život a dÃlo Äeského uÄitele 20. stoletà - MÄsto BohumÃn
život a dÃlo Äeského uÄitele 20. stoletà - MÄsto BohumÃn
život a dÃlo Äeského uÄitele 20. stoletà - MÄsto BohumÃn
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
Příloha XLVIII<br />
Vzpomínka paní Eligie Hlavsové.<br />
(K textu na straně 76.)<br />
Poprvé se s profesorem Živným setkala jako studující kvarty ve 14 letech, v roce<br />
1945, kdy se s rodiči přistěhovala z Ivančic u Brna. Živný ji pět let učil matematiku a<br />
fyziku. Ač nikdy neměla ambice studovat techniku (studovala ráda češtinu i ostatní<br />
jazyky), přesto ji nehumanitní předměty bavily. Žáci měli vůči Živnému obrovský respekt;<br />
bez toho, že by jim pokynul, stáli při jeho příchodu do třídy v pozoru. Při vyvolání k tabuli<br />
přinesli ke katedře sešity, poklonili se vyučujícímu, sešity odevzdali pro kontrolu a hned<br />
uchopili křídu, aby začali psát příklady, které jim profesor začal diktovat. Profesorka<br />
Hlavsová dodala s úsměvem:<br />
„A já do druhé ruky i hadr, abych to mohla hned mazat, kdyby na mě spolužáci z lavic moc<br />
syčeli, než by si té chyby všiml.“<br />
Po napsání, vypočtení a zkontrolování výsledku učitelem byla zapsána známka. Pětky<br />
Živný žákům neřekl, jen rovnou zapsal – ostatní známky říkal nahlas. Poté si vyvolaný žák<br />
vzal zpět sešity, znovu se uklonil a šel si sednout na své místo.<br />
Profesor Živný nikdy slovy nepožádal, aby byl v hodinách klid, ale „když se na člověka<br />
podíval těma svýma zelenýma očima, hned dotyčný ctil básníky a snažil se stát menším a<br />
ještě menším…“, rozpomenula se paní profesorka (viz Příloha XXXVI).<br />
Když bylo zmíněno bezeslovné zapisování pětek, je nezbytné znát o Živného<br />
klasifikaci ještě další věc: nedával žákům jedničky v matematice. Mnoho tehdejších<br />
studentů si vybavuje citát „Na jedničky umí Pán Bůh, na dvojky já a vy od trojek…“<br />
(mírně odlišná verze je uvedena ve vzpomínce PaedDr. Radomíry Pazderové). Ani<br />
nejstarší žáci, kteří dokončovali gymnázium po válce třeba ve 24 letech, nedostávali jiné,<br />
lepší známky. (Změna nastala až v podstatně pozdější době, v 60. – 70. letech.)<br />
Jediný, kdo měl tehdy v matematice výborné hodnocení, byla Živného dcera Olga.<br />
Vynikající matematička, která už jako sextánka připravovala oktavány na maturitní<br />
zkoušky z matematiky. Jako studentka bohumínského gymnázia absolvovala každé<br />
čtvrtletí zkoušky před komisí složenou ze dvou vyučujících matematiky z jiných škol.<br />
Při zkouškách byla také klasifikována, protože její otec ji jako učitel hodnotit nesměl.