život a dílo českého učitele 20. století - Město Bohumín

(Kromě výborné znalosti a pochopení matematiky „zdědila“ Olga po svém otci ještě lásku
k šachu. Živný byl vynikající šachista a Olga za svobodna reprezentovala republiku
na šachových turnajích.)
Profesorka Hlavsová měla jako žákyně před Živným obrovský respekt. Nebyla
matematický typ, ale pokud vyučoval matematice profesor Živný, dalo se učivo pochopit
bez větších problémů. Mohla srovnávat – dva roky ji učil jiný učitel, měla tehdy větší
problém učivo při vysvětlování pochopit. Živný však uměl naučit i „nohy od stolu“. Pokud
posoudil, že člověk bude schopný z matematiky maturovat, požadoval výsledky, ale snažil
se zároveň dotyčného vlohy rozvinout. Pokud měl ovšem pocit, že na matematiku student
nestačí, měl dotyčný většinou smůlu – v kvintě a sextě opouštěli takoví žáci brány ústavu.
Jestliže byli ochotni na sobě výrazně zapracovat, probíhala výuka v septimě a oktávě
ve větším klidu.
Profesor Živný velmi dbal na úpravu, i na tabuli dokázal psát takřka kaligraficky
nebo přesně rýsovat (viz příloha - rukopisné poznámky profesora Živného). To si většinou
na pomoc zavolal některého studenta, který měl za úkol mu např. držet velký trojúhelník.
Kdykoliv končil výklad v hodině, ptal se, zda všichni rozuměli – zvláště v geometrii.
V pozdějších ročnících si někteří studenti – pokud měli výtečné výsledky v matematice –
mohli dovolit říci:
„Počkejte, pane profesore, do příště, až se na to podíváme doma“, aby měli možnost danou
látku pochopit. Respektoval jejich náhled a skutečně ověřoval až následující hodinu, zda
látce porozuměli. Většina z takovýchto dobrých matematiků byla tehdy
mimobohumínských, do školy dojížděli již ráno, kolem sedmé hodiny, školník je pustil a
oni doučovali ostatní spolužáky do doby, než začala běžná výuka. Na začátku hodiny si
Živný zjistil, kdo byl na doučování, někoho z účastníků vyvolal a vyzkoušel. Takové
zkoušení probíhalo bez větších problémů, protože dotyčný měl většinou učivo v čerstvé
paměti z rána a látku tedy znal.
V matematice uměli Živného žáci zpaměti druhé mocniny čísel do 20 a třetí mocniny čísel
od jedné do deseti. Pokud někdo neuměl, dostával sníženou známku se slovy:
„Kdo to nebude umět, nemá na gymnáziu co dělat.“
Vyučovací hodina profesora Živného měla v tehdejší době klasickou koncepci –
zkoušení, seznámení s novou látkou, výklad látky, samostatná práce žáků, ověření, zda
žáci novou látku pochopili, zadání domácí přípravy. I když nevypadal Živný jako šprýmař,