život a dílo českého učitele 20. století - Město Bohumín

4.2 Odraz válečného dění ve školství
Ihned po polském záboru území byli Češi i Němci – mimo dalších perzekucí –
postiženi i likvidací národního školství. Polským okupačním úřadům se podařilo dosáhnout
toho, že do obou typů nepolských škol se zapsalo minimum dětí 163 .
Arbeitskreis Olsa se zabýval na svých jednáních i otázkami německého školství
v oblasti 164 . Při jedné ze schůzek v Bohumíně bylo oznámeno, že do osmi tříd německého
gymnázia se zapsalo 250 žáků. Nový ředitel gymnázia zamítl výuku polštiny německými
profesory. V Bohumíně měla být také zřízena sedmitřídní obecná škola, ani její otevření se
neobešlo pro Němce bez problémů. Následující schůze se zaobíraly těžkostmi, s nimiž byly
spojeny zápisy do německého gymnázia i ostatních škol. Členové kroužku se obávali
snížení počtu žáků a možnosti, že výuku nepovedou němečtí učitelé. Nelíbilo se jim, že
vedení obecné a měšťanské školy bylo polské, u deseti učitelů měla být prozkoumána
národnost. Žáci s polsky znějícím příjmením nebyli do německých škol přijímáni. Poměry
německé menšiny na Bohumínsku se dostaly do širšího povědomí zveřejněním
v oblastních denících, zvláště v opavském Deutsche Post. Noviny informovaly o potížích
v německých školách, zejména na gymnáziu, kde byl nedostatečný počet profesorů
a nejistý učební plán. Některé předměty byly dokonce vyučovány v polštině (!).
Jeden z profesorů nově přijatých na německé gymnázium, jenž byl členem Pracovního
kroužku, napsal stížnost vládnímu radovi v Berlíně. Ačkoliv si stěžoval na poměry
ve městě, vyjádřil souhlas se stanoviskem říšské vlády, která nechtěla narušovat německopolské
vztahy. Litoval pouze, že Polsko zachází s Němci stejně tvrdě jako s Čechy 165 .
Nutno přiznat, že obavy německých učitelů byly do určité míry oprávněné – počty
žáků klesaly. Ovšem pouze do doby přičlenění tohoto území k říši. Pravdou zůstává, že
české školství bylo postiženo nejhůře, ať v té době vládl kdokoliv.
V době německé okupace výrazně vzrostl počet hodin němčiny. Německý jazyk byl
vyučován denně, jednou týdně probíhal výklad v němčině i v hodinách matematiky,
zeměpisu a dějepisu. Učitelé se povinně zúčastňovali kurzů němčiny. Již zmíněný dějepis
a zeměpis byl ovlivněn dějinami a geografií Velkoněmecké říše, jež se navíc staly součástí
učiva. V roce 1942 byla zakázána výuka české literatury a dějin náboženství. Posíleny byly
163 Myška, 1964, s. 10.
164 Grobelný, 1976, s. 263-264.
165 Tamtéž, s. 264.