Stáhněte si celé číslo ve formátu PDF - Aluze

[próza]
ALUZE 2/2009 – Revue pro literaturu, filozofii a jiné
At Naude pravil, že Jacques Francouz svou hereckou vemlouvavostí členy rady určitě
nějak umluvil. Nejspíš jim navykládal nějaké pohádky. Možná řekl diákonům a starším, že
budou hrát zase hru Ander Man se Kind, s čímž všichni souhlasili – věděli totiž, že je velice
poučná. Neúprosně totiž ukazuje, jak hříšně se žije v tom velkém Johannesburku, a dívka
jménem Baba Haasbroeková se v ní dostane na scestí, poněvadž pochází ze zapadákova a
je mladá a naivní.
„I když vlastně nevím, jestli ta hra byla k něčemu dobrá,“ dodal At Naude zamyšleně.
„Drieka Bassonová z Enzelsberku přece brzy nato odešla do Johannesburku, nebo ne
Možná, že byla ta hra až moc – ehm – neúprosná.“
Pak se vložil do hovoru Johnny Coen. Je to už hodně let, co Johnny Coen odešel do
Johannesburku kvůli děvčeti, které v tom velkém městě žilo úplně samo. Po návratu do
Marica o své návštěvě moc nemluvil. Zmínil se jen o tom, že budovu poblíž nádraží podpírají
dva chlapi vytesaní z kamene a že chodníky jsou tam tak přeplněné, že se po nich skoro
nedá chodit. Nějaký čas však Johnny vypadal ve voorkamer na poště u Jurieho Steyna
osaměleji než cizinec ve velkém městě.
„Nevím, jestli se dá říct, že ta hra Jacquese Francouze o děvčeti, které odešlo do
Johannesburku, je kdovíjak poučná,“ uvažoval Johnny Coen. „Samozřejmě se tam objevily
věci, které jsou velice pravdivé. Ale existují taky věci, které se do žádné jeho hry nikdy nedostanou.
A řekl bych, že ani do hry nikoho jiného.“
Gysbert van Tonder se v tu chvíli začal smát, ale vzápětí zmlkl.
„Vzpomínám si, co jsi říkal, když ses tenkrát vrátil z Johannesburku,“ připomněl
Johnnymu Coenovi. „Říkal jsi, že chodníky byly tak přeplněné, že tam skoro nebylo k hnutí.
Je to zvláštní, ale ve hře Ander man se Kind to bylo úplně jinak. To děvče tam nevypadalo,
že by mu dělalo potíže procházet se po chodníku. Vždyť chozením po chodníku strávila
polovinu času. A když zrovna nechodila, tak postávala pod pouliční lampou.“
At Naude pak připomněl dívku, která vystupovala v nové hře, již Jacques Francouz uvedl
v Bekkersdalu. Jmenovala se Truida Ziemersová. Je to samozřejmě smyšlené jméno,
upozornil At Naude. Stejně jako Jacques Francouz. Ve skutečnosti se jmenuje Poggenpoel
nebo tak nějak. Jak ale mohl afrikánský spisovatel napsat něco takového…
„To nenapsal afrikánský dramatik,“ vysvětlil mladý Vermaak, učitel. „Je to překlad z…“
„Když si pomyslím, že nějaký Afrikánec mohl klesnout tak hluboko a přeložit něco takového,“
přerušil ho Gysbert van Tonder. „A navíc jsem si všiml, že Jacques Francouz nebo
Jacobus Poggenpoel nebo jak se jmenuje, je barevný. Já to viděl. I když se hodně nalíčil,
aby vypadal jako běloch, stejně bylo poznat, že je barevný. Nechápu, jak je možné, že jsem
si toho nevšiml ve hře Ander Man se Kind. Asi jsem tenkrát seděl moc vzadu.“
Mladý Vermaak pochopitelně netušil, nakolik si z něj utahujeme. Smutně zavrtěl
hlavou a začal trpělivě vysvětlovat, že Jacques Francouz ve skutečnosti jenom hrál úlohu
černocha. Vůbec neměl být bílý. To, že Jacques Francouz nebyl běloch, bylo ve skutečnosti
důležitým prvkem dramatického vývoje. To všechno jste si mohli přečíst v názvu hry, dodal
učitel.
„A co on teda je Francouz“ zeptal se Jurie Steyn. „Proč to neřekl rovnou“
Několik z nás pak postupně prohlásilo, že jednu věc nechápeme. Jak se mohla taková
pohledná dívka, s modrou kytkou za kloboukem, jako je Truide Ziemersová, zamilovat do
černocha, a dokonce si ho vzít Právě to se totiž v té hře stalo.
„A přitom to dobře věděla,“ podotkl Chris Welman. „Meneer Vermaak právě povídal, že
je to všechno řečeno přímo v názvu. Já sám jsem tu hru samosebou neviděl. Chtěl jsem jít,
jenže těsně předtím mi onemocněla jedna z mul. Ale kdysi jsem Truidu Ziemersovou viděl
hrát. A ještě dneska, jak tady teď o ní mluvím, si vybavuju, jak byla hezká. Když si pomyslím,
že se za toho barevného provdala, ačkoli to o něm celou dobu věděla... Je jasné, že jí
nemohl říct, že je jenom opálený, když si to sama mohla přečíst na plakátech. Pokud si to
přečetl tadyhle učitel, tak si to přece mohla přečíst i Truida.“
Stejně se to dalo čekat, povídá Gysbert van Tonder. Tedy to, že Jacques Francouz nakonec
Truidu Ziemersovou zabije. Čeho se koneckonců může člověk nadít od takového
manželství Když se na to podíváte takhle, tak by se možná ta hra dala chápat jako varování
všem počestným afrikánským děvčatům v zemi.
„O tom ale ta hra není,“ trval na svém mladý Vermaak. „Je to opravdu dobrá hra. Má
skutečnou výchovnou hodnotu. Jenže ne takovou, jakou myslíte. Když vám řeknu, že je to
[ 19 ]