život a dílo českého učitele 20. století - Město Bohumín

Příloha XLVIII
Vzpomínka paní Eligie Hlavsové.
(K textu na straně 76.)
Poprvé se s profesorem Živným setkala jako studující kvarty ve 14 letech, v roce
1945, kdy se s rodiči přistěhovala z Ivančic u Brna. Živný ji pět let učil matematiku a
fyziku. Ač nikdy neměla ambice studovat techniku (studovala ráda češtinu i ostatní
jazyky), přesto ji nehumanitní předměty bavily. Žáci měli vůči Živnému obrovský respekt;
bez toho, že by jim pokynul, stáli při jeho příchodu do třídy v pozoru. Při vyvolání k tabuli
přinesli ke katedře sešity, poklonili se vyučujícímu, sešity odevzdali pro kontrolu a hned
uchopili křídu, aby začali psát příklady, které jim profesor začal diktovat. Profesorka
Hlavsová dodala s úsměvem:
„A já do druhé ruky i hadr, abych to mohla hned mazat, kdyby na mě spolužáci z lavic moc
syčeli, než by si té chyby všiml.“
Po napsání, vypočtení a zkontrolování výsledku učitelem byla zapsána známka. Pětky
Živný žákům neřekl, jen rovnou zapsal – ostatní známky říkal nahlas. Poté si vyvolaný žák
vzal zpět sešity, znovu se uklonil a šel si sednout na své místo.
Profesor Živný nikdy slovy nepožádal, aby byl v hodinách klid, ale „když se na člověka
podíval těma svýma zelenýma očima, hned dotyčný ctil básníky a snažil se stát menším a
ještě menším…“, rozpomenula se paní profesorka (viz Příloha XXXVI).
Když bylo zmíněno bezeslovné zapisování pětek, je nezbytné znát o Živného
klasifikaci ještě další věc: nedával žákům jedničky v matematice. Mnoho tehdejších
studentů si vybavuje citát „Na jedničky umí Pán Bůh, na dvojky já a vy od trojek…“
(mírně odlišná verze je uvedena ve vzpomínce PaedDr. Radomíry Pazderové). Ani
nejstarší žáci, kteří dokončovali gymnázium po válce třeba ve 24 letech, nedostávali jiné,
lepší známky. (Změna nastala až v podstatně pozdější době, v 60. – 70. letech.)
Jediný, kdo měl tehdy v matematice výborné hodnocení, byla Živného dcera Olga.
Vynikající matematička, která už jako sextánka připravovala oktavány na maturitní
zkoušky z matematiky. Jako studentka bohumínského gymnázia absolvovala každé
čtvrtletí zkoušky před komisí složenou ze dvou vyučujících matematiky z jiných škol.
Při zkouškách byla také klasifikována, protože její otec ji jako učitel hodnotit nesměl.