život a dílo českého učitele 20. století - Město Bohumín

život a dílo českého učitele 20. století - Město Bohumín život a dílo českého učitele 20. století - Město Bohumín

mesto.bohumin.cz
from mesto.bohumin.cz More from this publisher
29.12.2014 Views

Příloha XLVI Kondolence Vlastimila Brodského. (Ve vlastnictví Mgr. Olgy Wimmerové.) K textu na straně: 94.

Příloha XLVII Vzpomínka Vlastimila Brodského (K textu na straně: 94.) Ve své autobiografické knize Drøbečky z půjčovny duší uvedl Vlastimil Brodský (nar. 1920) v kapitole O prvních láskách a kamarádovi, datované 1992, svou vzpomínku na profesora Živného nejprve upomínkou na jednu ze svých prvních platonických lásek, herečku Ljubu Hermanovou. Bylo mu tehdy dvanáct let a umluvil uvaděče v ostravském kině, aby ho pustil na film přístupný od šestnácti roků - Jsem děvče z čertem v těle - kde hrála osmnáctiletá Hermanová hlavní roli. „Pak jsem na ni nejmíň tejden myslel […] a nemyslel na nic jiného, dokonce ani na matematiku, kterou na bohumínském gymnáziu vyučoval pan profesor Živný, a ten mě ze všech kantorů poznamenal nejsilněji. Zbožňoval jsem ho! Respektoval. Byl jsem ochoten splnit každé jeho přání a jím zadaný úkol, ale ze zajetí Ljuby Hermanové mé myšlenky nevysvobodil. Asi proto, že netušil, jaká krasavice mé myšlení okupovala. Ale protože byl prostě moudrý, čekal, až se z toho neznámého okouzlení proberu.“

Příloha XLVII<br />

Vzpomínka Vlastimila Brodského<br />

(K textu na straně: 94.)<br />

Ve své autobiografické knize Drøbečky z půjčovny duší uvedl Vlastimil Brodský<br />

(nar. 1920) v kapitole O prvních láskách a kamarádovi, datované 1992, svou vzpomínku<br />

na profesora Živného nejprve upomínkou na jednu ze svých prvních platonických lásek,<br />

herečku Ljubu Hermanovou. Bylo mu tehdy dvanáct let a umluvil uvaděče v ostravském<br />

kině, aby ho pustil na film přístupný od šestnácti roků - Jsem děvče z čertem v těle - kde<br />

hrála osmnáctiletá Hermanová hlavní roli.<br />

„Pak jsem na ni nejmíň tejden myslel […] a nemyslel na nic jiného, dokonce ani na<br />

matematiku, kterou na bohumínském gymnáziu vyučoval pan profesor Živný, a ten mě<br />

ze všech kantorů poznamenal nejsilněji. Zbožňoval jsem ho! Respektoval. Byl jsem<br />

ochoten splnit každé jeho přání a jím zadaný úkol, ale ze zajetí Ljuby Hermanové mé<br />

myšlenky nevysvobodil. Asi proto, že netušil, jaká krasavice mé myšlení okupovala. Ale<br />

protože byl prostě moudrý, čekal, až se z toho neznámého okouzlení proberu.“

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!