život a dílo českého učitele 20. století - Město Bohumín

Německá okupace přinesla na obsazená území i další rysy své politiky
vůči ostatním národům. Tehdy nově dosazený říšský protektor Reinhard Heydrich
v pražském Černínském paláci 2. října 1941 ve svém projevu prohlásil:
„…Vůdcova směrnice, kterou jsem obdržel […] zní: Mám v tomto prostoru jednoznačně
a se vší tvrdostí zajistit, aby obyvatelstvo, pokud je české národnosti, pochopilo, že se nelze
vyhýbat realitě příslušnosti k říši a poslušnosti vůči říši. […] Nyní jsme v Evropě obsadili
pod vůdcovým vedením velmi mnoho prostoru, což je vojenským předpokladem pro další
vedení války a její vítězné ukončení. Musíme si říci jasně, že obsazení tohoto prostoru
v každém případě nebude v mnoha zemích přechodným, nýbrž konečným obsazením. […]
Musí vám být jasné, že se českomoravský prostor natrvalo nesmí nikdy ponechat v takovém
stavu, který by vůbec umožňoval Čechům tvrdit, že to je jejich prostor. […] V německých
dějinách byly Čechy a Morava srdcem Říše, srdcem, jež bylo v příznivých dobách vždy
pevností němectví, že v dobách kolonizace byly stráží proti východu, že […] bývaly
v dobrých dobách vždy pevností, a jak to řekl Bismarck 158 , ‚citadelou Evropy‘. To je
odůvodněno i tím, že první říšská univerzita před Krakovem a před Vídní byla založena zde
v Praze. […] Základní linie však musí, ač nevyslovena, i při takovém jednání platit: tento
prostor se jednou musí stát německým a Čech tady nemá už koneckonců co pohledávat.
[…] Potřebuji v tomto prostoru klid, […] aby český dělník zde nasadil pro německé
válečné úsilí plně svou pracovní sílu a abychom nezdržovali při zdejším obrovském
válečném průmyslu přísun a další rozvoj zbrojního průmyslu.“ (Veselý, 1994, s. 367-373).
Důsledky tohoto projevu se však netýkaly pouze území Protektorátu. Systém šikany,
v některých případech dovedený až k fyzické likvidaci, fungoval i na Bohumínsku.
Obyvatelé byli zatýkáni gestapem, odváděni do věznic, kárných a koncentračních táborů.
Další byli nasazováni na nucené práce. V regionu byly vytvořeny tzv. Polenlager 159 -
speciální koncentrační tábory pro celé rodiny polských zemědělců 160 , kterým byla zabrána
půda a jež byli pro nacisty levnou pracovní silou. Ze svých domovů byli vyháněni právě
158 Otto von Bismarck – první německý říšský kancléř.
159 Na původním československém území např. v Bohumíně, Fryštátě, Petrovicích, Dolním Benešově atd.
V Bohumíně vznikl Polenlager v polovině června 1942. Tábor měl číslo 42 a byl umístěn v budovách kasáren
a upravených zámeckých budovách hraběcí rodiny Larisch-Mönnichů. Dochoval se oběžník se zprávou, že se
jeden z vězňů pokusil uprchnout. Útěk se nezdařil, vězeň byl hlídačem postřelen a po uzdravení předán
do koncentračního tábora v Osvětimi. Bohumínsku Polenlager měl nejdelší trvání ze všech táborů, fungoval
až do počátku roku 1945. K jeho rozpuštění došlo těsně před příchodem sovětských vojáků (Grobelný, 1976,
s. 281-283).
160 Od roku 1942 byli do speciálních táborů odváženi i představitelé polské inteligence se svými rodinnými
příslušníky.