život a dílo českého učitele 20. století - Město Bohumín

to otázka obrovské důvěry, neboť jsem kompletovala řešená zadání školních kol, dávala je
do obálek a připravovala na odeslání všem středním školám v kraji. Tenkrát jsem
neodolala pokušení a jeden výtisk si vzala – pro své spolužáky. Jeden s nich opsal vzorové
řešení i „s chlupy“ – tedy nejen postup, ale označení neznámých, parametrů, slovní
doprovod – zkrátka vše. Věděla jsem, že je zle. Zklamala jsem důvěru toho, kdo mi věřil a
navíc byl pro mě obrovskou autoritou.
„Věro, máš jít do ředitelny, Živný chce s tebou mluvit“, vyřídila mi vzkaz spolužačka. Už
je to tady. Krve by se ve mě nedořezal. Chodba ze třídy do ředitelny se mi zdála nekonečně
dlouhá. S malou dušičkou jsem zaklapala na dveře a vstoupila. Jaké bylo pro mě
překvapení, když pan Živný řekl: „Věro, přišly další příklady. Roztřiď je, však už víš jak.“
Dlouze se na mě podíval. Oba jsme věděli své. Byl si jistý, že svou dobročinnost
už nezopakuji. Nemýlil se.
Jeho velkolepost a znalost úskalí lidské duše mi dodnes hodně pomáhá, když řeším
různé problémy, nejen studentské. Odborná profesionalita spojená s uplatňovanými
životními zkušenostmi, lidským přístupem a nadhledem, náročnost k sobě i ostatním , to
byla atmosféra školy řízené Františkem Živným. Není divu, že v té době působily a
vyrůstaly pod jeho vedením další kantorské osobnosti (zmíním prof. Látala, prof. Nikla
a další), které se pro studenty staly přirozenými vzory. Z dnešního pohledu si lze jen
postesknout, že se nerodí pedagogové jejich formátu. Nebo je snad školství stále více
svazováno byrokracií, nařízeními a zákazy tak, že tvořiví a aktivní lidé, plní odhodlání a
nápadů hledají své uplatnění v jiných oborech Kde je svoboda myšlení, kterou nám
přinesla sametová revoluce Ve školách se prosazuje velmi obtížně a pozvolna. Tam se
projevuje hlavně vzrůstající agresivita a násilí, a to si vyžaduje úplně jiné výchovné
metody.