život a dÃlo Äeského uÄitele 20. stoletà - MÄsto BohumÃn
život a dÃlo Äeského uÄitele 20. stoletà - MÄsto BohumÃn
život a dÃlo Äeského uÄitele 20. stoletà - MÄsto BohumÃn
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Příloha LIV<br />
Vzpomínka doc. RNDr. Oldřicha Lepila, CSc.<br />
(K textu poznámky pod čarou č. 234 na straně: 94.)<br />
Seznámili a setkávali se na půdě Jednoty českých matematiků a fyziků, jejímiž byli<br />
oba členy. Živný byl zakládajícím členem ostravské pobočky JČMF, ředitelem v oné době<br />
jedenáctileté školy (transformující se na střední všeobecně vzdělávací školu - SVVŠ);<br />
Lepil učil na jedenáctiletce v tehdejším Gottwaldově (nynější Zlín), vedl fyzikální kroužek,<br />
publikoval v časopise „Fyzika ve škole“. Časopis redigoval tehdejší děkan Přírodovědecké<br />
fakulty, profesor RNDr. Josef Fuka, který projevil zájem, aby Lepil přešel na olomouckou<br />
SVVŠ.<br />
Protože se pro uvedený typ školy připravovala nová série učebnic – koncepce<br />
nových učebnic se připravovala již v letech 1961 - 1962 – vyhledávalo ministerstvo<br />
školství možné autory. Fuka s Lepilem spolupracovali při tvorbě Fyziky pro III. ročník<br />
SVVŠ. Měla být vydána také učebnice pro laboratorní práce z fyziky. Ministerstvo školství<br />
tehdy určilo, že profesor Živný bude hlavním autorem a Oldřich Lepil spoluautorem<br />
uvedené učebnice. Práci si rozdělili téměř napůl. Profesor Živný napsal části zabývající se<br />
mechanikou, termikou, kmitáním a optikou, docent Lepil byl autorem úloh z elektřiny,<br />
fotografování, astronomických pozorování, prací z radiotechniky.<br />
Při výuce v Gottwaldově se Lepil dostal ke Krátkému filmu, kde se seznámil<br />
s animátorem, panem Bártou, jenž se později stal výtvarníkem právě pro učebnici<br />
„Praktických cvičení“.<br />
Aby měli oba spolupracovníci možnost blíže se poznat, navštívil docent Lepil<br />
profesora Živného v Bohumíně. Vzpomínal na dojem, jakým na něj působila ředitelna<br />
s koženými klubovkami a nábytkem „jako z první republiky“. Upamatoval se i na takový<br />
detail, že byl paní Živnou v ředitelské vilce připraven oběd na počest jeho návštěvy. Blíže<br />
se však oba pánové nepoznali.