život a dílo českého učitele 20. století - Město Bohumín

pro Slezsko a Národní radou 96 Těšínského knížectví (Rada Narodowa Księstwa
Cieszyńskiego) o dočasném rozdělení správy Těšínska. Poláci, kteří na 26. ledna 1919
ohlásili volby do ústavodárného sněmu, získali vládu nad těšínským a bílským (Białskim)
okresem, Češi na okresem frýdeckým. Fryštátský okres byl rozdělen. Jelikož však byl
průmysl v oblasti financován především německo-rakouským kapitálem, zahrnuli němečtí
nacionalisté Bohumín s okolím do navrhované „Východomoravskoslezské neutrální
republiky“ 97 , jejíž vznik se snažili všemožně propagovat v mezinárodním měřítku.
Na území obsazeném Polskem také se nacházel úsek košicko-bohumínské dráhy, která
byla pro Československou republiku významná jako železniční spojení českých zemí se
Slovenskem. V tu dobu se totiž i na Slovensku začaly přiostřovat problémy s maďarskými
územními nároky na část jižního Slovenska.
Aby vyřešilo hrozící teritoriální konflikty v co nejkratším čase, ministerstvo
národní obrany vydalo 19. ledna 1919 rozkaz k vojenskému obsazení Těšínska.
Československá vláda 21. ledna důrazně naposledy vyzvala Polsko, aby stáhlo armádu
a vlastní orgány z území Těšínska za mezinárodně uznanou státní hranici. Polská strana
výzvu ignorovala, o dva dny později v Těšíně bylo veliteli polského vojska, jímž byl
plukovník Franciszek Xaver Latinik, českým podplukovníkem Josefem Šnejdárkem 98
předáno ultimátum: během dvou hodin mělo být vyklizeno Těšínsko až za řeku Białku.
Latinik však podmínky odmítl, takže krátce po poledni, po vypršení ultimáta
československé vojsko pod Šnejdárkovým velením překročilo prozatímní demarkační čáru
a zaútočilo na uvedené území ve směrech na Bohumín a Karvinou. Vypukla
tzv. sedmidenní válka. Zajímavostí je, že součástí Šnejdárkovy vojenské skupiny byl
kromě legionářského střeleckého pluku z Francie, dvou domácích pěších a jednoho
mysliveckého pluku i prapor dobrovolníků z Bohumína. Na podporu československého
postupu vytvářeli místní obyvatelé dobrovolnické formace zvané Národní gardy, celkem se
jednalo o přibližně pět tisíc mužů. Boje s polskou armádou pokračovaly úspěšně
do 26. ledna, jednotky dobyly Bohumín, Ostravu, Karvinou, Zebrzydowice a Stonavu.
O den později postoupily do Těšína. Na základě postupu obdržel podplukovník Šnejdárek
rozkaz k překročení řeky Visly a zajištění železnice v úseku Bohumín – Těšín – Jablunkov.
96 Používán také nepřesný název „Národní výbor“.
97 KÁŇA, Otakar. Bohumín v období meziválečném 1918-1938. In GROBELNÝ, Andělín, ČEPELÁK,
Bohumil a kol. Bohumín. Studie a materiály k dějinám a výstavbě města. Ostrava: Profil, 1976. Část 2.
Z historického vývoje města, s. 237.
98 Šnejdárek byl dříve ve Francii v jednotce československých legií.