život a dílo českého učitele 20. století - Město Bohumín

vybavení kabinetů. Profesorský sbor svou obětavou prací a vysokými odbornými znalostmi
určoval úroveň školy i jejich absolventů.
Na gymnáziu působil v letech 1923–1936 jako učitel římsko-katolického
náboženství P. JUDr. František Jedlička, který si o svém životě i působení vedl deník,
v němž je mnoho osobních i faktických údajů o době, v níž žil.
Do vlastního deníku si P. František Jedlička poznamenal, pravděpodobně ve školním roce
1935/36, i příhodu, která mohla skončit – nejen pro profesora Živného – velice tragicky.
K P. Jedličkovi, který měl před vyučováním náboženství v kvartě dozor na chodbě
v prvním poschodí, přišel student Hořín – syn stavitele Hořína z bohumínské části
Skřečoň – a oznámil, že žáci v první lavici mají nabitý revolver a rezervní nábojnici,
protože chtějí zastřelit profesora Živného a profesorku Nedvídkovou. Ta po konferenci
pokárala více než tři čtvrtiny kvartánů kvůli jejich výsledkům v češtině. P. Jedličku zpráva
šokovala natolik, že jí v první chvíli nechtěl vůbec věřit, ale student ho ujišťoval, že je to
pravda, a jen prosil, aby jej profesor neprozradil. P. Jedlička slíbil, že pokud se prokáže
pravdivost, zůstane rozhovor pouze mezi nimi. Když po přestávce vešel do třídy, byl tam
takový hluk, že jeho příchod žáci vůbec nezaznamenali. Ozýval se křik, výhrůžky,
bouchání sedadly, v rukou byly na rozbíjení oken připraveny kalamáře. P. Jedlička chvíli
vyčkal a pak chlapce požádal, aby ho nechali chvilku mluvit. Pověděl jim, že se doslechl
o výsledku konference a chápe, že je to pro většinu z nich bolestná záležitost. Cítí s nimi,
poněvadž sám boj s českým pravopisem prodělal u jednoho diktátu, kde měl 35 hrubých
chyb – „slezským synkům sedí v uchu polský přízvuk – na druhé slabice od konce“.
Hodnocení skutečně nebývá vždy spravedlivé, ale ani přesto nelze řešit věc tímto
způsobem. Požádal žáky, aby mu revolver vydali. Ti oponovali, že žádný nemají.
P. Jedlička si tedy vzal zbraň z první lavice sám. Zásobník už chlapci přiznali, ale zase si
jej musel sám vyzvednout. Protože P. Jedlička chtěl, aby si uvědomili, jaké následky by
jejich čin měl, nejen, že ho nazval zločinem, ale seznámil je i s tím, že většina z nich
by byla vyloučena ze všech středních škol, někteří by možná mohli studovat v polepšovně
v Novém Jičíně, ale především jim připomněl, že by si měli uvědomit, jak by ublížili svým
rodičům, kteří se často velice uskrovňovali, aby jim mohli studium dopřát. Slíbil všem, že
s panem ředitelem záležitost vyřídí sám, zdůraznil však, že i na nich samotných záleží, aby
„drželi jazyk za zuby“, jinak by mělo ostudu celé gymnasium. Po hodině odnesl zbraň
i náboje do ředitelny, krátce ředitele o případu informoval a poprosil ho, aby žádné další