život a dílo českého učitele 20. století - Město Bohumín

do vlastnictví několika šlechtických rodů. V letech 1409 - 1423 se panství stalo državou
pánů z Tvorkova a Kravař. Ti majetek prodali Janu Bělíkovi z Kornic a jeho potomkům.
Kornicové – rod původem polský - vlastnili majetky i ve vévodství opolském a rozšířili je
dále např. o osady Odru a Pudlov. Roku 1426 byla Bohumínu Bělíkem z Kornic dána
odúmrť. Roku 1451 se majitelem tehdejšího Bohunyna stal Jan Tovačovský z Cimburka,
který jej roku 1473 prodal Janovi z Vrbna. Avšak dle jiných pramenů již o dva roky dříve –
tj. roku 1471 – Vladislav II. Jagellonský propůjčil mýto v Bohumíně právě Janovi z Vrbna.
V roce 1482 přešlo panství do rukou Jana Buřeje z Klvova, jež však roku 1485 zemřel.
Roku 1488 Vladislav II. Jagellonský udělil městu výroční trh. V té době se ve vlastnictví
Bohumínského panství vystřídali opolský kníže Hanuš a Sobek Bělík z Kornic. Pak znovu
Bohumín náležel opolskému knížeti Hanušovi.
Následovaly spory o panství, které byly na přelomu 15. a 16. století řešeny opět
ve prospěch ratibořských knížat. Poslední z rodu, Valentin, prodal roku 1521 Bohumínsko
Janu Opolskému. V Janově držení však nezůstalo nadlouho, neboť již dva roky poté jej
prodal Jiřímu, markraběti braniborskému z Hohenzollern. Na konci dvacátých let
šestnáctého století konvertoval markrabě k luteránské víře, a jak začal nadšeně podporovat
reformační hnutí na straně jedné, tak na druhé zavedl nesmlouvavou politiku
vůči starousedlé šlechtě. Bohumín se ve skutečnosti stal klíčem k nástupu braniborské
vlády v Horním Slezsku 11 . Situace se změnila po nástupu Habsburků, kteří v roce 1533
zrušili dědičnou smlouvu na Bohumínsko, čímž se markrabě Jiří stal pouze zástavním
pánem. Po Jiřího smrti převzal vládu nad državami Hohenzollernů poručník jeho
nezletilého syna Jiřího Friedricha (Bedřicha), Albrecht. Albrechtovo regentství přispělo
výraznou měrou nejen ke zvětšení rodového majetku, ale také k silnému vzrůstu
germanizace. Roku 1557 se ujal svých statků Jiří Friedrich Hohenzollern, významný
mecenáš renesančního umění, horlivý protestant a stoupenec germanizačního procesu.
Neměl však dědice, takže po jeho smrti v roce 1603 se majetek dostal do rukou
braniborského kurfiřta Joachima Fridricha. Ten se o tři roky později snažil předat panství
svému druhorozenému synovi, štrasburskému biskupovi Janu Jiřímu, jenž rozšířil městská
privilegia. Změně v držení zabránil císař Rudolf II., který odmítl potvrdit smlouvu.
Majetkoprávní spor trval až do třicetileté války. Roku 1622 byl Jan Jiří zbaven majetku
11 ŠÍMA, Bohuslav. Z kroniky města Bohumína a jeho okolí od poloviny 15. do konce 17. století. In
GROBELNÝ, Andělín, ČEPELÁK, Bohumil a kol. Bohumín. Studie a materiály k dějinám a výstavbě města.
Ostrava: Profil, 1976. Část 2. Z historického vývoje města, s. 76.