život a dÃlo Äeského uÄitele 20. stoletà - MÄsto BohumÃn
život a dÃlo Äeského uÄitele 20. stoletà - MÄsto BohumÃn život a dÃlo Äeského uÄitele 20. stoletà - MÄsto BohumÃn
Po událostech v listopadu 1989 došlo k zásadním změnám i v oblasti školství. Nová zákonná úprava 41 odstranila státní monopol ve školách, změnila délku školní docházky, uváděla nové možnosti a způsoby zřizování školských zařízení. Počet ročníků základní školy se rozšířil na devět, kromě čtyřletých mohla začít vznikat i víceletá (šesti- či osmiletá) gymnázia. Kromě těchto škol probíhala výuka i v Dětském diagnostickém ústavu. Ten vznikl roku 1953 v Ostravě-Vítkovicích pod názvem Záchytný dětský domov. Rok poté byl přemístěn do Bohumína, v roce 1967 byl přejmenován na Dětský domov třídící a od února 1972 na Dětský diagnostický ústav 42 . Na území města se žáci v roce 1967 učili v osmi základních devítiletých školách s českým vyučovacím jazykem (včetně školy zvláštní a školy v diagnostickém ústavu), v roce 1974 klesl počet škol na pět a ve školním roce 2004/2005 fungovalo v Bohumíně devět školních budov, které navštěvovalo téměř 2 500 žáků. 1.2.3.3 Střední školy Od roku 1922 začalo vyučování na české živnostenské škole pokračovací, v roce 1925 byla zřízena kupecká škola pokračovací, posléze v roce 1933 vznikla odborná škola pokračovací pro živnosti oděvnické a o čtyři roky později byla zahájena výuka na odborné škole pokračovací pro živnosti obchodní. Ředitelem všech těchto škol byl ředitel státní menšinové školy měšťanské 43 . Díky tomu mohlo vyučování probíhat v odpoledních hodinách ve třídách měšťanské školy. Vyučovalo 19 učitelů, jimiž byli místní mistři a učitelé zmíněné české státní menšinové měšťanské školy. V říjnu 1938 byla činnost škol přerušena a k obnovení došlo až dne 1. listopadu 1945. Tehdy začala v budově polské obecné školy působit učňovská škola 44 . Mladí lidé byli vyučeni v oborech: zámečník, elektrotechnik či automechanik, ale také prodavač, krejčí a pekař. Učňovská škola se roku 1948 přestěhovala do budovy bývalé klášterní 41 Zákon č. 171/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol, ze dne 3. května 1990. 42 Vavroušek, 1976, s. 419. 43 Demel, 1997, s. 78 (srv. Vavroušek, 1976, s. 419). 44 Vavroušek, 1976, s. 419.
školy, kde byl zřízen pro její potřeby i internát. V roce 1950 byl název školy zákonem o úpravě jednotného školství 45 změněn na základní odbornou školu. Školní rok 1951/1952 byl prvním, kdy se nabídka oborů rozšířila o obory hutní: valcíř, tavič a slévač, a to pro Bohumínské železárny Gustava Klimenta. Stav trval až do roku 1964, kdy bylo založeno odborné učiliště železáren 46 , které si začalo zajišťovat přípravu učňů ve vlastní budově. Ve své době bylo s tisícovkou žáků největším vzdělávacím zařízením v okrese Karviná. K 1. lednu 1953 se základní odborná škola změnila v učňovskou školu místního hospodářství. Jejím nadřízeným orgánem se stalo Krajské ředitelství učňovských škol místního hospodářství v Ostravě. V jeho působnosti zůstala škola do roku 1958, kdy přešla pod Okresní národní výbor v Karviné. Tehdy se výuka zaměřila na učební obory strojní, elektrotechnické, hutní a chemické. Po čtyři roky zde byli také školeni absolventi jedenáctiletých středních škol jako televizní technici a radiotechnici. Od roku 1965 školu řídil Krajský národní výbor v Ostravě, který preferoval obory elektromechanik, elektromontér, montér výtahů, chladírenský mechanik, chemičky prádelen a čistíren a prodavačky potravinářského zboží. V roce 1970 začala výuka železničních pracovníků. Rokem 1981 se zřizovatelem školy staly Čistírny a prádelny města Ostravy. Po změně společenských a politických poměrů se škola od 1. ledna 1991 stala samostatným právním subjektem, jejím zřizovatelem byl odbor učňovského školství Ministerstva vnitra České republiky. O téměř dva roky později převzalo zřizovatelství Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, škola se stala státní a nesla název Střední odborné učiliště řemesel a služeb. V průběhu devadesátých let se rozšířilo spektrum oborů o profese v oblasti služeb: truhlář, stolař, čalouník, sklenář, brusič, chemik, obuvník, krejčí, kadeřník, malíř skla a keramiky. Jednalo se o tříleté učební obory, které bylo možno doplnit o dvouletou nástavbu ukončenou maturitní zkouškou. Roku 1994 byl zaveden stupňovitý studijní obor obchodník, jehož absolventi měli po třech letech možnost získat výuční list a po dalších dvou letech maturitní vysvědčení 47 . K 1. červenci 1997 došlo ke sloučení obou bohumínských učilišť, tehdejší název školy zněl Střední odborná škola a Střední odborné učiliště. V současné době ve škole – fungující pod názvem Střední škola 45 Zákon č. 95/1948 sb., o základní úpravě jednotného školství, ze dne 21. dubna 1948. 46 Od roku 1958 již přejmenovaných na národní podnik Železárny a drátovny Bohumín. 47 Demel, 1997, s. 78.
- Page 1 and 2: UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pe
- Page 3 and 4: Děkuji panu Mgr. Pavlu Neumeistero
- Page 5 and 6: 6 Epocha budování socialismu a zl
- Page 7 and 8: Historickými mezníky se při zpra
- Page 9 and 10: přírodovědná a odvětví těles
- Page 11 and 12: yla v době krále Přemysla II. Ot
- Page 13 and 14: a bohumínské panství připadlo v
- Page 15 and 16: k polské 718 osob a k jiným, neko
- Page 17 and 18: Ze smíšené obecné školy vznikl
- Page 19 and 20: akouský císař a český a uhersk
- Page 21 and 22: 1.2.3.2 Elementární školství V
- Page 23: České školy podlehly polské oku
- Page 27 and 28: tříletá, od následujícího šk
- Page 29 and 30: letech 57 ). Byly zrušeny volební
- Page 31 and 32: knihy o české minulosti, české
- Page 33 and 34: nezbytné připomenout výsledek za
- Page 35 and 36: svobodu. Toto jejich rozhodnutí lz
- Page 37 and 38: 3 Období mezi dvěma válkami Uzn
- Page 39 and 40: konstruktivismem 88 a funkcionalism
- Page 41 and 42: pro Slezsko a Národní radou 96 T
- Page 43 and 44: Ve zmíněném roce se řešila ot
- Page 45 and 46: oku, týkající se darování stav
- Page 47 and 48: výuka přírodních věd a tělesn
- Page 49 and 50: na bezplatných lékařských prohl
- Page 51 and 52: 3.3 Vysokoškolská studia a začá
- Page 53 and 54: po svém příchodu na školu ustan
- Page 55 and 56: šetření nepodnikal - naopak pož
- Page 57 and 58: vzestupu a metodického úspěchu,
- Page 59 and 60: odvětvích se živilo více než 5
- Page 61 and 62: hospodářství na válku 147 . Rok
- Page 63 and 64: kde první písmena tvořila anagra
- Page 65 and 66: kvůli přesídlení Pobaltských,
- Page 67 and 68: naopak hodiny tělocviku, jenž mě
- Page 69 and 70: píše se ve zprávě (Myška, 1964
- Page 71 and 72: a pod dohledem mezinárodní komise
- Page 73 and 74: konfliktu. Stalin rozhodl o připoj
školy, kde byl zřízen pro její potřeby i internát. V roce 1950 byl název školy zákonem<br />
o úpravě jednotného školství 45 změněn na základní odbornou školu.<br />
Školní rok 1951/1952 byl prvním, kdy se nabídka oborů rozšířila o obory<br />
hutní: valcíř, tavič a slévač, a to pro Bohumínské železárny Gustava Klimenta. Stav trval<br />
až do roku 1964, kdy bylo založeno odborné učiliště železáren 46 , které si začalo zajišťovat<br />
přípravu učňů ve vlastní budově. Ve své době bylo s tisícovkou žáků největším<br />
vzdělávacím zařízením v okrese Karviná.<br />
K 1. lednu 1953 se základní odborná škola změnila v učňovskou školu místního<br />
hospodářství. Jejím nadřízeným orgánem se stalo Krajské ředitelství učňovských škol<br />
místního hospodářství v Ostravě. V jeho působnosti zůstala škola do roku 1958, kdy přešla<br />
pod Okresní národní výbor v Karviné. Tehdy se výuka zaměřila na učební obory strojní,<br />
elektrotechnické, hutní a chemické. Po čtyři roky zde byli také školeni absolventi<br />
jedenáctiletých středních škol jako televizní technici a radiotechnici. Od roku 1965 školu<br />
řídil Krajský národní výbor v Ostravě, který preferoval obory elektromechanik,<br />
elektromontér, montér výtahů, chladírenský mechanik, chemičky prádelen a čistíren<br />
a prodavačky potravinářského zboží. V roce 1970 začala výuka železničních pracovníků.<br />
Rokem 1981 se zřizovatelem školy staly Čistírny a prádelny města Ostravy.<br />
Po změně společenských a politických poměrů se škola od 1. ledna 1991 stala<br />
samostatným právním subjektem, jejím zřizovatelem byl odbor učňovského školství<br />
Ministerstva vnitra České republiky. O téměř dva roky později převzalo zřizovatelství<br />
Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, škola se stala státní a nesla název Střední odborné<br />
učiliště řemesel a služeb. V průběhu devadesátých let se rozšířilo spektrum oborů o profese<br />
v oblasti služeb: truhlář, stolař, čalouník, sklenář, brusič, chemik, obuvník, krejčí,<br />
kadeřník, malíř skla a keramiky. Jednalo se o tříleté učební obory, které bylo možno<br />
doplnit o dvouletou nástavbu ukončenou maturitní zkouškou. Roku 1994 byl zaveden<br />
stupňovitý studijní obor obchodník, jehož absolventi měli po třech letech možnost získat<br />
výuční list a po dalších dvou letech maturitní vysvědčení 47 . K 1. červenci 1997 došlo<br />
ke sloučení obou bohumínských učilišť, tehdejší název školy zněl Střední odborná škola a<br />
Střední odborné učiliště. V současné době ve škole – fungující pod názvem Střední škola<br />
45 Zákon č. 95/1948 sb., o základní úpravě jednotného školství, ze dne 21. dubna 1948.<br />
46 Od roku 1958 již přejmenovaných na národní podnik Železárny a drátovny Bohumín.<br />
47 Demel, 1997, s. 78.