život a dílo českého učitele 20. století - Město Bohumín

Příloha LI
Vzpomínka RNDr. Jany Raszkové.
(K textu na straně: 92.)
Profesor Živný byl učitelem sice přísným, ale laskavým, občas i zažertoval.
Při zkoušení dovedl odpustit, pokud studenti něco neznali (v dřívějších dobách býval
v přístupu k žákům přísnější) – jim samým však bylo trapně, pokud látku neznali. Byl
pro ně velkou autoritou.
Ačkoliv se studenti věnovali spoustě mimoškolních činností a sportu, snažil se z nich
„vyždímat“ vědomosti na fyzikální olympiádu.
Živný byl klidný, rozvážný a systematický. Pro mnohé lidi, s nimiž se setkával, byl
vzorem. Byl také jednou z příčin, kvůli níž se začala mladá Jana Šalbutová začala věnovat
matematice – ji samotnou učil jen jeden rok před maturitou.
Jako kolegu nezažila profesora Živného dlouhý čas; nejsilnější zážitky a vzpomínky
pocházejí z osobních návštěv u Živného v době, kdy byla dr. Raszková již ředitelkou
gymnázia (v letech 1986 až 1989).
Do konce svého života projevoval Živný zájem o gymnázium. Věděl o všem,
včetně rozsahu znalostí žáků, stavu školní budovy i školy jako takové. Žil školou a
matematikou i v době důchodu.
Zpočátku penze učil na gymnáziu praktika z fyziky (v osmdesátých letech však už
málokdy). Pomáhal při maturitách, sestavoval příklady do maturitních písemek. V letech
povinných písemných prací z matematiky byl autorem jedné z verzí. Hodnotil kvalitu nově
vydávaných učebnic:
„Tohle je dobré. Tohle tam být nemuselo, je to navíc… Zbytečné.“
Vybavení fyzikálního kabinetu je dodnes jeho zásluhou na dobré úrovni.
V současnosti je mnoho těch bývalých žáků profesora Františka Živného, které učil
matematiku a kteří nyní sami učí.