život a dílo českého učitele 20. století - Město Bohumín

Příloha XLIX
Vzpomínka pana Oldřicha Štverky.
(K textu na straně: 76.)
Pro pana Oldřicha Štverku byl František Živný učitelem i kolegou. Byl
mimořádným člověkem, mimořádnou osobností. Byl zásadovým a opravdovým člověkem i
kantorem.
Zpočátku byl Živný nejspíše poměrně tvrdým člověkem s pevně vyhraněným
názorem, při všem uvažoval pouze „ve jménu matematiky“ – pokud člověk neuměl
matematiku, či jí dokonce nerozuměl, nebral ho jako rovnocenného partnera. Tehdy
ze školy odcházelo mnoho studentů kvůli neprospěchu obecně, ale také kvůli špatným
známkám z matematiky (např. při druhé pětce z matematiky jim bylo naznačeno, že by
měli pomýšlet na opuštění školních lavic). Postupem času se Živného osobnost
„zlidšťovala“, měnil se jeho přístup k lidem, kteří jeho vlastní oblasti zájmu nerozuměli a
nebo daný obor nebrali za střed všeho dění, ať už nebyli schopni nebo ochotni ho tak brát.
Štverka přicházel na gymnázium ze 4. měšťanky. Při přijímacích zkouškách
z matematiky dostal mezi jinými otázkami vysvětlení Pythagorovy věty. Poté, co dospěl
k druhé odmocnině výsledku (√144), nebyl si jistý správností a odmlčel se. Profesor Živný
poměrně nezúčastněně seděl „nohu přes nohu“ a díval se z okna:
„To snad víš…“
Při Štverkově náznaku, že si není odpovědí jistý, ozval se již mírně podrážděně:
„Tak si to tedy spočítej…“
Po odborné stránce byl Živný vynikajícím matematikem a pedagogem všeobecně,
včetně podávaných výkladů učiva. Po osobnostní stránce se teprve časem „zlidšťoval“.
Když šel mladý Oldřich Štverka v roce 1953, kdy byl ředitelem Viktor Strnad, po maturitě
učit na gymnázium (vysokou školu doplňoval posléze), potkal se na chodbě s Živným.
„Štverko, co vy tady“ zeptal se překvapený profesor.
„Já tady budu učit…“
S mírně hraným zděšením se Živný ozval:
„Probůh, snad ne matematice“
Jako Živného kolega strávil Štverka na gymnáziu celkem 13 let.