Česky - Divadlo J.K.Tyla v Plzni

Balet
Jsem upřímně rád, vážení návštěvníci, že Vás mohu na těchto stránkách opět přivítat do nové
sezony baletního souboru Divadla J. K. Tyla. A mohu-li se Vám svěřit, to jméno našeho velkého divadelníka
zde vyslovuji s velikou úctou, zvláště letos, kdy uplynulo 150 let od jeho odchodu z prken
tohoto světa. Není důležité, že Tylův talent nespojujeme s tanečním uměním, ale připadá mi více
než příkladná jeho oddanost divadlu. Ano, slovo oddanost je pro tanečníka zcela na místě, chce-li
dostát nárokům, které na něho klade současný vývoj tanečního umění, aby Vás, naše publikum,
repertoár baletu zaujal.
A tak se s tímto vědomím oddanosti, ale i odpovědnosti dáváme na cestu nadcházející sezonou,
abyste v ní nalezli vše, co by baletní představení velkých divadel měla nabídnout – od romantiky
bílých baletů až po expresivní přetlumočení lidských emocí a vášní.
V té prvé řadě klasických baletů Vás budeme provázet pohádkovými příběhy Labutího jezera
a Louskáčka, snad nejznámějšími díly P. I. Čajkovského, jejichž hudba a choreografie se již staly
téměř posvátným, více než stoletým dědictvím. Na druhém pólu tanečního rejstříku, v onom
přetlumočení lidských emocí a vášní, nabízíme Shakespearova Macbetha s Verdiho hudbou, dílo
svým způsobem originální choreograficky i režijně, které mimo jiná uznání dalo příležitost sólistce
našeho souboru Ivoně Jeličové získat řadu ocenění i nominaci na Cenu Thálie.
Zajímavým opusem, v němž se snoubí filozofický podtext s atraktivním mytologickým příběhem, je
Prométheus, který diváka od prvních tónů – Igora Stravinského – vtáhne do strhujícího děje, aby
mu v závěru položil zcela aktuální otázku. Choreografie a režie Igora Holováče se tu mohla spolehnout
na vysokou úroveň sólistů i sboru. Neméně náročnými tanečními party vyniká i poslední
premiérový titul minulé sezony Radúz a Mahulena, jehož pohádkový příběh s kouzelnou Sukovou
hudbou je naplněn všemi atributy odvěkého zápasu dobra a zla, kruté nenávisti a bolesti, ale také
hluboké lásky překonávající nástrahy lidské zloby.
Na repertoáru zůstává mimořádně úspěšná Edith Piaf, originálně pojaté dílo Libora Vaculíka
a skladatele Petra Maláska, které na českou scénu přineslo formu tanečního muzikálu, navíc
atraktivního důmyslným prolnutím choreografické a pěvecké složky. Více než 100 repríz a často
žádaná hostující představení, dokonce i v cizině, dosvědčuje, že jímavý životní příběh známé
zpěvačky zdaleka není naplněn jen sentimentem, ale též prostým, možná až příliš obyčejným
lidským citem.
34