život a dílo českého učitele 20. století - Město Bohumín

naopak hodiny tělocviku, jenž měl připravovat studenty na fyzické práce při tzv. totálním
nasazení. Latina či deskriptivní geometrie zůstaly relativně nedotčeny. Mezi jazyky se
zařadila italština jako jazyk německých spojenců. Na příkaz nacistů byly ze školních
knihoven i z výuky odstraněny všechny knihy, které se týkaly problematiky
Československé republiky, slavných osobností nebo byly psány zakázanými autory,
tj. především židovskými nebo levicově orientovanými. Výuka byla zredukována i časově.
Školní den začínal ve tři čtvrtě na devět, vyučovací hodina trvala 35 minut. V zimě bývaly
na školách dlouhé uhelné prázdniny. Pro úkoly, které měli vypracovávat doma, si žáci
chodili jednou za 14 dní, v pozdější době dokonce jednou za měsíc.
Tvrdý útlak postihl učitele i studenty židovského původu – museli okamžitě opustit
školy. Někteří byli popraveni, jiní padli na frontách druhé světové války nebo byli umučeni
v koncentračních táborech. Ti, kteří nebyli Židé, byli povoláváni na tzv. nucené práce, byli
totálně nasazeni v Německu, kde se podíleli na výrobě ve zbrojním průmyslu nebo
odklízeli trosky německých měst. Jednalo se především o studenty, jenž byli narozeni
v letech 1924 a 1925. Stejný osud potkal i některé pedagogy.
Kromě škol samotných byla omezena také existence učitelských ústavů na celém
území bývalé Československé republiky 166 . Vzdělávání učitelů bylo postiženo přesunem
studentů učitelství či dokonce ústavů jako takových z pohraničních oblastí do Protektorátu.
Pro onu okupovanou část Říše však tento stav znamenal početní nadbytek učitelů. Uvedené
podmínky byly řešeny tím, že ve školním roce 1939/1940 nebyl otevřen ani jeden první
ročník na žádném z fungujících učitelských ústavů. Situace se opakovala i v dalším
školním roce, což bylo velkou měrou způsobeno uzavřením vysokých škol v listopadu
1939, a způsobovala tak nárůst počtu studujících a zvýšení počtu tříd ve vyšších ročnících
ústavů.
Na Těšínsku byly hned v roce 1939 zrušeny všechny polské školy. Bylo vydáno
nařízení, že děti českých a polských rodičů mají nadále navštěvovat školy s německým
vyučovacím jazykem, kde se nacisté zaměřili na jazykovou i obsahovou germanizaci.
Ve výjimečných případech směly děti českých rodičů navštěvovat školy v Protektorátu,
podobné pravidlo existovalo i v Sudetech. V září však byla zakázána i tato možnost. Přesto
se našli lidé, kteří dále docházeli do škol v Protektorátu, tentokrát už ilegálně. Němečtí
nacisté se dopustili podobné chyby jako v Sudetech – nebyli schopni zvládnout situaci.
166 Kováříček, 1984, s. 90n.