život a dílo českého učitele 20. století - Město Bohumín

2.2 Školství v českých zemích
Chceme-li plně pochopit význam zavedení češtiny ve školství Rakouska-Uherska,
musíme se vrátit hlouběji do historie a uvědomit si, že kupříkladu na pražské univerzitě
byly kromě německých (a dřívějších latinských) přednášek povoleny české až v roce 1848.
Tehdy se však čeština prosazovala velice obtížně. Na podnět ministerstva kultu
a vyučování vyšel roku 1853 Německo-český slovník vědeckého názvosloví pro gymnázia
a reálné školy, přípravu jeho vydání řídil Pavel Josef Šafařík 68 . V roce 1860, kdy
do zemského sněmu vstoupili čeští politici, bylo zrovnoprávnění školství jedním
ze základních požadavků. Na univerzitu přicházeli studovat absolventi českých gymnázií
a kolem studentských sdružení - jakým byl např. od roku 1861 vytvořený a o rok později
úředně schválený Spolek pro volné přednášky z mathematiky a fysiky 69 , změněný posléze
v roce 1869 v Jednotu českých mathematiků a fysiků – přibývalo mladých odborníků.
Roku 1880 byl založen německými nacionalisty spolek Deutscher Schulverein, jehož
hlavní úlohou bylo zakládání a podpora soukromých německých škol. Jako jeho protiváha
vznikla o několik měsíců později Ústřední matice školská 70 . Obě organizace zřizovaly
školy nejen pro české (v případě Schulverein pro německé) děti, ale snažily se pomocí
různých výhod , včetně finančních podpor nebo darů, získávat i žáky druhé z uvedených
národností. Počet spolků i jimi zřizovaných škol rostl.
Rozhodnutím císaře Františka Josefa I. ze dne 11. dubna 1881 vznikly v Praze z jedné
původní dvě rovnoprávné univerzity – německá a česká Karlo-Ferdinandova.
Čeští poslanci na Moravě navrhovali k schválení tzv. Perkův 71 zákon, jenž by
zakazoval přijímat do škol děti, které by neuměly vyučovací jazyk 72 . V tomto okamžiku je
68 HAVRÁNEK, Jan. Národní jazyky ve školství a jejich význam pro dosažení plné vzdělanosti všech
středoevropských etnik. In Místo národních jazyků ve výchově, školství a vědě v habsburské monarchii 1867
- 1918. Sborník z konference. Praha: Výzkumné centrum pro dějiny vědy, společné pracoviště ústavu
pro soudobé dějiny AV ČR a Univerzity Karlovy v Praze, 2003. Práce z dějin vědy – svazek 11. Část 1.
Národní jazyky v kontextu dobového práva, vzdělanosti a vědy, s. 28.
69 JINDRA, Jiří. České vědecké společnosti exaktních věd v 19. století. In Místo národních jazyků
ve výchově, školství a vědě v habsburské monarchii1867-1918. Sborník z konference. Praha: Výzkumné
centrum pro dějiny vědy, společné pracoviště ústavu pro soudobé dějiny AV ČR a Univerzity Karlovy
v Praze, 2003. Práce z dějin vědy – svazek 11. Část 2. Věda, vědci a národní jazyky, s. 401.
70 Bělina a kol., 1993, s. 129.
71 JUDr. Václav Perek (1859 - ) - zakládající člen a první předseda Československé společnosti rukopisné,
zakládající člen Šachového klubu v Prostějově, advokát a poslanec; prosazoval zákon, aby každé české dítě
chodilo do české školy.
72 KYOGOKU, Toshiaki. Národní agitace a obecní školství na Moravě na přelomu 19. a 20. století. In Místo
národních jazyků ve výchově, školství a vědě v habsburské monarchii1867-1918. Sborník z konference.