život a dÃlo Äeského uÄitele 20. stoletà - MÄsto BohumÃn
život a dÃlo Äeského uÄitele 20. stoletà - MÄsto BohumÃn život a dÃlo Äeského uÄitele 20. stoletà - MÄsto BohumÃn
prosazovali se ke studiu i v těch nejnáročnějších vědních oborech. Autorita a prestiž školy se výrazně zvýšily. Vzpomínku paní Mgr. Věry Palkové si autorka dovolila zařadit v původním znění tak, jak ji obdržela v písemné formě. Domnívá se totiž, že z níže uvedeného textu je více než patrno, jakou osobností a autoritou pro své žáky i kolegy profesor Živný byl (viz Příloha č. LII); na další vzpomínky, jež byly zaznamenány, si vyhradili čas RNDr. Jana Raszková, RNDr. Radomíra Pazderová a doc. RNDr. Jiří Ivánek, CSc. (viz Přílohy č. LI, L a LIII). Za vedení ředitele profesora Živného se vytvořil stabilizovaný a kvalifikovaný kádr vynikajících pedagogů. František Živný byl jednou z nejvýraznějších postav profesorského sboru - zkušený pedagog, vynikající odborník a obětavý člověk. Byl zárukou vysoce kvalifikované a náročné výuky ve škole. Ve funkci ředitele zůstal do roku 1966, kdy odešel do penze. Podle potřeby však ve škole působil až do roku 1971. Dlouhá léta vedl ve škole studentské kroužky šachu, sám byl velmi dobrým šachistou (viz Příloha XXXVII). Měl široké znalosti z astronomie, platil za znalce antické literatury. Jeho kolegové i stovky jeho studentů na něm oceňovali pocit zodpovědnosti vůči svému povolání pedagoga, pocit zodpovědnosti za výchovu svých studentů. Byl svým žákům životním vzorem důsledné práce. V roce 1967 za celoživotní práci ve výchově mladé generace žákovské i učitelské byl Františkovi Živnému udělen ministrem školství titul „Zasloužilý učitel“.
7. Odkaz Živného ve vzpomínkách i v životě František Živný zemřel v Bohumíně 21. září 1989, je pochován v Poděbradech. Bohumínskému gymnasiu byl profesor Živný věrný 35 let. V něm zažil mnoho dobrého, musel však čelit i mnohým nepříznivým okolnostem doby. Nikdy nezahořkl, školu i studenty opravdově miloval. Jeho povolání pro něj bylo posláním, kterému podřizoval a obětoval vše. Mnoho mu v tom byla nápomocna jeho manželka Marie (viz Příloha č. XLII), která mu svou skromností, obětavostí a pracovitostí zajistila k jeho náročné práci středoškolského profesora to nejideálnější zázemí. Profesor Živný byl známý jako učitel velmi náročný, ale vždy zároveň spravedlivý a lidský. Rád pracoval s talentovanými žáky, měl však pochopení i pro žáky slabší (což mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, neboť mne pan profesor doučoval matematiku v době, kdy jsem studovala střední školu a v určitém období jsem si s tímto vyučovacím předmětem příliš nerozuměla. Vždy byl ke mně velice laskavý a ani po několikerém vysvětlování téže věci na něm nebylo znát, že by jej moje nepochopení vyvádělo z míry. Měl přitom naplněný denní program, protože u sebe doma připravoval studenty na přijímací zkoušky na vysoké školy, jiné doučoval fyziku a matematiku a za dveřmi bytu již stáli další, kteří s ním chtěli probrat své matematicko-fyzikálně-šachové potíže. Jeho paní, kterou by tyto návštěvy mohly právem obtěžovat nebo unavovat, se pozorně starala, aby panu profesorovi ani jeho „hostům“ nic nechybělo). Na Františka Živného, svého třídního profesora, vzpomínal často i Vlastimil Brodský 231 , který bohumínské gymnasium před okupací navštěvoval 232 . Brodský byl jako žák považován za velmi neukázněného, zejména veškerá rozbitá okna ve škole mu byla přičítána k tíži. V době, kdy byl žákem II. A třídy gymnasia, se stalo, že bylo znovu nalezeno nějaké rozbité okno na chodbě u šaten. V tomto případě byl však Brodský bez viny. Přesto tehdejší ředitel školy žádal, aby se ke způsobené škodě přiznal, neboť byl z předešlých případů přesvědčen, že to byla Brodského práce. Pokud by se viník sám nepřihlásil, byla by celé třídě snížena známka z chování. Aby své spolužáky zachránil před tresty a vzhledem k tomu, že jeho rodiče již byli na sníženou známku z chování 231 Vlastimil Brodský (1920-2002) - český divadelní, filmový, televizní a rozhlasový herec, v mládí stepař a tanečník, držitel několika filmových cen: Stříbrný medvěd 1975, Zlatá nymfa 1984, Český lev 2002. 232 BRODSKÝ, Vlastimil. Když mi bylo třináct. Sedmička pionýrů. Týdeník pro chlapce a děvčata, 1971, roč. 4, č. 30, s.8.
- Page 41 and 42: pro Slezsko a Národní radou 96 T
- Page 43 and 44: Ve zmíněném roce se řešila ot
- Page 45 and 46: oku, týkající se darování stav
- Page 47 and 48: výuka přírodních věd a tělesn
- Page 49 and 50: na bezplatných lékařských prohl
- Page 51 and 52: 3.3 Vysokoškolská studia a začá
- Page 53 and 54: po svém příchodu na školu ustan
- Page 55 and 56: šetření nepodnikal - naopak pož
- Page 57 and 58: vzestupu a metodického úspěchu,
- Page 59 and 60: odvětvích se živilo více než 5
- Page 61 and 62: hospodářství na válku 147 . Rok
- Page 63 and 64: kde první písmena tvořila anagra
- Page 65 and 66: kvůli přesídlení Pobaltských,
- Page 67 and 68: naopak hodiny tělocviku, jenž mě
- Page 69 and 70: píše se ve zprávě (Myška, 1964
- Page 71 and 72: a pod dohledem mezinárodní komise
- Page 73 and 74: konfliktu. Stalin rozhodl o připoj
- Page 75 and 76: ve Slezsku bouři protestů, byť n
- Page 77 and 78: 6. Epocha budování socialismu a z
- Page 79 and 80: československých spisovatelů k o
- Page 81 and 82: následující rok: počátkem roku
- Page 83 and 84: 6.2 Období jednotného školství
- Page 85 and 86: Školským zákonem z roku 1953 vzn
- Page 87 and 88: a učitelů místních škol bez p
- Page 89 and 90: Každoročně se ve městě odehrá
- Page 91: vzdělávací škola. Ta se o něko
- Page 95 and 96: V rámci přípravy oslav 75. výro
- Page 97 and 98: Závěr V diplomové práci jsem se
- Page 99 and 100: FUX, Vladimír. Z českých luhů d
- Page 101 and 102: Osobní rozhovor s paní PaedDr. Ra
- Page 103 and 104: Přílohy
- Page 105 and 106: Přibližné ceny učebnic jednotli
- Page 107 and 108: XXIV XXV XXVI Přehled vyučující
- Page 109 and 110: XXXIX XL XLI Titulní strany učebn
- Page 111 and 112: Příloha I Budova obecné školy v
- Page 113 and 114: Příloha III Výstavba nové budov
- Page 115 and 116: Příloha V Umístění gymnázia n
- Page 117 and 118: Příloha VII Přehled vyučovacíc
- Page 119 and 120: Příloha IX Počty studentů hrad
- Page 121 and 122: Příloha XI Odměna za přespočet
- Page 123 and 124: Příloha XIII Průvodní dopis k
- Page 125 and 126: Příloha XV Dotaz na definitivu -
- Page 127 and 128: Příloha XVII Seznam žadatelů o
- Page 129 and 130: Příloha XIX Žádost o povolení
- Page 131 and 132: Příloha XXI Úrazová pojistka po
- Page 133 and 134: Příloha XXIII František Živný
- Page 135 and 136: Příloha XXV Poznámky ředitele
- Page 137 and 138: Příloha XXVII Poznámky ředitele
- Page 139 and 140: Příloha XXIX Zápis č. 21 o mimo
- Page 141 and 142: Příloha XXXI Rub a líc průkazu
7. Odkaz Živného ve vzpomínkách i v životě<br />
František Živný zemřel v Bohumíně 21. září 1989, je pochován v Poděbradech.<br />
Bohumínskému gymnasiu byl profesor Živný věrný 35 let. V něm zažil mnoho dobrého,<br />
musel však čelit i mnohým nepříznivým okolnostem doby. Nikdy nezahořkl, školu<br />
i studenty opravdově miloval. Jeho povolání pro něj bylo posláním, kterému podřizoval<br />
a obětoval vše. Mnoho mu v tom byla nápomocna jeho manželka Marie (viz Příloha<br />
č. XLII), která mu svou skromností, obětavostí a pracovitostí zajistila k jeho náročné práci<br />
středoškolského profesora to nejideálnější zázemí. Profesor Živný byl známý jako učitel<br />
velmi náročný, ale vždy zároveň spravedlivý a lidský.<br />
Rád pracoval s talentovanými žáky, měl však pochopení i pro žáky slabší (což<br />
mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, neboť mne pan profesor doučoval matematiku v době,<br />
kdy jsem studovala střední školu a v určitém období jsem si s tímto vyučovacím<br />
předmětem příliš nerozuměla. Vždy byl ke mně velice laskavý a ani po několikerém<br />
vysvětlování téže věci na něm nebylo znát, že by jej moje nepochopení vyvádělo z míry.<br />
Měl přitom naplněný denní program, protože u sebe doma připravoval studenty<br />
na přijímací zkoušky na vysoké školy, jiné doučoval fyziku a matematiku a za dveřmi<br />
bytu již stáli další, kteří s ním chtěli probrat své matematicko-fyzikálně-šachové potíže.<br />
Jeho paní, kterou by tyto návštěvy mohly právem obtěžovat nebo unavovat, se pozorně<br />
starala, aby panu profesorovi ani jeho „hostům“ nic nechybělo).<br />
Na Františka Živného, svého třídního profesora, vzpomínal často i Vlastimil<br />
Brodský 231 , který bohumínské gymnasium před okupací navštěvoval 232 . Brodský byl jako<br />
žák považován za velmi neukázněného, zejména veškerá rozbitá okna ve škole mu byla<br />
přičítána k tíži. V době, kdy byl žákem II. A třídy gymnasia, se stalo, že bylo znovu<br />
nalezeno nějaké rozbité okno na chodbě u šaten. V tomto případě byl však Brodský bez<br />
viny. Přesto tehdejší ředitel školy žádal, aby se ke způsobené škodě přiznal, neboť byl<br />
z předešlých případů přesvědčen, že to byla Brodského práce. Pokud by se viník sám<br />
nepřihlásil, byla by celé třídě snížena známka z chování. Aby své spolužáky zachránil<br />
před tresty a vzhledem k tomu, že jeho rodiče již byli na sníženou známku z chování<br />
231 Vlastimil Brodský (1920-2002) - český divadelní, filmový, televizní a rozhlasový herec, v mládí stepař a<br />
tanečník, držitel několika filmových cen: Stříbrný medvěd 1975, Zlatá nymfa 1984, Český lev 2002.<br />
232 BRODSKÝ, Vlastimil. Když mi bylo třináct. Sedmička pionýrů. Týdeník pro chlapce a děvčata, 1971,<br />
roč. 4, č. 30, s.8.