život a dílo českého učitele 20. století - Město Bohumín

život a dílo českého učitele 20. století - Město Bohumín život a dílo českého učitele 20. století - Město Bohumín

mesto.bohumin.cz
from mesto.bohumin.cz More from this publisher
29.12.2014 Views

osamostatnění Československa se konala slavnost položení základního kamene k novostavbě gymnázia (viz Příloha č. IV). Vedle zástupce ministerstva školství a národní osvěty, ministerského rady Rudolfa Neuhőfera 114 , se této význačné události zúčastnil jako zástupce zemského prezidenta Šrámka a zemské školní rady slezské také zemský školní inspektor Pavelek, zástupci četných úřadů, spolků, korporací, vojska a průmyslových závodů. Slavnosti se účastnily tisíce obyvatel města i okolních obcí, ale i žáci všech místních škol. Po úvodním zpěvu hudebního sdružení „Smetana“ zahájil oslavy ředitel školy Zdeněk Doležil, který uvítal hosty, zhodnotil význam tohoto dne pro gymnázium i pro město a přečetl pozdravné dopisy. Po něm se ujal slova ministerský rada Neuhőfer, jenž ve svém působivém proslovu zdůraznil osobní radost a uspokojení z národního a kulturního úspěchu českého Bohumínska. Po jeho projevu seznámil ředitel Doležil přítomné s historií gymnázia; pamětní listina s těmito údaji byla poté uložena do pouzdra a staviteli Felklem a Kolářem vložena do základního kamene. Následovaly poklepy na základní kámen, na nichž se podíleli zástupci úřadů a korporací. Slavnost byla ukončena děkovným projevem ředitele Doležila a hudebním přednesem státních hymen. V kronice bohumínského gymnázia je uvedena věta, jejíž závěr vyzdvihuje zcela zásadním způsobem význam této akce. Zdůrazňuje totiž, že slavnost k položení základního kamene byla proniknuta radostnou náladou shromážděných a „rozvinula se v mohutnou manifestaci bohumínského češství.“ (Kronika reálného gymnasia v Novém Bohumíně, 1921–1937). Co se stavby samé týkalo, průtahy v zarážení pilotů způsobily, že do zimy bylo hotovo jen přízemí. Na jaře byly opět zahájeny stavební práce, které ovšem pokračovaly poměrně rychle. Pomalejší bylo až pokládání krovu. Přesto se naděje na vlastní samostatnou budovu, sloužící jen gymnáziu, měnila čím dál více v jistotu, že zanedlouho se bude moci ústav přestěhovat a provizorium skončí. Koncem školního roku byl založen Spolek pro podporování nemajetných studujících, jenž z darů a příspěvků hradil nákupy učebnic do knihovny, sháněl oděvy a obuv na vánoční nadílku chudým studentům, žákům tělesně slabým a podvyživeným přispíval na obědy a v dobách krize zajišťoval i polévku a mléko ostatním studentům. Členové Spolku se svými příspěvky či dary místních i mimoměstských organizací 115 podíleli také 114 Rudolf Neuhőfer (1875 – 1945) – pedagog, pedopsycholog, moravský středoškolský profesor, ministerský rada MŠANO, znalec a překladatel antické filologie a literatury, autor publikací o středním školství a erudovaný odborník na problematiku středního školství v českých zemích i v Evropě (Cach, 1996, s. 58). 115 Mezi donátory Spolku patřil místní odbor Matice osvěty lidové, Beseda, Občanská záložna, okresní úřad i město Nový Bohumín.

na bezplatných lékařských prohlídkách žáků. Na základě těchto každoročních kontrol byli na náklady Spolku žáci vysíláni na zotavenou do prázdninových osad nebo ozdravoven, ať už tuzemských nebo zahraničních 116 . Ve školním roce 1928/1929 se škola stala úplnou střední školou typu reformního reálného gymnázia, neboť v září začali studenti pracovat ve všech osmi ročnících. Byl to také poslední rok, kdy škola pobývala v obecní školní budově u rourovny, opět se stejným počtem tříd jako v roce předchozím. Protože přibyla poslední třída, bylo nutno rozdělit další místnost. Tentokrát se zděnou přepážkou rozdělila na dvě části jedna z učeben v prvním poschodí vedle ředitelny. Tato přestavba ovšem neřešila problém s „létací“ třídou, což se týkalo druhého ročníku, který znovu využíval – pokud to bylo možné – kreslírny. Pro kruté zimní mrazy ministerstvo školství a národní osvěty zastavilo výuku na dobu určitou od 18. do 24. února 1929 117 . Rozhodnutí bylo publikováno i v denním tisku. Dalším, stejně zveřejněným výnosem 118 byly tyto mimořádné zimní prázdniny prodlouženy až do konce února. V uvedeném školním roce proběhly na gymnáziu první zkoušky dospělosti s následujícími výsledky: tři abiturienti a jedna abiturientka byli uznáni dospělými s vyznamenáním, 10 dospělými všemi hlasy, dva dospělými většinou hlasů a jeden z abiturientů byl reprobován 119 na půl roku. Toto rozhodnutí mělo však koncem školního roku tragický následek. Abiturient, který při zkoušce neuspěl, se v noci po zkoušce v bytě své matky zastřelil. Všechny profesory i studenty tato zpráva hluboce zasáhla. Zvláště profesoři velmi litovali, že chlapec neúspěch neunesl, ačkoliv mu při zkoušce vysvětlili, že pokud po půl roce maturitu složí, nemá nic ztraceno ani na vysoké škole zvěrolékařské, na niž chtěl dále studovat. Pro školu samotnou měl tento čin také nepříznivý dopad – bohumínská veřejnost, vzrušená tragickým případem, svalovala všechnu vinu na členy maturitní komise a celý profesorský sbor. Také tím utrpěl výsledný dojem prvních zkoušek dospělosti. Radostnější události byl nezadržitelný postup novostavby (viz Příloha č. III). Po průtazích, způsobených únorovými mrazy, postupovaly řemeslnické práce opět rychlejším tempem. Ale ani to netrvalo dlouho. Stavební dozorce ing. Oldřich Všetička byl odvolán na ministerstvo veřejných prací a stavba se rázem ocitla bez dozoru, takže téměř celý 116 Kronika školní 1921-1938. Uložena ve Státním okresním archivu Karviná. 117 Výnos MŠANO ze dne 16. února 1929, číslo 919 pres. 118 Výnos MŠANO ze dne 22. února 1929, číslo 1040 pres. 119 Student propadl u zkoušky, měl však v daném termínu možnost zkoušku opakovat.

osamostatnění Československa se konala slavnost položení základního kamene<br />

k novostavbě gymnázia (viz Příloha č. IV). Vedle zástupce ministerstva školství a národní<br />

osvěty, ministerského rady Rudolfa Neuhőfera 114 , se této význačné události zúčastnil jako<br />

zástupce zemského prezidenta Šrámka a zemské školní rady slezské také zemský školní<br />

inspektor Pavelek, zástupci četných úřadů, spolků, korporací, vojska a průmyslových<br />

závodů. Slavnosti se účastnily tisíce obyvatel města i okolních obcí, ale i žáci všech<br />

místních škol. Po úvodním zpěvu hudebního sdružení „Smetana“ zahájil oslavy ředitel<br />

školy Zdeněk Doležil, který uvítal hosty, zhodnotil význam tohoto dne pro gymnázium<br />

i pro město a přečetl pozdravné dopisy. Po něm se ujal slova ministerský rada Neuhőfer,<br />

jenž ve svém působivém proslovu zdůraznil osobní radost a uspokojení z národního<br />

a kulturního úspěchu českého Bohumínska. Po jeho projevu seznámil ředitel Doležil<br />

přítomné s historií gymnázia; pamětní listina s těmito údaji byla poté uložena do pouzdra<br />

a staviteli Felklem a Kolářem vložena do základního kamene. Následovaly poklepy<br />

na základní kámen, na nichž se podíleli zástupci úřadů a korporací. Slavnost byla ukončena<br />

děkovným projevem ředitele Doležila a hudebním přednesem státních hymen. V kronice<br />

bohumínského gymnázia je uvedena věta, jejíž závěr vyzdvihuje zcela zásadním způsobem<br />

význam této akce. Zdůrazňuje totiž, že slavnost k položení základního kamene byla<br />

proniknuta radostnou náladou shromážděných a „rozvinula se v mohutnou manifestaci<br />

bohumínského češství.“ (Kronika reálného gymnasia v Novém Bohumíně, 1921–1937).<br />

Co se stavby samé týkalo, průtahy v zarážení pilotů způsobily, že do zimy bylo hotovo jen<br />

přízemí. Na jaře byly opět zahájeny stavební práce, které ovšem pokračovaly poměrně<br />

rychle. Pomalejší bylo až pokládání krovu. Přesto se naděje na vlastní samostatnou<br />

budovu, sloužící jen gymnáziu, měnila čím dál více v jistotu, že zanedlouho se bude moci<br />

ústav přestěhovat a provizorium skončí.<br />

Koncem školního roku byl založen Spolek pro podporování nemajetných studujících, jenž<br />

z darů a příspěvků hradil nákupy učebnic do knihovny, sháněl oděvy a obuv na vánoční<br />

nadílku chudým studentům, žákům tělesně slabým a podvyživeným přispíval na obědy<br />

a v dobách krize zajišťoval i polévku a mléko ostatním studentům. Členové Spolku se<br />

svými příspěvky či dary místních i mimoměstských organizací 115 podíleli také<br />

114 Rudolf Neuhőfer (1875 – 1945) – pedagog, pedopsycholog, moravský středoškolský profesor, ministerský<br />

rada MŠANO, znalec a překladatel antické filologie a literatury, autor publikací o středním školství<br />

a erudovaný odborník na problematiku středního školství v českých zemích i v Evropě (Cach, 1996, s. 58).<br />

115 Mezi donátory Spolku patřil místní odbor Matice osvěty lidové, Beseda, Občanská záložna, okresní úřad<br />

i město Nový Bohumín.

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!