíhlost konstrukcí dle ČSN EN 

1991 lze volit až do poměru 27, avšak při zajištění dostatečné únosnosti a opření konstrukce od stropní 

konstrukce. Minimální tloušťka nosné stěny je normativně doporučena na 140 mm a více. 

Tloušťka nosných stěn v seismických oblastech je upravena eurokódem EC8 na minimálně 240 mm. 

(viz str. 49 – 50) 

TIP! 

Pro běžné konstrukce je vhodné dodržet maximální štíhlostní poměr 15, u kterého není 

potřeba pro stěny dále zkoumat vliv dotvarování a smrštění. 

Při užití štíhlostního poměru 15 pro běžné světlé výšky podlaží vycházejí následující minimální tloušťky 

nosných stěn: 

Tab. 11. Minimální tloušťky stěn z pórobetonu 

Výška tloušťka stěny tl. stěn Ytong 

2700 mm (byty) 175 – 180 mm 200 mm a více 

3000 mm (kanceláře) 200 mm 200 mm a více 

3300 mm 220 – 225 mm 250 mm a více 

3600 mm 240 mm 250 mm a více 

Štíhlostní poměry běžně užívaných konstrukcí o tloušťce 300 nebo 250 mm u podlaží do 3 metrů: 

Tab. 12. Štíhlostní poměry stěn 

výška 2700 mm 

tl. 300 mm štíhlost 9,0 


výška 3000 mm tl. 300 mm štíhlost 10,0 


výška 3600 mm 



Použití vhodných únosných materiálů je nutno ověřit statickým výpočtem. Pro nosné vnitřní stěny lze 

užít pórobeton Ytong pevnosti P4 nebo vápenopískové cihly Silka s vysokou pevností (P20). 

3. Normy a zásady pro návrh zdiva 3.2 Štíhlostní poměr stěn 

37

■ Příčky 

Tab. 13. Doporučené tloušťky příček z pórobetonu Ytong 

50 mm dílčí krátké dělicí příčky zakotvené do masivnějších příčných příček a stěn 

75 mm příčky do výšky 2700 mm za stejných podmínek jako výše 

100 mm 

150 mm 

běžně užívané příčky pro výšky do 2700 mm, eventuálně 

do 3000 mm při příčném rozepření dalšími příčkami 

příčky pro výšku nad 3000 mm při ukotvení ke stropu (pružně) 

a rozepření příčnými příčkami 

Tab. 14. Zatížení od příček na stropní konstrukci 

konstrukce 

objemová char. 

tloušťka 

váha příčky na 1 bm v kN/m pro výšku příčky 

hmotnost hodnota g 

h (mm) 

n 

g (kN/m³) (kN/m²) 2,6 m 2,75 m 3 m 3,25 m 3,5 m 

1. Pórobetonové příčky 

75 mm 

omítka 5 20 0,100 

pórobeton 75 6,5 0,488 

omítka 5 20 0,100 

celkem 0,688 1,79 1,89 2,06 2,23 2,41 

100 mm 

omítka 5 20 0,100 

pórobeton 100 6,5 0,650 

omítka 5 20 0,100 

celkem 0,850 2,21 2,34 2,55 2,76 2,98 

150 mm 

omítka 5 20 0,100 

pórobeton 150 6,5 0,975 

omítka 5 20 0,100 

celkem 1,175 3,06 3,23 3,53 3,82 4,11 

2. Cihelné příčky 

80 mm porotherm 

omítka 15 20 0,300 

příčkovky 80 10 0,800 

omítka 15 20 0,300 

celkem 1,400 3,64 3,85 4,20 4,55 4,90 


omítka 15 20 0,300 

příčkovky 115 8,5 0,978 

omítka 15 20 0,300 

celkem 1,578 4,10 4,34 4,73 5,13 5,52 

115 mm aku 

omítka 15 20 0,300 

příčkovky 115 12,3 1,415 

omítka 15 20 0,300 

celkem 2,015 5,24 5,54 6,04 6,55 7,05 


omítka 15 20 0,300 

příčkovky 145 12,3 1,784 

omítka 15 20 0,300 

celkem 2,384 6,20 6,55 7,15 7,75 8,34 

3. Sádrokarton 

100 mm, 2 desky 0,25 0,65 0,69 0,75 0,81 0,88 

150 mm, 4 desky 0,45 1,17 1,24 1,35 1,46 1,58 

Uvedené hodnoty je potřeba pro statický výpočet začlenit do základní kombinace 

zatížení dle ČSN EN 1990 s pomocí součinitelů zatížení 

38 3. Normy a zásady pro návrh zdiva 3.2 Štíhlostní poměr stěn

3.3 Drážky a oslabení zdiva 

V normách pro navrhování zděných konstrukcí řady ČSN EN 1996 (EC 6) je uvedena velikost, hloubka 

a délka drážek, které jsou přípustné v nosném zdivu, aniž bychom prováděli zvláštní konstrukční a návrhové 

opatření. Navrhneme-li nosné zdivo dle postupu podle EC 6 a dodržíme-li velikost drážek, je návrh 

staticky vyhovující. 

■ Povolené velikosti drážek dle ČSN EN 1996 –1 –1 

Tab. 15. Rozměry svislých drážek a výklenků ve zdivu 

Svislé drážky a výklenky vytvořené po vyzdění 

Tloušťka stěny (mm) 

Největší hloubka (mm) 

Největší šířka (mm) 

175 30 125 

200 30 150 

240 30 175 

250 30 175 

300 30 175 

Tab. 16. Rozměry vodorovných a šikmých drážek ve zdivu 

Největší hloubka (mm) 

Tloušťka stěny (mm) 

Neomezená délka 

Délka < 1250 mm 

175 0 15 

200 10 20 

240 15 25 

250 15 25 

300 15 25 

Pozor! 

U stěn o tloušťce 300 mm a méně tedy nelze provádět svislé drážky hlubší než 30 mm a vodorovné 

hlubší než 15 mm, eventuálně omezeně 25 mm. Z uvedeného vyplývá, že u štíhlých 

stěn je nutno vést všechny rozvody instalací kromě elektro kabelů v předstěně nebo nízkém 

soklu. Platí zde stejné podmínky jako ty uvedené v části věnované příčkám. 

3.4 Normy pro navrhování 

■ Eurokódy pro stavební konstrukce 

Od března roku 2010 dochází ke změně předpisů pro navrhování nových konstrukcí staveb. Dosavadní 

platné národní normy jsou v ČR nahrazeny normami evropskými – eurokódy, které se stávají jedinými 

platnými normami pro navrhování stavebních konstrukcí na území České republiky. Program eurokódů 

pro stavební konstrukce tvoří následující normy, které obvykle sestávají z několika částí: 

Tab. 17. EN 1990 Eurokód: Zásady navrhování konstrukcí 

EN 1991 Eurokód 1: Zatížení konstrukcí 

EN 1992 Eurokód 2: Navrhování betonových konstrukcí 

EN 1993 Eurokód 3: Navrhování ocelových konstrukcí 

EN 1994 Eurokód 4: Navrhování spřažených ocelobetonových konstrukcí 

EN 1995 Eurokód 5: Navrhování dřevěných konstrukcí 

EN 1996 Eurokód 6: Navrhování zděných konstrukcí 

EN 1997 Eurokód 7: Navrhování geotechnických konstrukcí 

EN 1998 Eurokód 8: Navrhování konstrukcí odolných proti zemětřesení 

EN 1999 Eurokód 9: Navrhování konstrukcí z hliníkových slitin 

3. Normy a zásady pro návrh zdiva 3.3 Drážky a oslabení zdiva 

39

Eurokódy uvádějí obecná návrhová pravidla pro navrhování celých konstrukcí a jednotlivých prvků, a to 

jak obvyklého, tak i inovačního charakteru. Neobvyklé tvary konstrukce nebo návrhové podmínky nejsou 

specificky zahrnuty, v takových případech se má vyžádat doplňující odborné posouzení. 

Normy eurokódy uznávají zodpovědnost řídicích orgánů v jednotlivých členských státech a ponechávají 

jim jejich právo stanovit hodnoty týkající se otázek bezpečnosti v předpisech na národní úrovni, takže 

se tyto hodnoty v jednotlivých státech nadále odlišují. 

■ Status a rozsah použití eurokódů 

Členské státy EU a EFTA považují eurokódy za základní dokumenty pro následující účely: 

• jako prostředek k prokázání shody pozemních a inženýrských staveb se základními požadavky 

směrnice Rady 89/106/EHS, zvláště pak se základním požadavkem č. 1 – Mechanická odolnost 

a stabilita – a se základním požadavkem č. 2 – Požární bezpečnost 

• jako podklad pro specifikaci smluv na stavby a příslušné inženýrské služby 

3.4.1 Zatížení konstrukcí 

■ Normy pro zatížení zděných staveb 

Pro výpočty zatížení a následně působících sil užíváme nové české a zároveň evropské normy řady ČSN 

EN 1990 a 1991 (Eurokód 1), které od března 2010 nahrazují původní českou národní normu ČSN 730035. 

ČSN EN 1990 

Tato norma uvádí principy, zásady a požadavky na bezpečnost, použitelnost a trvanlivost konstrukcí 

a popisuje zásady pro jejich navrhování a ověřování. V normě jsou uvedeny kombinace stálých a proměnných 

zatížení pro stanovení účinku na stavby. 

Eurokód 1 

ČSN EN 1991 –1.1 – Eurokód 1, část 1 –1: 

Obecná zatížení – Objemové tíhy, vlastní tíha a užitná zatížení pozemních staveb 

Norma uvádí pokyny pro zatížení staveb a navrhování tohoto zatížení pro nosné konstrukce pozemních 

staveb. Obsahuje údaje pro určení velikosti stálého a proměnného užitného zatížení v budovách. Pro 

stálé zatížení staveb určuje norma objemové tíhy stavebních materiálů, vlastní tíhy stavebních prvků 

a objemové tíhy skladovaných materiálů. Norma uvádí také hodnoty užitného zatížení pro jednotlivé 

prostory staveb. 

Pro objekty, kde počítáme s užitím pórobetonu, jako jsou rodinné a bytové domy, kanceláře, hotely 

a ubytovací zařízení, se jedná o následující užitná zatížení na podlahách: 

Tab. 18. Hodnoty užitného zatížení pro jednotlivé prostory staveb 

Druhy prostor 

Zatížení 

A obytné plochy a plochy pro domácí činnosti – byty, lůžkové pokoje 1,5 kN/m² 

pro schodiště 

3,0 kN/m² 

B kancelářské plochy 2,5 kN/m² 

C plochy, kde může dojít k hromadění lidí: 

C1 

plochy se stoly atd., např. plochy ve školách, kavárnách, 

restauracích, jídelnách, čítárnách, recepcích 

3,0 kN/m² 

C2 

plochy se zabudovanými sedadly, např. plochy v kostelech, 

divadlech nebo kinech, v konferenčních sálech, přednáškových 

nebo zasedacích místnostech, nádražních a jiných čekárnách 

4,0 kN/m² 

40 3. Normy a zásady pro návrh zdiva 3.4 Normy pro navrhování

Tab. 18. Hodnoty užitného zatížení pro jednotlivé prostory staveb 

C3 

plochy bez překážek pro pohyb osob, např. plochy v muzeích, 

ve výstavních síních a přístupové plochy ve veřejných a administrativních 

5,0 kN/m² 

budovách, hotelích, nemocnicích, železničních nádražních halách 

C4 plochy určené k pohybovým aktivitám, např. taneční sály, tělocvičny, jeviště, atd. 5,0 kN/m² 

C5 

plochy, kde může dojít k vysoké koncentraci lidí, např. budovy 

pro veřejné akce jako koncertní síně, sportovní haly včetně tribun, 

5,0 kN/m² 

terasy a přístupové plochy, železniční nástupiště 

D obchodní plochy: 

D1 plochy v malých obchodech 5,0 kN/m² 

D2 plochy v obchodních domech 5,0 kN/m² 

E plochy pro skladování a průmyslovou činnost: 

E1 

plochy, kde může dojít k hromadění zboží, včetně přístupových ploch, 

př. plochy pro skladování včetně skladů knih a dalších dokumentů 

7,5 kN/m² 

E2 průmyslová činnost dle technologických podkladů 

ČSN EN 1991 1 – 3 – Eurokód 1: 

Zatížení konstrukcí, část 1 – 3, Obecná zatížení – Zatížení sněhem 

Norma stanovuje na základě mapy sněhových oblastí hodnotu zatížení sněhem na území České republiky. 

Tab. 19. Hodnoty zatížení sněhem na území České republiky 

sněhové oblasti 

zatížení sněhem 

I 

0,7 kN/m² 

II 

1,0 kN/m² 

III 

1,5 kN/m² 

IV 

2,0 kN/m² 

V 

2,5 kN/m² 

VI 

3,0 kN/m² 

VII 

4,0 kN/m² 

VIII 

>4,0 kN/m²* 

* Charakteristickou hodnotu určí příslušná pobočka Českého hydrometeorologického ústavu 

ČSN EN 1991 1 – 4 – Eurokód 1: 

Zatížení konstrukcí, část 1 – 3, Obecná zatížení – Zatížení větrem 

Norma stanovuje na základě mapy větrných oblastí hodnotu zatížení větrem na území České republiky. 

Tab. 20. Hodnoty zatížení větrem na území České republiky 

větrné oblasti 

základní rychlost větru 

I 

22,5 m/s 

II 

25,0 m/s 

III 

27,5 m/s 

IV 

30,0 m/s 

V 

36,0 m/s* 

* Charakteristickou hodnotu určí příslušná pobočka Českého hydrometeorologického ústavu 

3. Normy a zásady pro návrh zdiva 3.4 Normy pro navrhování 

41

■ Výpočet zatížení zděných staveb 

Stálé zatížení 

Stálé zatížení na zdivo se sestavuje podle ČSN EN 1991 –1 –1 na základě rozměrů stavebních konstrukcí 

a objemových tíh navržených materiálů, popř. váhy prvků. Součinem těchto hodnot určujeme charakteristickou 

hodnotu stálého zatížení pro daný materiál nebo prvek. Součtem jednotlivých položek získáme 

velikost působícího zatížení. 

Proměnné zatížení 

Proměnné zatížení sestavujeme podle norem uvedených v předchozí kapitole. Užitná zatížení na podlahách 

volíme podle účelu místnosti. Klimatická zatížení sněhem a větrem podle umístění stavby 

na mapě a v terénu. Pro zatížení větrem je rozhodující i výška objektu. 

Pozor! 

Mezní stavy únosnosti 

Ze čtyř mezních stavů únosnosti pro zdivo použijeme stavy EQU a STR 

EQU Jedná se o ztrátu statické rovnováhy konstrukce nebo její části. Jde o stabilitu konstrukce 

proti účinku vnějších sil. U zdiva se jedná například o posouzení volné zdi 

na účinky větru. 

STR Jedná se o vnitřní poruchu nebo nadměrnou deformaci konstrukce. Rozhoduje pevnost 

konstrukčního materiálu. Jde o výpočet nosnosti konstrukce. 

Kombinace zatížení pro trvalé a dočasné návrhové situace (základní kombinace) 

Do níže uvedené rovnice dosazujeme jeden z vybraných výrazů označený 6.10. Výraz 6.10 dává konzervativní 

a nejvyšší účinky. Proto většinou užijeme dvojici výrazů 6.10a a 6.10b, porovnáme jejich účinky 

a užijeme horší varianty. 

( Vzorec 1.) 

E d = γ Sd (γ g,j G k,j + γ q,1 Q k,1 + γ q,i ψ 0,i Q k,i ) 

Tab. 21. Návrhové hodnoty zatížení (Kombinace zatíž.) pro trvalé a dočasné návrhové situace dle ČSN EN 1990 

Návrhové hodnoty zatížení (STR/GEO) soubor B podle Národní přílohy NA ČSN EN 1990 

Trvalé a dočasné 

Stálá zatížení 

Hlavní proměnné Vedlejší proměnná zatížení 

návrhové kombinace nepříznivá příznivá zatížení 

nejúčinější ostatní 

(6.10) 1,35 G kj,sup 1,00 G kj,inf 1,5 Q k,1 1,5 ψ0, iQ k,i 

(6.10a) 1,35 G kj,sup 1,00 G kj,inf 1,5 ψ0,1 Q k,1 1,5 ψ0, iQ k,i 

(6.10b) 1,35*0,85 G kj,sup 1,00 G kj,inf 1,5 Q k,1 1,5 ψ0, iQ k,i 

Komentář: pro výpočet užít rovnice 6.10 nebo nepříznivější variantu z rovnic 6.10a a 6.10b, 

Rovnice 6.10 udává výrazně vyšší hodnoty, vhodná je pro předběžné návrhy a vyšší bezpečnost 

Po úpravě pro pouze nepříznivé zatížení 

ψ 0,1 = 0,7 pro plochy kat. A – G mimo sklady kat. E 



Proměnné zatížení Další proměnná zatížení 

návrhové kombinace nepříznivá nejúčinější druhé nejúčinější ostatní 

(6.10) 1,35 G kj,sup 1,5 Q k,1 1,5 ψ0,1 Q k,1 1,5 ψ0,2 Q k,i 

(6.10a) 1,35 G kj,sup 1,5 ψ0,1 Q k,i = 1,05 Q k,1 1,5 ψ0,2 Q k,i 1,5 ψ0,3 Q k,i 

(6.10b) 1,15 G kj,sup 1,5 Q k,1 1,5 ψ0,1 Q k,1 1,5 ψ0,2 Q k,i 

Pro obytné budovy a působící jedno proměnné (užitné) zatížení 



návrhové kombinace nepříznivá 

Proměnné zatížení 

(6.10) 1,35 G kj,sup 1,5 Q k,1 

(6.10a) 1,35 G kj,sup 1,05 Q k,1 

(6.10b) 1,15 G kj,sup 1,5 Q k,1 


Pro většinu případů po uvážení volíme součinitel modelové nejistoty γ Sd = 1 

Ostatní symboly: 

E d statická veličina, hodnota zatížení 

γ g,j dílčí součinitel (j- tého) stálého zatížení 

G k,j charakteristická hodnota (j- tého) stálého zatížení 

γ q,1 dílčí součinitel (prvního) proměnného zatížení 

Q k,1 charakteristická hodnota (prvního) proměnného zatížení 

γ q,i dílčí součinitel (i- tého) stálého zatížení 

ψ 0,i součinitel pro kombinační hodnotu (i- tého) proměnného zatížení 

charakteristická hodnota (i- tého) stálého zatížení 

Q k,i 

TIP! 

Na rozdíl od dřívější praxe s různou hodnotou součinitelů zatížení pro různé materiály a velikosti 

nahodilých zatížení podle původní ČSN 73 0035 zavádí eurokód jednotné hodnoty součinitelů 

pro stálá a proměnná zatížení. Proto je výhodné provést součty charakteristických hodnot 

stálých zatížení (váhy a vrstev konstrukce) bez součinitelů a kombinaci provést s vynásobením 

součiniteli zatížení až pro výsledné hodnoty. Tím přímo vytvoříme základní kombinaci. 

Základní kombinace zatížení 

Pro sestavení účinků stálého a proměnného zatížení na jednotlivé konstrukce nebo objekty 

používáme základní kombinaci zatížení. Tyto základní kombinace zatížení používáme pro trvalé 

a dočasné návrhové situace. 

Obecný tvar rovnice 

γ g × G + γ q × Q + γ q × ψ 0 × Q 1 + γ q × ψ 1 × Q 2 

Dílčí součinitele zatížení 

γ 

Součinitel redukční ξ = 0,85 

Součinitele kombinací zatížení ψ 

Hodnoty součinitele ψ pro obytné plochy ψ 0 = 0,7 ψ 1 = 0,5 ψ 2 = 0,3 

Varianta A 

6.10 1,35 × G + 1,5 × Q + 1,5 × ψ 0 × Q 1 

Varianta B 

6.10a 1,35 × G + 1,5 × ψ 0 × Q 1 + 1,5 × ψ 1 × Q 2 

6.10b 1,35 × ξ × G + 1,5 × Q + 1,5 × ψ 0 × Q 1 

Varianta A 

6.10 1,35 × G + 1,5 × Q + 1,5 × 0,7 × Q 1 

Varianta B 

6.10a 1,35 × G + 1,5 × 0,7 × Q 1 + 1,5 × 0,5 × Q 2 

6.10b 1,35 × 0,85 × G + 1,5 × Q + 1,5 × 0,7 × Q 1 

Základní kombinace pro velmi běžné použití se stálým a jedním užitným zatížením 

Varianta A 

1,35 × G + 1,5 × Q 

Varianta B 

1,35 × G + 1,5 × 0,7 × Q 1 = 1,35 × G + 1,05 × Q 

1,35 × 0,85 × G + 1,5 × Q = 1,15 × G + 1,5 × Q 


43

3.4.2 Pevnosti užívané při návrhu zdiva 

1. Průměrná pevnost zdicího prvku v tlaku 

Označuje se f u a nazývá se průměrná pevnost zdicího prvku v tlaku. Je základní pevností zdicího materiálu 

určenou ze zkoušek. Zjišťuje se na krychlích pevnostními zkouškami dle ČSN EN 772 –1 a statisticky 

se vyhodnocuje. 

2. Normalizovaná pevnost zdicího prvku v tlaku 

Pevnost označená f b se nazývá normalizovaná pevnost zdicího prvku v tlaku. Pevnost se vypočte ze 

vzorce na základě: 

f b = δ × η × f u 

( Vzorec 2.) 

δ vliv šířky a výšky zdicího prvku – např. pro výšku tvárnice z pórobetonu 250 mm, 

šířku nad 250 mm má hodnotu 1,15 

η přepočet na přirozenou vlhkost při užití a osazení zdicího prvku: 

– pro vysušený stav 0,8 

– pro 6 % vlhkosti nebo uložení – kondiciování na vzduchu 1,0 (užíváme většinou) 

– pro uložení pod vodou 1,2 

Tuto pevnost udává jako pevnost f b přímo výrobce pórobetonu Xella CZ. 

3. Charakteristická pevnost zdiva v tlaku 

Dále stanovíme z pevnosti f b výpočtem charakteristickou pevnost v tlaku. Pevnost také často přímo udává 

výrobce ve svých podkladech. Pevnost se označuje f k a nazývá se charakteristická pevnost zdiva v tlaku 

kolmého k ložným spárám. Jedná se o pevnost již pro celé zdivo včetně zdicího materiálu a malty. Na druhu 

malty závisí stanovení charakteristické pevnosti. 

Charakteristická pevnost f k je přímo udána společností Xella CZ. 

4. Návrhová pevnost zdiva v tlaku 

Návrhovou hodnotu pevnosti stanovíme podělením charakteristické pevnosti zdiva v tlaku hodnotou 

součinitele materiálu. Ten dosahuje pro zdivo obecně hodnot 2,0 a 2,2 MPa. Liší se podle druhu užité 

malty. Pro maltu návrhovou, dodanou výrobcem, má hodnotu nižší. Pro maltu předpisovou, která 

vznikne například mícháním na stavbě a která může dosáhnout nižší kvality, má hodnotu vyšší. Pro 

pórobeton platí hodnoty stanovené odděleně. Pro návrhovou maltu je to 2,5 MPa a pro předpisovou 

2,7 MPa. Rozhoduje to, jakou maltu z hlediska její přípravy užijeme. 

f d = f k ⁄ γ m 

( Vzorec 3.) 

f d 

f k 

γ m 

návrhová pevnost zdiva v tlaku 

charakteristická pevnost zdiva v tlaku 

součinitel materiálu 

Tab. 22. Pevnosti zdicího materiálu – pórobeton 

Označení f b [MPa] f k [MPa] 

P1,8 – 300 1,8 1,32 

P2 – 350 2,5 1,74 

P2 – 400 2,6 1,8 

P2 – 500 2,8 1,92 

P4 – 500 4,0 2,6 

P4 – 550 5,0 3,14 

P6 – 650 6,0 3,67 

f b normalizovaná pevnost zdicích prvků 

f k charakteristická pevnost zdiva 


Tab. 23. Pevnosti pro vápenopískové cihly Silka 

Označení f b [MPa] f k [MPa] 

P 20 20,0 10,2 

f b normalizovaná pevnost zdicích prvků 

f k charakteristická pevnost zdiva 

3.4.3 Navrhování zděných konstrukcí 

■ Normy pro navrhování zděných konstrukcí 

Eurokód 6 

Pro posuzování únosnosti zdiva platí od března 2010 jako jediná řada nových českých a evropských 

norem (Eurokód 6) pro zděné konstrukce označená ČSN EN 1996. Platnost původní ČSN 73 1101 byla 

ukončena zavedením nových eurokódů. 

Rozsah platnosti Eurokódu 6 

• Eurokód 6 platí pro navrhování pozemních a inženýrských staveb z nevyztuženého, vyztuženého, 

předpjatého a sevřeného zdiva. 

• Stanovuje požadavky na únosnost, použitelnost a trvanlivost konstrukcí. Nestanovuje jiné požadavky, 

např. požadavky na tepelnou nebo zvukovou izolaci. 

• Provádění je zahrnuto v rozsahu potřebném pro určení jakosti stavebních materiálů a výrobků, které 

se mají použít, a pro stanovení úrovně provedení na staveništi, která je nezbytná pro splnění pravidel 

navrhování. 

• Nepokrývá zvláštní požadavky navrhování na seismická zatížení. Ustanovení s těmito požadavky jsou 

v Eurokódu 8, který doplňuje Eurokód 6 a není s ním v rozporu. 

• V Eurokódu 6 nejsou uvedeny hodnoty zatížení působící na pozemní a inženýrské stavby, které se mají 

uvažovat při navrhování. Zatížení jsou uvedena v Eurokódu 1. 

Do skupiny nových evropských norem ČSN EN 1996 patří následující dokumenty: 

ČSN EN 1996 –1 –1: Navrhování zděných konstrukcí, část 1 –1 

• Obecná pravidla pro pozemní stavby – Pravidla pro vyztužené a nevyztužené zděné konstrukce 

ČSN EN 1996 –1 – 2: Navrhování zděných konstrukcí, část 1 – 2 

• Obecná pravidla – Navrhování konstrukcí na účinky požáru 

ČSN P ENV 1996 –1 – 3: Navrhování zděných konstrukcí, část 1 – 3 

• Obecná pravidla pro pozemní stavby – Podrobná pravidla při bočním zatížení 

ČSN EN 1996 – 2: Navrhování zděných konstrukcí, část 2 

• Volba materiálů, konstruování a provádění zděných konstrukcí 

ČSN EN 1996 – 3: Navrhování zděných konstrukcí, část 3 

• Zjednodušené metody a jednoduchá pravidla pro navrhování zděných konstrukcí 

ČSN EN 1996 –1 –1: rozsah platnosti 

Norma EN 1996 –1 –1 uvádí principy a požadavky na bezpečnost, použitelnost a trvanlivost zděných 

konstrukcí. Je založena na použití metody mezních stavů ve spojení s metodou dílčích součinitelů. 

Norma EN 1996 –1 –1 je určena pro přímé použití při návrhu nových konstrukcí společně s normami 

EN 1990, 1991, 1992, 1993, 1994, 1995, 1997, 1998 a 1999. 

EN 1996 –1 –1 je určena pro použití: komisemi navrhujícími normy pro návrh konstrukcí a s nimi spojených 

výrobků, normy pro zkoušení a normy pro provádění staveb; investory (např. pro formulaci jejich specifických 

požadavků na úroveň spolehlivosti a na trvanlivost); projektanty a dodavateli; příslušnými úřady. 

Část 1 –1 Eurokódu 6 je obecným základem pro navrhování pozemních a inženýrských staveb z nevyztuženého 

a vyztuženého zdiva, do kterého jsou vloženy výztužné pruty pro dosažení potřebné tažnosti, 

únosnosti a použitelnosti zdiva. Pro předpjaté a sevřené zdivo jsou uvedeny zásady, nikoliv aplikační 

pravidla. Tato část neplatí pro zděné prvky o ploše příčného řezu menší než 0,04 m². 


45

TIP! 

U druhů konstrukcí, jejichž navrhování není úplně pokryto částí 1 –1, při novém konstrukčním 

využití běžných materiálů, při užití nových materiálů nebo při působení zatížení nebo 

jiných vlivů, u nichž dosud chybí obvyklé zkušenosti, lze používat stejné zásady a aplikační 

pravidla jako v této normě, ale je možné je doplnit. 

Část 1 –1 poskytuje podrobná pravidla, která jsou použitelná zejména pro běžné budovy. Použitelnost 

těchto pravidel může být omezena z praktických důvodů nebo pro nezbytné zjednodušení, jejich použití 

a meze tohoto použití jsou vysvětleny tam, kde je toho zapotřebí. 

Část 1 –1 obsahuje: Kapitola 1: Všeobecně, Kapitola 2: Základy navrhování, Kapitola 3: Materiály, 

Kapitola 4: Trvanlivost, Kapitola 5: Analýza konstrukce, Kapitola 6: Mezní stav únosnosti, Kapitola 7: 

Mezní stav použitelnosti, Kapitola 8: Konstrukční uspořádání, Kapitola 9: Provádění 

■ Únosnost pórobetonové stěny 

Únosnost zděné stěny můžeme stanovit standardním nebo zjednodušeným výpočtem. 

Standardní výpočet 

Při navrhování zděných konstrukcí se řídíme podle ČSN EN 1996 Eurokód 6 Navrhování zděných konstrukcí 

– část 1 –1: Obecná pravidla pro vyztužené a nevyztužené konstrukce. Tato norma je podkladem 

pro zpracování přesných a podrobných statických výpočtů zděných prvků. Udává také základní pravidla 

pro zděné konstrukce. Norma je úvodním dokumentem a uvádí technické informace pro celou oblast 

zděných konstrukcí a zejména pro zděné budovy. 

TIP! 

Zjednodušený výpočet 

Pro stavby menšího rozsahu a jednoduché stavby Eurokód 6 (část 3) zavádí zjednodušené 

metody výpočtu. Tato metoda přináší rychlý a jednoduchý návrh. Platí pouze pro nevyztužené 

zděné stěny. 

Pozor! 

Pro použití zjednodušených výpočtů jsou normou přesně definovány velikost staveb a jejich 

konstrukční provedení. Zjednodušené metody definují dvě kategorie staveb, pro něž je možné 

postup použít. Pro každou kategorii staveb je navržena jiná metoda zjednodušení výpočtu. 

Porovnání výsledků všech výpočtových postupů najdete ve čtvrté kapitole. 

1. Objekty omezené výškou a rozpětím traktů 

2. Jednoduché objekty do tří podlaží 

Zjednodušený výpočet 

Zjednodušené metody výpočtu umožňují rychlejší provedení výpočtu nosné stěny, za podmínek zjednodušení 

zadání a použitých postupů. Výsledky také obvykle vycházejí s vyšší rezervou v únosnosti oproti 

standardnímu výpočtu. To je způsobeno především normativní volbou součinitelů zavádějících vzpěr 

a uložení stěny. Je třeba si uvědomit, že zjednodušené postupy jsou využitelné pro úvodní výpočty, studie, 

rychlé ověření rozměrů stěny a pro drobné a jednoduché objekty, kde únosnost stěny není plně využita. 

První metoda stanovuje zjednodušeným způsobem součinitel φ. Druhá metoda pro svislou únosnost 

stěn přináší jednoduchý výpočet zahrnující plochu stěny, únosnost zdiva a pevně stanovený zmenšující 

součinitel zahrnující veškeré vlivy na konstrukci. 

Pro zjednodušené výpočty obecně platí omezení štíhlostního poměru stěn na 18 nebo 21. To v podstatě 

umožňuje výpočet pro výšku stěny 3 metry v tloušťce od 175 mm. Při nejvíce užívaných tloušťkách vnitřních 

nosných stěn 250 a 300 mm bezpečně splňujeme podmínky štíhlosti. Pokud stavba nesplňuje uvedená 

ustanovení pro zjednodušený výpočet, je nutno postupovat podle základní normy ČSN EN 1996 1 –1. 


1. Objekty s omezenou výškou a rozpětím traktů 

Splnění všech podmínek z následující tabulky jsou podmínkou pro použití zjednodušené metody výpočtu 

uvedeného v ČSN EN 1996 1 – 3. Musíme proto stavbu navrhovat v daných limitech nebo prověřit, zda 

stavba limity splňuje. 

Tab. 24. Objekty s omezenou výškou a rozpětím traktů 

• výška budovy nad úrovní terénu nesmí přesáhnout výšku h m 

• rozpětí stropní konstrukce uložené na stěnách nesmí přesáhnout 7,0 m 

• rozpětí střešní konstrukce uložené na stěnách nesmí být větší než 7,0 m, kromě případu, kdy 

byla použita lehká příhradová střešní konstrukce, u které nesmí rozpětí přesáhnout 14,0 m 

• světlá výška podlaží nesmí přesáhnout 3,2 m, pokud však není celková výška budovy větší než 

7,0 m, může být světlá výška přízemí 4,0 m 

• charakteristické hodnoty nahodilých zatížení působících na stropní a střešní konstrukce nesmí 

být větší než 5,0 kN/m² 

• stěny jsou ve vodorovném směru kolmo ke své rovině bočně podepřeny stropními a střešními 

konstrukcemi, a to buď přímo těmito konstrukcemi, nebo pomocí vhodných konstrukčních 

opatření, např. větrovými nosníky s dostatečnou tuhostí podle 8.5.1.1 EN 1996 –1 –1:2005 

• stěny jsou ve svislém směru souosé po celé své výšce 

• úložná délka stropní a střešní konstrukce je alespoň 0,4 t, kde t je tloušťka stěny, ale ne méně 

než 75 mm 

• součinitel dotvarování zdiva nepřesahuje 2,0 

• tloušťka stěny a pevnost zdiva v tlaku musí být kontrolovány v úrovni každého podlaží, pokud 

nejsou tyto hodnoty u všech podlaží stejné 

Pokud stavba nesplňuje uvedená ustanovení pro zjednodušený výpočet, je nutno postupovat podle 

základní normy ČSN EN 1996 1 –1. 

2. Jednoduché stavby do tří podlaží 

Splnění všech podmínek z následující tabulky jsou podmínkou pro použití zjednodušené metody výpočtu 

uvedeného v ČSN EN 1996 1 – 3. Musíme proto stavbu navrhovat v daných limitech nebo prověřit, zda 

stavba limity splňuje. 

Tab. 25. Jednoduché stavby do tří podlaží 

• budova má nejvýše tři nadzemní podlaží 

• stěny jsou bočně podepřeny stropními a střešními konstrukcemi ve vodorovném směru, kolmo 

k rovině stěny, a to buď přímo stropními a střešními konstrukcemi tuhými ve své rovině, nebo 

pomocí vhodných konstrukčních opatření, např. větrovými nosníky s dostatečnou tuhostí 

• úložná délka stropní nebo střešní konstrukce na stěně se rovná nejméně 2/3 tloušťky stěny, ne 

však méně než 85 mm 

• světlá výška podlaží nepřesahuje 3,0 m 

• minimální půdorysný rozměr budovy se rovná nejméně 1/3 výšky budovy 

• charakteristické hodnoty nahodilých zatížení působících na stropní a střešní konstrukci nejsou 

větší než 5,0 kN/m² 

• maximální světlé rozpětí kterékoliv stropní konstrukce je 6,0 m 

• maximální světlé rozpětí střešní konstrukce je 6,0 m, s výjimkou případu použití lehké střešní 

konstrukce, u které nesmí světlé rozpětí překročit 12,0 m 

• štíhlostní poměr h ef / t ef u vnitřních a vnějších stěn není větší než 21 (h ef je účinná výška stěny 

podle 4.2.2.4 a t ef je účinná tloušťka stěny stanovená podle 4.2.2.3) 

Pro oba případy zjednodušeného výpočtu upozorňujeme na nutnost dodržení délky uložení stropních konstrukcí 

na zdivo. 


47

■ Smykové stěny neposuzované na únosnost při zatížení větrem 

Metodu lze užít pro budovy nejvýše se třemi nadzemními podlažími. Jsou definovány podmínky pro 

použití metody jako u metody pro zjednodušení výpočtu stěn na svislé zatížení. Principem metody je 

stanovení velikosti a umístění smykových stěn. Při využití metody je potřeba konstrukci domu upravit. 

Smykové stěny mohou být navrhovány bez ověřování únosnosti při zatížení větrem, jestliže uspořádání smykových 

stěn dostatečně ztužuje budovu proti účinku vodorovných sil působících z navzájem kolmých směrů. 

Uspořádání smykových stěn lze pokládat za dostačující, pokud: 

Pozor! 

• charakteristická hodnota zatížení větrem nepřesáhne 1,3 kN/m² 

• v obou navzájem kolmých směrech jsou v budově dvě nebo více stěn 

• smykové stěny přenášejí svislé zatížení a jejich únosnost bez zatížení větrem je ověřena 

v souladu s 4.2, při uvažované redukované pevnosti zdiva v tlaku 0,8 f k 

• půdorysné uspořádání smykových stěn je přibližně symetrické v obou směrech (viz 

obrázek 38), nebo nejméně v jednom směru v případě, že poměr l bx / l by není větší než 3 

• v půdorysu se osy smykových stěn neprotínají v jednom bodě 

• součet ploch stojin smykových stěn v každém z navzájem kolmých směrů vyhovuje následujícímu 

vztahu, přičemž se uvažují pouze stojiny s délkou větší než 0,2 h tot a bez přírub: 

∑ t l sx ² ≥ c s l by h tot ² α ∑ t l sy ² ≥ c s l bx h tot ² 

kde 

l bx , l by jsou půdorysné rozměry uvažované budovy, přičemž l bx ≥ l by ; 

l sx , l sy délky smykových stěn (viz obrázek 38); 

h tot výška budovy; 

c s = c t c i w Ek ; 

c t konstanta závisející na α, v m² / kN; 

c i = 1,0 pro obdélníkové smykové stěny 

= 0,67 pro smykové stěny s l-průřezem s plochou přírub větší než 0,4 tl; 

α průměrná hodnota poměrů N Ed / A fd uvažovaných smykových stěn; 

N Ed návrhová hodnota pevnosti zdiva v tlaku; 

charakteristická hodnota zatížení větrem, v kN/m². 

w Ek 

Obr. 38. Rozmístění smykových stěn 

l sx 

l sy 

l by 

l bx 

TIP! 

Při navrhování daných objektů je potřeba upravit uložení stropů tak, aby vyhovovalo podmínkám 

výpočtu, tzn. ustanovením v normách. Osazení stropní konstrukce alespoň na dvě 

třetiny šířky stěny není pro stavební praxi a zvyklosti firem obvyklé a je potřeba toto od projektu 

zajistit a na stavbě dodržet. Nutno řešit také doplnění věnce v úrovni stropu. 


3.4.4 Zdivo a zemětřesení 

Česká republika je oblastí, která z geologického hlediska není vystavena stálému nebezpečí zemětřesení 

jako některé jiné evropské země. Přesto existují oblasti, kde k zemětřesení menší intenzity může dojít. 

Jedná se zejména o oblasti v okolí pohraničních hor. V ČR se uvažují zemětřesení s referenční dobou 

návratu TDLR = 95 let, což odpovídá referenční pravděpodobnosti překročení během 10 let PDLR = 10 %. 

Pro navrhování konstrukcí odolných proti zemětřesení, které musí vyhovět požadavku omezeného poškození, 

platí norma ČSN EN 1998 –1 – Eurokód 8: Navrhování konstrukcí odolných proti zemětřesení – 

část 1: Obecná pravidla, seismická zatížení a pravidla pro pozemní stavby /EC 8/. Národně stanovené 

parametry mají pro stavby umístěné na území České republiky normativní charakter. 

■ Seismické oblasti v ČR 

Mapa seismických oblastí ČR, rozlišených podle velikosti referenčního špičkového zrychlení podloží 

a gR odpovídajícího typu A, je na obrázku NA1 změny národní přílohy normy z roku 2010. Upozorňujeme, 

že mapa platí pro podloží typu A, což je pevné skalní podloží s pokrytím měkčími zeminami s mocností 

do 5 metrů. Pro jiné skladby podloží označené B a E je třeba postupovat podrobněji podle EC 8. Podle 

této mapy se uvažuje zrychlení o velikosti: 

a) (0,10 až 0,12)g v okresech Frýdek-Místek, Cheb, Karviná, Vsetín 

b) (0,08 až 0,10)g v okresech Bruntál, Náchod, Nový Jičín, Opava, Sokolov, Tachov, Hodonín, 

Ostrava – město, Uherské Hradiště, Zlín 

c) (0,06 až 0,08)g v okresech Hradec Králové, Jeseník, Most, Šumperk, Teplice, Trutnov, Ústí nad 

Labem, Kroměříž, Přerov 

d) 0,04g až 0,06g v okresech Břeclav, České Budějovice, Český Krumlov, Děčín, Domažlice, Jindřichův 

Hradec, Karlovy Vary, Litoměřice, Prachatice, Rychnov nad Kněžnou, Semily, Třebíč, Ústí 

nad Orlicí, Znojmo, Česká Lípa, Jablonec nad Nisou, Liberec 

Ve sporných případech je třeba konzultovat s odborným geofyzikálním pracovištěm. 

Za případy malé seismicity se v ČR považují takové, kdy hodnota součinu a g S (= a gR γ 1 S) 

použitého pro výpočet seismického zatížení není větší než 0,10g. 

Pozor! 

Za případy velmi malé seismicity, kdy není třeba dodržovat ustanovení ČSN EN 1998, se 

v ČR považují takové, kdy hodnota součinu a g S (= a gR γ 1 S), použitého pro výpočet seismického 

zatížení, není větší než 0,05g. 

Oblasti ad a) spadají do seismické oblasti se seismicitou. 

Ostatní části republiky, které nejsou zařazeny ve výše uvedeném výpisu okresů, jsou pod 

úrovní pro velmi malou seismicitu a není nutno posuzovat dle EC 8. 

■ Rozsah platnosti opatření dle EC8 

Rozsah platnosti se vztahuje na navrhování staveb z nevyztuženého, sevřeného a vyztuženého zdiva 

v seismických oblastech. Pro navrhování zděných staveb platí EN 1996. Následující pravidla tvoří dodatek 

k EN 1996. 

TIP! 

V oblastech malé seismicity lze v ČR použít zdivo vyhovující pouze požadavkům EN 1996. 

To platí pro celou republiku mimo okresy vypsané pod bodem a) 

■ Zdicí prvky 

Zdicí prvky mají být dostatečně pevné, aby nebyly náchylné k poškození lokálním křehkým lomem. 

Národní příloha uvádí typy zdicích prvků z EN 1996 –1:2001, tabulka 3.1, vyhovující požadavku. Za dostatečně 

odolné typy zdicích prvků vhodné pro stavby v seismických oblastech ČR se pokládají ty, které 

mají rozměry nejméně takové, jaké vyhovují ČSN EN 1998 –1. 

Minimální pevnost zdicích prvků odvozená podle EN 772 –1 musí odpovídat nejméně hodnotě f b,min = 2,5 

N/mm² v zónách s velmi malou a malou seizmicitou, v zónách s větší seizmicitou f b,min = 5,0 N/mm² 

s f bh,min = 1,0 N/mm². 


49

Kromě případů malé seismicity nemají mít zdicí prvky normovanou pevnost v tlaku, odvozenou podle EN 

772 –1, menší než následující minimální hodnoty: 

• kolmo k ložné ploše f b,min. 

• rovnoběžně s ložnou plochou (v rovině stěny) f bh,min. 

Předepsané hodnoty f b,min. a f bh,min. lze najít v národní příloze této normy. 

TIP! 

Pro oblasti, kde součin a g × S není větší než 0,05 g, lze použít zdivo s nižší pevností než 2,5 MPa 

(P 1,8 – 300). 

■ Malta 

Požaduje se minimální pevnost malty f m,min , která je obvykle větší než minimum předepsané v EN 1996. 

Předepsanou hodnotu f m,min. lze najít v národní příloze normy. Doporučená hodnota je f m,min. = 5 N/mm² 

pro nevyztužené a sevřené zdivo a f m,min. = 10 N/mm² pro zdivo vyztužené. 

TIP! 

Minimální pevnost malty pro stavby v seismických oblastech je v ČR pro nevyztužené a sevřené 

zdivo f m,min. = 5 MPa, pro vyztužené zdivo je f m,min. = 10 MPa. 

■ Styčné spáry 

Styčné svislé spáry mohou být trojího druhu: 

a) spáry zcela vyplněné maltou 

b) s maltovou kapsou 

c) nevyplněné spáry se zámky mezi zdicími prvky – zámky P + D 

Národní příloha určuje v ČR jen použití těchto tří typů spár. 

TIP! 

Ve zděných stavbách v seismických oblastech ČR jsou dovoleny pouze konstrukce s třemi 

typy styčných spár. 

■ Tloušťka zdiva 

TIP! 

Ve stavbách v seismických oblastech ČR, jejichž zdivo vyhovuje pouze požadavkům EN 1996, má 

mít nevyztužené zdivo ze zdicích prvků z přírodního kamene minimální tloušťku t ef,min. = 350 mm, 

nevyztužené zdivo z ostatních zdicích prvků minimální tloušťku t ef,min. = 240 mm. 

Podrobnější podmínky a text je uveden v textu normy a její národní příloze včetně změny z roku 2010. 

■ Důsledky ustanovení normy EC 8 pro zdivo Ytong 

Pro oblasti s velmi malou a malou seismicitou (většina okresů se seismicitou v ČR) můžeme užít 

následujících materiálů, které vykazují nejnižší pevnost (označenou dle ČSN EN 1998 –1 f b,min ) 2,5 MPa 

nebo dosahují hodnoty pevnosti vyšší: 

• P2 – 350 

• P2 – 400 

• P2 – 500 

Dále lze užít skladeb 

• zdivo z P4 – 500, event. P6 – 650 

• tloušťka 240 mm a více 


Pro oblasti se seismicitou s požadavkem na pevnost staviva 5 MPa: 

• zdivo z P4-550, P6-650, vpc Silka 

• tloušťka 240 mm a více 

• projektant může dále navrhnout zesílení vodorovnou výztuží v ložných spárách a svisle maltované spáry 

3.4.5 Soustředěné zatížení 

Navrhovaná hodnota svislého soustředěného zatížení N Edc použitá pro zděnou stěnu musí být menší 

nebo rovna návrhové hodnotě únosnosti v soustředěném zatížení N Rdc , to znamená: 

N Edc ≤ N Rdc 

Návrhová hodnota únosnosti ve svislém soustředěném zatížení u stěny s obvodovými pruhy malty, 

vyzděné ze zdicích prvků skupiny 1 a provedené v souladu s požadavky podle části 8, se stanoví 

podle vztahu: 

N Rdc = βA b f d , kde je β = (1+ 0,3a 1 / h c )(1,5 –1,1A b / A ef ) 

Β nesmí být menší než 1,0 ani větší než 1,25 + a 1 / 2h c nebo 1,5. Platí menší z hodnot, kde: 

β je zvětšující součinitel pro soustředěné zatížení; 

a 1 je vzdálenost okraje stěny od bližší hrany plochy se soustředěným zatížením; 

h c výška stěny k úrovni působícího zatížení; 

A b zatížená plocha; 

A ef účinná plocha uložení, tzn. L efm t; 

L efm t účinná délka roznášení soustředěného zatížení v polovině výšky stěny nebo pilíře; 

T tloušťka stěny s uvažováním oslabení tím, že ložné spáry nejsou vyplněny maltou do hloubky 

více než 5 mm; 

A b /A ef se neuvažuje větší než 0,45. 

( Vzorec 4.) 

Jestliže soustředěné zatížení působí na zdicí prvky skupiny 1 nebo jiné plné prvky, má se jejich délka 

rovnat součtu požadované úložné délky a dvojnásobku dodatečné délky odvozené z úhlu 60° roznášení 

napětí na úroveň plného prvku. Jestliže úložná plocha přiléhá k okraji stěny, uvažuje se dodatečná délka 

jenom po jedné straně úložné plochy. 

Obr. 39. Stěny se soustředěným zatížením 


51

Poznámky 

52 Poznámky

4. Statické výpočty

4. Statické výpočty 

4.1 Návrh svislé stěny 

■ Postup při výpočtu svislé stěny 

1. Zatížení 

• zatížení na 1 m² stropní konstrukce 

– stálé zatížení (váha konstrukce) 

– užitné zatížení na podlahách 

– váha příček 

• zatížení na 1 bm stěny – převod pomocí zatěžovací šířky nebo statickým výpočtem stropu 

• zatížení od vlastní váhy stěny 

• zatížení od střešní konstrukce 

• součet účinků na stěnu, u průběžné stěny na 1 metr stěny 

2. Návrh a posouzení stěny 

• stanovení rozměrů 

h ef tloušťka stěny bez omítek 

l světlá výška stěny 

d šířka stěny 

• materiál 

– výpočet charakteristické hodnoty f k nebo převzetí hodnoty z materiálů výrobce 

– stanovení dílčího součinitele vlastností materiálu γ n 

– výpočet návrhové hodnoty f d 

– zhodnocení vlivu vlhkosti a rozměrů zdicích prvků 

• geometrie konstrukce 

– stanovení plochy stěny 

– stanovení výšky 

• rozhodnutí o výpočtové metodě 

– dle ČSN EN 1996 1 –1 – standardní výpočet 

– zjednodušený výpočet dle ČSN EN 1996 – 3 

– kontrola podmínek pro zjednodušení (viz str. 46 – 47) 

• Posouzení zdiva 

– stanovení součinitele φ nebo c 

– výpočet únosnosti stěny 

Obr. 40. Statický výpočet zdiva 

1. ÚČINKY ZATÍŽENÍ 2. ÚNOSNOST ZDIVA 

1.1 Zatížení 

• vlastní váha stavby 

• užitné zatížení na podlahách 

• klimatická zatížení (sníh, vítr) 

1.2 Kombinace nejúčinněji 

působících zatížení 

2.1 Údaje o zdivu 

• geometrické rozměry konstrukce 

• pevnosti materiálu 

• vzpěrná délka 

2.2 Únosnost zdiva 

• výpočtový postup podle EC 6 

1.3 Stanovení sil 

na konstrukci od zatížení 

3. POROVNÁME ÚČINKY ZATÍŽENÍ A ÚNOSNOSTI 

54 4. Statické výpočty 

4.1 Návrh svislé stěny

4.2 Postup výpočtu 

Pro výpočet zdiva můžeme užít postupů dle základní normy ČSN EN 1996 –1 –1 nebo pro jednoduché 

stavby dle ČSN EN 1996 – 3. (viz str. 38) 

I. Postup dle ČSN EN 1996 –1 –1 

■ a) Stanovení hodnot 

1. kvalita zdiva a jeho pevnostní značka 

Tab. 26. Pevnostní značky materiálů Ytong a Silka 

Označení materiálu 

Zaručená 

Charakteristická 

Hmotnost zdiva 

/charakteristická hodnota pevnosti 

bez omítek 

pevnost v tlaku 

v tlaku f k 

P 1,8 – 300 Theta 1,8 1,32 400 

P 2 – 350 Lambda 2,5 1,74 450 

P 2 – 400 2,6 1,80 500 

P 2 – 500 2,8 1,92 600 

P 4 – 500 4,0 2,60 600 

P 4 – 550 5,0 3,14 650 

P 6 – 650 6,0 3,67 750 

S 12 –1800 Silka 12,0 6,60 2000 

S 20 – 2000 Silka 20,0 10,20 2200 

Poznámka: Charakteristické pevnosti v tlaku platí pro zdivo s tenkovrstvou maltou. 

2. tloušťka zdiva t, která je u jednovrstvých konstrukcí shodná s t ef , např. 300 mm 

3. výška zdiva a vzpěrná délka na základě typu podepření v patě a hlavě 

Výšku uvažujeme mezi vodorovnými nosnými konstrukcemi a násobíme součinitelem podle provedení 

stěny a jejího opření v hlavě / do stropu takto: 

Tab. 27. Součinitele pro redukci výšky stěny 

Stěna tvoří krajní podporu stropní konstrukce, která je vetknutá do stěny 

např. věncem, konstrukce je vodorovně tuhá (železobetonová) 

1,00 

Stěny při vetknuté tuhé stropní konstrukci, která je průběžná přes stěnu 0,75 

Kloubově podepřené stěny stropní konstrukcí, např. uložení dřevěných stropů 

ztužených vzájemně vodorovně anebo uložených na 2/3 tloušťky stěny 

1,00 

Jednotraktové objekty při poddajném opření střechy nebo stropu 1,50 

Vícetraktové objekty při poddajném opření střechy 1,25 

Není-li zhlaví stěny opřeno 2,00 

4. zatížení na stěnu od horních podlaží (stěny a stropy) 

5. zatížení od stropní konstrukce 

6. zatížení od věnce, průvlaků v úrovni stropu 

7. zatížení od stěny pod stropem pro posuzovaný průřez, tj. ve 2/5 výšky a pro celou výšku 

8. náhodnou excentricitu e a 

9. excentricita od zatížení (moment/svislá síla) e d = M/N 

10. excentricita od horizontálního zatížení eh 

11. excentricita od vlivu smršťování ek, kterou lze při štíhlosti do 15 uvažovat rovnou 0 

12. celková excentricita e i v hlavě (patě) zdiva jako e i = e d + e a 

13. celková excentricita e mk normálové síly působící ve střední pětině výšky stěn nebo níže 

e mk = e d + e a + e k 

14. velikost excentricit e i a e mk porovnáme s hodnotou rovnou 0,05 × t. Excentricita musí být větší 

nežli tato hodnota, a není-li, užijeme jako excentricitu hodnotu rovnou 0,05 tloušťky zdiva 

15. součinitel materiálu, pro Ytong = 2,7, Silka = 2,2. Hodnoty platí při předpisové maltě, při návrhové 

maltě pro Ytong 2,5 a pro Silku 2,0 

4. Statické výpočty 4.2 Postup výpočtu 

55

■ b) Výpočet 

16. stanovení hodnoty K z normy pro pórobeton a tenké spáry. Pro pórobeton je K = 0,8 

17. výpočet charakteristické pevnosti pro zdivo ze skupiny 1 (pórobeton a tenkovrstvé spáry) 

f k = K × f 0,85 

TIP! 

Bez výpočtu lze stanovit pro pórobeton takto: 

pro Ytong P1,8 f k = 1,32 MPa 

pro Ytong P2–350 f k = 1,74 MPa 


pro Ytong P4 f k = 2,60 MPa 

pro Silka P20 f k = 10,2 MPa 

18. určení součinitele φ i a φ m 

– Součinitel φ i je určen pro výpočet nosnosti v patě a hlavě zdiva bez účinku vzpěru. Zahrnuje 

vliv výstřednosti od svislého a vodorovného zatížení a imperfekcí. 

– Součinitel φ m je určen pro výpočet nosnosti po výšce zdiva za účinku vzpěru. Zahrnuje vliv 

výstřednosti od svislého a vodorovného zatížení a imperfekcí. 

Do výpočtu se užije vždy jen jeden ze součinitelů: 

Součinitel φ i φ i = 1 – 2 (e i / t) 

Součinitel φ m Určíme výpočetně dle normy nebo z tabulek pro K e = 700 dle poměru e mk /t 

a štíhlostního poměru L ef / t ef 

19. stanovení návrhové pevnosti zdiva f d = f k / γ m 

20. určení plochy zdiva A 

21. výpočet únosnosti zdiva (síla N) a porovnání se zatížením (N musí být větší než síla od zatížení) 

( Vzorec 5.) 

v patě, v hlavě stěny: 

po výšce stěny: 

N = A × Q i × f d 

N = A × Q m × f d 

Tab. 28. Charakteristická hodnota pevnosti zdiva v tlaku 

obecně 

f k = K * f b 

a * f m 

b 

1. obyčejná malta, lehká malta f k = K * f b 

0,7 * f m 

0,3 

obyčejná malta, lehká malta (s pórovitým kamenivem) 

2. tenké spáry – skupina 1 a 4 f k = K * f 0,85 b 

pórobeton, vpc, beton – sk. 1 

3. tenké spáry – skupina 2 a 3 f k = K * f 0,7 b 

f b 

normalizovaná průměrná pevnost zdicího materiálu v tlaku 

f m 

pevnost malty pro zdění v tlaku 

Součinitel K konstanta dle materiálů a skupin dle tab. 5 ČSN EN 1996-1-1 

pro pórobeton K = 0,8 pro tenkovrstvé spáry, pro obyčejnou maltu 0,55 

Tab. 29. Určení charakteristické pevnosti zdiva 

pórobeton obyčejná malta tenkovrstvá malta 

označení malta M fb fm K fk K fk 

P1,8-300 5 1,8 5 0,55 1,34 0,80 1,32 

P2-350 5 2,5 5 0,55 1,69 0,80 1,74 

P2-400 5 2,6 5 0,55 1,74 0,80 1,80 

P2-500 5 2,8 5 0,55 1,83 0,80 1,92 

P4-500 5 4 5 0,55 2,35 0,80 2,60 

P4-550 5 5 5 0,55 2,74 0,80 3,14 

P6-650 5 6 5 0,55 3,12 0,80 3,67 

vápenopískové zdivo obyčejná malta tenkovrstvá malta 

označení malta M fb fm K fk K fk 

P12 5 12 5 0,55 5,07 0,80 6,60 

P20 5 20 5 0,55 7,25 0,80 10,21 


4.2 Postup výpočtu

Tab. 30. Dílčí součinitel γ m 

pro přesné metody výpočtu ČSN EN 1996 –1 –1 

pórobeton 

zdicí prvky kategorie I a návrhová malta 2 2,5 

zdicí prvky kategorie I a předpisová malta 2,2 2,7 

zdicí prvky kategorie II 2,5 3 

pro zjednodušené metody výpočtu ČSN EN 1996 – 3 

zdicí prvky kategorie I – většina výrobků v ČR 2,2 2,7 

zdicí prvky kategorie II 2,5 3 

II. Zjednodušený postup dle ČSN EN 1996 – 3 

Existují dvě metody, řekli bychom jednoduchá a ještě zjednodušující. Obě jsou vymezeny počtem podlaží 

a rozpětím a dalšími podmínkami. Ta nejjednodušší platí pro objekty do tří podlaží. Uvedený postup je 

shodný pro obě metody, změny jsou uvedeny v textu. 

■ a) Stanovení postupně následující hodnoty 

1. kvalita zdiva a jeho pevnostní značka 

2. tloušťka zdiva t, která u jednovrstvých konstrukcí je shodná s t ef , např. 300 mm 

3. výška zdiva a vzpěrná délka na základě typu podepření v patě a hlavě, např. 3000 mm 

4. zatížení na stěnu od horních podlaží (stěny a stropy) 

5. zatížení od stropní konstrukce 

6. zatížení od věnce, průvlaků v úrovni stropu 

7. zatížení od stěny pod stropem pro posuzovaný průřez, tj. ve 2/5 výšky a pro celou výšku 

8. součinitel materiálu, pro Ytong = 2,7, Silka = 2,2 

■ b) Výpočet 

9. stanovení hodnoty K z normy pro pórobeton a tenké spáry. Pro pórobeton je K = 0,8 

10. výpočet charakteristické pevnosti pro zdivo ze skupiny 1 (pórobeton a tenkovrstvé spáry) 

f k = K × f 0,85 

TIP! 

Bez výpočtu lze stanovit pro pórobeton takto: 



pro Silka P20 

f k = 10,2 MPa 

11. určení součinitele φ s a c a 

Součinitele jsou určeny pro výpočet nosnosti v patě, hlavě zdiva nebo po výšce zdiva za účinku 

vzpěru. Zahrnují vliv výstřednosti od zatížení a imperfekt. Pro zjednodušení pro stavby do tří 

podlaží užíváme součinitele c a . Má hodnotu 0,5 pro štíhlostní poměr do hodnoty 18 a 0,36 

do hodnoty 21. Pokud užijeme zjednodušené metody pro stavby nad tři podlaží nebo nevyhovující 

podmínkám pro tři podlaží, postupujeme dle bodu 12. 

12. součinitel φ s pro zjednodušenou metodu 

pro vnitřní stěny: φ s = 0,85 – 0,0011 (h ef / t ef ) 

pro vnější stěny: nejmenší hodnota z výpočtu pro vnitřní stěny a výrazu φ s = 1,3 –(l ef / 8), který 

většinou vychází jako nejnižší. Další výrazy, které ale většinou vychází více, jsou 

v normě 

4. Statické výpočty 4.2 Postup výpočtu 

57

Pozor! 

Pozor, pro vnější stěny posledního podlaží užíváme φ s = 0,4 

13. stanovení návrhové pevnosti zdiva f d = f k / γ m 

14. určíme plochu zdiva A 

15. výpočet únosnosti zdiva (síla N). Platí pro obě zjednodušené metody 

( Vzorec 6.) 

N = A × φ s × f d nebo N = A × c a × f d 

(pro zjednodušenou metodu) 

(pro zjednodušenou metodu do tří podlaží) 

16. výpočet únosnosti zdiva (síla N) a porovnání se zatížením (N musí být větší než síla od zatížení) 

■ Návrhová únosnost stěny namáhané svislým zatížením 

Návrhová únosnost stěny namáhané svislým zatížením N rd pro zjednodušený postup pro objekty do tří 

podlaží je dána vztahem: 

( Vzorec 7.) 

N rd = c A f d A 

kde 

c A = 0,50 pro h ef / t ef ≤ 18 

= 0,36 pro 18 < h ef / t ef ≤ 21; 

f d návrhová hodnota pevnosti zdiva v tlaku; 

A zatěžovaná plocha vodorovného průřezu stěny, bez plochy všech otvorů 

Tento postup je velmi jednoduchým a rychlým posudkem nosnosti stěny. Platí však pouze pro uvedené, 

nejvýše třípodlažní objekty a popsané omezení v jejich provedení nosné konstrukce (viz str. 46 – 47) 


4.2 Postup výpočtu

4.3 Výpočet zatížení 

Pozor! 

Údaje v této brožuře vychází z normových požadavků platných v době vzniku a nemusí 

zohledňovat pozdější aktualizace, novely, doplňky či výklady. Uvedené postupy a údaje v tabulkách 

uvádí metodické postupy a informativní hodnoty. Pro konkrétní případy staveb je 

nutné zpracovat vždy statický výpočet. 

Tab. 31. Příklad 1 – zatížení na zdivo od stropu při zatěžovací šířce 2 metry dle varianty 6.10b 

Zatížení zděné konstrukce Prvek Stěna x 

Zatížení 

1. Stálé zatížení 

vycházíme z tloušťky vrstev /h/ a objemové hmotnosti materiálů /g/ 

hodnoty objemové hmotnosti materiálů převzaty z ČSN 730035 a ČSN EN 1991 1 –1 

konstrukce Pozn. tloušťka tloušťka 

objemová 

hmotnost 

char. 

hodnota 

součinitel 

zatížení 

návrhová 

hodnota 

platí údaje 

označené x 

x h h g gn f gr 

mm m kN/m³ kN/m² kN/m² 

a podlaha 

podlahovina – 

dřevo, laminát 

x 10 0,010 8 0,080 0,000 

koberec 0 0,000 0,2 0,000 0,000 

event. dlažba 0 0,000 20 0,000 0,000 

b roznášecí vrstva 

betonová mazanina 50 0,050 24 1,200 0,000 

event. DTD deska 0 0,000 8 0,000 0,000 

c kročejová izolace 

fólie 0 0,000 0,000 

násyp škvára 0 0,000 9 0,000 0,000 

event. polystyren 

/min. vlna 

x 30 0,030 1,2 0,036 0,000 

d nosná deska 

záklop 0 0,000 5 0,000 0,000 

železobet. deska 0 0,000 25 0,000 0,000 

plech trapezový 0,000 0,000 

panel / celý strop x 

dle 

výrobce 

3,500 0,000 

e podhled 

montovaný podhled 0 0 0,000 0,000 

omítka x 10 0,010 18 0,180 0,000 

součet 4,996 1,150 0,000 

při zatěžovací šířce m 2 0,002 10,00 11,50 

celkem 10,00 11,50 

2. Proměnné zatížení 

byty 

rovnoměrné užitné 1,5 1,5 2,25 

při zatěžovací šířce 2 m 3 4,5 

3. Jiné nahodilé zatížení 

rovnoměrné užitné 0 1,5 0 

při zatěžovací šířce 2 m 0 0 

4. Statické výpočty 4.3 Výpočet zatížení 

59

4.4 Únosnost svislých stěn 

4.4.1 Obvodové zdivo Ytong P1,8 – 300, 375 mm 

Tab. 32. Mezní stav únosnosti – výpočet nevyztužených zděných stěn dle ČSN EN 1996 –1 –1 

Návrhová únosnost stěny namáhané svislým zatížením prvek 1000/375 P1,8–300 

materiál zdiva pórobeton Skupina 1 

zdicí materiál Normalizovaná průměrná pevnost v tlaku f b 2,5 

malta Napište značku M 2,5 „ 5 „ 10 „ 15 5 

zadání – geometrie zdiva 

tloušťka stěny t 375 mm t ef = 375 mm 

délka stěny d 1000 mm K = 0,8 

světlá výška stěny h 2750 mm 

štíhlostní poměr 

poměr h ef / t ef = 7,33 menší jak 15 bez omezení dotvar. 

menší jak 27 nutné 

dílčí součinitel γm 2,5 

pro zdicí prvky kategorie I – návrhová malta pórobeton 2,5 ostatní 2 

charakteristická hodnota f k 1,74 Mpa vychází K*f 0,85 b = 1,7432 

Návrhová únosnost stěny 

v patě, hlavě stěny N rd = Ø i *A*f k = 0,228 = 228,26 kN 

po výšce stěny N rd = Ø m *A*f k = 0,215 = 215,19 kN 

zatěžovací síly pro stěnu v hlavě 127,05 po výšce 129,84 v patě 132,62 kN 

opření Stěna tvoří krajní podporu stropní konstrukce vetknuté do stěny 1 

Ostatní stěny při vetknuté stropní konstrukci průběžné přes stěnu 0,75 

Kloubově podepřené stěny stropní konstrukcí a uložení dřevěných stropů 1 

Jednotraktové (vícetraktové) objekty při poddajném opření od střechy 1,5 1,25 

Volba součinitele 1 

účinná výška h ef 2,75 m 

plocha průřezu stěny 0,375 m² 

plocha otvorů A o 0,000 m² Zavádí otvory v % plochy zdi 0 

zatěžovaná plocha A 0,375 m² 

návrhová hodnota pevnosti zdiva v tlaku 

F d = f k / γ m = 1,74 / 2,5 = 0,7 Mpa 

zmenšující součinitele Ø i 

v hlavě Ø i = 1 –(2*e i /t) 0,873 

pro stěnu Q m = zadej 0,823 zadání z tabulky podle e mk /t = 0,06 

pórobeton (Ke = 700) h et /t ef = 7,33 

Výstřednosti 

počáteční e init = h/450 = = 6,11 mm 

minimální min e i = 0,05 * 375 = 18,75 mm 

od zatížení e d = M/N = = 2,25 / 127,75 = 17,71 mm 

celková pro patu, hlavu stěny e i = e d + e init = = 23,82 zadání e i = 23,82 mm 

od dotvarování pro l/t nad 15 e k = 0,00 

po výšce stěny e mk = e d + e ini + e k = 23,82 zadání e mk = 23,82 mm 

Zatížení zdiva (návrhové hodnoty) 

svislá síla Nz z výpočtu zadáno 100 kN 

tíha zdiva v podlaží Ng = 0,38 1 * 2,75 * 4 * 1,35 = 5,57 kN 

tíha omítky 2x10 mm 0,02 1 * 2,75 * 20 * 1,35 = 1,49 kN 

síla od stropu Ns z výpočtu zadáno 20 kN 

svislé zatížení celkem N = Nz+Ns+Ng = 127,05 kN 

délka uložení stropu a 150 mm 

moment od uložení stropů konstrukce: M = Ns*(tef/2-a/2) = = 2,25 kNm 


4.4 Únosnost svislých stěn

4.4.2 Obvodové zdivo Ytong P2 – 350, 375 mm 


Návrhová únosnost stěny namáhané svislým zatížením prvek 1000/375 P2–350 




























F d = f k / γ m = 1,74 / 2,5 = 0,7 Mpa 


v hlavě Ø i = 1 –(2*e i /t) 0,873 












tíha zdiva v podlaží Ng = 0,38 1 * 2,75 * 4,5 * 1,35 = 6,26 kN 






4. Statické výpočty 4.4 Únosnost svislých stěn 

61































F d = f k / γ m = 1,8 / 2,5 = 0,72 Mpa 


v hlavě Ø i = 1 –(2*e i /t) 0,874 


















































F d = f k / γ m = 1,92 / 2,5 = 0,77 Mpa 


v hlavě Ø i = 1 –(2*e i /t) 0,873 



















63

4.4.5 Vnitřní zdivo Ytong P4 – 500, 300 mm 




zdicí materiál Normalizovaná průměrná pevnost v tlaku f b 4 

malta Napiště značku M 2,5 „ 5 „ 10 „ 15 5 








dílčí součinitel γ m 2,5 

pro zdicí prvky kategorie I – většina výrobků v ČR pórobeton 2,5 ostatní 2 
















F d = f k / γ m = 2,6 / 2,5 = 1,04 Mpa 


v hlavě Ø i = 1 –(2*e i /t) 0,881 




počáteční e ini t = h/450= = 6,11 mm 

minimální min e i = 0,05 * 300 = 15 mm 



od dotvarování pro l / t nad 15 e k = 0,00 









moment od uložení stropů konstrukce: M = Ns*(tef/2-a/2) = 1,50 kNm 

































F d = f k / γ m = 2,6 / 2,5 = 1,04 Mpa 


v hlavě Ø i = 1 –(2*e i /t) 0,882 



















65































F d = f k / γ m = 3,67 / 2,5 = 1,47 Mpa 


v hlavě Ø i = 1 –(2*e i /t) 0,882 




















4.4.8 Vnitřní zdivo Silka P12, 300 mm 


Návrhová únosnost stěny namáhané svislým zatížením prvek 1000/300 P12 vpc 

materiál zdiva vpc Skupina 1 








Poměr h ef / t ef = 9,17 menší jak 15 bez omezení dotvar. 




charakteristická hodnota fk 6,61 Mpa vychází K*f 0,85 b = 6,6129 















F d = f k / γ m = 6,61 / 2,5 = 2,65 Mpa 


v hlavě Ø i = 1 –(2*e i /t) 0,890 


vpc (Ke = 1000) h et /t ef = 9,17 

















67































F d = f k / γ m = 10,21 / 2,5 = 4,08 Mpa 


v hlavě Ø i = 1 –(2*e i /t) 0,895 


vpc (Ke = 1000) h et /t ef = 11,46 
















































F d = f k / γ m = 10,21 / 2,5 = 4,00 Mpa 


v hlavě Ø i = 1 –(2*e i /t) 0,891 


vpc (Ke = 1000) h et /t ef = 9,17 

















69

4.5 Návrhové únosnosti zdiva 

Pro představu o únosnosti pórobetonového zdiva slouží následující tabulky pro zdivo z tvárnic Ytong 

pevnostní třídy P2 a P4 a z vápenopískových tvárnic Silka P20 a P12. 

Tloušťky zdiva byly voleny ve výrobních šířkách tvárnic 250, 300, 375 a 500 mm. Výška stěn byla uvažována 

od 2,75 do 3,75 m po 250 mm. 

Působící výslednice svislých sil na zdivo byla uvažována ve dvou místech působení: 

• u středu stěny pouze s excentricitou rovnou 0,05 tloušťky 

• mimo střed stěny s excentricitou výslednice rovnou jedné šestině tloušťky stěny, což zaručuje tlakové 

působení v rámci celé plochy stěny (výslednice směřuje do jádra průřezu) 

TIP! 

Výpočet je proveden třemi způsoby: 

• standardně pro postup dle ČSN1996 –1 –1 

• pro zjednodušený návrh dle ČSN 1996 –1 – 3 

• pro zjednodušený návrh dle ČSN 1996 –1 – 3 pro objekt do tří podlaží 

Z tabulek je možno předběžně určit únosnost stěny na 1 metr běžný. 

Pro konkrétní případ nutno zpracovat statický výpočet. Uvažovány hodnoty součinitele materiálu 

γ m pro předpisovou maltu pro Ytong 2,7 a Silku 2,2. To představuje použití běžné 

malty ve spárách nebo tenkovrstvé malty (s rezervou). Uvažován je vždy obdélníkový profil. 

4.5.1 Ytong P2 

Tab. 42. Tabulka A: Návrhové únosnosti zdiva z pórobetonu Ytong P2 

Návrhová únosnost kN/m 

Standardní postup dle Zjednodušený postup dle ČSN EN 1996 1 – 3 

Pórobeton P2 tenkovrstvá malta 

ČSN EN 1996 –1 –1 Zjednodušeně pro stěnu 

Objekt 

do tří 

s excentricitou 

Vnitřní Vnější 

Vnější 

stěna stěna 

poslední podlaží 

podlaží 

Tloušťka 

t ef 

mm 

250 

300 

375 

Světlá výška 

stěny h ef 

m 

2,75 

3,0 

3,25 

3,5 

3,75 

2,75 

3,0 

3,25 

3,5 

3,75 

2,75 

3,0 

3,25 

3,5 

3,75 

Štíhlost 

h ef / t ef 

11,00 

12,00 

13,00 

14,00 

15,00 

9,17 

10,00 

10,83 

11,67 

12,50 

7,33 

8,00 

8,67 

9,33 

10,00 

s 

excentricitou 

0,05 t ef 

104,60 

101,40 

98,00 

91,40 

90,60 

132,00 

129,10 

126,40 

123,00 

119,60 

174,20 

169,20 

166,80 

164,20 

161,40 

s maximální 

excentr. t ef /6 

41 mm 

71,70 

68,20 

64,40 

61,20 

57,20 

50 mm 

92,90 

89,80 

87,30 

86,50 

78,80 

62,5 mm 

124,30 

120,90 

117,10 

115,30 

112,30 

83 mm 

kN kN kN kN 

92,72 

89,45 

82,90 

82,05 

77,92 

117,57 

114,85 

111,88 

108,68 

105,25 

153,42 

151,24 

148,87 

146,31 

143,56 

87,30 

87,30 

82,90 

82,90 

77,92 

104,76 

104,76 

104,76 

104,76 

104,76 

130,95 

130,95 

130,95 

130,95 

130,95 

51,73 

51,73 

51,73 

51,73 

51,73 

62,08 

62,08 

62,08 

62,08 

62,08 

77,60 

77,60 

77,60 

77,60 

77,60 

64,6667 

77,6 

97 

500 

2,75 

3,0 

3,25 

3,5 

3,75 

5,50 

6,00 

6,50 

7,00 

7,50 

234,70 

233,30 

231,50 

229,60 

227,50 

173,00 

169,80 

167,90 

165,50 

163,40 

211,26 

209,62 

207,85 

205,92 

203,86 

174,60 

174,60 

174,60 

174,60 

174,60 

103,47 

103,47 

103,47 

103,47 

103,47 

129,333 


4.5 Návrhové únosnosti zdiva

4.5.2 Ytong P4 

Tab. 43. Tabulka B: Návrhové únosnosti zdiva z pórobetonu Ytong P4 

Pórobeton P4 tenkovrstvá malta 

Tloušťka 

t ef 

mm 

250 

300 

375 

Světlá délka 

stěny h ef 

m 

2,75 

3,0 

3,25 

3,5 

3,75 

2,75 

3,0 

3,25 

3,5 

3,75 

2,75 

3,0 

3,25 

3,5 

3,75 

Štíhlost 

h ef / t ef 

11,00 

12,00 

13,00 

14,00 

15,00 

9,17 

10,00 

10,83 

11,67 

12,5 

7,33 

8,00 

8,67 

9,33 

10 


Standardní postup dle 

ČSN EN 1996 –1 –1 


s 

excentricitou 

0,05 t ef 

188,60 

182,90 

176,40 

164,50 

163,00 

237,00 

232,30 

227,50 

221,40 

215,20 

313,50 

419,90 

416,70 

413,20 

409,50 

Zjednodušený postup dle ČSN EN 1996 1 – 3 

Zjednodušeně pro stěnu 

Objekt 


Vnější do tří 

stěna stěna 


podlaží 

t ef /6 kN kN kN kN 

41 mm 

121,00 

122,70 

116,20 

110,10 

102,90 

50 mm 

167,20 

161,60 

157,10 

155,70 

141,80 

62,5 mm 

223,70 

305,60 

302,20 

297,90 

294,10 

171,27 

165,23 

158,66 

151,56 

143,94 

217,19 

212,15 

206,67 

200,76 

194,41 

283,41 

279,40 

275,00 

270,27 

265,19 

161,26 

161,26 

158,66 

151,56 

143,94 

193,52 

193,52 

193,52 

193,52 

193,52 

241,89 

241,89 

241,89 

241,89 

241,89 

95,56 

95,56 

95,56 

95,56 

95,56 

114,68 

114,68 

114,68 

114,68 

114,68 

143,34 

143,34 

143,34 

143,34 

143,34 

119,454 

143,344 

179,181 

4.5.3 Silka P20 

Tab. 44. Tabulka C – Návrhové únosnosti zdiva z vápenopískových tvárnic Silka P20 

VPC Silka P20 

tenkovrstvá malta 

Tloušťka 

t ef 

mm 

175 

200 

240 

Světlá délka 

stěny h ef 

m 

2,75 

3,00 

3,25 

3,50 

2,75 

3,00 

3,25 

3,50 

2,75 

3,00 

3,25 

3,50 

Štíhlost 

h ef / t ef 

15,71 

17,14 

18,57 

20,00 

13,75 

15,00 

16,25 

17,50 

11,46 

12,50 

13,54 

14,58 


Standardní postup dle 

ČSN EN 1996 –1 –1 


vč. imperfekcí 

s 

excentricitou 

0,05 t ef 

593,60 

567,60 

539,20 

509,90 

702,50 

692,00 

663,30 

660,70 

906,50 

886,40 

863,00 

840,20 

Zjednodušený postup dle ČSN EN 1996 1 – 3 

Zjednodušeně pro stěnu 

Objekt 


Vnější do tří 

stěna stěna 


podlaží 

t ef /6 kN kN kN kN 

29 mm 

470,00 

446,60 

423,00 

307,70 

33 mm 

481,60 

460,30 

431,50 

406,40 

40 mm 

633,60 

612,50 

589,10 

552,60 

469,20 

427,30 

381,80 

322,60 

595,34 

558,68 

518,80 

475,80 

785,10 

754,50 

721,37 

685,50 

324,50 

405,60 

405,60 

292,00 

292,00 

119,454 

370,90 463,64 143,344 

445,00 556,30 179,181 

4.5.4 Silka P12 

Tab. 45. Tab. D – Návrhové únosnosti zdiva z vápenopískových cihel Silka P12 

Tloušťka 

mm 

Světlá 

délka 

stěny 

m 

Štíhlost 

h ef / t ef 

Návrhová 

únosnost 

kN 

Návrhová 

únosnost stěny 

zjednodušeně 

kN 

Návrhová únosnost 

vnější stěny 

posl. podlaží 

kN 

300 

2,75 

3,00 

3,25 

3,50 

9,17 

10,00 

10,83 

11,67 

766,50 

755,60 

743,90 

730,40 

603,00 

603,00 

603,00 

603,00 

360 

4. Statické výpočty 4.5 Návrhové únosnosti zdiva 

71

Názvosloví 

zdivo 

sestava zdicích prvků uložených podle stanoveného 

uspořádání a spojených maltou 

nevyztužené zdivo 

zdivo, které neobsahuje dostatečné množství výztuže, 

aby je bylo možné považovat za vyztužené zdivo 

vyztužené zdivo 

zdivo, v němž jsou pruty nebo sítě uloženy v maltě nebo 

betonu tak, aby všechny materiály spolupůsobily proti 

účinkům zatížení 

sevřené zdivo 

zdivo sevřené ve svislém a vodorovném směru železobetonem 

nebo vyztuženým zdivem 

vazba zdiva 

pravidelné uspořádání zdicích prvků ve zdivu zaručující 

jejich spolupůsobení 

charakteristická pevnost zdiva 

hodnota pevnosti zdiva, která odpovídá předepsané 

pravděpodobnosti 5 %, s níž může být nejvýše podkročena 

v myšleném souboru neomezeného počtu výsledků 

zkoušek, tato hodnota obecně odpovídá určenému 

kvantilu předpokládaného statistického rozdělení 

výsledků zkoušek určité vlastnosti materiálu nebo výrobku, 

v některých případech se za charakteristickou 

uvažuje hodnota nominální 

pevnost zdiva v tlaku 

pevnost zdiva v tlaku s vyloučením vlivu tlačných desek 

zkušebního zařízení, bez vlivu štíhlosti prvku a výstřednosti 

zatížení 

pevnost zdiva ve smyku 

pevnost zdiva, na něž působí smykové síly 

pevnost zdiva v tahu a ohybu 

pevnost zdiva při ohybu 

zdicí prvek 

předem zhotovený prvek určený pro uložení ve zdivu 

cihla – tradiční zdicí prvek v rozměrech od 

100 × 240 mm do 140 × 290 mm 

blok – výraz pro zdicí prvek větších rozměrů než cihla, 

většinou cihelný nebo z umělého staviva 

tvárnice – uměle vyrobený zdicí prvek větších rozměrů 

nežli cihla 

ložná plocha 

horní nebo dolní plocha zdicího prvku při jeho zamýšleném 

uložení ve zdivu 

pevnost v tlaku zdicích prvků 

průměrná pevnost v tlaku stanoveného počtu zdicích 

prvků 

nosná stěna 

stěna určená pro přenášení zejména svislého zatížení 

a vlastní tíhy 

jednovrstvá stěna 

stěna bez vnitřní dutiny nebo bez svislé spáry (vyplněné 

nebo nevyplněné maltou) ve své rovině 

dutinová stěna 

stěna skládající se ze dvou rovnoběžných jednovrstvých 

stěn účinně spojených stěnovými sponami nebo výztuží 

do ložených spár; prostor mezi oběma jednovrstvými 

stěnami (vrstvami) je buď ponechán jako souvislá 

nezaplněná dutina nebo je úplně či částečně vyplněn 

nenosným tepelněizolačním materiálem 

dvouvrstvá stěna 

stěna skládající se ze dvou rovnoběžných zděných 

vrstev, mezi nimiž je souvislá průběžná spára (nejvýše 

25 mm tlustá) plně vyplněná maltou a jež jsou účinně 

spojeny stěnovými sponami zabezpečujícími jejich 

úplné spolupůsobení 

malta pro zdění 

směs jednoho nebo více anorganických pojiv, kameniva, 

vody a někdy příměsí a/nebo přísad používaná pro 

ukládání, spojování a spárování zdiva 

obyčejná malta pro zdění 

malta pro zdění, pro niž nejsou předepsány speciální 

vlastnosti 

malta pro zdění pro tenké spáry 

návrhová malta pro zdění s největší zrnitostí kameniva 

stejnou nebo menší než předepsaná hodnota 

lehká malta pro zdění 

návrhová malta pro zdění, jejíž objemová hmotnost 

v suchém stavu je menší než hodnota předepsaná 

v EN 1998 – 2 

návrhová malta pro zdění (podle výrobce) 

malta, jejíž složení a výrobní postup jsou zvoleny tak, 

aby zajistily požadované vlastnosti (záměr užitné hodnoty) 

předpisová malta pro zdění podle receptury 

malta, která je vyráběna ve stanoveném poměru složek 

a jejíž vlastnosti se předpokládají podle použitého 

poměru složek (záměr receptury) 

pevnost malty v tlaku 

průměrná pevnost v tlaku stanoveného počtu zkušebních 

těles po 28denním ošetřování 

ložná spára 

vrstva malty mezi ložnými plochami zdicích prvků 

styčná spára 

maltová spára kolmá k ložné spáře i k líci stěny 

tenká spára 

spára vyplněná maltou pro tenké spáry s tloušťkou 

nejvýše 3 mm 

smykové stěny 

Smykové stěny se používají na ztužení objektů proti 

účinkům vodorovných sil. Jedná se především o důsledek 

zatížení větrem. Posouzení je nutné provést 

ve vodorovné ložné spáře zdiva v patě stěny. Musíme 

dále zvážit, zda posoudit i svislou spáru mezi smykovou 

stěnou a příčnou stěnou ztužující (nazývanou také 

podle tvaru příruba). 

ztužující stěny 

Ztužující stěny jsou stěny, které vytvářejí příčnou oporu 

pro nosné stěny. Tyto stěny zajišťují stabilitu kolmé 

nosné stěny proti vybočení vzpěrem. 

zjednodušený postup výpočtu 

Normy umožňují zjednodušené navrhování zděných 

konstrukcí pro jednoduché objekty dle ČSN EN 1996 – 3 

/EC 6 – 3/. Při splnění kritérií uvedených v této normě 

lze použít zjednodušeného výpočtu. Pokud stavba 

nesplňuje uvedená ustanovení, je nutno postupovat 

podle základní standardní normy ČSN EN 1996 1 – 1 

pro všeobecná pravidla navrhování. 

72 

Názvosloví

Poznámky 

Poznámky 73

Poznámky 

74 

Poznámky

YTONG – PARTNER PRO KOMPLETNÍ ŘEŠENÍ STAVBY 

jih Kontakty a západ České na technické republiky poradce (poradenství pro architekty Praha a + projektanty) 

sever a východ České republiky 

region jméno kontakt region jméno kontakt 

J1, J2, J4, J5 

Ing. Radek Sazama 602 646 417 S1 

Ing. Karel Poucha 724 371 265 

J3 

Michal Přívětivý 

602 159 823 S1 

Jan Tinka 

724 371 266 

J6, J7, J8, S7 Ing. Rudolf Svoboda 602 595 067 

S2, S3, S4 

Ing. Lukáš Vopat 725 059 333 

S5, S6 

Ing. Milan Koukal 724 773 768 

Obchodní kanceláře 

U Keramičky 449 

334 42 Chlumčany 

Tel.: 377 150 627 

Fax: 377 973 153 

Classic 7 

Jankovcova 1037/49 

170 00 Praha 7 – Holešovice 

Tel.: 315 617 675 

Fax: 315 617 672 

Sídlo společnosti 

Xella CZ, s. r. o. 

Vodní 550 

664 62 Hrušovany u Brna 

Tel.: 547 101 117 

Fax: 547 101 103 

IČ: 64 83 29 88 

Ytong linka (7 –17 hod) 

800 828 828 

Pokud nám chcete poslat e-mail, adresu vytvoříte: jmeno.prijmeni@xella.com 

TIP! 

Pro zájemce pořádáme odborná školení na téma: 

Navrhování svislých zděných konstrukcí Ytong. Zaregistrujte se na www.ytong.cz 

Statika 

Praktická příručka pro navrhování svislých zděných konstrukcí 

Vydala Xella CZ, s. r. o., Vodní 550, Hrušovany u Brna 

Vydání druhé, březen 2011, změny vyhrazeny 

© Deee, s. r. o. 

Autor publikace: Ing. Luděk Vejvara 

Odborný poradce: Ing. Václav Vetengl 

Údaje v této brožuře vychází z normových požadavků platných v době vzniku a nemusí zohledňovat pozdější 

aktualizace, novely, doplňky či výklady. Uvedené postupy a údaje v tabulkách uvádí metodické postupy 

a informativní hodnoty. Pro konkrétní případy staveb je nutné zpracovat vždy statický výpočet.

Ytong ® and Silka ® are registered trademarks of the Xella Group. 

Aktualizace: březen 2011. Změny vyhrazeny. 

Xella CZ, s. r. o. 

Vodní 550 

664 62 Hrušovany u Brna 

Ytong linka (7–17 hod.) 

Telefon: 800 828 828 

www.ytong.cz

PÅÃ­ruÄka Statika - Ytong

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?

PÅÃruÄka Statika - Ytong