Å¾ivotnÃ cyklus staveb - Äasopis stavebnictvÃ

2011 

MK ČR E 17014 

03/11 

Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě 

Český svaz stavebních inženýrů 

Svaz podnikatelů stavebnictví v ČR 

časopis 

Časopis stavebních inženýrů, techniků a podnikatelů • Journal of civil engineers, technicians and entrepreneurs 

životní 

cyklus staveb 

diskuze: pozice stavebních inženýrů 

a architektů v České republice 

stavba roku: Rekonstrukce 

Malostranské besedy 

www.casopisstavebnictvi.cz 

cena 68 Kč

Test nezávislého institutu: 

Až 501 šroubů na jedno 

nabití baterie s GSR 18 V-LI 

Professional (šroubování 

60x60 mm do měkkého 

dřeva, 2. rychlost). 

Akumulátorové vrtací šroubováky 

GSR 14,4/18 V-LI dynamicseries 

NOVINKA! Akumulátorové vrtací šroubováky Bosch mají délku hlavy pouhých 185 mm. 

S hmotností jen 1,5 kg jsou nejkompaktnější ve své třídě. Zcela nový 4-pólový motor poskytuje 

vysoký krouticí moment, dlouhou životnost a vysokou efektivitu práce. 

Pro profesionály od profesionálů. 

Více informací na: www.bosch-professional.cz, nebo na poradenské lince +420 261 300 484

editorial 

Vážení čtenáři, 

kdo je autorem stavby Respektive, 

kdo je „nositelem“ projektové 

dokumentace stavby Kolem 

této otázky se motá dlouholetý, 

řekněme, spor mezi stavebními 

inženýry a architekty. Samozřejmě 

nejde zdaleka jen o to, kdo 

bude při prezentaci stavby jmenován 

jako „ten hlavní“, i když 

to nemusí být vždy ten, který 

odvedl nejvíce práce. Koneckonců 

se drtivá většina stavebních 

inženýrů i architektů jednohlasně 

shodne na tom, že výstavba je 

komplexním procesem, jenž si 

své skutečné lídry v praxi definuje 

sám. 

Ten největší problém je v tom, 

pokud to velmi zjednoduším, 

že podle zákona 360/1992 Sb., 

o výkonu povolání autorizovaných 

architektů a o výkonu povolání 

autorizovaných inženýrů a techniků 

činných ve výstavbě, nejsou 

pro obě skupiny nastaveny stejné 

podmínky tak, aby se prosadily na 

trhu zakázek. Zkrátka architekti 

mohou vypracovávat projektové 

dokumentace „na všechno“ 

a stavební inženýři „ne úplně na 

všechno“ a právem se tak cítí 

diskriminováni. 

Redakce časopisu uspořádala 

diskuzi na úrovni vrcholných 

členů vedení České komory autorizovaných 

inženýrů a techniků 

činných ve výstavbě a České komory 

architektů. Pánové byli, jak 

se koneckonců můžete dočíst, 

v rámci argumentace poměrně 

diplomatičtí, ale hra se rozehrála 

asi takto: 

Zástupci ČKAIT: „Chceme, aby 

autorizovaní inženýři a technici 

měli stejný přístup k zakázkám 

jako architekti.“ 

Zástupci ČKA: „V tomto tématu 

je řada nedorozumění … ale jde 

hlavně o nedostatek komunikace 

… je potřeba dalších setkání 

a dalších debat…“ 

Opět velmi zjednodušeně přeloženo 

– nátlak stavebních inženýrů 

a vyčkávací a úhybné manévry 

architektů. To je však z obou 

stran v kontextu současného statu 

quo pochopitelné. Vzájemnou 

komunikaci obou komor budeme 

samozřejmě nadále sledovat, 

ale nemyslím si, že bychom se 

dočkali nějakých pikantnějších 

výpadů, ledaže by se mezi architekty 

a stavební inženýry přimíchala 

nějaká zbloudilá nátlaková 

iniciativa lékařů… 

V rámci tématu březnového čísla 

Životní cyklus staveb musím zmínit 

nádhernou a také zábavnou 

konverzi chmelařského komplexu 

v Žatci. Tato stavba umožnila 

vytvořit velmi povedenou novou 

dominantu města v podobě věže 

nazvané Chmelový maják a hlavně 

beze zbytku naplnila poslání 

konverzí průmyslových areálů – 

obohatit svojí novou funkcí obec 

a její návštěvníky. Doporučuji 

vidět na vlastní oči! 

Hodně štěstí přeje 

Jan Táborský 

šéfredaktor 

inzerce 

stavebnictví 03/11 3

obsah 

8–13 

14–15 

Malostranská beseda má zpět své věže 

V roce 1826 přišla renesanční budova Malostranské besedy o své věže 

a štíty. Komplexní rekonstrukce dominanty Malostranského náměstí 

znamenala, mimo jiné, reinkarnaci těchto stavebních konstrukcí. 

16–21 

speciál 

Stavění v Rusku: mráz i vřelé přivítání 

Největší český exportér stavebních prací firma PSJ a.s. se již dlouho 

orientuje na ruský trh. Josef Noha, ředitel Divize export této firmy, 

strávil na ruských stavbách budovaných Čechy skoro dvacet let. 

Kdo je autorem stavby 

V diskuzi nad tématem Pozice stavebních inženýrů a architektů v České 

republice se v budově ČKAIT setkali vrcholní zástupci inženýrské 

i architektonické komory. 

Zelená úsporám a projektanti XVII 

Různé výpočtové programy ovlivňují výsledky potřeby energie na 

provoz budov. V sedmnáctém vydání pravidelné přílohy Ing. Roman 

Šubrt detailně porovnává tři výpočtové programy a jejich výsledky. 

Aktuálně: 100 m x 600 t x 6 m 

Firma Metrostav a.s. v současnosti instaluje pro ražbu trasy metra 

Dejvice-Motol dva stroje typu TBM (Tunnel Boring Machines) od německé 

firmy Herrenknecht. Délka jednoho stroje je přes 100 metrů, 

váha 600 tun a průměr razicího štítu cca 6 m. 

Technologie TBM je v České republice použita vůbec poprvé. 

Důvodem je relativně velká celková délka nového úseku trasy 

metra A – 6120 m, a také snaha o minimalizaci poklesů terénu 

nad raženými tunely. Ražba v geologických podmínkách trasy pod 

povrchovou zástavbou, frekventovanými komunikacemi s řadou 

inženýrských sítí by byla klasickou technologií NRTM možná jen 

s obtížemi. Nicméně v rámci ražby tunelů na tomto úseku bude 

TBM podle potřeby kombinována s technologií NRTM. 

4 

stavebnictví 02/11 03/11

3 editorial 

4 obsah 

03/11 březen 

aktuality 

6 Soutěž Heluz dům 2011 – výsledky 

stavba roku 

8 Obnovená dominanta Malé Strany 

interview 

14 Ruské stavby v české režii 

inzerce 

Profesionální 

barvy TS Colors 

NOVINKA 

Složeno 

k dokonalosti 

diskuze 

16 Pozice stavebních inženýrů 


téma: životní cyklus staveb 

22 Hlavní příčiny geotechnických 

poruch a havárií staveb – II 

Ing. Jindřich Řičica 

28 Zajištění komfortu bydlení z hlediska 

technických a právních předpisů 

Prof. Ing. Jiří Vaverka, DrSc. 

Ing. Petr Suchánek, Ph.D. 

32 Obnova chmelařských staveb v Žatci 

Ing. arch. Jiří Vaníček 

44 Nová Evropská směrnice 

o energetické náročnosti budov 

Prof. Ing. Karel Kabele, CSc. 

48 Požadavky na požárně odolné 

pochůzné plochy ze skla 

Ing. Miroslav Sázovský 

Ing. Martin Bebčák 

56 Snižování vlhkosti zdiva v příkladech, 

část II. – volba nejvhodnějších metod 

Ing. Michael Balík, CSc. 

37 Zelená úsporám a projektanti XVII 

68 infoservis 

firemní blok 

72 Nové krajské ředitelství Lesů ČR 

ve Zlíně s materiály FERMACELL 

POROTHERM se zelenou energií z pilin 

74 v příštím čísle 

foto na titulní straně: Věž – Chmelový maják, součást konverze žateckého 

centra, Tomáš Malý 

Nová řada speciálních barev Knauf 

Pro všechny typy betonů, na kov i dřevo | Silikonové nátěry 

a silikonové akrylátové laky | Vrchní pigmentovatelné 

emaily | Polyuretanové barvy | Dvousložkové speciální 

vrchní barvy s velkým odrazem světla | Vyvinuto v ČR pro 

celoevropský trh 

SERVIS HOTLINE 

844 600 600 

www.knauf.cz 


aktuality 

▲ První místo: společný projekt Martina Štěpánka a Markéty Kamené 

Soutěž Heluz dům 2011 – výsledky 

Soutěž Heluz dům 2011 o nejlepší architektonický 

návrh rodinného domu, kterou v říjnu 

2010 vyhlásila společnost HELUZ cihlářský průmysl 

v.o.s. pro studenty Fakulty architektury 

Vysokého učení technického v Brně (FA VUT), 

zná od první poloviny února své vítěze. Vítězný 

projekt zaujal především typickým atriovým 

řešením bez dispozičních závad a příjemným 

vnějším výrazem. 

Prvním místem byl oceněn společný 

projekt Martina Štěpánka a Markéty 

Kamené – svým tvůrcům přinesl 

částku 20 000 Kč. Pomyslnou 

stříbrnou medaili a 10 000 Kč získal 

projekt Pavla Steuera, na třetím 

místě se umístil společný projekt 

Martina Bělkovského a Michala 

Stehlíka. Kromě první trojice vítězů 

byly oceněny i práce na 4.–8. místě. 

Udělena byla také mimořádná 

cena poroty, kterou díky své čisté, 

kultivované formě, dobrým proporcím 

a kvalitnímu architektonickému 

výrazu získal společný projekt 

Marty Bímové a Josefa Pijáka. 

Oceněné projekty vybírala porota 

složená ze zástupců společnosti 

HELUZ, doc. Ing. Ivany Žabičkové, 

CSc., z FA VUT v Brně a nezávislého 

hodnotitele Ing. arch. Viktora 

Rudiše z celkem 28 studentských 

prací. 

„Jsem velmi rád, že naše soutěž zaujala 

v tak velké míře. Motivaci studentů 

k vlastní tvorbě považuji za 

důležitý prvek jejich výchovy v dobré 

architekty. Soutěže umožňují 

studentům ukázat, co doopravdy 

umí, a nám naopak přinášejí nový 

pohled na využití našich produktů,“ 

popisuje Ing. Jan Krampl, obchodní 

ředitel společnosti HELUZ. 

Mezi podmínkami, které musel architektonický 

návrh rodinného domu 

splňovat, byly např. bydlení pro 

4–6 osob, jednovrstvé konstrukce 

bez dodatečného zateplení, svislé 

i vodorovné (střešní) konstrukce 

z produktů firmy HELUZ, optimální 

pobytové prostředí pro obyvatele, 

použití inteligentního systému 

větrání bez klimatizace a běžně 

používaných rekuperačních zařízení, 

minimální energetická náročnost 

budovy či minimalizace 

rizik spojených s užíváním stavby. 

Hlavními kritérii hodnocení bylo 

technické a grafické zpracování, 

rozsah použití výrobků HELUZ či 

originalita stavebně-technického 

řešení. ■ 

▲ Druhé místo: návrh Pavla Steuera 

▲ Třetí místo: společný projekt Martina Bělkovského a Michala Stehlíka 

▼ Mimořádná cena poroty: společný projekt Marty Bímové a Josefa Pijáka 

6 

stavebnictví 03/11

stavba roku 

text: Ing. arch. Jan Karásek, Ing. Vít Mlázovský foto: Zdeněk Helfert, archiv autorů 

▲ Celkový pohled na západní průčelí z Malostranského náměstí 

Obnovená dominanta Malé Strany 

Grafika Václava Hollara z roku 1636 zachycuje 

podobu jedné z výjimečných budov Prahy, tehdejší 

Malostranskou radnici. Její západní fasáda byla 

ukončena dvěma štíty a třemi věžemi s báněmi. 

V roce 1826 došlo k zásadní změně pozdně renesanční 

budovy snesením radničních věží a štítů. 

V roce 1868 se budova stala 

sídlem obrozeneckého zábavního 

spolku, Malostranské besedy 

měšťanské (Malostranské besedy), 

s bohatou škálou kulturních 

aktivit, které v prostoru s významným 

geniem loci probíhaly 

prakticky až do roku 2006. Úplná 

rekonstrukce, jež navrátila průčelí 

budovy majestátní vzhled, byla 

oceněna titulem Stavba roku 

2010, Cenou předsedy Senátu 

Parlamentu ČR, Cenou primátora 

Hlavního města Prahy a Cenou za 

nejlepší stavebně architektonický 

detail. 

8 


Stav před rekonstrukcí 

Budova Malostranské besedy 

se nachází na území Pražské 

památkové rezervace, na severovýchodním 

nároží spodní 

části Malostranského náměstí 

a Letenské ulice. Současná hmotová 

podoba budovy existuje od 

počátku 17. století. Tehdy byla 

přestavěna původní Malostranská 

radnice z roku 1478 (postavená na 

místě domu pánů ze Šternberka). 

Jedná se o budovu mimořádného 

historického a architektonického 

významu, jejíž architektura naznačuje, 

že vzhledem k významu 

Malé Strany mohlo jít o dílo architekta 

působícího v okruhu císaře 

Rudolfa II, jakým byl například 

Giovanni Maria Filippi (i když autentické 

doklady se nedochovaly). 

Ze stavebně technického hlediska 

lze konstatovat, že některé nosné 

konstrukce v objektu byly před rekonstrukcí 

v havarijním stavu (zejména 

dřevěné stropy nad 2.NP 

a celý renesanční krov). Chaotické 

stavební úpravy z dob minulých 

i nedávných na mnohých místech 

degradovaly vnitřní dispozice 

stavby. Technické a hygienické vybavení 

objektu neodpovídalo současným 

požadavkům. Rozhodnutí 

vlastníka, městské části Prahy 1, 

rekonstruovat tuto památku proto 

uvítala odborná i laická veřejnost. 

Zásady návrhu rekonstrukce vycházely 

z původních archivních 

plánů a stavebně historických průzkumů. 

Veškeré úpravy směrovaly 

k obnově původních uvolněných 

dispozic sálů i komunikačních 

prostor. Součástí návrhu byly 

i úpravy týkající se sanací narušených 

konstrukcí. V návrhu figurovaly 

ve spolupráci s Národním 

památkovým ústavem (NPÚ) 

rovněž zásahy, odkrývající historické 

konstrukce a jejich následné 

restaurování. 

Navržené architektonické řešení 

bylo koncipováno tak, aby skloubilo 

obnovu původních dispozic a citlivě 

začlenilo soudobou technickou 

a hygienickou vybavenost, aniž by 

bylo degradováno původní architektonické 

dílo. 

Protože byla budova v provozu, 

před započetím projektových prací 

nebylo možné provést potřebné 

stavebně historické průzkumy 

v míře odpovídající stáří a umělecko-historické 

hodnotě stavby. 

Některé skutečnosti byly proto 

objeveny až po odkrytí stávajících 

konstrukcí a bylo třeba na ně operativně 

reagovat. 

Jednalo se zejména o následující 

problémy: 

■ Špatný stav dřevěných konstrukcí 

krovu, zejména jeho zazděných částí. 

(Zhlaví trámů, krokví a pozednice 

byly prakticky úplně rozpadlé.) Uvedený 

stav byl v rozporu s viditelnými 

částmi krovu i s místy, kde byly 

provedeny lokální sondy. Způsob 

sanace dřevěných prvků musel 

být v průběhu výstavby upraven 

a vyžádal si proti předpokladům 

daleko větší pracnost. 

■ Po odkrytí severní části záklopu 

v podkroví, tedy v místě, kde 

projektanti zamýšleli ponechat 

klasicistní podhledy, objevili na 

původním renesančním záklopu 

malované prvky. Předtím provedené 

sondy však odkryly překládaný 

záklop bez malby, nastal tedy rozpor. 

Investor rozhodl, že část s malovaným 

záklopem bude obnažena 

a malba bude restaurována. (Jedná 

se cca o 1/5 celkové plochy stropů 

ve 3.NP). 

■ Na klenbě v prostředním sále 

2.NP byly při restaurátorském 

průzkumu omítek nalezeny zbytky 

▲ Pohled do nové střední věže 

malovaných rodových znaků. Investor 

se rovněž rozhodl tyto malby 

restaurovat. 

■ „Novodobé“ příčky v 3.NP jsou 

dle zjištění vesměs hrázděné. Na 

přání NPÚ byla změněna projektová 

dokumentace – ta původně 

předpokládala obnovení původního 

stavu, vyčištěného od všech 

dodatečných úprav. Tyto příčky 

zůstaly zachovány jako doklad další 

historické vrstvy. 

■ Ve 3.NP byly rovněž pod parketovými 

podlahami objeveny části 

původních dřevěných fošnových 

podlah a dlažeb. Po dohodě s NPÚ 

tyto podlahy firma zrestaurovala 

a ve dvou místnostech v 3.NP je 

ponechala jako ukázku původní 

dochované podlahy. 

Kromě výše uvedeného výčtu 

zůstaly v objektu dochovány původní 

výplně otvorů (jednokřídlové 

inzerce 


a dvoukřídlové kazetové dveře, 

špaletová okna) včetně původního 

kování, ale i kazetové obložení parapetů, 

komínová dvířka v kamenném 

ostění a další prvky. 

Architektonické řešení 

S ohledem na význam budovy bylo 

třeba zachovat všechny architektonické 

hodnoty jak na exteriéru budovy, 

tak uvnitř dispozice. V celém 

objektu firma plně respektovala 

a ponechala všechny dochované 

převážně renesanční a z menší 

části barokní vertikální i horizontální 

konstrukce. 

Návrh stavebních úprav v přízemí 

a suterénech plně respektoval původní 

prostory a zároveň zajišťoval, 

aby restaurační provozy splňovaly 

všechny technologické a hygienické 

standardy. Navrhované úpravy 

v ostatních podlažích čistí dispozice 

od dodatečných necitlivých zásahů. 

V této souvislosti byla vyčištěna 

i dispozice vstupu. 

V 1.NP došlo k revitalizaci zazděné 

arkádové chodby při schodišti. Dále 

se obnovila velká jižní síň, která 

byla předělena při zřizování barokní 

kaple. Ve 2.NP návrh respektoval 

pouze základní nosné konstrukce, 

nikoliv novodobé příčky. Uvolnila 

se zde rovněž síň s arkádami při 

dvorní fasádě. 

V podkroví se musela otevřít stropní 

konstrukce nad 3.NP, nosné trámy 

bylo třeba odborně opravit v místě 

narušených zhlaví a dřevo pak celoplošně 

chemicky ošetřit. Stejný 

postup nastal i v případě opravy 

renesančního krovu. 

Rekonstrukce řeší rovněž rozšíření 

provozního využití do podkrovních 

prostor zateplením střešního pláště 

nad krokvemi. Celý krov tak je 

viditelný, přičemž prvky krovu se 

nacházejí v chráněném interiérovém 

prostoru. 

Realizace stavby 

Stávající svislé nosné konstrukce 

jsou masivní zděné a jsou pravděpodobně 

založené na spodních 

zasypaných konstrukcích. K ověření 

podzemních konstrukcí firma 

provedla sondu u druhého pilíře 

levého podloubí (z pohledu na fasádu 

z Malostranského náměstí). 

V sondách bylo odhaleno cca 1 m 

pod povrchem dlažby původní 

opukové zdivo, jež se pod pilířem 

rozšiřuje. Zároveň sonda narazila 

i na kamennou klenbu navazující 

na rozšířené svislé konstrukce. 

Tato sonda potvrdila, že budova 

je založena na původních (dnes 

podzemních) konstrukcích, které 

pravděpodobně zasahují na bázi 

údolní terasy řeky Vltavy. Uvedený 

předpoklad potvrzuje i stav nosné 

konstrukce, která nevykazuje poruchy 

způsobené deformací zeminy 

v podzákladí. 

Ve spodních podlažích je zdivo 

kamenné opukové. V horních 

podlažích podíl kamenného zdiva 

klesá. Stropní konstrukce nad 

přízemím a patrem tvoří masivní 

klenby. Strop nad 3.NP je dřevěný 

trámový. 

Zastřešení bylo provedeno tesařským 

krovem sedlového tvaru 

s prejzovou krytinou. Konstrukce 

krovu je památkový unikát. Není 

dotčen předešlými zásahy a vyžadoval 

citlivou rekonstrukci. Po 

rozkrytí dřevěných konstrukcí 

se ukázal havarijní stav nosných 

prvků jak krovu, tak dřevěných 

stropních trámů – byly hnilobně 

napadené a v řadě případů ve 

stávajícím stavu zcela nefunkční. 

Stávající konstrukce krovu byla 

původně řešena jako vzpěradlo 

se středním sloupem, který 

působil jako táhlo „vyvěšující“ 

stropní trámy a trámy střešních 

plných vazeb. Vzhledem k napadení 

nosných prvků krovu se 

vzpěradlo neuplatňuje, střední 

sloupek totiž jako tlačený prvek 

zatížil stávající stropní trámy. Proto 

v minulosti stavební mistři přidali 

posilující dřevěné konstrukce, které 

roznášely účinky do svislých zdí 

spodního podlaží. Vlastní sanace 

dřevěných konstrukcí proběhla 

samostatně včetně výškového 

vyrovnání celého krovu. 

Strop nad 1.NP tvořily klenby. Průzkum 

a sondy horního podlaží odkryly, 

že dělicí příčky a konstrukce 

jsou hrázděné, s dřevěnou posilující 

konstrukcí. Následkem přestaveb 

a úprav v minulosti jsou tyto dřevěné 

konstrukce na několika místech 

vyřezané, nemají funkční spoje 

a jejich spodní dřevěné trámy trpí 

lokální hnilobou. 

Řez A-A‘ objektem a střední věží 

10 


V místě horních nadokenních 

klenebných překladů byly objeveny 

staré výrazné trhliny, které 

bylo nutné zajistit. Způsobila je 

destrukce pozednice krovu, jež 

přímo zatížila krov na klenebné 

pasy bez vlivu roznášení pozednicí. 

Z archivních podkladů lze vyčíst, 

že součástí budovy Malostranské 

besedy byly původně tři věže. 

Tyto věže byly v roce 1828 zbourány 

(pravděpodobně v souvislosti 

s narušením nosné konstrukce 

stropu a krovu, které tvořily nosnou 

konstrukci pro vlastní věže). Investor 

a NPÚ dospěli k rozhodnutí, že 

konstrukční úpravy proběhnou tak, 

aby bylo možné provést repliku 

původních věží. 

Požadavek na 

umístění věží 

V době zpracování I. etapy projektu 

byla v zadání zahrnuta pouze 

část stavby od 1.NP po střechu 

a přístavba výtahu. Po zajištění II. 

etapy vznesl investor požadavek, 

aby se na budovu navrátily věže, 

které tvořily vyvrcholení siluety 

východní fronty této části Malostranského 

náměstí. Důležitým 

předpokladem jejich obnovy byla 

skutečnost, že dokumentace byla 

částečně k dispozici v archivních 

materiálech, přičemž na severním 

průčelí do Letenské ulice se 

dochoval celý nárys průčelí, takže 

nevznikly pochybnosti o podobě 

a profilaci architektonických detailů. 

Upřesňování detailů 

Při zhotovení návrhu věží autoři 

prostudovali analogické detaily na 

jiných stavbách architekta Filippiho 

tak, aby mohli určit tvar a výšku 

bání. Museli rozhodnout, zda se 

báň nachází nad pravidelným či 

nepravidelným osmistěnem, upřesňovali 

výšku a tvar otvorů v lucerně 

i samotné báně a nakonec také 

definovali výšku hrotnice a ukončující 

prvek. 

U střední věže určili autoři tvar 

a umístění liseny, upřesnili tvar 

a profilaci okna, výšku 2. patra 

věže, plasticitu fasádních prvků 

tohoto patra věže, tvar a profilaci 

▲ Pohled na střechu při osazování věží 

okna, tvar kuželek zábradlí okna 

2. patra věže, profilaci římsy pod 

bání a tvar a výšku báně. I v tomto 

případě bylo nutné rozhodnout, zda 

je báň umístěna nad pravidelným, či 

nepravidelným osmistěnem. 

U vikýře se určovaly jeho rozměry, 

které vycházely z plných vazeb krovu. 

Dále bylo třeba navrhnout tvar 

a polohu liseny, dále tvar a velikost 

okna včetně šambrány a také profilaci 

volut nad oknem, stejně jako 

samotný tvar a profilaci štítu vikýře 

včetně profilace voluty a tvaru oválného 

otvoru nad římsou. U atiky 

autoři určili profilaci jejího podříznutí 

a mezipolí (zohlednili přitom různé 

jeho šířky), tvar zaklenutí oblouku 

průtoku dešťové vody a také tvar, 

velikost a profilaci volut i soklu 

a obelisků. 

Konstrukce věží 

a vikýřů 

Štítové stěny věží a vikýřů tvoří cihelné 

zdivo šířky 450 mm na celou 

výšku. Mezilehlé části s volutami 

o šířce 300 mm se v patě rozšířily 

na 450 mm. Stěny se zakládaly 

na stávající nadezdívce obvodové 

stěny zároveň s jejím lícem tak, že 

se zachovala původní římsa. 

Hranolová konstrukce věží a vikýřů 

je dřevěná, tesařsky vázaná. Věže 

jsou založeny nezávisle na původním 

krovu na základových rámech 

v úrovni římsy. Nosníky jsou uloženy 

v rovině vazných trámů na podélných 

nosných stěnách. Východní stěna, 

v severním traktu hrázděná, se musela 

posílit ocelovým příhradovým 

nosníkem. Stropní konstrukce 2. 

patra se vloženou konstrukcí věží 

nepřitížila. Rámové stěny doplnily vodorovné 

příčníky, sloupky podél oken 

a zavětrování. Rohové sloupy střední 

věže probíhají přes celou výšku. 

Patra věží ohraničují vodorovné rámy 

a stropní konstrukce. Stropy na úrovni 

horní římsy věží jsou zateplené. 

Na záklopu jsou uloženy polštáře 

tesařské podlahy, mezi něž se vkládala 

speciální tepelná izolace z ovčí 

vlny. Zadní stěnu věží propojuje 

s hlavním krovem sedlová střecha. 

Všechny prvky nosné konstrukce je 

z interiéru vidět. 

Krov bání má tvar nepravidelného 

osmiúhelníku. Vazná hvězdice 

spočívá na stropních trámech věží 

(respektive u střední věže na úrovni 

1. patra věže). Nosné sloupky krovu 

báně tvoří tubus lucerny, ohraničené 

spodní a horní římsou. Šikmé vzpěry 

sloupků nesou obloukové ramenáty 

ze dvou vrstev fošen spojených dřevěnými 

kolíky. Na lucernu navazuje 

krov helmice. Základová hvězdice 

nese hrotnici, do níž jsou ukotveny 

čepované vzpěry s ramenáty. 

Hrotnice je ukončena klempířskou 

makovicí a hrotem se znakem. 

Krytinu bání tvoří měděný plech na 

plném bednění. 

Konstrukce vikýřů jsou umístěny 

na plných vazbách krovu. Rámová 

čelní stěna je obdobná jako u věží. 

Nové krokve spojily v rovině střechy 

dvě vaznice a ondřejský kříž. Plášť 

bočních stěn vikýřů spočívá mezi 

nosnou konstrukcí stěny, oboustranně 

krytou bedněním. 

Stabilitu věží a vikýřů zajišťuje kotvení 

zděných i dřevěných konstrukcí. 

Zděné průčelní stěny kotví do obvodových 

stěn ocelová táhla. Dřevěné 

rámové konstrukce spojují kované 

kotvy a třmeny se štítem a s krovem 

bání. Propojení konstrukce s hlavním 

krovem probíhá v úrovni vaznic sedlových 

střech. Původní krov posílilo 

také překládané diagonální bednění 

v celé ploše střešního pláště. 

Ocelové příhradové 

nosníky 

Pro konstrukci věží a pro zajištění 

dřevěného stropu byly v místě 


▲ Výroba ramenátu v hale 

▲ Detail: návrh šikmého ramenátu 

hrázděných příček aplikovány ocelové 

příhradové stěny. Dvě z nich 

přiléhají kolmo na severní štít, 

další dvě v příčném směru a ke 

stávajícím příčkám. Příhradové 

stěny zohledňují možnost provést 

dveřní otvory s výškou příčle ve 

vnitřní části asi 1,05 m a spodním 

úložným profilem ze dvou profilů 

U 160. V místě uložení ocelových 

stěn jsou ocelové roznášecí profily 

(dvojice U-profilů do krabice), které 

zajistily soustředěný tlak na zdivo. 

U podélných ocelových stěn se 

v místě dřevěných trámů aplikovaly 

ve styčnících dubové podložky tak, 

aby došlo k uložení dřeva na dřevo. 

Podpůrná konstrukce 

pro věže 

Konstrukci tvoří ocelové válcované 

profily (širokoprofilový 

I-profil HEB). Nosníky spočívají na 

ocelových příhradových stěnách 

v místě styčníků příhrady. Stropní 

podbití dřevěného stropu umožnilo 

osadit úložný profil v místě 

krajní věže u severního štítu. Konec 

u středního dřevěného profilu 

byl roznesen příčným profilem na 

stropní trámy, případně se dřevěný 

střední profil vyříznul. V tomto 

místě pomohly dubové klíny 

aktivovat stropní trámy, vložené 

ocelové nosníky, podélný dřevěný 

nosník (průvlak) a ocelovou stěnu, 

aby došlo k přenesení účinků od 

vložených profilů pro věže až do 

vkládané ocelové stěny. Horní 

pásnice vkládaných ocelových 

nosníků se vypodložily tak, aby 

na ně šlo uložit roznášecí dřevěný 

rošt konstrukce věží. 

Zesílení dřevěných 

průvlaků 

V místě příčných ocelových stěn 

se nacházejí stávající dřevěné složené 

nosníky profilu 220x520 mm. 

Tyto průvlaky tvoří podpory pro 

stropní trámy. Podkroví je využíváno, 

dochází zde tedy ke zvýšení 

užitného zatížení. Z toho důvodu 

se zesílily stávající střední průvlaky 

přidáním ocelových konstrukcí – ty 

vytvářejí vzpěradlo pro stávající 

▲ Výroba lucerny nad bání 

dřevěný trám (průvlak). Pro vzpěradlo 

byly použity prvky ze systému 

Detan (táhla a rektifikační hlavice), 

doplněné úložnými a roznášecími 

prvky. 

Restaurátorské práce 

Kromě odebrání vzorků z fasády 

nebylo možné provést fundovaný 

průzkum uvnitř objektu. 

Jednotlivé sondy neměly velkou 

vypovídací hodnotu. Až celoplošné 

sondy, provedené po zahájení 

stavebních prací, přinesly překvapující 

nálezy. 

Vzhledem k tomu, že objevené 

nástropní malby v sálech 2.NP 

představovaly pouze fragmenty, 

rozhodnutí znělo ošetřit je a pouze 

částečně je zrestaurovat. Největší 

12 


nález spočíval ve velmi cenných 

záklopových stropech v 3.NP, jež 

později zakryly klasicistní podhledy. 

Po odborném snesení těchto 

podhledů se objevily původní 

renesanční záklopy, ošetřené 

volskou krví, bohužel velmi poškozené 

jak vlivem času, tak hlavně 

neodbornými zásahy ve formě vápenných 

protipožárních nátěrů. Ty 

bylo třeba odborně sejmout a následně 

petrifikovat. V posledních 

dvou sálech severní části budovy, 

kde byly záklopy malované, došlo 

k jejich demontáží a následnému 

restaurování maleb. 

Zrestaurování se dočkaly také 

hřebínkové klenby ve vstupu 

a v 1. sále restaurace, které se 

rovněž skrývaly pod nepůvodními 

vrstvami štuku. 

Samostatnou kapitolu tvořilo 

restaurování fasády, kde se střídají 

kamenné a štukové prvky. 

Při rekonstrukci bylo potřeba 

odstranit cementové vysprávky 

z dřívějších neodborných oprav 

a kámen odborně zrestaurovat. 

Hlavní snahou byl co nejautentičtější 

vzhled nové fasády. 

Všechny vysprávky se barevně 

upravily lazurou, aby nepůsobily 

rušivým dojmem. Konzultaci 

ohledně barevného řešení i jeho 

hodnocení poskytlo ústřední 

pracoviště NPÚ. 

Nová část fasády nad hlavní římsou, 

která vznikla v souvislosti 

s dostavbou věží, používá stejné 

materiály jako fasáda původní. 

Střídají se zde rovněž kamenné 

prvky se štukovými, bohatost 

zdobení a tektonika členění je 

odvozena z pozůstatků věže na 

severovýchodním nároží. 

Vzhledem k výjimečnosti fasády 

a jejímu autentickému dojmu probíhaly 

veškeré práce na fasádě za 

přímé účasti restaurátorů a pod 

jejich dohledem. ■ 

Základní údaje o stavbě 

Název stavby: 

Rekonstrukce 

Malostranské besedy 

Místo stavby: 

Malostranské náměstí 21, 

Praha 1 

Architektonický návrh: 

KAVA s.r.o. – 

Karásek a Novotný, 

architekti 

Ing. arch. Jan Karásek, 

Ing. arch. Lukáš Ježek, 

Ing. arch. Tomáš Zmek, 

Mgr. Kateřina Žentelová, 

Ing. Vít Mlázovský 

Návrh konstrukce věží: 

Ing. Vít Mlázovský 

Statika: 

Ing. Josef Zeman 

Investor: 

Městská část Praha 1 

Generální dodavatel stavby: 

Podzimek a synové, 

s.r.o., Třešť 

Stavbyvedoucí: 

Ing. Václav Kopáček 

Doba výstavby: 

06/2006–12/2009 

▲ Renesanční klenba původního radničního sálu 

▲ Pohled do divadelního sálu s restaurovanými malbami 

inzerce 


interview 

text: Petr Zázvorka 

foto: Tomáš Malý, archiv PSJ a.s. 

mionu stavebních koleček vyřešila 

jejich absenci. Dnes je samozřejmě 

situace jiná, řada soukromých investorů 

ráda kooperuje se zahraničními 

subjekty a mnoho místních firem 

dokáže zajistit subdodávky podle 

našich požadavků. Obecně se to 

týká i obchodní sítě, kdy obchody, 

zejména v centru měst, se od těch, 

na něž jsme zvyklí, prakticky neliší. 

Kromě firem, které se blíží evropské 

úrovni, bohužel existují jiné, jež ještě 

odpovídají době, kdy žádný termín 

neplatil. Někdy se setkáváme se 

situací, kdy obchodní partner slibuje 

neskutečné věci, a přitom předem 

ví, že je nemůže splnit. Vždy je 

proto třeba prověřovat reálnost 

předpokládané dohody, zbytečně 

neriskovat a rozlišovat mezi obchodními 

partnery. Obtížné bývá 

i jednání s některými úřady, kde 

přežívá řada byrokratických nařízení 

a značná volnost v jejich výkladu. 

▲ Ing. Josef Noha 

Ruské stavby v české režii 

Inženýr Josef Noha je výrobním ředitelem 

Divize export akciové společnosti PSJ pro 

Ruskou federaci. Jako zkušený projektový manažer 

prošel řadou významných staveb v ČR 

i v zahraničí, jakými byly například Rekonstrukce 

Obecního domu v Praze, Zlatý Anděl 

Smíchov, BB Centrum Pankrác, Obchodní 

centrum Fénix a Kongres hotel Clarion v Praze 

nebo prezidentský komplex v kazašské Astaně. 

Mezi stavbami v zahraničí, kde chce firma 

PSJ letos získat až 30 % obratu, zaujímají největší 

podíl stavby na území Ruské federace. 

Přibližují se podmínky pro stavební 

investice v Rusku situaci 

v Evropské unii 

Rozhodně, zejména pokud jde 

o realizaci stavby. Když porovnám 

počátek 90. let minulého století, kdy 

jsem se zúčastnil výstavby dětské 

nemocnice v městě Streževoj 

v Tomské oblasti, se současností, 

kdy stavíme například komplex 

M5 Mall v Rjazani, jedná se o skok 

směrem do Evropy a ne pouze 

z hlediska geografie. Práce na 

Sibiři, kde jsme měli na stavbě až 

devadesát našich lidí, byla tehdy 

opravdovým dobrodružstvím. Přijeli 

jsme do míst vzdálených dva tisíce 

kilometrů za pohořím Ural a na 

vlastní oči poznali, v jakém stavu 

se ruské stavebnictví nacházelo. 

Byla to pionýrská doba, kdy jsme 

sice nepotřebovali víza ani pracovní 

povolení, ale všechno potřebné 

se shánělo takzvaně „nadivoko“, 

včetně písku a dalšího stavebního 

materiálu, který jsme si museli zajišťovat 

sami. Někdy byl problém, aby 

kamiony dojely z České republiky 

v neporušeném stavu, a také některé 

elementární pracovní pomůcky 

a nástroje, se kterými jsme zvyklí 

běžně pracovat, jsme si museli 

dovážet. Vzpomínám si například, 

jak bylo obtížné sehnat vodováhu, 

nebo kdy teprve dodávka celého ka- 

Zmínil jste se o současných 

stavbách v české režii. O jaké 

stavby jde 

Obchodně-zábavní komplex M5 

Mall u Rjazaně je největší zahraniční 

stavební projekt v historii naší 

firmy. Investorem díla o rozloze 

přibližně 25 hektarů, jehož náklady 

dosáhnou 120 milionů eur, je 

společnost Ryazan Shopping Mall. 

Na financování se podílí Česká 

exportní banka a Exportní garanční 

a pojišťovací společnost. Více než 

polovinu objemu zakázky realizují 

české firmy včetně výrobních kapacit 

společnosti PSJ a dceřiné firmy 

Ekoklima. Jednopodlažní budova 

je 500 m dlouhá a 130 m široká. 

Komplex s úplnou vybaveností 

(hypermarket Karusel s 10 000 m² 

prodejní plochy, prodejnu elektroniky 

Eldorádo s 3000 m² plochy, 

nákupní pasáž, kavárny, restaurace, 

multikino s pěti sály, parkoviště pro 

2000 vozů) bude obsluhovat půl 

milionu obyvatel regionu. Stavba 

byla zahájena v roce 2009 a měla 

by končit slavnostním zahájením 

provozu ke konci září letošního 

roku. Zásadní pro dodržení termínu 

bylo, vzhledem ke krutým mrazům, 

dosáhnout včasného dokončení 

stavby ocelové konstrukce, jejího 

opláštění a dokončení střešního 

pláště. Uzavřený prostor haly jsme 

pak temperovali na +1 až +5 ºC, takže 

jsme zde docílili teploty, při které 

14 


▲ Obchodně zábavní komplex M5 Mall u Rjazaně – vizualizace 

▲ Stavba v Rjazani probíhá i v obtížných klimatických podmínkách 

bylo možné položit na připravené 

štěrkové lože v části plochy o rozloze 

cca 13 000 m² asfaltový podklad 

pod základovou železobetonovou 

podlahovou desku i v podmínkách 

ruské zimy. Musím vyslovit obdiv 

ruské subdodavatelské firmě, která 

dokázala potřebnou asfaltovou 

směs v dostatečném množství 

připravit a dodat až na staveniště 

při minusových venkovních teplotách. 

Přizpůsobení se mrazivému 

klimatu a schopnost pracovat 

i v těchto podmínkách je pro ruské 

firmy charakteristické. Další stavbu, 

kterou zahajujeme, je továrna na 

výrobu desek typu OSB ve městě 

Petrozavodsk, v autonomní republice 

Karelija v západní části Ruské 

federace. Právě vybíráme tým, který 

do města s dosud neporušenou 

přírodou v okolí jede. Jinou stavbou, 

kterou zahájíme rovněž v nejbližší 

době, je Obchodní centrum v Soči 

– Adleru. Administrativní budova, 

kterou stavíme v Archangelsku, 

bude dokončena v červnu letošního 

roku. Připraveny máme další 

projekty, jež jsou před podepsáním 

smlouvy s investorem. 

Můžete sdělit, jak vypadá sestava 

týmu, který vyjíždí na stavbu 

a za jakých podmínek stavbaři 

v Rusku pracují 

Každá stavba má svoje specifikum, 

záleží na podmínkách kontraktu a na 

roli, kterou naše firma ve vztahu 

k zakázce zastává. Například rozsáhlý 

projekt v Rjazani je realizován 

pomocí exportního financování. To 

vyžaduje zajištění minimálně 50 % 

dodávek z ČR a je nutné činnost 

všech českých i ruských subjektů 

zúčastněných na stavbě koordinovat. 

Samozřejmou podmínkou je 

licence na provádění staveb v Ruské 

federaci pro nás i všechny dodavatele. 

Řízení subdodávek a jejich sladění 

se stavebními pracemi obstarává asi 

dvacetičlenný tým manažerů pod 

vedením inženýra Karla Pejčocha. 

V týmu jsou stavbyvedoucí, hlavní 

stavbyvedoucí a přípraváři stavby, 

specialisté na rozvody inženýrských 

sítí, vzduchotechniky atd. Obecně 

tedy jde o podobnou situaci, jak 

bychom realizovali stavbu v ČR, 

ovšem s určitými specifiky. Vzhledem 

k vízové povinnosti a žádostem 

o pracovní povolení je nutné 

jeden rok dopředu plánovat počet 

jednotlivých profesí i pracovníků. 

Poměry zde natolik odpovídají běžným 

normám, že je lze považovat 

za standardní dodavatelsko-odběratelské 

vztahy, kdy naše firma nebo 

naše české subdodavatelské firmy 

uzavírají smlouvy přímo s místními 

dodavateli. Vybraní členové našich 

týmů vyjíždějí většinou na celou 

dobu trvání výstavby, tedy na jeden 

až dva roky. Jejich pobyt probíhá 

v turnusech, deset týdnů pracují na 

stavbě a na dva týdny pak odjíždějí 

zpět domů. V místě stavby bydlí naši 

pracovníci většinou po dvou nebo po 

třech osobách v pronajatých bytech, 

každý má vlastní pokoj, společnou 

obývací místnost, koupelnu, WC 

a kuchyň. 

Pomáhá českým stavařům jazyková 

blízkost a starší generaci 

i určitá jazyková vybavenost 

Určitě. Zkušenost ve výběru obchodních 

partnerů, nutná znalost 

místních poměrů a pochopitelně 

i jazyka jsou nezbytné předpoklady 

pro úspěšný průběh naší činnosti 

v Ruské federaci. Z praktických 

důvodů při výběru týmů dáváme 

přednost generaci, která se bez 

problémů s místními rusky domluví. 

Mohu potvrdit, že k obnovení potřebné 

základní školní slovní zásoby 

postačuje pracovníkům v průměru 

jeden měsíc v ruském prostředí. 

I mimo pracovní vztahy pak často 

probíhá řada debat o českém 

stavebnictví, o českém i ruském 

národu, o politice. Český stavař je 

obecně velmi ceněný. Na rozdíl od 

jiných národností si většinou umíme 

díky odbornosti i určité psychologické 

sounáležitosti důvěru Rusů 

získat, takže se k nám chovají většinou 

vstřícně a uznávají nás. Majitel 

velké ruské firmy, která staví byty, 

například deklaruje, že je staví podle 

českého vzoru. Nesmíme ovšem 

tyto preference přeceňovat, pokud 

jde třeba o stavební technologie, 

nejvyšší kredit zde má především 

německá kvalita. 

Jak chcete svojí marketingovou 

strategii v Rusku dále rozvíjet 

Prozatím spolupracujeme pouze 

se soukromými ruskými investory 

ve spolupráci s Českou exportní 

bankou, což do jisté míry eliminuje 

rizika spojená s možnou finanční 

ztrátou. Kromě jiného jsou v Rusku 

stále ještě vysoké úrokové sazby, 

takže ruští soukromí investoři se 

velice rádi obracejí na cizí banky 

v případě realizací staveb. Při propojování 

těchto investorů s bankami 

spolupracujeme, takže do Ruska 

přinášíme kromě stavebních prací 

i investice. Dobré jméno českého 

stavebnictví a naší firmy je přitom 

přidanou hodnotou. Víme, že touto 

cestou jdou i další firmy, nejen 

z České republiky. Prozatím řešíme 

naše přímé kontakty v Rusku přes 

filiálku PSJ a.s. v Moskvě. Jde však 

o dočasný krok, na který pravděpodobně 

ještě v letošním roce navážeme 

založením dceřiné společnosti 

se sídlem v Ruské federaci. Touto 

cestou můžeme případně usilovat 

o veřejné zakázky na ruském trhu. 

Pak si zcela ověříme naši konkurenceschopnost 

a můžeme zúročit 

dvacetileté zkušenosti ve velkém 

stavebnictví. ■ 

inzerce 


diskuze 

text: Hana Dušková 

foto: Tomáš Malý 

Pozice stavebních inženýrů 


Na základě podnětu předsedy ČKAIT Ing. Pavla 

Křečka uspořádala redakce časopisu Stavebnictví 

v budově ČKAIT první z debat na téma 

Pozice stavebních inženýrů a architektů 

v České republice. 

Účast v debatě přijali: 

Ing. Pavel Křeček, předseda 

České komory autorizovaných 

inženýrů a techniků činných ve 

výstavbě (ČKAIT) 

Ing. Václav Mach, čestný předseda 

ČKAIT 

Ing. arch. Vlado Milunić, člen 

představenstva České komory 

architektů (ČKA) 

Akad. arch. Jan Sapák, 

1. místopředseda České komory 

architektů (ČKA) 

Ing. Pavel Štěpán, viceprezident 

Českého svazu stavebních 

inženýrů (ČSSI) 

Hlavní okruhy debaty: 

■ Činnost stavebních inženýrů 

a architektů ve smyslu §4 a §5 

zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu 

povolání autorizovaných 

architektů a o výkonu povolání 


činných ve výstavbě, ve znění 

pozdějších předpisů. 

■ Soutěž o návrh dle zákona 

č. 137/2006 Sb., o veřejných 

zakázkách, ve znění pozdějších 

předpisů. 

O vztahu mezi stavebními inženýry 

a architekty a jejich úloze ve 

společnosti probíhá mezi odbornou 

veřejností diskuze již delší 

dobu. Každá stavba je přitom 

víceméně výsledkem jejich společného 

díla. Jak vidíte jako hlavní 

představitelé obou profesních 

komor současnou problematiku 

vzájemného uznávání v rámci 

pozice „nositele“ projektové 

dokumentace stavby 

Ing. Křeček: 

Ano, v současné době tato problematika 

nabývá na intenzitě. Ze 

strany stavebních inženýrů bývají 

kritizovány názory architektů na 

jejich výsadní postavení v oblasti 

projektování staveb, také v rámci 

mediální prezentace stavebního 

díla bývají architekti uváděni v popředí. 

Úkolem ČKAIT, jako profesní 

organizace hájící zájmy svých 

členů – autorizovaných stavebních 

inženýrů a techniků, je zajistit těmto 

odborníkům v rámci jejich činnosti 

odpovídající autoritu. A s tím samozřejmě 

souvisejí i odpovídající 

podmínky pro přístup k zakázkám 

na domácím i evropském trhu. 

Komora architektů se extenzivně 

prosazuje, ale inženýři a technici jsou 

stejně váženými činiteli stavebnictví 

a je třeba, aby věděli, že je tak veřejnost 

vnímá. Rád bych dosáhl toho, 

abychom se v rámci obou „odborností“ 

vzájemně respektovali. 

Ing. Štěpán: 

Prezentaci odborníků, kteří se na 

dané stavbě podíleli, považuji za důležitou 

také z pohledu možnosti přístupu 

k dalším zakázkám – v tomto 

ohledu je zřejmé, že například statik 

„nevezme práci“ architektovi, ale 

i stavbyvedoucí má samozřejmě 

zájem, aby se vědělo, že na stavbě 

spolupracoval. Myslím si, že uveřejňovat 

tyto informace v rámci 

identifikačních údajů o stavbě je 

povinností nás všech. 


V kanceláři mám záměrně vystavenu 

velkou fotografii stavby televizní- 

ho vysílače a hotelu Ještěd, který 

je podle mého názoru dokonalou 

ukázkou harmonie formy a funkce. 

Na návrhu měl vedle architekta Karla 

Hubáčka značný podíl i projektant 

a statik Ing. Zdeněk Patrman, autor 

unikátního technického řešení, kdy 

je přes devadesát metrů vysoký 

vysílač schopen odolávat silným 

náporům větru díky 600 kilogramů 

těžkému závaží a tlumičům kmitů. 

Neobvyklá stavba si vyžádala také 

speciální stavební postupy, a některé 

z nich byly v praxi vyzkoušeny 

vůbec poprvé. Kvůli umístění antén 

uvnitř budovy, bylo například nutné 

vyvinout speciální laminátový plášť. 

Realizaci prováděly liberecké Pozemní 

stavby (stavbyvedoucí Oto 

Friml, po něm Jaroslav Zapadlík). 

Stavbu však všichni znají jako „Hubáčkovu“. 

Zvláště dnes, kdy navrhování inteligentních 

budov vyžaduje komplexnost 

technických řešení a provázané 

funkční vztahy, si ve všech souvislostech 

nedovedu představit, že by 

daný projekt nevznikal ve vzájemné 

vazbě formy a funkce stavby. A tak 

by také měla být stavba ve výsledku 

prezentována a veřejností vnímána. 

Ing. arch. Milunić: 

Rád bych oponoval. Například Tančící 

dům v Praze jsme navrhovali 

v týmu Franka O. Gehryho, a spolupráce 

se statikem Ing. Paterovou 

zde byla velmi dobrá. Nikdy jsem 

nepociťoval, že bych se měl na 

statika povyšovat. V 70. letech nás 

s kolegou Ing. arch. Línkem v rámci 

účasti v soutěži na přemostění 

bratislavské nížiny vyzval ke spolupráci 

Ing. Josef Zeman, který byl 

autorem tohoto soutěžního návrhu 

mostního díla! Jde tedy možná jen 

o mylnou domněnku. 

Ing. Mach: 

Problém jsem v tomto směru 

osobně neměl. Je to otázka druhu 

zakázky. 


Například v novinách firmy Metrostav 

a.s., se v identifikačních úda- 

16 


jích stavby naopak objevuje pouze 

stavbyvedoucí a ani jednou jsem 

nezaznamenal jméno architekta. 

Ing. Mach: 

Ano, to je také špatně. 

Akad. arch. Sapák: 

V tomto základním pohledu vnímám 

jisté nedorozumění. Z toho, 

co zde zaznělo, vyplývá, že architektura 

je pouze určitá vnější, ozdobnická, 

tedy něco jako designerská 

záležitost – jakési zkrášlování 

stavby, které jako by neměla nic 

společného s její funkcí. Tak tomu 

ale obecně z povahy věcí není. 

Pojem architektura přece odjakživa 

znamená vyváženost mezi všemi 

složkami stavby a jejím smyslem je 

dosažení celkové harmonie a soustředění 

na cíl – jímž je především 

služba uživateli. Dobrý architekt, 

hodný toho jména, toto ovládá. 

Ing. Mach: 

Pokud se díváme na architekturu 

tímto pohledem, tedy jako na komplexní 

řešení celé stavby, pak je to 

v pořádku, a jsme jako stavební 

inženýři její součástí. Ale bohužel 

ne všichni vaši kolegové to takto 

vnímají a obsah architektury zužují. 

Kdy přestává architektura a začíná 

„stavařina“ Problém vidím také 

v oboustranně přehnané formalizaci 

a kategorizaci jednotlivých 

oborů. 

Do redakce přicházejí kritiky 

způsobu vyhlašování výsledků 

různých forem soutěží, kdy jsou 

jako nositelé projektu prezentováni 

pouze architekti a informace 

o autorech konstrukčního 

nebo statického řešení stavby 

většinou chybí. 


Já si myslím, že to je individuální 

záležitost. Znám spoustu kolegů 

architektů, kteří se zajímají, kdo se 

na daném projektu v rámci příslušných 

oborů podílel, a v projektu 

tyto informace uvádějí, protože si 

uvědomují, že jde o oboustrannou 

pozitivní reklamu. Mají zájem, aby 

projekt zaštítili například dobrým 

známým statikem. 

Ing. Mach: 

Souhlasím s Ing. Štěpánem, ale 

většinou tomu tak není. 


Na stranách obou komor budeme 

prosazovat, aby se tyto údaje objevovaly 

častěji. To je jistě rozumné. 

V celkovém pohledu ale není 

pochyb o tom, že existuje mnoho 

bodů, na kterých se obě 

komory shodnou a představují 

společný cíl. 


To je pravda, obě naše komory 

zastávají v mnoha bodech společná 

stanoviska. V současnosti například 

spolupracujeme při tvorbě Českých 

stavebních standardů. Máme také 

společnou komisi z hlediska tvorby 

novely stavebního zákona, kterou 

připravuje MMR ČR. Mezi společná 

stanoviska patří například povinnost 

autorského dozoru. Dnes se však 

stává, že jako zpracovatelé projektových 

dokumentací pro stavební 

povolení nebo autoři projektových 

dokumentací pro provedení stavby 

mnohdy nebýváme uvědomováni, 

že realizace příslušné stavby byla 

zahájena. 

V jakých bodech zatím existuje 

mezi oběma komorami názorový 

rozpor 


Kde se zatím nemůžeme sblížit, je 

například Soutěžní řád České komory 

architektů. ČKA bez projednávání 

s ČKAIT prosadila změnu v §4 

zákona č. 360/1992 Sb., ve znění 

pozdějších předpisů. V odstavci 2, 

písmeno a je v této souvislosti upraven 

název oboru „pozemní stavby“ 

na obor „architektura“. Z jakého 

důvodu Jak máme pojem „architektura“ 

ve smyslu uvedeného 

zákona chápat Do dnešního dne 

to nebyl nikdo schopen vysvětlit. 

Zatím to víceméně nasvědčuje 

tomu, že architekti by vlastně měli 

být „všeobjímající“, s oprávněním 

vypracovávat projektové dokumentace 

i v rozsahu autorizací udělených 

autorizovaným inženýrům 

a technikům a definovaným §5 

zákona č. 360/1992 Sb. Ti však na 

druhou stranu nemohou podle §18 

tohoto zákona například vypracovávat 

projektovou dokumentaci včetně 

příslušných územně plánovacích 

podkladů u pozemních staveb, 

které jsou zvláštním předpisem, 

územním plánem nebo rozhodnutím 

orgánu územního plánování 

označeny za architektonicky nebo 

urbanisticky významné. 

Jako předseda Komory inženýrů 

a techniků mám povinnost zastávat 

a prosazovat názor, aby jak architekti, 

tak autorizovaní inženýři a technici 

měli k zakázkám stejný přístup. 


Já jsem například zjistil, že spousta 

architektů přechází z naší komory 

do ČKAIT. Možná je jednoduchým 

důvodem výše členských příspěvků 

nebo desetinásobný počet členů 

a nechuť k exkluzivitě. 


Musím říci, že je zde celá řada 

nedorozumění. Měli bychom si 

nejprve připomenout význam pojmů 

architekt a stavební inženýr. 

Někdy je jejich význam vykládán 

nepřesně dokonce i odbornou 

veřejností. 

Slovo architekt i architektura přece 

nevymyslela ČKA a není žádnou 

novinkou. Není to ani žádná schválnost, 

která by vás měla popouzet. 

Vychází z podstaty věci samé. 

Všimněme si, že obecný jazyk 

používá slovo architekt i v souvislostech, 

které nemají se stavěním 

nic společného – ve významu osoby, 

která daný problém od základu 

uchopí a je schopna jej komplexně, 

po všech stránkách zorganizovat 

a uspořádat. Architektem je tedy 

ten, kdo skutečně takovýmito 

schopnostmi disponuje, nezávisle 

na tom, jakou profesi vystudoval. 

A stavění přece obsahuje neskutečná 

protivenství, to snad všichni 

víme. Na fakultách architektury by 

studenti měli být vedeni k zohlednění 

těchto možných protichůdných 

a protikladných vstupů více 

než ostatní, ale to neznamená, 

že jsem přesvědčen, že výuka je 

všude ideální. 


Já si vždy vážím každé dobré práce 

členů obou komor, ale musím hájit 

nastavení takových podmínek, 

které by v rámci přístupu na trh 

v oblasti projektování naše členy 

nediskriminovaly. 


S obdobným problémem se dnes 

setkáváme i na fakultách. Mezi 

studenty a pedagogy Stavební 

fakulty ČVUT, kde učím, a Fakulty 

architektury, kde je děkanem můj 

spolužák, panuje podle mě nesmyslná 

řevnivost, která škodí oběma 

stranám. 


Po druhé světové válce byli stavební 

inženýři do roku 1961 vzděláváni na 

Českém vysokém učení technickém 

v Praze na Fakultě architektury 

a pozemního stavitelství, v Brně 

pak do roku 1976 na Vysoké škole 

technické dr. E. Beneše. Potom byly 

tyto fakulty rozděleny na Fakultu 

stavební a Fakultu architektury. 

Absolventi těchto fakult – stavební 

inženýři a inženýři architekti – jsou 

odborníky, kteří mají právo navrhovat 

a řídit výstavbu pozemních 

staveb. Nedávno například získala 

cenu Stavba roku Čistírna odpadních 

vod na Jihlavsku, kde příkladně 

zvolená odborná „symbióza“ vedla 

ke kvalitnímu skloubení technologického 

řešení s konstrukčním 

a architektonickým návrhem stavby. 

Při vyhlášení výsledků soutěže byl 

však uváděn pouze architekt. 

Na druhou stranu současná situace 

nedostatku zakázek, kdy 

jsou soutěže stále častěji pokřivovány 

dumpingovými cenami, 

vede k tomu, že se v řadě případů 

k vybraným činnostem nenajímají 

příslušní odborníci. Zde bych apeloval 

na dodržování §12, odstavce 

6 zákona 360/1992 Sb., ve znění 

pozdějších předpisů, který uvádí, 

že: „K zajištění řádného výkonu 

vybraných činností ve výstavbě, přesahujících 

rozsah oboru, popřípadě 

specializace, k jejímuž výkonu byla 

autorizované osobě autorizace udělena, 

je autorizovaná osoba povinna 

zajistit spolupráci osoby s autorizací 

v příslušném oboru, popřípadě 

specializací“. Často se tak neděje. 

Například ČKA zcela vyloučila 

naše odborníky z oblasti územního 

plánování, což potom vede k tomu, 

že architekt navrhuje odvodnění 

území, jeho zásobování energií, 

včetně dopravního řešení, aniž by 

si najal odborníka. Ve výsledku se 

pak setkáváme s urbanistickým 

řešením, kde jsou například rybníky 

navrhovány na kopcích. A takovéto 

návrhy jsou pak závislé na posudku 

státní správy. 


V takovýchto případech, kdy je 

jednoznačně prokázána neodborně 

provedená práce, nezbývá, než aby 

byl původce návrhu žalován. Obecné 

námitky nic neřeší a mohou být 

nepřesné. 

Ing. Mach: 

Souhlasím. Ing. Křeček ale upozorňoval 

na nevhodný systémový 

postup předběžného vylučování 

našich odborníků. 


▲ Diskuze účastníků debaty na téma Pozice stavebních inženýrů a architektů v ČR se konala v zasedací místnosti budovy ČKAIT 


Ano, k takovýmto případům skutečně 

dochází. Současně se tato 

společnost nachází v situaci, kdy 

banky nechtějí uvolňovat prostředky 

na nové projekty. Alarmující je 

především absence projektové 

přípravy v rámci strategie plánování 

důležitých dopravních a inženýrských 

staveb. Myslím, že obě 

komory by k této situaci měly vydat 

své stanovisko. 

Ing. Mach: 

Problémem zákona č. 360/1992 Sb. 

je ale na druhou stranu také přílišná 

kategorizace a nadměrná specializace. 

Řada odborníků tak formálně 

nemůže působit v oblastech, které 

jsou schopni kvalitně vykonávat. 

Máte ještě další připomínky 

k paragrafům 4 a 5 zákona 

360/1992 Sb. 


Já se vždy snažím k danému projektu 

přistupovat co nejšířeji a co 

nejhlouběji. Nemám dokonalou 

znalost zákona 360/1992 Sb., 

ale například neuznávám, jak je 

v jeho pojetí definována profese 

architekta. Podle tohoto zákona 

je autorizovaným architektům 

udělena autorizace pro obory architektura, 

územní plánování nebo 

krajinářská architektura. Architekt 

by však měl přistupovat k návrhu 

komplexně a obsáhnout jak celek, 

tak jednotlivosti – jak urbanizmus, 

tak budovy, i jejich interiéry – jinak 

architektura nemá smysl. Vzorem 

v tomto směru byli například Josip 

Plečnik nebo Ralph Erskine. Stavbu 

nelze navrhovat bez posouzení kontextu, 

bez reakce na okolní krajinu, 

její tvářnost, ale i využití. Nesnáším 

například specializaci „urbanista“, 

pokud dotyčný není schopen návrh 

domyslet do úrovně architektury 

a dále. 


Architektem je ve světovém pojetí 

tohoto slova ten, kdo stavbu navrhuje. 

Ať to je stavba mostu, silnice 

nebo domu. Zde vidím problém 

v rámci zákona 360/1992 Sb., kde 

je v §13, odstavec 2 mimo jiné uvedeno, 

že označení architekt může 

být používáno pouze osobami, 

které mají titul Ing. arch. a nebo 

jsou členy ČKA. 


Citovaná výhrada zde není namířena 

proti stavebním inženýrům, 

ale má marketingové pozadí, přesněji 

– je obranou proti nekalému 

marketingu. Je namířena proti 

osobám, které nemají schopnosti 

architekta (zde nemluvím o tom, 

jaké mají vzdělání), a přesto si toto 

pojmenování přivlastňují. V době 

vzniku zákona byla tato skutečnost 

považována za velmi citlivou, proto 

se takovýmto způsobem formuloval. 

Každý se také svévolně nemůže 

kupříkladu označit za dirigenta nebo 

chirurga, aniž by bylo doloženo, že 

toto povolání ovládá. 

Ing. Mach: 

Tenkrát se na tomto postupu domluvily 

obě komory. Ale výklad 

se postupně výrazně změnil. Je to 

vidět i na novele zákona 360/1992 

Sb., která ještě bude v debatě jistě 

zmíněna. 


Ani z praxe neznám žádného autorizovaného 

stavebního inženýra, 

který by se dovolával profesního 

označení architekt, protože jej 

většinou nepotřebuje. Ale na druhé 

straně si myslím, že kdyby byl 

skutečně architektem, navrhoval 

pozemní stavby a pojal za rozumné 

nebo pro něho vhodné používat 

označení architekt, tak pochybuji, 

že by za to byl Komorou ČKA kárán, 

jenom proto, že nemá patřičné 

vzdělání. Ale pozor, musely by zde 

být ony skutečné vlastnosti díla 

a schopnosti. 

Ing. Mach: 

V tomto si nejsem jistý. Termín 

architekt, případně jeho spojení 

s jiným slovem, nesmí být podle 

zákona 360/1992 Sb. osobami, 

které to nemají jako součást akademického 

titulu, používán. 


Já si nevzpomínám na jediný případ, 

kdy by se tato problematika 

v ČKA řešila a že by byl někdo 

v tomto směru trestán. Dále bych 

chtěl reagovat na zde kritizovanou 

transformaci termínu pozemní stavby 

na termín architektura: 

Já jsem právě nepatřil k lidem, kteří 

tuto změnu iniciovali, takže by se 

mně to těžko obhajovalo. Je jisté, 

že architektura má co do činění se 

stavěním, slovo stavba je ctihodné, 

to ale neznamená, že slovo architektura 

patří někam do 19. století. 

Ing. Mach: 

Přiznávám, že jsem odsoudil, 

jakým způsobem byla tato změna 

do zákona uvedena. Na transformaci 

se měly nejprve obě komory 

domluvit. Provedení této změny 

za zády ČKAIT považuji stále za 

podraz. 


Smysl této změny je v principu 

správný, ale je třeba, aby měla 

stejnou platnost také v rámci autorizovaných 

osob ČKAIT. 


Před dvěma roky ČKAIT navrhovala 

v §5, bodě 3 zákona 360/1992 Sb., 

transformaci termínu autorizačního 

oboru pozemní stavby do analogické 

podoby jako kolegové architekti, 

tedy architektura a stavitelství. 

I když, co jiného je v českém překladu 

architektura, než stavitelství. 

Třeba maďarský jazyk nezná vůbec 

pojem architektura, mají pouze 

stavitelství. A dále jsme měli navrženy 

kumulativní obory inženýrské 

18 


stavby a technologická zařízení 

budov. V Parlamentu však nebyl 

zájem tyto změny prosadit. 


Tuto tematiku je třeba řešit v širším 

kruhu, protože názory nemusejí být 

iidentické, a já zde nemohu mluvit 

za celou Komoru ČKA. Možná, že 

na to mám trochu jiný pohled, než 

někteří kolegové. 

Ing. Mach: 

Ale svůj názor říci přece můžete. 


Já to vidím ještě ze zcela jiného úhlu, 

a spor mezi architekty a inženýry je 

v tomto pohledu zcela vedlejší. Společným 

cílem obou našich profesí je 

přece vytvářet kvalitní dílo. 


V tomto směru mají obě komory 

jednoho velkého „nepřítele“, o kterém 

se již zmínil arch. Sapák – tzv. 

manažery projektu, kteří postupně 

vstupují na český stavební trh a často 

s absencí příslušného odborného 

technického vzdělání zastupují 

investora v rámci organizace a řízení 

výstavby v oblasti všech fází 

daného projektu. Jejich prioritou 

je pak danou stavbu co nejlevněji 

a nejrychleji zrealizovat, a následně 

dobře prodat. 


Souhlasím. 


Nebezpečí představují zejména 

pro velké projektové kanceláře, ale 

nejsem zase takový skeptik – ano, 

děje se to, bude se to dít, ale je 

otázkou, jak dlouho – myslím, že 

velkou roli může časem sehrát změna 

poptávky, která si vynutí určitou 

individualizaci a návrat k tradičním 

postupům. 

Statisticky největší množství staveb 

však představují projekty, jejichž 

investiční náklady nepřesahují 100 

milionů korun a u těchto zakázek 

se projektový management neuplatňuje. 

Ing. Mach: 

Já jsem v tomto případě spíše 

optimistou. Tito lidé jsou v celém 

procesu projektové přípravy 

a vlastní realizace stavby v podstatě 

článkem navíc a investoři postupně 

v rámci úspor nákladů na stavbu 

začnou zvažovat, zda je jejich účast 

nezbytná. 


Jednou z forem, jak se vyhnout 

službám těchto „prostředníků“ 

je například realizace projektů na 

základě principů tzv. cohousingu, 

tedy myšlenky společného sousedského 

bydlení. V sedmdesátých 

letech minulého století tak vznikla 

v Dánsku řada nových staveb. 

Členové sdružení si přímo najmou 

architekta, a účastní se tak celého 

procesu plánování. Projekt tak 

díky tomu nejlépe odpovídá jejich 

konkrétním potřebám a přáním. 

Návrh podporuje sousedské vazby 

a zároveň nabízí každému jeho 

soukromí. Tato forma soužití může 

také usnadnit a zjednodušit postup 

při hledání moderních nebo alternativních 

forem bydlení. 

U nás byly podle principů cohousingu 

v poslední době například navrženy 

občanské stavby s bydlením 

pro seniory v Řeži u Prahy. 


Omlouvám se, že trochu odbočuji, 

ale myslím si, že je to v zájmu profesí 

obou komor. V rámci projektové 

přípravy staveb máme ze zákona 

povinnost vypracovat například 

i podrobnou dokumentaci EIA, 

plány BOZP, a další dokumentace. 

Investor má však na projektovou 

činnost vyčleněny určité náklady 

bez ohledu na její rozsah. Stát 

nám však „přibaluje“ další a další 

povinnosti. 


Ano, v rámci daných nákladů na 

projektové práce investor nebere 

v úvahu jejich rozsah. 

V oblasti inženýrských staveb 

jsou ze zákona nositeli projektu 

autorizovaní stavební inženýři. 

Liší se v této oblasti spolupráce 

s architekty Jak lze porovnat 

tyto stavby se stavbami pozemními 

z pohledu počtu zakázek 

Ing. Mach: 

V rámci inženýrských staveb mám 

zkušenosti jak s navrhováním mostů, 

tak například s výstavbou metra. 

Zde má zásadní vliv nejen tzv. 

statika, ale i stavitelství, které se 

přece jen dosti podstatně liší např. 

od bytových staveb. 

U každé stavby, ať inženýrské či 

pozemní, se míra vstupu, a tedy 

i dominance jednotlivých profesních 

složek různí. V některých 

případech, jako jsou například 

stavby elektráren, převažuje technologická 

část díla nad konstrukční, 

a nositelem projektu tak bývá 

technolog. Ve výsledku je však 

pozornost věnována především 

konečnému vzhledu stavby, takže 

v tomto směru bych neviděl 

mezi pozemními a inženýrskými 

stavbami rozdíl. Myslím si tedy, 

že nemá smysl inženýrské stavby 

vyčleňovat. Každá akce si najde 

svého lídra. Rozhodující je výsledná 

kvalita stavby. Problémem 

někdy je představa jednotlivých 

profesí (u těchto staveb tím míním 

i architekty) o jejich skutečném 

podílu na návrhu celé stavby. 

Je pravda, že inženýrské stavby 

spotřebují větší objem státních 

peněz, ale na druhé straně z počtu 

stavebních povolení vyplývá, že 

pozemních staveb je realizováno 

nesrovnatelně více. Převládají 

stavby pro bydlení, kde v počtu 

zakázek mají jednoznačně převahu 

rodinné domky. 


Samozřejmě. To, co nyní zmínil Ing. 

Mach, by mělo být hlavním mottem 

celé této debaty. 

Žijeme v liberálním prostředí a přístup 

k zakázce, v tomto případě 

k návrhu, by měl být pro obě profese, 

jak architekty, tak stavební 

inženýry, rovnocenný a neměly by 

být v tomto směru limitovány paragrafy. 

Investor by měl mít stejnou 

možnost si projektanta vybrat jak 

ve sféře Komory architektů, tak 

Komory inženýrů. V takovémto 

vztahu vidím rovnocennost přístupu 

na trh. 

Ing. Mach: 

V této souvislosti bych zmínil problém, 

týkající se právního prostředí, 

ve kterém naši členové pracují. 

Komory zákonem 360/1992 Sb., 

udělují autorizovaným osobám autorizaci 

pro různé odbornosti. Dnes 

mám dojem, že zde některé tyto 

obory vznikly jaksi „navíc“. Činnost 


bych v současnosti dělil jen na 

pozemní stavby, inženýrské stavby 

a technologická zařízení staveb. 

Působení autorizovaných osob je 

také omezováno zrodem různých 

speciálních oprávnění vzniklých 

cestou dalších zákonů nebo vyhlášek. 

Pokud je pak dané řešení 

v tomto směru ponecháno pouze 

na těchto specialistech (přesněji 

lobbistech), je výsledkem problematické 

zařazení do celého procesu 

projektové přípravy. Domnívám se, 

že žádnou z těchto aktivit, ať už se 

jedná např. o azbest, radon, nebo 

například hodnocení a prevence 

rizik na staveništi, není nutné 

vyjímat z oprávnění příslušných 

autorizovaných osob a není třeba 

ponechávat řešení pouze na těchto 

specialistech. 


Ze strany Komory architektů nikdy 

nebyl vznesen protest proti oborům 

inženýrské stavby a technologické 

zařízení budov. Ale, jak jsem již 

zmínil, vždy se objevil silný akcent 

a také v Parlamentu vznikala jaksi 

lobby proti tomu, když jsme navrhovali 

změnit název autorizační 

obor pozemní stavby na architektura 

a stavitelství. To je, řekl bych, největším 

problémem mezi našimi dvěma 

komorami, pokud se týká §4 a 5. 


Zákonem 360/92 Sb., došlo ve 

vybraných činnostech ve výstavbě 

k přenesení odborné odpovědnosti 

na fyzické osoby – autorizované 

architekty, inženýry, techniky 

a stavitele. 

§4 a 5 tedy nevidíme jako akcent na 

architekty a inženýry, ale na způsob 

výkonu jejich činnosti – na základní 

smysl existence obou komor, 

proč jim byla společnost ochotna 

propůjčit jejich veřejnoprávní uspořádání 

– a to je individuální výkon, 

nezaměnitelný vztah osobnosti 

vůči dílu. Tam je ten klíčový moment. 

Ještě v osmdesátých letech 

minulého století bylo nemyslitelné, 

že by někdo jiný než jen a pouze 

právnická osoba vykonával takovou 

odbornou činnost jako původně 

svobodná povolání. Tehdy mohly 

projektovat výlučně jen právnické 

osoby v určité kuriózní formě socialistických 

organizací a ten původní 

význam se ztratil. 

V osmdesátých letech v oblasti 

projektování vstoupily v platnost 

zkoušky zvláštní způsobilosti. 


Já mám zkušenosti se zakládáním 

malé projektové kanceláře z února 

roku 1989. Jenom sehnat oprávnění 

k projektové činnosti – průkazy 

zvláštní způsobilosti k projektování 

staveb, v rámci tehdejších předpisů 

trvalo přes pět měsíců. 

Ing. Mach: 

Zkoušky zvláštní způsobilosti 

v oblasti projektování vstoupily 


v platnost v roce 1984. Před tím 

projektantům stačilo odpovídající 

vzdělání. Odpovědnost však nesly 

organizace. 


Zakázky zadávaly národní výbory, 

například jsme navrhovali kanalizaci 

v celé oblasti Čimic. Ale za rok jsme 

si mohli vydělat max. 50 000 Kč. 

Ve druhé části debaty se zaměřme 

na další téma programu – 

Soutěž o návrh podle paragrafu 

102 až 109 zákona 137/2006 Sb., 

o zadávání veřejných zakázek. 

ČKA i ČKAIT sice v tomto směru 

vydávají kritická stanoviska, ale 

na druhou stranu v soutěžích 

o návrh mezi oběma profesními 

organizacemi existuje určité 

konkurenční prostředí. 


Myslím, že to je nedorozumění. Pokud 

jde o architektonické soutěže 

jako jednu z forem soutěže o návrh, 

tak zde samozřejmě konkurenční 

vztah být může, to netvrdím. Myslím 

si však, že pokud pracuji jako 

architekt, tak si při nalézání co nejvhodnějších 

návrhů vyřešení úkolu 

především konkuruji s ostatními 

architekty a s architektonickými 

firmami. V tomto ohledu ale neexistuje 

spolehlivý statistický záchyt, 

takže se můžeme spolehnout 

jenom na zkušenosti ze své praxe. 

Je pravda, že si někteří mladí 

architekti také stěžují, že jim konkurují 

stavební inženýři, zejména 

nepřiměřeně nízkými cenami a podobně. 

Já si ale nejsem tak jist, že 

to dělají jenom inženýři. 


Pokud jde o nedorozumění, je třeba 

se domluvit, jak jsme ostatně již 

navrhovali v souvislosti s přípravou 

zákona o veřejných zakázkách, že 

nastavíme pro obě komory stejné 

soutěžní řády. Tím bychom v tomto 

směru odstranili všechny sporné 

otázky. 

Ing. Mach: 

Souhlasím. V rámci filozofie soutěže 

o návrh podle zákona 137/2006 

Sb., o zadávání veřejných zakázek, 

se obě komory shodnou, k soutěžním 

řádům ale máme připomínky. 

Nelze slučovat soutěž o návrh 

s architektonickou soutěží, pořádanou 

podle Soutěžního řádu ČKA. 

Řešením by bylo vytvoření jediného 

soutěžního řádu, nejlépe vyhláškou 

k zákonu. Z našeho pohledu musí 

soutěž preferovat investora. 


ČKA nastartovala intenzivní boj za 

transparentní zadávání veřejných 

zakázek především na základě architektonických 

soutěží. Ty jsou ale 

podle Soutěžního řádu ČKA vyhrazeny 

pouze architektům. Vítěz pak 

obdrží zakázku na všechny stupně 

projektové dokumentace. Žijeme 

v liberálním prostředí a přístup 

k zakázce musí být stejný. 


Podle zákona 137/2006 Sb., by 

měla být soutěž o návrh rovnocenně 

přístupná jak architektům, tak 

stavebním inženýrům. V odstavci 3 

paragrafu 103 je uvedeno: Zadavatel 

použije soutěž o návrh zejména 

v oblasti územního plánování, architektury, 

stavitelství. 

Ing. Mach: 

Souhlasím. Výstupem soutěží o návrh, 

může být například nápadité 

řešení veřejné městské kanalizace. 


Ano, dovedu si představit více 

forem soutěží o návrh, kde nebudeme 

mluvit o bodu architektonických 

soutěží, který vyvolává tolik reakcí.. 

Já se však musím proti předchozím 

výrokům ohradit. Architektonické 

soutěže existují přes 600 let, proč 

jsou najednou pociťovány jako něco 

proti stavebním inženýrům 

Existuje celá řada architektonických 

soutěží, po kterých 

nenásleduje žádné zadání veřejné 

zakázky, například ideové 

soutěže, zadavateli bývají také 

soukromé osoby. A tyto (vlastně 

plané) soutěže naplňují asi z 85 

% kapacitu naší činnosti. Musím 

upozornit, že veřejné zakázky 

představují jen mizivý početní 

zlomek. Bylo by nesmyslné odcházet 

od názvu, který se všude 

ve světě používá, je známý jeho 

obsah. Architektonické soutěže 

jsou opravdu lety vybroušeným, 

nespočetněkrát osvědčeným 

vzorem jak v rámci způsobu 

vyhodnocení, tak dosažené míry 

transparence. A může se zúčastnit 

kdokoliv, pro stavební inženýry 

neexistuje žádná bariéra. To 

se přece netýká konkurenčního 

vztahu s inženýry. Ale snažím 

se pochopit, proč na tuto problematiku 

nahlížíte s takovým 

soustředěním a citlivěji. 


Měla by to tedy být otázka zadání, 

kde se nemusí jednat jen o řešení 

v rámci pozemních staveb. 


Musíme postupně, krok za krokem, 

vzájemně definovat sporné detaily, 

které je nutno společně probrat 

a zvážit. 

Já bych ještě rád zmínil jeden 

nešvar, který se sice netýká konkurenčního 

vztahu mezi inženýry 

a architekty, ale má negativní 

dopad na vztah mezi oběma komorami 

a je třeba jej na konkrétním 

případu zmínit. V 2007 bylo v ČKA 

vedeno disciplinární řízení v rámci 

případu zmanipulovaných podmínek 

soutěže na návrh sportovní 

haly v Kladně, která měla charakter 

architektonické soutěže, ale byla 

vypsána evidentně pro jednoho 

konkrétního účastníka, protože poměrně 

složitý úkol nebyl v daném 

časovém limitu (a přes vánoce) 

prostě reálně řešitelný. Těsně 

před vynesením disciplinárního 

rozhodnutí tento architekt přešel 

z naší komory do ČKAIT, i když 

není stavební inženýr. 

Ing. Mach: 

Ano, ale mohl bych zmínit podobné 

případy, kde tomu bylo zase naopak. 

Soutěž vedená podle pravidel ČKA 

výrazně zhoršila výsledné řešení. 

Představa, že soutěž tohoto typu 

omezí korupci, je naprosto mylná. 

Vraťme se k tématu soutěže 

o návrh podle paragrafu 102 

až 109 zákona 137/2006 Sb., 

o zadávání veřejných zakázek. 

Z debaty vyplynulo, že ne každá 

soutěž o návrh v rámci pozemních 

staveb musí mít formu 

architektonické soutěže. 


Jako příklad uveďme třeba stavbu 

logistického areálu. 


Zde bychom se mohli blížit k názorové 

shodě. Podle statistických 

údajů je za jeden rok zadáno zhruba 

něco přes 1500 veřejných zakázek 

na projektové práce, které se týkají 

oblasti pozemních staveb. Jenom 

zlomek z nich, cca do sta zakázek, 

odpovídá formě, která volá po 

architektonické soutěži. 


Jedná se o ty pozemní stavby, které 

jsou (viz §17, 18 zákona 360/1992 

Sb.): zvláštním předpisem, územním 

plánem nebo rozhodnutím orgánu 

územního plánování označeny 

za architektonicky nebo urbanisticky 

významné. 


To by mohla být určitá orientace. 

Jedná se hlavně o významné 

stavby v centrech měst, stavby 

v památkových rezervacích a zónách 

a podobně. Na ostatních 

pozemcích a u velmi prostých 

staveb ve veřejném vlastnictví, 

bych naopak velice uvítal, kdyby 

v soutěži o návrh vznikla další 

forma soutěže, kde by se postupovalo 

podle podobných pravidel, 

jako má architektonická soutěž. 

Zejména způsob vyhodnocení, 

tedy práce nezávislé, odborně 

způsobilé soutěžní poroty, kde kritériem 

není pouze cena, ale vztah 

mezi cenou a kvalitou daného 

řešení, které současně zohledňuje 

prioritní parametry stanovené 

investorem. 

V některých případech je nepochybně 

na místě jednu z vlastností 

(například trvanlivost) stavby akcentovat. 

Ing. Mach: 

Souhlasím, že soutěž musí vypsat 

investor, ale investor musí také 

mít v rámci výsledků soutěže 

rozhodující slovo, což podle pravidel 

Soutěžního řádu ČKA nemá. 

V tom se zásadně neshodneme. 

Dále si myslím, že zákon nemůže 

předepisovat, kdy má být vypsána 

soutěž formou architektonické soutěže, 

to ani není dost dobře možné. 

Investor musí být přesvědčen, že 

soutěží něco podstatného získá. 

Jinak je to pro něj pouze problém 

a výdaj navíc. 


Tam je uvedena jiná podmínka. 

Zákon 360/1992 Sb, v §18 Působnost 

autorizovaných osob, v bodě 

a říká, že autorizovaný inženýr je 

oprávněn: vypracovávat projektovou 

dokumentaci staveb (včetně příslušných 

územně plánovacích podkladů) 

s výjimkou těch pozemních staveb, 

které jsou zvláštním předpisem, 

územním plánem nebo rozhodnutím 

orgánu územního plánování označeny 

za architektonicky nebo urbanisticky 

významné. Z toho vyplývá, tyto 

práce musí vykonávat pod vedením, 

nebo dohledem autorizovaného 

architekta. 

20 


Ing. Mach: 

Já si myslím, že na základě tohoto 

označení diferencovat formu soutěže 

nelze. 


Tuto problematiku dnes jistě neuzavřeme, 

jsem ale pro, abychom se 

x krát sešli a tuto oblast skutečně 

krok za krokem rozebrali, protože to, 

co nás trápí, ten „zádrhel“, je skutečně 

někde jinde než v konkurenci 

mezi inženýry a architekty. Ten 

je mezi poctivostí a nepoctivostí 

v zadávání veřejných zakázek. 


U výběrových řízení bývá kritizována 

především nedůslednost 

a netransparentnost v rámci přípravy 

zadání zakázky, vedoucí 

ke korupci nebo zbytečnému 

proinvestování finančních prostředků 

a dále upřednostňování 

obchodních kritérií před kvalitou 

řešení stavby. V rámci mé účasti 

v soutěži o návrh v Praze 10 jsem 

se setkal s korupčním prostředím 

a zpolitizováním výsledků. 

Často bývá také kritizována 

kvalita zhotovení vítězné projektové 

dokumentace. Jak vidíte 

tuto problematiku 

Ing. Mach: 

U veřejných soutěží by měl být 

především kladen důraz na kvalitní 

vypracování zadávací dokumentace, 

kde je třeba přesně formulovat 

daný záměr, obsah a priority řešení, 

aby mohl zadavatel dostatečně 

porovnat poměr ceny a kvality 

nabídnutého řešení. 


Ano, kvalifikované zadání pro výslednou 

činnost by mělo vzejít 

z co nejužší spolupráce zadavatele 

s odborníky v daném oboru. 


Obě komory spolupracují na tom, 

aby byly pro stanovení cen projektových 

prací pro vybrané stavby opět 

vytvořeny výkonové a honorářové 

řády. Německým kolegům se to 

v roce 2008 podařilo. Bundestagem 

bylo schváleno, že pro vybrané 

stavby používají honorářový řád, 

který se nesmí lišit o 10 procent 

směrem dolů ani nahoru. I u nás je 

třeba jasně nastavit oscilační limity. 

To by zabránilo nastavení takových 

podmínek, kdy je v rámci výběrového 

řízení jediným měřítkem co 

nejnižší cena. 


Já bych krajní hranici viděl na sedmdesáti 

procentech (koeficient cenové 

elasticity poptávky 0,7). Pokud cena 

klesne pod tuto mez, tak již nelze za 

žádných podmínek hovořit o ekonomicky 

obhajitelných okolnostech. 

Konkrétní ukázkou absolutní absence 

stanovení kvalitativních kritérií 

a stavebního programu je například 

projekt nové budovy Justičního 

paláce v Brně. Nepřítomnost jakékoliv 

systémové úvahy se zde 

ve výsledku projevila maximální 

nehospodárností stavby. 


V této souvislosti bych chtěl upozornit 

na nutnost důsledného oddělení 

projektové a realizační činnosti. 


Jistě. Pouze tímto způsobem lze 

zajistit efektivní kontrolu nad výdaji. 

Ing. Mach: 

Jednoznačně souhlasím. 

V rámci zákona 360/1992 Sb., 

mimo jiné patří do působnosti 

komor ČKA a ČKAIT bránit 

konání neregulérních soutěží 

a výběrových řízení. 


V rámci účasti v soutěži o návrh 

Centra sídliště na Praze 10 jsem 

se setkal s korupčním prostředím, 

kdy například korupci řídil přímo 

starosta městské části, a soutěžící, 

který se umístil na druhém místě, 

byl bohužel členem dozorčí rady 

ČKA, a sám porušil §26 Etického 

kodexu ČKA. Přitom hlavním 

úkolem Dozorčí rady je kontrola 

dodržování Kodexu. Prvořadým 

úkolem je celkové zlepšování morálky 

společnosti. 


Já bych se spíše zeptal, co obě komory 

mohou v této oblasti nabízet 

svým členům. Mám pocit, že by se 

především měly stát zastánci jejich 

práv. Například já, jako projektant, 

nemohu napadnout Prahu 10, že 

soutěž nesplňovala daná pravidla, 

ale komory by se mluvčími v tomto 

směru stát měly. 

Ing. Mach: 

Já se připojím. Když jsem byl ještě 

předsedou ČKAIT, tak komora napadla 

několik soutěží o návrh v oblasti 

dopravních staveb z důvodu 

nekorektního postupu. A toto může 

skutečně učinit pouze komora, 

jako zákonem pověřená profesní 

organizace. Obě komory by měly 

daleko více této možnosti, a vlastně 

povinnosti, využívat. 


Komory k tomu postupu nají pověření 

ze zákona. V rámci zákona 

360/1992 Sb. §23) do působnosti 

komor ČKA a ČKAIT patří: spolupracovat 

s vypisovateli soutěží 

a výběrových řízení, posuzovat 

soutěžní podmínky a bránit konání 

neregulérních soutěží a výběrových 

řízení. K tomuto postupu jsme také 

pověřeni zákonem č. 273/1996 Sb., 

o působnosti Úřadu pro ochranu 

hospodářské soutěže (ÚOHS), 

ve znění zákona č. 187/1999 Sb. 

a zákonem o ochraně hospodářské 

soutěže. Ze strany ÚOHS není 

v tomto směru znalost některých 

konsekvencí. Měli bychom se na 

tuto oblast soustředit. U soutěže 

o návrh v rámci zadávání veřejných 

zakázek nejsou v této oblasti jejich 

vypisovatelé autonomní. 


Se stížností na průběh soutěže na 

Praze 10 jsem se obrátil na ÚOHS. 

Úřad neprojevil sebemenší ochotu 

se případem zabývat. 


ČKAIT se těmto procesům pochopitelně 

nebrání, je však třeba, aby 

se o nich dozvěděla. 

I když uplynula doba vyhrazená 

dnešní debatě, téma ještě zdaleka 

není uzavřeno. Motivem pro 

další diskuzi zůstává například 

související problematika autorského 

práva, apod. I když na 

řadu oblastí zatím obě komory 

nenazírají shodně, jistě podobná 

setkání pozitivně přispějí k řešení 

zásadních názorových diferencí. 


Velká část sporů mezi oběma komorami 

je předmětem nedorozumění. 

Samozřejmě, na všechno nemáme 

společný názor, v některých oblastech 

se jistě naše zájmy liší a v některých 

bodech máme rozdílné úhly pohledu, 

ale u základu většiny neshod je myslím 

nedostatečná komunikace. Proto 

také dnešní debatu vítáme a jistě zbývá 

ještě řada námětů pro další setkání. 


Měli bychom se častěji scházet, 

a zaměřit se na řešení společných 

problémů. 

Ing. Mach: 

V podobných diskuzích se mnoho 

sporných bodů vyjasní, já bych to 

velmi vítal. 


Souhlasím, chtěl bych závěrem 

říci, že je jistě dobře, že k tomuto 

setkání došlo, je jakýmsi impulsem 

členům našich komor, a myslím 

si, že bychom měli v této debatě 

pokračovat a napomoci tak řešení 

společných úkolů. ■ 

inzerce 


životní cyklus staveb 

text: Jindřich Řičica 

grafické podklady: autor 

Hlavní příčiny geotechnických 

poruch a havárií staveb – II 

Ing. Jindřich Řičica 

Vystudoval Fakultu stavební ČVUT 

v Praze, obor vodní stavby. Pracoval 

v oblasti speciálního zakládání staveb 

jako stavbyvedoucí, vývojář technologií 

a projektový manažer environmentálních 

sanací. Od roku 1995 byl 

generálním ředitelem Soletanche ČR 

s.r.o., pobočky přední mezinárodní 

firmy. V současnosti je předsedou 

ADSZS (Asociace dodavatelů speciálního 

zakládání staveb). Autorizovaný 

inženýr v oboru geotechnika. 

E-mail: jindrich.ricica@gmail.com 

Odborná geotechnická veřejnost ve světě byla 

v posledních letech překvapena výskytem 

vážných nehod a poruch na stavbách. Evropská 

federace dodavatelů speciálního zakládání 

(EFFC) se rozhodla tomuto problému obzvláště 

věnovat. I v České republice je toto téma aktuální 

a havárie mají své důvody, které je třeba 

pro odstranění nebezpečí znát. Pokračování 

článku z únorového čísla je zaměřeno na nehody 

vzniklé v důsledku selhání materiálu nebo 

chybné technologie a provádění prací. 

Selhání materiálu 

▲ Obr. 1. Havárie ropné plošiny BP Deepwater Horizon v Mexickém zálivu 

v roce 2010 (zdroj: internet) 

Špatná volba, kvalita nebo příprava materiálu se může stát hlavní 

příčinou poruchy celé stavby. V technologiích speciálního zakládání 

prací se sice většinou používají klasické stavební materiály, jako je 

ocel, cement, beton nebo umělé hmoty, ale ty jsou více nebo méně 

zapojeny do interakce se základovou půdou. Minimálně zprostředkují 

kontakt stavební konstrukce s horninovým prostředím, jako je tomu 

například u pláště piloty, ale jsou také vždy tímto prostředím zpětně 

ovlivňovány. Někdy jsou tyto běžné materiály využívány specifickým 

způsobem, jako například pro výrobu injekčních směsí, kdy se často 

používají cementy. Mnohdy jsou takové směsi zcela konvenční, třeba 

pro zálivky a injektáže kotev v běžných podmínkách. Jindy však zvláštní 

okolnosti stavby a horninového prostředí vedou ke zcela netypickým, 

neobvyklým a nedostatečně prověřeným úpravám těchto směsí. Pak 

se může přihodit, že některé faktory tohoto neobvyklého procesu se 

vymknou kontrole a dojde k selhání. Stalo se tak i v oblasti, kde je ve 

srovnání s normálním stavebnictvím daleko přísnější kontrola kvality 

a bezpečnosti – v oblasti ropného průzkumu na vrtných plošinách. 

Příkladem je havárie ropné plošiny firmy BP Deepwater Horizon 

v Mexickém zálivu v roce 2010, jejíž exploze zabila 11 lidí a vedla 

k mimořádné environmentální katastrofě (obr. 1). Podle zprávy z odborného 

tisku o postupu vyšetřování je pravděpodobné, že hlavní 

příčinou byla nestabilní cementová těsnicí směs, použitá k cementaci 

pro uzavření vrtu [6]. 

U geotechnických staveb jsou často zapojeny konvenční stavební 

materiály jako součást nového kompozitního materiálu in-situ, obvykle 

masivního konstrukčního bloku – například zeminy zlepšené injektáží 

nebo hřebíkováním, kde s tímto prostředím spolupůsobí. Někdy je to 

dokonce sama zemina nebo skalní hornina, která je využita a upravena 

jako vlastní stavební konstrukce, například násyp komunikace nebo 

skalní odřez. A jak již bylo uvedeno v předchozích kapitolách, jsou 

obtížně stanovitelné vlastnosti základové půdy zdrojem určitého rizika, 

které je třeba mít neustále na paměti. Příkladů dokládajících trvalou 

nedokonalost je v této oblasti mnoho. Typickým je sesuv zemního 

násypu silničního tělesa (obr. 2). 

Na druhou stranu je třeba upozornit na rizika s nově zaváděnými materiály 

a inovativními konstrukcemi, kde není dostatečný časový odstup 

pro získání potřebných zkušeností – viz například havárie opěrné zdi 

z vyztužené zeminy na obr. 3 [7]. 

▼ Obr. 2. Sesuv zemního násypu silničního tělesa (zdroj: archiv fy Arcadis) 

22 stavebnictví 03/11

▲ Obr. 3. Havárie opěrné zdi z vyztužené zeminy na stavbě v USA – údajnou 

příčinou byla nedostatečnost spojů tkané výztužné geomříže (zdroj: internet) 

Technologické vlivy provádění prací 

V oboru geotechniky a speciálního zakládání obzvláště je technologie 

provádění mimořádně významným skupinovým faktorem, který 

mnohdy zcela zásadně působí na interakci základového prvku nebo 

konstrukce se základovou půdou. Jedná se o celé soubory technologických 

vlivů, které jednak působí na základovou půdu přímo při instalaci 

základového prvku – například značně rozdílně při jeho beranění nebo 

vrtání, ale také ovlivňují jejich vlastnosti následně – například vlivem 

reziduálního napětí, prohnětení apod. Základová půda někdy na technologické 

postupy velmi specificky reaguje a při nedostatečné znalosti 

a zkušenosti s těmito procesy může dojít k nepředpokládaným důsledkům. 

Jde o obtíže spojené se značnou komplexností a různorodostí 

všech těchto jevů, odehrávajících se většinou mimo přímou kontrolu 

a dosah lidských smyslů i přístrojů. Proto jsme sice většinou schopni 

je určit kvalitativně, ale málokdy kvantitativně. Je známo, že existují 

určité objektivní faktory, které lze nastavením parametrů technologie 

vhodně ovlivnit, avšak jejich úplná systematická klasifikace není zatím 

k dispozici [5]. Můžeme si zde ilustrovat jejich význam na příkladu rozboru 

technologických vlivů u technologie vrtaných velkoprůměrových 

pilot u konkrétní havárie základů. 

Selhání základových pilot estakády dálnice D1 v Prostějově – 

vyhodnocení nehody 

Pro zakládání estakády nad městem Prostějov byl zvolen v té době již 

osvědčený systém „pilota–sloup“, a to s pilotami o průměru 2,1 m, 

umístěnými vždy v ose jednotlivých sloupů v podpěře mostu. Celkem 

bylo postaveno 154 ks pilot, o délkách 11 až 18 m, navržených pro 

osové zatížení cca 5 MN. Schéma geotechnických podmínek a typické 

piloty je na obr. 4. V roce 1987 bylo při zahájení montáže konstrukce 

mostu z předepjatých betonových segmentů zjištěno, že krátce po 

nanesení tohoto zatížení na zhlaví podpěr nastává výrazné sedání pilot 

▼ Obr. 4. Schéma geotechnických podmínek a profil typické piloty – 

znázornění maximální varianty poruch na plášti a v patě [7] 

▲ Obr. 5. Prostějov, sanace pilot – výsledky opakovaných zatěžovacích 

zkoušek systémové piloty 2/4 [7] 

a místy dokonce vytékání bentonitové suspenze kolem hlav pilot na 

terén. Po revizi závad bylo nutno sanovat většinu pilot injektováním 

a některé i mikropilotami. Na obr. 5 je zřejmé chování jedné z pilot 

před sanací a její chování po sanaci nejprve pláště a pak i paty. Autor 

se tehdy zúčastnil vyhodnocení této poruchy, jejíž příčiny však nebyly 

nikdy zveřejněny a s odstupem času je vhodné je využít pro instruktážní 

studii [7]. Celkem se dá identifikovat 14 významných faktorů, které 

působily v tomto projektu zakládání nepříznivě, a důsledkem jejich 

kombinace či synergie bylo výsledné totální selhání pilot. 

Z jejich přehledu je zřejmé, že většina z nich jsou právě faktory technologické: 

■ Předurčení technologie – do návrhu byl zafixován požadavek 

na vrtané velkoprůměrové piloty, aniž byla uvážena rizika místních 

podmínek. V té době byl v ČSSR ještě trh deformován nedostatkem 

jiné technologie pažení pro tento průměr než pažení bentonitovou 

suspenzí a nebyly též k dispozici správné nástroje pro vrtání daného 

profilu. Toto rozhodnutí se ukázalo jako velmi závažné. 

■ Omyl v interpretaci geotechnických podmínek – byl jedním 

z hlavních faktorů celé nehody. Dodatečným průzkumem, rozborem 

výsledků instrumentovaných zatěžovacích zkoušek pilot a zpětnou 

analýzou odezvy jílovitých zemin na injektáž bylo zjištěno, že vlastnosti 

zemin byly ve skutečnosti značně proměnlivější a v původní interpretaci 

byly nadhodnoceny. 

■ Chybný statický návrh – zejména únosnost na plášti piloty byla 

značně poddimenzována. Proti jen mírně agresivní podzemní vodě 

zde byla navržena ochrana betonu pilot zabudovanou plastovou fólií 

o tloušťce 0,17 mm. V té době byla rozšířena dezinterpretace publikovaných 

zkoušek pilot, kde fólie neměla vliv na plášťové tření [10]. 

Ty ovšem byly ve specifických, odlišných podmínkách. Neadekvátní 

aplikace této teorie i na piloty s bentonitovou suspenzí vedla k chybnému 

stanovení redukce odporu na plášti ve výpočtu. 

■ Anticementační vliv fólie – přítomnost izolační fólie na kontaktu 

mezi betonovou směsí a základovou půdou ruší pozitivní cementační 

efekt, který u běžných pilot pažených bentonitovou suspenzí odstraňuje 

negativní vliv zbytkové, vazké, ale tenké vrstvy bentonitu na 

stěně vrtu. Normálně tato vrstva stykem s aktivním cementem při 

betonáži koaguluje, což je pozitivní. V tomto případě se naopak její 

kluzný efekt uplatnil. 

■ Fólie vylučuje stírací efekt betonu – při betonáži piloty pod 

suspenzí se normálně uplatňuje tzv. „stírací efekt“ betonové směsi. 

Ten vzniká při plnění směsi do vrtu, když její hladina stoupá a stírá nadměrný, 

měkký bentonitový koláč ze stěn vrtu a vytlačuje jeho zbytky 

na povrch. Tento pozitivní efekt je prokázán experimenty a zkouškami 

[7]. Při oddělení betonu fólií byl však vyloučen. 

■ Nevhodný vrtný nástroj – k dispozici byly pouze vrtné hrnce 

o průměru 1,50 m a požadovaný profil 2,10 m byl dosažen nasazením 

stavebnictví 03/11 

23

▲ Obr. 6. Vlevo: Zkouška konzistence betonové směsi rozlitím kužele – 630 mm. 

Vpravo: Betonáž pod suspenzí kolonami utěsněných sypákových trub [11]. 

pomocných rozšiřovacích ramen na horní okraj nástroje. Nedokonalou 

činností nástroje docházelo k uvolňování kusů rozrušené zeminy mimo 

nabírací část nástroje, k jejich rozmíchávání do pažicí suspenze a tím 

k jejímu rychlému znehodnocování. 

■ Absence ochranné pažnice – ústí vrtu nebylo chráněno úvodní 

krátkou pažnicí proti vlivu turbulence suspenze v oblasti její hladiny. 

Prudké nárazy vln suspenze při zanořování a vynořování nástroje 

erodovaly zeminu v této části vrtu a způsobovaly napadávky agregátů 

zeminy do vrtu a tím další znehodnocování suspenze. 

■ Absence čisticího nástroje – pro odstranění nadměrného sedimentu 

na patě a případně i na stěnách vrtu je třeba pro práci pod 

suspenzí použít speciální čisticí hrnec, jinak je sediment vypláchnut 

při vynořování nástroje zpět do vrtu. Na počvě vrtu zůstávala pod 

betonem uzavřena vrstva měkkého sedimentu. 

■ Nadměrná filtrace vody ze suspenze do jílů – je třeba omezovat 

přirozené odfiltrování vody z bentonitové suspenze do jílů ve 

stěně vrtu a omezit tak jejich následnou degradaci. K tomu je nutno 

vylepšit kvalitu suspenze a urychlit čas od zahájení vrtání k dokončení 

betonáže. To se zde nedělo. 

■ Vliv chemizmu jílů – vápnitá podstata neogenních jílů způsobuje 

nahrazování sodných iontů v bentonitu a rychlou chemickou koagulaci 

částic bentonitu, s následnou degradací suspenze. Důsledkem je růst 

tlustého koagulačního „koláče“ z degradovaného bentonitu na stěně 

vrtu. Protiopatření nebyla použita. 

■ Nesprávná instalace fólie – mělo být umožněno volné roztlačení 

fólie tlakem betonové směsi ke stěnám vrtu. Fólie však byla pevně 

přidrátována na armokoš, takže naopak vznikl mezi ní a stěnou vrtu 

prostor s kapsami uzavřené suspenze. 

■ Nadměrné prostoje výrobního procesu – v důsledku poruch 

mechanizmů, organizace práce i klimatických vlivů zimního období 

vznikaly dlouhé časové prostoje s nárůstem výše uvedených nepříznivých 

účinků. 

■ Špatné čištění vrtů před betonáží – vyšetřováním se zjistily 

výpadky i v alespoň rudimentárním přečišťování vrtů těsně před betonáží. 

Zde byl příčinou tzv. lidský faktor (bude zvlášť pojednán později). 

■ Poruchy betonáže – poruchy plynulé dodávky betonové směsi 

a poruchy kvality její zpracovatelnosti byly pro celou akci příznačné. 

V několika případech to vedlo až k tzv. přerušené betonáži piloty a ke 

vzniku vadné pracovní spáry. 

Uvedený případ velmi názorně ukazuje množství různých technologických 

vlivů v jedné z metod speciálního zakládání. Dokládá kategorickou 

nutnost disciplíny při provádění. Snad také osvětluje nenahraditelnou 

roli zkušenosti, která je v práci s těmito technologiemi zapotřebí. 

V této souvislosti je nutné poukázat na velmi specifickou operaci betonáže 

pilot nebo podzemních stěn pod suspenzí, kde je naprosto kritickým 

faktorem udržení správné zpracovatelnosti betonové směsi po 

celou dobu tohoto procesu. Na obrázku 6 je při staveništní kontrole vidět 

požadovaná zpracovatelnost, stanovená rozlitím kužele na 630 mm. 

A také názorné použití utěsněných kolon sypákových rour pro zřízení 

betonové výplně v hloubkách až několika desítek metrů [11]. 

Při současné revizi dotčených euronorem existuje v tomto mimořádně 

důležitém bodě napětí mezi EFFC a zástupci betonářské profese, kteří 

by rádi naše atypické požadavky na zpracovatelnost ze svého programu 

typizovaných směsí zcela vyloučili [12]. 

▲ Obr. 7. Základová jáma Europlex ve Varšavě. Vlevo je nenarušený úsek, 

s rozpěrami zapřenými o stavbu a se zemní lavicí, vpravo je vidět část zhrouceného 

úseku jámy [13]. 

Kolize s inženýrskými sítěmi 

Havárii geotechnické stavby mohou způsobit anebo být její hlavní 

příčinou narušené inženýrské sítě vodovodu nebo kanalizace. Přitížení 

od nepředpokládaného hydrostatického tlaku může být pro 

stavbu fatální. Zmínili jsme se již o tomto faktoru při popisu případu 

v kapitole o živelních nehodách, kde jeho příčinou bylo vzdutí srážkové 

vody. Podobná situace může vzniknout při poruše vodovodu – 

a stalo se tak skutečně například na stavbě výškové budovy Europlex 

ve Varšavě v roce 1988 [13]. Ve statickém výpočtu bylo počitáno 

s úrovní podzemní vody v hloubce 6,8 m pod terénem. Podzemní stěna 

měla tloušťku 0,8 m a výkop na hloubku 13,2 m byl zajištěn rozpěrami 

a zemní lavicí. Průsaky z chatrného, narušeného vodovodního řadu, 

vedoucího v hloubce 1,4 m, ve vzdálenosti cca 10 m od podzemní 

stěny základové jámy, vedly k postupnému nasycení převážně siltové 

základové půdy. Přitížení činilo 5,4 m vodního sloupce. Přes různá 

protiopatření, včetně opravy potrubí a osazení dalších rozpěr, došlo 

postupně k totálnímu kolapsu podzemní stěny v délce 45 m (obr. 7). 

V některých případech stačí poměrně malé množství prosakující vody, 

které způsobí zásadní změnu geotechnických podmínek a stane se tak 

hlavní příčinou nehody. Takovým příkladem je havárie ražby kolektoru 

ve Vodičkově ulici, v Praze v roce 2005 [3]. Při ražbě, v hloubce cca 13 

m pod terénem, v písčitých zeminách zajištěných horizontálně v kalotě 

ochrannými deštníky z tryskové injektáže (TI), se objevily sílící průsaky 

vody. Působením proudového i hydrostatického tlaku došlo k lokální 

ztrátě stability čelby a postupně ke zlomení ochranných sloupů TI, 

k průvalu do čelby a vykomínování na povrch (obr. 8). Obvod propadu 

dosahoval v hloubce 2 m pod terénem rozměru asi 7x8 m. Vlastní 

příčina průsaku není jednoznačná, 

neboť v nadloží tunelu se křížila 

kanalizace 60/110 a starý vodovod 

DN 200 z roku 1881, takže 

se jejich poruchy mohly sloučit. 

Poučením z těchto nehod je 

nutnost důsledně sledovat v blízkosti 

geotechnických staveb stav 

zejména starých inženýrských sítí 

a při zjištěném riziku je popřípadě 

i vyřadit z provozu. 

Nedostatečný monitoring stavby 

▲ Obr. 8. Havárie ražby kolektoru ve 

Vodičkově ulici v Praze roku 2005 – 

zaplňování propadu popílkobetonem 

[3] 

Instrumentace a monitoring, včetně patřičné interpretace důsledků 

provádění geotechnických staveb i vyhodnocování varovných stavů, 

jsou mimořádně důležitými inženýrskými nástroji. Slouží k ověření 

správnosti návrhu technologií prací a pro řízení rizik. Musí zahrnovat 


i sledování odezvy v širším okolí stavby a zpětnou analýzu předpokladů. 

V současné době se tato specifická oblast geotechnického inženýrství 

intenzívně rozvíjí [2,14]. Jakékoli omezení nebo dokonce ztráta 

funkčnosti tohoto kontrolního systému může mít přímo katastrofální 

důsledky – jak ukazují dva následující příklady. 

■ V roce 2007 došlo při ražbě tunelu metra v Sao Paulu, v Brazílii, 

k jeho kolapsu a následně i ke kolapsu části startovací šachty – obr. 9. 

Zahynulo 7 lidí. Šachta měla průměr 41,8 m a hloubku 27,2 m. Ražba 

metodou NRTM ve zvětralých rulách dosáhla v dílčím porubu 

vzdálenosti 53,8 m. Příčinou 

nehody byla kumulace několika 

velmi závažných pochybení [3]. 

Nejzávažnějším faktorem podílejícím 

se na vzniku této havárie 

byla ignorace probíhajícího monitoringu 

deformací, jenž dával 

jasné signály o varovném stavu 

již po dobu několika dní [1]. 

Soud s devíti obviněnými nebyl 

dosud uzavřen. 

■ Katastrofální protržení 22 m vysoké hráze odkaliště hliníkárny v Kolontáru 

v Maďarsku v říjnu roku 2010 mělo za následek 10 lidských obětí 

a 150 zraněných. Celkem se trhlinou v hrázi o šířce 50 m provalilo 800 m 3 

toxického kalu a zaplavilo 

území 40 km 2 . Hráz je údajně 

zhotovena z válcovaného 

popílkobetonu a založena na 

podloží bez zvláštní úpravy. 

Vyšetřování havárie není dosud 

ukončeno, ale z dostupných 

informací je zřejmé, že nebylo 

po určitou delší dobu před nehodou 

reagováno na průsaky 

a trhliny – nefungoval tedy 

řádný monitoring [15]. 

▲ Obr. 9. Havárie tunelu stavby metra 

v Sao Paulu, v Brazílii, v roce 2007 

▲ Obr. 10. Protržená hráz odkaliště hliníkárny 

v Ajce, v Maďarsku, v roce 2010. 

V levé horní části obrázku jsou zřetelné 

původní trhliny hráze (zdroj: internet). 

Konflikt projektů a poruchy organizace 

megaprojektu 

V dnešní době nastává velký tlak na prosazení nových projektů v husté 

městské zástavbě nebo dokonce megaprojektů na přebudování a regeneraci 

celých městských center. Současně je požadavkem doby 

zachovat v okolí staveniště život města i nedotčené přímo sousedící 

objekty. Tyto požadavky nejen navozují extrémní bezpečnostní rizika 

v průběhu provádění stavby pro její zhotovitele, ale také pro pohyb lidí 

v jejím okolí. Jelikož dnes každá nová stavba ve městě znamená téměř 

běžně i provedení hluboké stavební jámy pro suterény a parkoviště, 

narůstá tím přirozené riziko pro sousední stávající stavby [4]. 

Nedostatečně domyšlená organizace takového projektu může vést až 

k havárii, jaká se odehrála v roce 2009 v šanghajské luxusní čtvrti v Číně 

– obr. 11. V těsném sousedství 13podlažní novostavby založené na pilotách 

byl zahájen 4,6 m hluboký výkop pro dodatečné garáže, přičemž 

násypem z výkopku o výšce 10 m byl přitížen terén na opačné straně 

této budovy. Dalším faktorem této nehody bylo prosycení základové půdy 

dlouhotrvajícím deštěm a následoval kolaps budovy – viz originální náčrt 

na obr. 12 [1]. Jeden dělník zemřel pod budovou. Obviněno bylo sedm 

lidí, z nichž dva dostali doživotní trest, protože případ souvisel s korupcí. 

Většinou se však nejedná o takto jednoduché situace. U velkých 

a složitých projektů vzniká riziko vzájemného ovlivnění a řetězení technických 

a organizačních problémů. Geotechnické poruchy mohou být 

▲ Obr. 11. Kolaps obytné budovy v Šanghaji v Číně roku 2009. Jsou patrné 

přetrhané základové piloty pochybné kvality, bez průběžné výztuže. 

▲ Obr. 12. Schéma příčin havárie obytného domu v Šanghaji – výkop a násyp 

na protilehlých stranách domu (zdroj: internet) 

hlavním startérem spirály potíží. Následující případ problematického 

megaprojektu to dobře ilustruje (obr. 13). 

Centrální tepna v Bostonu v USA – 

vyhodnocení projektu 

Tato stavba je celosvětově proslulá pod poněkud posměšným názvem 

Big Dig (velká díra). Je to nejdražší dopravní projekt v historii USA a také 

nejproblematičtější. Jedná se o stavbu svým pojetím podobnou pražské 

severojižní magistrále, převádějící provoz středem města Boston 

(cca 600 tisíc obyvatel), v metropolní části státu Massachusetts. Již 

v roce 1982 byl připraven návrh na nahrazení původní hlučné a kapacitně 

nevyhovující komunikace I-93, vedoucí většinou po estakádě. 

Nová, kapacitnější komunikace o 8–10 proudech je vedená převážně 

pod zemí a je rovněž rozšířena o novou komunikaci I-90 procházející 

pod přístavem. Výstavba byla zahájena až v roce 1991. Celkem jde 

o 12,5 km dálnice, s 6 křižovatkami, 200 mosty, soustředěné do 8 km 

v tunelech – obr. 14. 

Kromě územních problémů s hustou městskou zástavbou a provozem 

cca 170 000 aut denně se stavba potýkala s velmi obtížnými geotechnickými 

podmínkami bostonského přístavu, v členitém ústí řeky 

Charles. Většina stavby se realizovala v uměle naplavených zeminách 

s vysokou hladinou podzemní vody a tomu odpovídalo nasazení metod 

speciálního zakládání – zmrazování, protlaky a splavování tunelových 

segmentů, masivní podchycování stávajících objektů na hydraulických 

lisech, zlepšování zemin pomocí soil-mixingu nebo tryskové injektáže 

a také rozsáhlá aplikace podzemních stěn pro hloubené tunely. Dosažené 

vynikající výsledky inženýrského stavitelství byly ale nakonec 

zastíněny některými doprovodnými problémy. 

■ Nestabilita výkopů v mořských jílech na stanici MLT 

Jak se ukázalo teprve v průběhu prací, byly parametry těchto zemin 

chybně interpretovány a došlo k varovným deformacím základové 


25

▲ Obr. 17. Big Dig, tunel I-90, havárie stropních podhledů po částečném provozu 

tunelu. Je patrný defekt kotev při selhání epoxidové pryskyřice (zdroj: internet). 

▲ Obr. 13. Schéma zacyklení problémů na megaprojektu – Centrální tepna 

v Bostonu, USA [1] 

▲ Obr. 14. Situace stavby (napojení I-90 vpravo) a typický úsek hloubeného tunelu 

na části I-90, Station MLT, s kotvením podzemní stěny ze soil-mixingu [1] 

jámy v průběhu jejího hloubení na třetí úroveň kotvení. Instrumentace 

a monitoring se ukázaly nedostatečné, archivace dat a interpretace 

chaotická. Práce musely být přerušeny, byl proveden doplňkový průzkum 

a zkoušky, které vedly k rozsáhlým nápravným pracím (obr. 15). 

■ Defekty podzemních stěn a průsaky v hloubených tunelech I-93 

Na tunelech délky 2,4 km bylo nutno opravit přes tisíc průsaků, většinou 

na styku stropu a stěny. Mediálně byl případ zproblematizován, 

když po zahájení částečného provozu v roce 2004 došlo k velkému 

výronu vody poruchou podzemní stěny a odhaleno několik větších 

a desítky menších průsaků. Hlavní příčinou byla nedostatečná zkušenost 

dodavatelů s touto technologií, a tedy tzv. nedostatečná firemní 

kultura, která umožnila nedodržování technologických předpisů. Celkový 

objem cca 120 000 m 2 stěn byl totiž rozdělen na 13 kontraktů 

pro místní subdodavatele. 

■ Selhání kotev prefabrikovaných podhledů na krátkém úseku 

tunelu I-90 

V tomto případě se sice nejedná o geotechnikou poruchu, ale mediálně 

jsou všechny spojovány dohromady. Několikanásobné havárie těchto 

třítunových prefabrikátů vedly v roce 2006 až k úmrtí a zranění cestujících 

osob, což definitivní dokončení stavby znovu oddálilo. Příčinou bylo 

nevhodné použití epoxidové pryskyřice pro kotvy podhledů (viz obr. 17). 

Uvedené technické problémy způsobily zásadní poruchy v harmonogramu 

výstavby a dále se kombinovaly s ostatními organizačními 

problémy, jež vznikly z obecně častých a běžných příčin: 

■ změny návrhových řešení a dodatky projektu; 

■ nově uplatněné EIA v roce 1994; 

■ špatná, neoperativní struktura kontraktu. 

Byl nevhodně použit tzv. partnering, přičemž byl projekt rozdělen na 

400 samostatných kontraktů a tím rozdrobena a znejasněna odpovědnost 

i komunikace. 

Důsledky kombinovaného selhání projektu odpovídaly jeho velikosti: 

■ obrovské překročení rozpočtu z původních 2,6 mld. USD na výsledných 

14,8 mld. USD; 

■ prodloužení plánované doby výstavby ze 13 na 16 let. 

▲ Obr. 15. Big Dig, I-90, MLT Station, hloubený tunel – znázornění nestability 

výkopu v měkkých mořských jílech, s nadměrnými deformacemi. 

Nápravná opatření rozpěrným blokem ze soil-mixingu a tryskové injektáže 

ve dně výkopu [1]. 

Tyto neblahé výsledky byly navíc silně zpolitizovány, což vedlo k dalším 

komplikacím vztahů mezi partnery v následném urovnávání zejména 

finančních záležitostí. Nepřehledné spory se tak táhnou dodnes. Přesto 

je možno z tohoto případu získat poučení pro podobné superprojekty 

v budoucnu. Sice se dá stejně očekávat, že jejich náklady budou cca 

2,5krát vyšší a doba jejich realizace o 2 až 4 roky delší, než je obvyklé, 

ale pro zábranění větším škodám je nutno zajistit zejména: 

■ nestrannou supervizi projektu v jeho nejvyšších úrovních – musí být 

expertní, externí a nezávislá. (Z našeho pohledu zde jde o správné 

vyhodnocení geotechnické problematiky.); 

■ vertikálně integrovaný „value engineering“ – systémový proces 

projednávání všech částí stavby a jejich změn s partnery; 

■ globální pojištění zajištěné zadavatelem; 

■ aktivní programy pro interakci s místní komunitou – vysvětlování 

výhod po dokončení stavby [1]. 

Dokončení v dalších číslech časopisu. ■ 

▲ Obr. 16. Big Dig, tunel I-93, hloubení v podzemních stěnách a pozdější výskyt 

velkého průvalu vody podzemní stěnou – v tomto případě byl počáteční výtok 

vody cca 1200 l/min (zdroj: internet) 

Použitá literatura: 

[1] Conference Proceedings, Geotechnical Challenges in Urban 


Regeneration, London, May 2010 

[2] Rozsypal, A.: Inženýrské stavby, Řízení rizik. JAGA, 2008, 174 str. 

[3] Tunelářské dopoledne 3/2010 – Havárie podzemních staveb, ČTA- 

ITA-AITES, http://www.ita-aites.cz/showdoc.dodocid=2642 

[4] Masopust, J. a kol.: Rizika prací speciálního zakládání staveb 

při pažení stavebních jam a jejich vliv na okolní zástavbu. 

ČKAIT, 2011, 123 str. 

[5] Masopust, J.: Vrtané piloty. Nakladatelství Čeněk a Ježek, 1994, 263 str. 

[6] Goldfingle, G.: Tests back cement theory in BP spill, European 

Foundations, No. 48, 2010 

[7] Kašpar, M., Klimeš, M. : Mechanizmy spojování obkladových prvků 

a geosyntetik v opěrných konstrukcích z vyztužené zeminy a jejich 

spolehlivost, Sborník konference Zakládání staveb, Brno, 2010 

[8] Verfel, J., Šimek, J.: Zvětšení únosnosti pilot injektováním, Inženýrské 

stavby, 9–10/1988 

[9] Řičica, J.: Příklady technologických vlivů a chyb na pilotách, 

Pražské geotechnické dny, 2010 

[10] Pochman, R.: Používání ochranných PE fólií a jejich vliv na únosnost 

velkoprůměrových pilot, Sborník K. Vary, 1980 

[11] Šperger, J., Mazurová, M.: Snadnohutnitelné betony SHB do 

speciálních geotechnických konstrukcí podzemních stěn, Technologie 

betonu – Pardubice, 2009 

[12] Masopust, J., Řičica, J.:Revize evropských norem pro speciální 

zakládání staveb, Zakládání, 4/2010 

[13] Brandl, H.: The collapse of a deep excavation pit in urban 

surroundings, Proceedings ECSMGE, Madrid, 2007 

[14] Rozsypal, A.: Kontrolní sledování a rizika v geotechnice, JAGA, 2001 

[15] Zambak, C.: Failure mechanism and kinematics of Ajka tailings 

pond incident, 2010, www.tksd.org.tr 

english synopsis 

Main Causes of Geotechnical Failures 

and Accidents of Constructions – II 

The geotechnical professional public throughout the world 

was surprised at the occurrence of serious accidents and failures 

of constructions in the past years. The European Federation 

of Foundation Contractors (EFFC) decided to pay a special 

attention to this problem. In this country it is a hot issue, too. 

Geotechnic is very specific field compared to other branches 

of civil engineering because it works with ground – a natural part 

that cannot be sufficiently exactly described, yet it acts 

in interaction with construction of very exact definition [1]. 

The second part of the article enlists further main causes of 

accidents we need to know to eliminate risks. 

klíčová slova: 

geotechnika, interakce se stavbami, základová zemina, metody 

speciálního zakládání, Evropská federace dodavatelů speciálního 

zakládání 

keywords: 

geotechnic, ground, interaction with constructions, methods 

of special foundations, European Federation of Foundation 

Contractors (EFFC) 

odborné posouzení článku: 

doc. Ing. Jan Masopust, CSc. 

Fakulta stavební, VUT Brno 

Ústav geotechniky 

inzerce 

Řízení 

stavebních 

zakázek 

součást eRP systému InFOpower 

efektivní příprava zakázky, včetně nabídkového řízení 

Plánování zdrojů a kapacit 

Průběžné sledování plánovaných a skutečných nákladů 

vyhodnocení stavební zakázky 

Svět stavebnictví na dotek 

RTS, a. s., Lazaretní 13, Brno 615 00, www.rts.cz 

e: rts@rts.cz, t: +420 545 120 211, f: stavebnictví +420 54503/11 

120 210 

27


text: Jiří Vaverka, Petr Suchánek 

grafické podklady: autoři 

Zajištění komfortu bydlení z hlediska 

technických a právních předpisů 

Vstup do problematiky 

Prof. Ing. Jiří Vaverka, DrSc. 

Absolvoval Fakultu inženýrského stavitelství 

VUT v Brně, směr konstruktivně 

dopravní, v roce 1960. Zabývá se navrhováním 

a posuzováním pozemních 

staveb z hlediska stavební fyziky. Působil 

v mnoha projektových ústavech 

i výrobních organizacích v ČR. 

Od roku 1991 je pedagogem na Fakultě 

architektury v Brně, ústav Stavitelství. 

Je autorizovaným inženýrem v oboru 

pozemní stavby, energetickým 

auditorem a soudním znalcem oboru 

stavební fyzika. 

E-mail: vaverka@fa.vutbr.cz 

Spoluautor: 

Ing. Petr Suchánek, Ph.D. 

E-mail: suchanek@fa.vutbr.cz 

Terminus technicus komfort bydlení z pohledu 

uživatelského lze definovat jako zabezpečení 

optimálního interiérového prostředí ve vztahu ke 

všem vnitřním i vnějším faktorům, které nabourávají 

u uživatelů pocit pohody. Příspěvek se 

bude ve třech dílech zabývat segmentem těchto 

atributů – tedy tepelně-technickými, akustickými 

a světelnými požadavky na stavbu – obecněji 

formulovanými jako stavební fyzika. 

Je prokázáno, že překročení limitů u těchto 

disciplín ovlivňuje energetickou náročnost budovy 

a zejména vyvolává celou řadu zdravotních 

problémů u lidí pobývajících v těchto prostorách. 

Z pohledu vzájemné souvislosti mezi jednotlivými výše uvedenými 

oblastmi stavební fyziky jsou na první pohled zřejmé jejich vzájemné 

vazby. V současné době technického boomu jak u konstrukčních 

řešení prvků staveb, tak i nových materiálů a dalších novodobých 

poznatků (počítačové simulace), lze negativní vzájemné vlivy téměř 

vyloučit. V době minulé zejména disciplíny osvětlení a akustika ve 

vztahu k tepelným ztrátám prostupem a infiltrací byly poměrně 

závažným problémem. 

Pro lepší přehlednost jsou v příspěvku jednotlivé disciplíny a tím i hygienické 

limity, resp. technické požadavky, děleny do tří základních skupin: 

■ tepelně-technické a energetické požadavky; 

■ akustické (urbanistická, stavební a prostorová akustika); 

■ denní osvětlení a insolace. 

U všech výše uvedených skupin budou definovány a následně posuzovány 

limity mající vztah k vlastnímu komfortu bydlení, případná 

upozornění na možnosti negativních faktorů z ostatních skupin 

a jejich vzájemné překrývání u vybraných kritérií. 

V současné době, kdy dochází k razantnímu zpřísňování tepelnětechnických 

požadavků stavebních konstrukcí za účelem energetické 

minimalizace provozních nákladů, lze v kategorii A konstatovat výjimečnost 

situace. V následujícím textu budou posuzovány jednotlivé 

kategorie ve vztahu k atributům ovlivňujícím komfortní bydlení. Je 

třeba upozornit, že v mnoha situacích jsou významné i vnější vstupní 

okrajové podmínky, a to zejména u kategorií B a C, i když u kategorie 

A jsou v tomto hodnocení váhou pouze sekundární. 

Tepelně-technické a energetické požadavky 

Základním podkladem pro hodnocení interiérového tepelného komfortu 

jsou následující kriteriální požadavky ČSN 730540-2/2007 

Tepelná ochrana budov – Požadavky [3]: 

- povrchová teplota na vnitřním líci konstrukce; 

- pokles dotykové teploty podlahové konstrukce; 

- celoroční bilance zkondenzovaných a odpařených vodních par; 

- tepelná stabilita v zimním období; 

- tepelná stabilita v letním období. 

Pro hodnocení energetické náročnosti stavby a primární vstupní 

okrajovou podmínkou pro výše uvedené posouzení interiérového 

komfortu je: 

■ Výpočet součinitele prostupu tepla konstrukcí 

Lze konstatovat, že špatně navržená konstrukce, zejména v proporcích 

tloušťky tepelného izolantu a tím i nesplnění požadavku 

součinitele prostupu tepla U, resp. nevhodné posloupnosti skladby 

vrstev, už předem tuto konstrukci degraduje ve vztahu k zabezpečení 

interiérového komfortu. 

■ Povrchová teplota na vnitřním líci konstrukce 

Defektní stav na vnitřním líci konstrukce, tedy nesplnění požadované 

povrchové hodnoty teploty θ si 

≥ θ cr 

, (normou definovaný jako 

faktor vnitřního povrchu f Rsi 

≥ f Rsi,N 

), je zásadním atributem vzniku 

zavlhlého mapování na stěně, případně povrchové kondenzace 

a zaplísnění. 

Důvodem této závady může být nedostatečná tloušťka tepelné izolace, 

případně její špatná skladba a tím i možnost vzniku nadměrné 

kondenzace v konstrukci (nesplnění dalšího z výše uvedených 

požadavků). 

▼ Obr. 1a. Tepelný most v místě meziokenního sloupku. Obr. 1b. Termovizní 

snímek. 


▲ Obr. 2a. Tepelný most v místě koutu místnosti a ostění. Obr. 2b. 

Termovizní snímek. 

Z výše uvedeného vyplývá vzájemná vazba jednotlivých požadavků 

v jejich komplexnosti, zejména v prvopočátku správného návrhu 

skladeb konstrukčních prvků. 

■ Pokles dotykové teploty podlahové konstrukce 

Dalším kritériem patřícím do skupiny interiérového komfortu je 

pokles dotykové teploty konstrukce Dθ 10,N 

, který lze hodnotit jako 

množství odnímaného tepla při dotyku mírně chráněného lidského 

těla s chladnějším povrchem stavební konstrukce – obvykle podlahy. 

Postup lze využít i pro hodnocení jiných konstrukcí, u kterých se 

předpokládá přímý kontakt s tělem, např. venkovní stěny, ke které 

přiléhá lůžko. Kategorizace tohoto požadavku ve vztahu ke způsobu 

užívání posuzovaného prostoru dává možnost variantního použití 

zejména nášlapných vrstev v jednotlivých místnostech. 

■ Celoroční bilance zkondenzovaných a odpařených vodních par 

Velice významným aspektem při posuzování obalových konstrukcí 

je zejména možnost výskytu vnitřní kondenzace a poměr jejího 

množství k množství vypařitelnému. Tzv. celoroční bilanci zkondenzované 

a vypařitelné vodní páry v konstrukci sledujeme především 

u konstrukcí, kde v rámci jejich skladeb dochází k výrazným rozdílům 

v difúzních vlastnostech jednotlivých vrstev materiálů. Kritickou 

konstrukcí zpravidla bývá jednoplášťová plochá střecha s klasickým 

pořadím vrstev, kde vnější vrstva (hydroizolační) má vysoký difúzní 

odpor a tím je ve zvýšené 

míře způsobeno hromadění 

kondenzátu zpravidla v tepelně 

izolační vrstvě. Tento jev může 

být ilustrován prostřednictvím 

tzv. kondenzační zóny, která je 

dána průběhem parciálních tlaků 

vodní páry v konstrukci (obr. 3) 

popisující možnosti rozložení 

parciálních tlaků v konstrukci. 

■ Tepelná stabilita místnosti 

v zimním a letním období 

Jedná se o kritéria, která zřejmě 

nejvíce vystihují kvalitu a míru 

tepelného komfortu v místnosti 

ve vztahu ke konkrétním okrajovým 

podmínkám. 

V letním období dochází vlivem 

vnějších okrajových podmínek 

ke zvyšování teploty vnitřního 

vzduchu místnosti, což je 

dáno zejména velikostí a kvalitou 

transparentních prvků, ale záleží 

i na izolačních a akumulačních 

schopnostech netransparentních 

▲ Obr. 3. Průběh parciálních tlaků 

vodní páry v konstrukci a určení 

kondenzační zóny – a) konstrukce 

s výraznou kondenzační oblastí, 

b) kondenzace s „kondenzační 

rovinou“, c) konstrukce bez kondenzační 

zóny 

konstrukcí, které prostor vytvářejí. Do procesu utváření tepelné 

pohody v místnosti vstupuje kromě vnitřních zdrojů tepla (svítidla, 

elektrické spotřebiče, atd.) i významnou měrou člověk, který je 

neméně významným zdrojem tepla v závislosti na typu vykonávané 

inzerce 


29

▲ Obr. 4. Alternativní způsoby zaclonění oken proti účinkům slunečního záření 

A – žaluzie uvnitř – záření prochází sklem – 

nepříznivá úprava 

B – venkovní žaluzie – vhodný způsob 

C – venkovní roleta – vhodný způsob 

D – markýza – potlačuje účinek slunečního záření 

E – markýzoroleta – kombinace svislého 

a šikmého zastínění 

F – zastínění okna balkonem 

G – clona ze dřeva nebo z hliníkového plechu 

H – dvoustupňová clona 

I – nastavení žaluzií způsobuje v interiéru 

rozptýlení světla 

zajištění potřebných vnitřních podmínek prostřednictvím technických 

zařízení budov – instalovaní chladicího zařízení, které zpravidla výrazně 

zvyšuje energetickou náročnost provozu. 

Příklady doplňujících stínících prvků jsou znázorněny na obr. 4. 

V zimním období se jedná o pokles teploty v místnosti při otopné 

přestávce, která může být vyvolána např. záměrným přímým zásahem 

člověka do otopného systému, nebo případnou poruchou tohoto 

systému. Vzhledem k výraznému zpřísnění požadavků na tepelnětechnické 

vlastnosti konstrukcí a budov a rozvoji tepelně izolačních 

technologií však toto kritérium v současnosti ustupuje částečně do 

pozadí a výraznějším problémem se stává spíše tepelná stabilita 

v období letním, a to i díky určitým změnám klimatu. 

[1] 

▲ Obr. 5. Schéma okna s vnější clonou pro snížení tepelných ztrát 

a zlepšení tepelné stability v zimním období 

aktivity. Pro dodržení optimálních tepelných vlastností vnitřního 

prostoru je primárním předpokladem správný stavebně-technický 

návrh, tj. vhodně zvolené skladby konstrukcí, příp. technologie – 

těžká, středně těžká, lehká vhodný poměr plochy transparentních 

konstrukcí vůči danému prostoru, jejich energetické parametry 

a možnost jejich stínění. Sekundárním aspektem je potom způsob 

kde U ok 

[W.m -2 .K -1 ] součinitel prostupu tepla oknem, 

R i 

[m 2 .K.W -1 ] tepelný odpor při přestupu tepla na 

vnitřní straně konstrukce, 

R ok 

[m 2 .K.W -1 ] tepelný odpor okna bez přídavné 

tepelné izolace, 

DR [m 2 .K.W -1 ] přídavný tepelný odpor zahrnuje 

tepelný odpor přídavné tepelné izolace R s 

a tepelný odpor vzduchové vrstvy R w 

mezi okenní 

konstrukcí a přídavnou tepelnou izolací např. 

z tab. 1, 

R e 

[m 2 .K.W -1 ] tepelný odpor při přestupu tepla na 

vnější straně konstrukce. 

Typ přídavné tepelné izolace 

30 stavebnictví 03/11 

R s 

[m 2 .K.W -1 ] 

DR 

[m 2 .K.W -1 ] 

méně těsné 

těsné 

Svinovací hliníkové rolety 0,01 0,09 0,12 

Svinovací plastové (dřevěné) žaluzie 0,10 0,12 0,16 

Plastové žaluzie vyplněné PU pěnou 0,15 0,13 0,19 

Dřevěné okenice tloušťky 25 až 30 mm 0,20 0,14 0,22 

▲ Tab. 1. Vliv přídavných prvků na zvýšení tepelného odporu transparentních prvků

Při posuzování tepelné stability (letní i zimní období) jsou vždy 

hlavním činitelem transparentní konstrukce, které ve srovnání 

s ostatními (netransparentními) konstrukcemi disponují „nejhoršími“ 

tepelně-technickými vlastnostmi, ale na druhé straně jsou 

výrazným zdrojem tepelných zisků. Tyto konstrukce také zajišťují 

přirozené osvětlení vnitřního prostoru. Při jejich návrhu tedy musí 

docházet k určitému kompromisu mezi tepelnými a světelnými 

parametry. 

inzerce 

Závěr 

V prvním díle příspěvku jsou definovány atributy a případné 

defekty, které se výrazně spolupodílí na interiérovém komfortu 

z pohledu tepelné techniky. Je namístě si uvědomit, že tento segment 

stavební fyziky, ač v současné době významně preferován 

v souvislosti s minimalizací energetické náročnosti objektů, je jen 

součástí komplexu faktorů, které významně ovlivňují interiérovou 

pohodu uživatelů. 

V dalších dílech budou uvedeny vazby a zejména společné atributy 

jednotlivých disciplín stavební fyziky, které se spolupodílejí na 

komplexu interiérového komfortu v obytných prostorách. ■ 


[1] Nařízení vlády č. 148/2006, o ochraně zdraví před nepříznivými 

účinky hluku a vibrací 

[2] ČSN 730532 Akustika – Ochrana proti hluku v budovách 

a související akustické vlastnosti stavebních výrobků – Požadavky 

[3] ČSN 730540/2 Tepelná ochrana budov – Část 2: Požadavky 

[4] ČSN 730580 Denní osvětlení budov – Část 1: Základní požadavky 

[5] ČSN 734301 Obytné budovy 

[6] Vaverka, J., Havířová, Z., Jindrák, M. a kol.: Dřevostavby 

pro bydlení, nakladatelství Grada 2008, ISBN 978-80-247- 

2205-4 

[7] Vaverka, J., Kozel, V., Ládyš, L., Liberko, M., Chybík, J.: Stavební 

akustika 1 – urbanistická, stavební a prostorová akustika, Nakladatelství 

VUTIUM 1998, ISBN 80-214-1283-6 

Podlahové 

systémy Cemix 

Anhydritové potěry 

a samonivelační stěrky 

✔ Výrazná finanční 

a časová úspora 

✔ Rychlá pochůznost 

✔ Jednoduchá a přesná 

realizace 

✔ Bezplatná konzultace 

na stavbě 


Principles of Comfortable Living in Terms 

of Technical and Legal Regulations 

The technical term of „living comfort“ can be defined from the 

user´s point of view as provision of optimum interior environment 

in relation to all outer and inner factors that impair the user´s 

feeling of comfort. The article will be divided into three parts 

and deal with a segment of these attributes, namely with heat 

engineering, acoustic and illumination requirements – in more 

general terms constituting physics relating to construction. It has 

been proved that surpassing the limits thereof affects the energy 

performance of the building and above all, produces a whole 

number of health problems to people dwelling in the building. 


optimální interiérové prostředí, vnitřní klima, tepelně-technické 

požadavky, energetická náročnost stavby 

keywords: 

optimum interior environment, interior climate, heat engineering 

requirements, energy demand of the building 

LB Cemix, s.r.o. 

Tel.: +420 387 925 275 

Fax: +420 387 925 214 

E-mail: info@cemix.cz 

www.cemix.cz 


31


text: Jiří Vaníček foto: Ester Havlová, archiv autora 

▲ Obr. 1. Fasáda budovy z perforovaného nerezového plechu umožňuje optické spojení interiéru s obrazem exteriéru (v noci naopak), foto: Ester Havlová 

Obnova chmelařských staveb v Žatci 

Ing. arch. Jiří Vaníček 

Narodil se v Žatci, kde maturoval 

v roce 1979 na zdejším gymnáziu. 

Fakultu architektury ČVUT v Praze 

dokončil v roce 1984 v ateliéru prof. 

ing. arch. Věkoslava Pardyla, CSc. 

Působí v architektonickém a projektovém 

atelieru Huml & Vaníček. 

Spoluautoři projektu: 

Ing. Pavel Huml, Petr Bažant, Blanka 

Zernerová, Eva Zelenková, Karel 

Hrách a Tomáš Sychra. 

Na začátku byla recese. Málokdo tušil, že z nápadu 

skupiny mladíků, kteří převlečeni za archeology 

vykopali na žateckém náměstí kostru člověka, 

vedle níž ležela jen malá hliněná destička se šesti 

přeškrtnutými vrypy (pivní účet starý 4000 let), 

a rozbitá hliněná nádoba o objemu 0,499 litru, 

vznikne unikátní projekt konverze stávajících 

chmelařských objektů. 

Nadsázku všichni pochopili. Kde jinde by se takový objev mohl 

uskutečnit, než v Žatci, ve kterém jsou chmel a pivo doslova doma. 

Tak se představila teorie o bájném území, zhruba kopírujícím dnešní 

regiony Žatecka, Podbořanska a Rakovnicka, na němž žilo několik tisíc 

prapěstitelů chmele (Homo Lupulus – člověk chmelový). 

Dnes mají v Žatci opravdové muzeum Homolupulů, protože občanské 

sdružení Chrám Chmele a Piva Žatec společně s Městem Žatec 

iniciovalo projekt konverze části komplexu chmelařských staveb, 

který měl podpořit rozvoj turizmu na Žatecku i ve městě samotném. 

Evropská unie a Rada regionu soudržnosti podpořily projekt konverze 

téměř čtvrtmiliardovou částkou v korunách českých. V téže době 

MK ČR zařadilo komplex zachovaných chmelařských staveb do kandidátní 

listiny na zápis do Seznamu technických památek UNESCO 

▼ Obr. 2. Sklad chmele před konverzí. Namísto plechového skladu je dnes 

postaven Chmelový maják. 


▲ Obr. 3. Návštěvníci si mohou na vyhlídkové plošině věže prohlédnout zajímavé detaily na budovách v Žatci , foto: Ester Havlová 

▼ Obr. 4. Chmelový Maják v Žatci. Z každého stanoviště se jeví fasáda z různě 

natočených proroštů jinak – večer i ve dne. Foto: Ester Havlová. 

▼ Obr. 5. Symbolická chmelnice na střeše věže. Pozinkované trubky mají průměr 

téměř 400 mm a délku 7 m. Foto: Ester Havlová. 

▲ O 


33

▲ Obr. 6. Chmelový maják navádí obyvatele chmelařského regionu do Žatce. Světla viditelná do vzdálenosti 45 km se spouští jen na několik hodin v předvečer 

významných kulturních akcí ve městě. Foto: Ester Havlová. 

s vědomím, že tyto původní chmelařské sklady, sušárny a balírny 

z přelomu 19. a 20. století jsou i se svými komíny opravdu jediným 

zachovaným unikátem tohoto druhu na světě. 

Na pražském předměstí v Žatci byly vytipovány dva z několika desítek 

původních chmelařských skladů, ve kterých měly po jejich obnově 

vzniknout prostory, které by turistům nenásilnou zábavnou formou 

představily možnosti chmelařského regionu Žatecka a také historii 

místního chmelařství. 

Do projektu byla zařazena obnova stavby původní renesanční sladovny 

chmele, výstavba minipivovaru s restaurací, informační centrum, 

obnova zahrady kapucínského kláštera, dětské hřiště a herny na 

motivy chmelnice, dostavba vstupu Chmelařského muzea a vyhlídková 

věž s výtahem. Řešení posledních dvou zmiňovaných staveb 

je v článku představeno podrobněji. 

Věž – Chmelový maják 

Původní myšlenka vnějšího schodiště postupně přerostla v řešení 

vstupní stavby ve formě věže – rozhledny, z níž je možné přehlédnout 

celé předměstí, které je dnes tvořeno několika desítkami 

chmelařských staveb vkomponovaných postupným vývojem do 

původní středověké urbanistické struktury města Žatce. Atypický 

výtah pro 12 osob odveze skupinu návštěvníků na úroveň nejvyššího 

podlaží chmelařského skladu, kde začíná prohlídka areálu. 

Výtah je vybaven horní 2D a dolní 3D projekcí přes skleněnou 

podlahu, a tak divák může během jízdy prožít simulovaný 3D let 

balónem nad Žatcem a okolními chmelnicemi. K prostorovému 

zážitku přispívají i pohybové efekty výtahu, jako je zrychlování, 

klesání a vibrace v závislosti na ději filmu, dokonalé vertikální 

stereo ozvučení, světelné efekty, proudění vzduchu. Návštěvníci 

se následně mohou na vyhlídkové plošině přesvědčit, že objek- 

ty, které pozorovali při cestě výtahem, jsou skutečné. Prohlídka 

areálu pokračuje přes spojovací most do historického skladu 

chmele, kde návštěvníky čeká úkol projít labyrintem z chmelových 

žoků, na jehož konci objeví model skleněné chmelové šišky, jako 

symbolu prosperity, tradic, oslav, hrdosti, ale i odříkání a dřiny ve 

chmelnicích Žatecka. 

Věž Chmelový maják je umístěna v ochranném pásmu MPR Žatec 

a v zóně technických památek chmelařství. Od začátku byl přístup 

památkové péče kladný a byl pochopen původní záměr vnést do současné 

zástavby kontrast dnešní doby. Důsledně však byl opakován 

požadavek, aby věž svou výškou a hmotou nerušila současné panorama 

města a pražského předměstí. Bylo nutno nalézt odpovídající 

proporci věže a vyzkoušet různá materiálová řešení. Hledali jsme 

takovou konstrukci pláště, která by byla z dálkových pohledů spíše 

průhledná, ale z přilehlého náměstíčka, aby stavba věže působila 

naopak hmotně. Dřevěné lamely byly zamítnuty investorem z důvodů 

složité údržby. Nakonec jsme se přikolnili k obvodovému plášti 

z pozinkovaných pororoštů, jež splňovaly předem dané požadavky. 

Na prostorovém modelu se navíc ukázalo, že různě orientované 

pororošty umožní vytvořit mozaikový efekt fasády. Ten se nejvíce 

uplatňuje při slunečním svitu a při umělém osvětlení. Průhlednost 

a struktura pláště se mění s časem a prostorem v závislosti na 

momentálním osvětlení a místě pozorovatele. V obvodovém plášti 

z pozinkovaných zavěšených pororoštových panelů je místy vytvořen 

průzor, v němž je nainstalován dalekohled zaměřený na významné 

architektonické detaily v okolí. 

Výsledný poměr navržené výšky a šířky věže je 7:1. Na střeše Chmelového 

majáku je umístěno sedm silných ocelových pozinkovaných 

tyčí, které symbolizují vertikály zdejších chmelnic. Mezi těmito tyčemi 

je na střeše věže kryto sedm silných světlometů, jež svými sedmi 

paprsky prodlužují v noci ocelové tyče do výšky. Viditelnost efektu 

je okolo 45 km. Takto silné osvětlení bude spouštěno jen výjimeč- 


▲ Obr. 7. Noční pohled na budovu Chmelařského muzea. Sloupy symbolizují žatecké chmelařské komíny, perforovaná fasáda působí zvenku ve dne hmotně 

a neprůhledně (v noci a zevnitř je tomu naopak). Foto: Ester Havlová. 

inzerce 

Napřed 

oprav 

stěny 

Se sádrovými 

omítkami Rimano 

rychle, hladce 

a bez broušení 

Rigips, s. r. o. 

Počernická 272/96 

108 03 Praha 10-Malešice 

Centrum technické podpory Rigips 

tel.: 296 411 800; mob.: 724 600 800 

e-mail: ctp@rigips.cz; www.rigips.cz 


35

ně. Jako správný maják bude i Chmelový maják navádět obyvatele 

chmelařského regionu v době svátků a před významnými kulturními 

událostmi města do jejich přístavu – města Žatce. 

Založení věže nebylo jednoduché. Geologický průzkum ukázal velmi 

hluboké jílovité podloží. Statici z katedry ocelových konstrukcí 

stavební fakulty ČVUT navrhli založení věže na čtyřech plovoucích 

velkoprůměrových pilotách délky 15 m. 

Ocelová pozinkovaná konstrukce věže je tvořena vnitřním nosným 

tubusem (výtahová šachta), ke kterému je přidružen druhý, obvodový 

tubus, nesoucí vnější plášť a schodiště s podestami. Konstrukce 

věže musela být navržena tak, aby byl minimalizován výkyv (výtah). 

Přesto věž vykazuje jistý pohyb, který musel být v místě styku věže 

(spojovací most) s původním chmelovým sladem řešen kluznou 

teflonovou dilatací. 

Nová věž v Žatci se bude podílet na podávání informací obyvatelům 

města stejně, jako tuto funkci plnily historické věže – jen ručičkový 

ciferník a hlásného nahradí LED displeje. 

V rámci požární bezpečnosti stavby byla vypracována odborná 

expertiza, která stanovila kritéria hořlavosti použitých materiálů 

a kabelů. Technologické systémy jsou vesměs zálohovány náhradními 

zdroji energie. Schodišťové prostory i výtah jsou vybaveny 

kamerami a nouzovými tlačítky s přenosem signálu k centrálnímu 

pultu v informačním centru. 

Dešťové vody a tající námraza jsou svedeny po plášti do sníženého 

suterénu věže, odkud jsou napojeny na veřejnou kanalizaci samospádem 

zdvojenými odtoky s automatickým vyhříváním. Pro případ 

selhání je navržen ještě jisticí přečerpávací agregát. 

Dostavba Chmelařského muzea 

V rámci získané dotace bylo možné přistoupit také k realizaci 

plánované vstupní stavby do Chmelařského muzea, tvořící jakousi 

velkou vstupní markýzu skrývající exponát česacího stroje Bruff – 

jednoho z prvních tohoto druhu – který byl v Čechách postaven. 

Našim záměrem bylo navrhnout jednoduchý vnitřní industriální 

prostor, který by sice působil navenek hmotně, ale zároveň by byl 

opticky propojen s venkovním prostředím, a naopak ze strany exteriéru 

dokázal zapojit do scény atmosféru náměstí Prokopa Velikého 

obklopeného chmelařskými stavbami. 

Vnitřní prostor musel umožňovat provozní propojení dvou budov 

Chmelařského muzea (zvolili jsme vnitřní zavěšenou lávku a pochozí 

střešní konstrukci). I zde bylo nutno spolupracovat s památkáři, kteří 

se i v tomto případě názorově shodovali se záměrem řešení novostavby, 

jejím současným výrazem a materiálovým pojetím. 

Navržená dřevěná nosná konstrukce stavby navazuje na původní 

zděné objekty skladů chmele s dřevěnými skelety. Opláštění stavby 

jsme nejdříve modelovali z menších vzorků skel a perforovaných 

plechů. Zjišťovali jsme jejich oboustrannou průhlednost při denním 

i nočním osvětlení a možnost průletu ptactva. Skleněná fasáda svojí 

vznešeností a výstředností nakonec nesplňovala představy o vytvoření 

objektu s industriálním výrazem. Matný plech působil skromněji 

a přirozeněji. Zvolený rastr perforování je výslednicí několika pokusů 

na modelech. Při denním osvětlením se nový objekt vstupu jeví 

jako hmotný. Neutrální plocha bez výraznějšího členění je přerušována 

jen nevýraznými spárami mezi jednotlivými plechy. V podstatě 

splývá s okolím a pouze náznakově odráží deformovaný obraz okolní 

zástavby. Tím se novostavba iluzivně zapojuje do atmosféry okolní 

zástavby. V noci se obvodový plášť chová jako průhledná plocha. 

Vnitřní prostor se stává součástí systému osvětlení náměstí, které 

oživuje a jako velká projekční plocha ukazuje svůj interiér a vystavený 

exponát – česací stroj. 

Nejvýraznějším prvkem stavby jsou velká barevná otočná vrata jejichž 

samosvorná ukrytá uvnitř vrat umožňuje snadné a bezpečné ovládání 

klikou i za větrného počasí. 

Před budovou je dlážděná plocha (původní dlažba z náměstí), z které 

se tyčí sedm betonových sloupů, chápaných jako symboly žateckých 

chmelárenských komínů. Mezi sloupy z dlažby tryská sedm fontán, 

jež jsou zeleně podsvícené a návštěvníkům opět symbolizují chmelové 

štoky. ■ 


Stavba: 

Chrám chmele a piva v Žatci 

Investor a provozovatel: Město Žatec 

Financování: 

92,5 % ROP 

7,5 % Město Žatec 

+ neuznatelné náklady 12 mil. Kč 

Ideový námět: 

Občanské sdružení Chrám Chmele 

a Piva Žatec a Chmelobrana Žatec (2000) 

Studie: Huml & Vaníček, architekti Žatec (2003) 

Projekt: Huml & Vaníček, architekti Žatec (2003) 

Zhotovitel stavby: Metall Quatro, s.r.o. Most 

Atypický výtah: Výtahy Velké Meziříčí, a.s. 

Audio&video, 3D - AV Media Praha, a.s. 

Ocelová konstrukce: Valdhans Česká Lípa (montáž Skanska 

Praha, a.s.) 

Statika ocelové konstrukce: 

doc. Ing. Tomáš Vraný, 

CSc a doc. Dr. Ing. Luboš Podolka 

katedra ocelových konstrukcí Stavební 

fakulty ČVUT Praha 

Ing. František Zlatohlávek, Ing. Dluhoš 

Doba výstavby: 2009–2011 

Dotace: 

ROP Region soudržnosti Severozápad 

přidělena v roce 2009 

Náklady stavby: 210 mil. Kč 

Počet stavebních objektů: 10 


Renovation of Historical Hop Processing 

Facilities in Žatec 

The region of Žatec is a significant historical region the prosperity 

of which is closely connected with the thousand year tradition 

of aromatic hop growing appraised by the present leading world 

breweries. A citizens´ association along with the municipality 

of Žatec initiated a project in support of the development 

of tourism in the region and the town of Žatec. 

The project includes renovation of the original renaissance malt 

house, construction of a mini brewery and restaurant, information 

centre, renovation of the garden of the Capuchin Monastery, 

children´s playground and playroom inspired by hop fields, 

completion of the entrance into the Hop Museum, and a look-out 

tower with elevator. The solution of the last two projects 

is presented in detail in the article. 


Město Žatec, obnova stavby, Chrám chmele a piva v Žatci, sladovna 

chmele, Chmelařské muzeum, vyhlídková věž 

keywords: 

town of Žatec, Hop and Beer House in Žatec, malt house, Hop 

Museum, look-out tower 


2011 

Příloha časopisu 

Stavebnictví 03/11 

stavebnictví 

časopis 

speciál 

Zelená úsporám 


a projektanti XVII 


Zelená úsporám a projektanti XVII 

text a grafické podklady: Ing. Roman Šubrt 

Porovnávání potřeby energie na provoz budovy 

v závislosti na použití různých výpočtových programů 

V článku se autor zabývá hodnocením několika 

typů budov s různými parametry a závislostí 

tohoto hodnocení na základě použitého 

výpočetního postupu. Článek vychází ze studie 

zpracovávané pro Ministerstvo průmyslu 

a obchodu ČR v rámci programu na podporu 

úspor energie a využití obnovitelných zdrojů 

energie EFEKT. Autor je znalcem v oboru energetika 

a stavebnictví, se zaměřením na hodnocení 

úspor energie. 

K porovnání potřeb energie budovy 

v závislosti na použitém 

výpočtovém programu nás vedlo 

několik podnětů. Jedním z nich 

byla skutečnost, že jsme od 

různých zpracovatelů dostávali 

různé údaje o potřebě energie 

na vytápění naprosto identických 

domů; dalším důvodem pak bylo, 

že jsme považovali za důležité 

ověřit stabilitu vyhlášky 148/2007 

Sb., o energetické náročnosti 

budov, z hlediska využití různých 

výpočtových nástrojů. 

Výpočet potřeby energie na vytápění 

a přípravu teplé vody byl v 

poslední době od mnoha majitelů 

obytných domů vyžadován v souvislosti 

s programem Zelená 

úsporám. Lze očekávat, že se do 

budoucna stanou tyto výpočty 

žádanými i v rámci prodeje, pronájmu 

či nákupu nemovitostí tak, 

jako je tomu nejen v západní části 

Evropy, ale třeba i na Slovensku. 

Ve všech případech je třeba se 

výpočtovou simulací co nejvíce 

přiblížit realitě. 

Vstupní hodnoty 

První úskalí je již v zadávání 

vstupních hodnot. Zde, na základě 

projektových podkladů, 

průzkumu budovy (často pouze 

vizuálním) a zkušenosti zpracovatele, 

dochází k zadávání různých 

tepelně technických vlastností 

konstrukce. Je pak diskutabilní, 

zda v sendvičové konstrukci uvažovat 

vloženou tepelnou izolaci 

jako plnohodnotnou, či nějakým 

způsobem její tepelně izolační 

vlastnosti zhoršit. To lze dokumentovat 

na obr. 1a, 1b, na nichž je 

obvodová konstrukce panelového 

domu. Z termogramu je patrné, že 

tepelná izolace umístěná uvnitř 

panelu není plnoplošná (šipka 1) 

a není celistvá ani v místě napojení 

jednotlivých panelů (šipka 2). 

Druhé úskalí je více dáno zpracovatelem. 

Podle technických norem 

se pro výpočet potřeby tepla 

uvažují vnější rozměry obálky budovy, 

při zateplování lze dodatečné 

zvětšení ochlazované plochy (rozměrů) 

obálky budovy o tloušťku 

zateplovacího systému zanedbat. 

Při porovnání tepelně technických 

výpočtů některých zpracovatelů 

jsme však zjistili výrazně odlišné 

rozměry proti skutečnosti. Setkali 

jsme se například s tím, že zpracovatel 

výpočtu vycházel z vnitřních 

rozměrů vytápěné zóny. To bylo 

pravděpodobně způsobeno tím, 

že dříve pracoval jako topenář, 

a tudíž se řídil svými zvyklostmi. 

Rozdíl ve výpočtu však byl poměrně 

zásadní – znamenal totiž rozdíl 

mezi vyšší dotací z programu ZÚ 

a nižší dotací, rozdílné hodnoty 

byly konkrétně cca 28 kWh/m 2 

a 31 kWh/m 2 . U jiného případu 

jsme se dokonce setkali s tím, že 

zpracovatel neuvažoval ve výpočtu 

cca 60 oken, která již byla vyměněna. 

Pravděpodobně se jednalo 

o omyl, ovšem výsledek byl opět 

zásadně ovlivněn. 

Podobných úskalí existuje velké 

množství. Jde například o započtení 

vlivu tepelných mostů, 

tepelných vazeb, o uvažování 

správného součinitele tepelné 

vodivosti (výpočtový, nikoliv deklarovaný), 

o uvažování správné 

tloušťky tepelné izolace apod. 

Všemi těmito vlivy jsme se však 

nezabývali, pouze jsme testovali 

výpočtový program. Za základ 

nám sloužilo několik typických 

reálných domů, u kterých jsme 

provedli výpočet při zadání 

stejných hodnot třemi různými 

způsoby. U těchto domů jsme 

pak simulovali odlišné vlastnosti 

obálky budovy či potřeby tepla 

na přípravu teplé vody a opět 

jsme při těchto změnách provedli 

výpočet třemi způsoby. 

Použité výpočtové 

programy 

Výpočty byly prováděny třemi 

výpočtovými programy: 

■ Energie; 

■ Protech; 

■ Národní kalkulační nástroj 

(NKN). 

Výpočtový program Energie 

Program Energie byl vyvinut 

doc. Zbyňkem Svobodou, který 

je pracovníkem Stavební fakulty 

ČVUT a na katedře pozemních 

staveb se zabývá stavební fyzikou. 

Program umožňuje uživatelům 

zadávat libovolná data 

tak, jak je obvyklé ve stavebně 

fyzikálních výpočtech. Nemá 

▼ Obr. 1a. Obvodová konstrukce panelového domu. Obr. 1b. Termogram. 

Z termogramu je patrné, že tepelná izolace umístěná uvnitř panelu není plnoplošná 

(šipka 1) a není celistvá ani v místě napojení jednotlivých panelů (šipka 2). 

38 


přednastavené jednotlivé profily 

užívání a lze libovolně měnit 

klimatická data (pro výpočet lze 

použít i klimatická data podle 

TNI 73 0329 (30)). Klimatická 

data jsou na rozdíl od konkurenčních 

programů zpracována 

po měsících a liší se podle nadmořské 

výšky každého města. 

Tento program pracuje v souladu 

s EN 13790; tedy používá měsíční 

krok výpočtu s použitím 

průměrných měsíčních okrajových 

podmínek. Ostatní použité 

výpočtové programy používají 

klimatická data po hodinách 

na základě průměrného dne 

v měsíci a pro klimatické oblasti 

podle normy. Program umožňuje 

zadávat podrobně i doplňkové 

konstrukce, jako například větrané 

stěny, průsvitné izolace, 

podlahové vytápění. Vzhledem 

k tomu, že program byl primárně 

určen pouze pro tepelně technické 

výpočty, není uživatelsky 

přívětivý při vytváření protokolu 

a průkazu energetické náročnosti 

budov. Ten se vytváří vygenerováním 

do šablony programu 

Microsoft Word. Ručně je pak 

nutné dopočítávat a dopisovat 

údaje o budově a jednotlivé energonositele. 

V případě změny ve 

výpočtu je nutno celý protokol 

i průkaz generovat znovu. Pro 

výpočet jednotlivých součinitelů 

prostupu tepla je nutno použít jiný 

program, ze kterého jde doložit 

skladbu jednotlivých konstrukcí. 

V samotné Energii lze součinitel 

prostupu tepla také vypočítat, ale 

pouze jako pomocný podvýpočet, 

který se nikde neregistruje, 

a v případě změny konstrukce 

(byť třeba jen tloušťky zateplovacího 

systému) je nutno celou 

skladbu zadávat znovu. Tento 

podvýpočet není editovatelný. 

Program Energie má bezkonkurenčně 

nejpropracovanější nápovědu 

včetně možnosti různých 

vedlejších výpočtů. Umožňuje 

také podrobnější zadávání osvětlení 

včetně účinnosti zdroje. 

Výpočtový program Protech 

Výpočtový program Protech vznikl 

jako topenářský program pro 

dimenzování vytápění. Po zavedení 

vyhlášky 148/2007 Sb., byl 

programátory upraven na základě 

programu NKN (Národní kalkulační 

nástroj) ve spolupráci s tvůrci 

tohoto excelovského programu. 

Program má asi nejpřívětivější 

uživatelské rozhraní, umožňuje 

v dialogových panelech vyplnit 

všechna potřebná data pro průkaz 

energetické náročnosti včetně 

protokolu, ten pak velice rychle 

tisknout a provádět jakékoliv změny. 

Z modulu ENB lze při zadávání 

konstrukcí spustit program TOB 

pro výpočet součinitelů prostupu 

tepla, nebo zadat už vypočtené 

hodnoty v jiném externím programu. 

V případě instalace solárních 

kolektorů je oproti programu 

Energie možno zadat jen málo 

parametrů, podobně jako v NKN. 

Problém je v případě nuceného 

větrání budovy. Tam nelze prakticky 

zadat parametry tak, aby 

byl výpočet porovnatelný s programem 

Energie. Nucené větrání 

lze nastavit jen v nastavení zóny 

a poté pouze zadat ventilátor na 

kartě Čerpadla a ventilátory VZT. 

Modul VZT je v programu zatím 

nefunkční, pouze zahlásí, že je 

výpočet nedostupný. Ten je do 

budoucna určen k výpočtu energie 

na zvlhčování a odvlhčování 

vzduchu. Zadávání osvětlení v programu 

Protech je možné pouze 

volbou v příslušném profilu. Zde 

je také možné v případě potřeby 

změnit nebo doplnit profil budovy 

podle konkrétní potřeby. 

Výpočtový program Národní 

kalkulační nástroj (NKN) 

Tato výpočtová pomůcka byla 

připravena na Stavební fakultě 

ČVUT kolektivem, který vedl profesor 

Karel Kabele. Program je jedinou 

volně šiřitelnou pomůckou 

určenou primárně pro odborníky 

s cílem otestovat funkčnost algoritmů 

pro výpočet ENB podle 

platné vyhlášky. Proto při jeho 

programování nebylo využito 

maker a dalších možností, které 

přináší excel, jelikož by z programu 

udělaly černou skříňku s neznámými 

vztahy a souvislostmi. 

Tím je také pro odbornou veřejnost 

umožněno zkoumat vlivy 

různých hodnot jejich změnou. 

To má však dva důsledky. Prvním 

je, že po odemknutí si může buď 

věci neznalý uživatel či někdo, 

kdo má potřebu výsledky zmanipulovat, 

přenastavit výpočty 

či vzájemné souvislosti odlišně 

oproti nastavení programátora. 

Lze také zadávat více různých 

profilů apod. Program je však 

vlivem malého stupně programování 

velmi rozsáhlý, což jej zpomaluje 

a dělá uživatelsky málo 

přívětivým. Toto se projevuje při 

celé práci s programem, zejména 

pak při jeho ukládání, které je 

vlivem velikosti programu velmi 

pomalé. Za zásadní rozdíl proti 

ostatním programům lze označit 

skutečnost, že výpočtový nástroj 

NKN neumožňuje zadat paušálně 

přirážku na tepelné mosty. Ta 

by se pro relevantnost výpočtů 

měla vždy zohledňovat již v zadávání 

součinitelů prostupů tepla 

jednotlivými konstrukcemi. Není 

to však v praxi obvyklé, a tak 

toto nebylo použito takovým 

způsobem, aby výpočty odpovídaly 

obvyklé výpočetní praxi. 

Výpočtový program NKN také 

neumožňuje přímo v programu 

vypočítat součinitele prostupů 

tepla jednotlivých konstrukcí 

a činitele redukce b (například pro 

konstrukce ve styku se zeminou 

podle ČSN EN ISO 13370:2009 

Tepelné chování budov - Přenos 

tepla zeminou - Výpočtové 

metody, kdy používání b podle 

ČSN 73 0540-3:2005 Tepelná 

ochrana budov Část 3: Návrhové 

hodnoty veličin je u konstrukcí 

s malým součinitelem prostupu 

tepla nevhodné). Většina parametrů 

potřebných pro výpočty 

je definována v přednastavených 

profilech užívání, podobně jako 

v programu Protech. Klimatická 

data se zadávají pouze podle 

oblastí I – IV. Klima model v NKN 

bohužel neodpovídá normě 

ČSN EN ISO 13790:2009 Energetická 

náročnost budov - Výpočet 

spotřeby energie na vytápění 

a chlazení. Při posuzování budovy, 

která je osazena solárními 

kolektory, není možno ovlivnit 

rozdělení vyrobené energie mezi 

ohřev TUV a přitápění. Zadávání 

osvětlení v programu NKN je 

omezené a lze volit mezi osvětlením 

žárovkovým nebo zářivkovým/úsporným. 

Další data jsou 

obsažena v příslušném profilu 

podle typu budovy. Zde je také 

možné v případě potřeby změnit 

nebo doplnit profil budovy podle 

konkrétní potřeby. 

inzerce 


39

Porovnání celkové potřeby energie 

v závislosti na potřebě teplé vody 

Grafy č. 1 


v závislosti na zadání klimatické oblasti 

Grafy č. 2 


v závislosti vlivu tepelných vazeb 

Grafy č. 3 

osa x: Spotřeba teplé vody [m 3 /osobu, rok] 

osa y: Měrná spotřeba energie budovy EP, A [kWh/m 2 , rok] 

osa x: Klimatická oblast 


osa x: Teplé vazby [W/(m 2 k)] 


■ ENERGIE ■ PROTECH ■ NKN ■ ENERGIE ■ PROTECH ■ NKN ■ ENERGIE ■ PROTECH ■ NKN 

y 

110 

100 

90 

80 

70 

60 

50 

40 

30 

20 

y 

y 

110 

110 

1a 100 2a 100 

3a 

90 

90 

80 

80 

70 

70 

60 

60 

50 

50 

40 

40 

30 

30 

10 15 20 30 

x 

20 

Praha Benešov České Budějovice Trutnov 

x 

20 

(–13°C) (–15°C) (–17°C) (–19°C) 

0,1 0,05 0,02 0 

y 

y 

y 

50 

50 

50 

45 1b 45 2b 45 3b 

40 

40 

40 

35 

35 

35 

30 

30 

30 

25 

25 

25 

20 

20 

20 

15 

x 15 

x 

15 

10 15 20 30 Praha Benešov České Budějovice Trutnov 

(–13°C) (–15°C) (–17°C) (–19°C) 

0,1 0,05 0,02 0 

x 

x 

y 

135 

125 

115 

105 

95 

85 

75 

65 

55 

y 

y 

135 

135 

1c 125 2c 125 3c 

115 

115 

105 

105 

95 

95 

85 

85 

75 

75 

65 

65 

10 15 20 30 

x 

55 

x 

55 

0,1 0,05 0,02 0 

Praha 

(–13°C) 

Praha 

(–13°C) 

Benešov 

(–15°C) 

Benešov 

(–15°C) 

České Budějovice 

(–17°C) 

y 

y 

y 

130 

130 

130 

120 1d 120 2d 120 3d 

110 

110 

110 

100 

100 

100 

90 

90 

90 

80 

80 

80 

70 

x 

70 

x 

10 15 20 30 

70 

0,1 0,05 0,02 0 


(–17°C) 

Trutnov 

(–19°C) 

Trutnov 

(–19°C) 

x 

x 

y 

225 

220 

215 

210 

205 

200 

195 

190 

185 

180 

175 

y 

145 

135 

125 

115 

105 

95 

85 

75 

65 

y 

y 

205 

1e 230 2e 3e 

200 

220 

195 

210 

190 

200 

185 

190 

180 

10 15 20 30 

x 180 

x 

175 

0,1 0,05 0,02 0 

Praha 

(–13°C) 

Praha 

(–13°C) 

Benešov 

(–15°C) 

Benešov 

(–15°C) 


(–17°C) 

y 

y 

145 

145 

1f 135 2f 135 

3f 

125 

125 

115 

115 

105 

105 

95 

95 

85 

85 

75 

75 

10 15 20 30 

x 

65 

x 

65 

0,1 0,05 0,02 0 


(–17°C) 

Trutnov 

(–19°C) 

Trutnov 

(–19°C) 

x 

x 

120 

110 

100 

90 

80 

70 

60 

50 

y y y 

1g 

120 

110 

100 

90 

80 

70 

2g 

120 

110 

100 

90 

80 

70 

3g 

10 15 20 30 

60 

60 

x 50 

Praha Benešov České Budějovice Trutnov 

x 50 

0,1 0,05 0,02 0 

x 

(–13°C) (–15°C) (–17°C) (–19°C)


v závislosti vlivu součinitele prostupu tepla 

Grafy č. 4 

osa x: Součinitel postupu tepla [W/(m 2 k)] 



v závislosti na vnitřní tepelné kapacitě 

Grafy č. 5 

osa x: Vnitřní tepelná kapacita [KJ/vK.m 2 )] 


■ ENERGIE ■ PROTECH ■ NKN ■ ENERGIE ■ PROTECH ■ NKN 

y 

y 

180 

110 

160 4a 

100 5a 

140 

90 

120 

80 

70 

100 

60 

80 

50 

60 

40 

40 

30 

20 

x 

vypočtené (Uv) normové (Un) doporučené (Ud) pasivní (2/3 Ud) 

20 

80 110 165 260 370 

y 

50 

45 4b 

40 

35 

30 

25 

20 

15 

x 


y 

135 

125 4c 

115 

105 

95 

85 

75 

65 

55 

x 


y 

50 

45 

40 

35 

30 

25 

20 

15 

y 

135 

125 

115 

105 

95 

85 

75 

65 

55 

5b 

80 110 165 260 370 

5c 

80 110 165 260 370 

x 

x 

x 

Budovy podrobené 

výpočtům 

Výpočty jsou zpracovány pro 

různé stavby sloužící k bydlení 

(rodinné domy a bytové domy), 

postavené v různých letech a různou 

technologií. 

Bylo vybráno 9 typů budov, z nichž 

v článku uvádíme následující: 

a) novostavba pasivního rodinného 

domu; 

b) novostavba pasivního bytového 

domu; 

c) novostavba rodinného domu; 

d) novostavba bytového domu; 

e) stávající stavba bytového domu; 

f) stávající stavba rodinného domu; 

g) panelový dům o 9.NP. 

Pro každý dům byl proveden 

základní výpočtový model, který 

byl následně rozpracován v šesti 

variantách. V každé variantě 

byla měněna vždy pouze jedna 

proměnná hodnota ovlivňující 

konečný výpočet. Pro každou 

variantu bylo provedeno 3–5 

podvariant každým výpočetním 

programem zvlášť. 

y 

130 

120 4d 

110 

100 

90 

80 

70 

x 


y 

190 

4e 

170 

150 

130 

110 

90 

x 


y 

145 

135 4f 

125 

115 

105 

95 

85 

75 

65 

x 


y 

120 

110 4g 

100 

90 

80 

70 

60 

50 

x 


y 

130 

120 

110 

100 

90 

80 

70 

y 

205 

200 

195 

190 

185 

180 

y 

145 

135 

125 

115 

105 

95 

85 

75 

65 

y 

120 

110 

100 

90 

80 

70 

60 

50 

5d 

80 110 165 260 370 

5e 

80 110 165 260 370 

5f 

80 110 165 260 370 

5g 

80 110 165 260 370 

x 

x 

x 

x 

■ Ve variantě I. byla proměnnou 

hodnotou roční potřeba teplé 

vody, kterou jsme simulovali 

v různých úrovních vycházejících 

z předpisů či zjištěných skutečností. 

Výsledky jsou uvedeny 

v grafech 1. 

■ Ve variantě II. byla proměnnou 

hodnotou klimatická oblast, kde 

jsme uvažovali Prahu, Benešov, 

České Budějovice a Trutnov. 

V tomto výpočtu nás zarazilo, 

že pro Prahu vychází pro některé 

typy budov větší potřeba 

energií než pro oblasti s nižší 

výpočtovou teplotou i s vyšší 

nadmořskou výškou. Výsledky 

jsou uvedeny v grafech 2. 

■ Ve variantě III. byl proměnnou 

hodnotou průměrný vliv tepelných 

vazeb. Zde nebylo možno 

uvažovat s výpočetním programem 

NKN, neboť ten nemá 

nastavenu funkci automatické 

přidání vlivu tepelných vazeb. Výsledky 

jsou uvedeny v grafech 3. 

■ Ve variantě IV. byly proměnnou 

hodnotou součinitelé prostupů 

tepla všech konstrukcí obálky 

budovy, přičemž první hodnota 

41

vycházela z reálného stavu budovy, 

další pak podle požadavků či 

doporučení normy. Výsledky jsou 

uvedeny v grafech 4. 

■ Ve variantě V. byly proměnnou 

hodnotou vnitřní tepelná kapacita 

budovy, přičemž je uvažováno 

s pěti úrovněmi C m 

= 80, 110, 165, 

260, 370 kJ/(K.m 2 ), pro program 

NKN pouze s hodnotami C m 

= 110, 

165, 370 kJ/(K.m 2 ). Výsledky jsou 

uvedeny v grafech 5. 

Shrnutí 

Jak je patrné z grafů potřeb energií, 

u jednoho typu budovy je poměr 

výpočtem zjištěných hodnot 

různými programy vždy stejný, 

avšak výsledky nejsou stejné 

nikdy. V některých případech je 

rozdíl značný. Nelze také tvrdit, 

že určitý výpočtový program vždy 

vychází lépe než jiný, vždy záleží 

na typu budovy. 

Omluva 

Na závěr bych se velmi rád 

omluvil všem autorům použitých 

inzerce 

Knauf – TS Colors 

Svět barev v oboru stavebnictví má svá určitá 

specifika a nároky, které musí výrobci barev 

splňovat, zejména z pohledu náročných 

technických požadavků. Mezi ně patří například 

barevná stálost, odolnost proti otěru, vlivům 

počasí, chemikáliím apod. Tato kritéria 

vždy souvisí s aplikacemi, na které jsou konkrétní 

barvy použity. Firma Knauf představila 

nedávno nový segment svých výrobků pod 

názvem TS Colors. Jedná se o dlouhodobě 

vyvíjenou škálu speciálních barev prioritně 

určenou na všechny druhy betonových a minerálních 

ploch. Jejich využití ve stavebnictví 

je velmi široké a týká se nejen rekonstrukcí, 

ale samozřejmě i nových staveb. Materiálová 

báze Knauf TS Colors je kombinací 

42 stavebnictví 03/11 

výpočtových programů za to, že 

v článku nejsou uvedena všechna 

specifika těchto programů. To 

je vyvoláno tím, že se článek 

primárně nevěnuje výpočtovým 

programům jako takovým, ale věnuje 

se pouze vlivu jejich použití 

běžným hodnotitelem budovy na 

toto hodnocení a pouze okrajově 

naznačuje rozdíly mezi těmito 

programy. ■ 


[1] Vyhláška č. 148/2007 Sb., 


[2] TNI 73 0329:2010 Zjednodušené 

výpočtové hodnocení 

a klasifikace obytných budov 

s velmi nízkou potřebou tepla 

na vytápění – Rodinné domy 

[3] TNI 73 0330:2010 Zjednodušené 

výpočtové hodnocení 

a klasifikace obytných budov 

s velmi nízkou potřebou tepla 

na vytápění – Bytové domy 

[4] ČSN EN ISO 13790:2009 

Energetická náročnost budov 

– Výpočet spotřeby energie 

na vytápění a chlazení 

[5] ČSN 73 0540-1: 2005 Tepelná 

ochrana budov – Část 1: Terminologie 

[6] ČSN 73 0540-2: 2007 Tepelná 

ochrana budov - Část 2: Požadavky 

[7] ČSN 73 0540-3: 2005 Tepelná 

ochrana budov - Část 3: 

Návrhové hodnoty veličin 

[8] ČSN 73 0540-4: 2005 Tepelná 

ochrana budov - Část 4: Výpočtové 

metody 

[9] Program Energie, verze 2009, 

K-CAD Praha 

[10] Program Protech, PROTECH 

Nový Bor 

[11] Výpočtová pomůcka NKN 

Autor: Ing. Roman Šubrt, 

Energy Consulting 

E-mail: roman@e-c.cz, 

Odborné posouzení článku: 

Ing. Jaroslav Šafránek, CSc. 

CSI, a.s., Praha 

Závěr odborného posouzení: 

Rozdíly mezi výsledky hodnocení 

energetické náročnosti budov 

podle různých sofwarů jsou 

minimálně 60 % silikonu a zbytek je tvořen 

modifikovaným akrylátovým pojivem, které 

slouží především jako nositel barevných pigmentů 

a dalších zušlechťujících přísad. Tyto 

přísady zlepšují pak finální vlastnosti tohoto 

materiálu. 

TS Colors obsahuje pět výrobků, které jsou 

určeny pro finální nátěry svislých i vodorovných 

ploch. Jedná se o barvu s typovým 

označením Knauf TS 710, což je silikonový 

nátěr určený na betonové plochy, dále 

Knauf TS 720, který reprezentuje bezbarvý 

silikonový akrylátový lak, či Knauf TS 730, 

což je vrchní pigmentovatelný email, nebo 

Knauf TS 740 – jednosložková polyuretanová 

barva, a nakonec Knauf TS 750 

představující dvousložkovou speciální vrchní 

barvu s vysokou schopností odrazu světla. 

Zatímco Knauf TS 710 a 720 je určen zejména 

pro profesionální oblast nátěrů betonových 

konstrukcí, pak TS 730 až TS 750 

lze použít i v oblasti hobby. Barvy neobsahují 

žádné těkavé látky a mají provedený atest 

na styk s pitnou vodou. TS 730 až TS 750 

jsou vodou ředitelné a lze je používat bez 

problémů i v domácnosti, v uzavřeném 

prostoru a díky svému složení jsou zdraví 

obecně známé. Je to dáno jednak 

rozdíly ve vstupních okrajových 

podmínkách (vnější výpočtové 

teploty, solární záření 

a další) a dále v možné volbě 

dalších vstupních hodnot, které 

nejsou v právních předpisech 

přesně definovány (přirážky na 

tepelné mosty, přirážky na tepelné 

vazby, pohltivosti solárního záření 

a další). To vše si uvědomili 

jak specialisté v oboru energetiky 

budov, tak i pracovníci centrálních 

orgánů (MPO ČR, MŽP 

ČR, SEI), a proto byla zahájena 

revize vyhlášky 148/2007 Sb., 

která by měla být ukončena 

v listopadu t.r. Uvedené porovnání 

výsledků hodnocení měrné 

potřeby energie je sice zajímavé, 

ale přichází s určitým zpožděním. 

Při konstatování situace ve 

vazbě na program Zelená úsporám 

chybí v článku i porovnání 

s metodikou hodnocení podle 

TNI 73 0329(30), kde jsou výsledky 

hodnocení vzhledem 

k výše uvedeným hodnocením 

podle ČSN EN ISO 13790 značně 

vyšší. 

neškodné. Barvy lze obecně nanášet všemi 

známými způsoby včetně stříkání, neboť neobsahují 

žádné abrazivní částečky. Specialitou 

je například barva TS 740, která je velmi 

elastická, a proto je určena na barevné povrchy 

podlah, přičemž její kladnou vlastností 

je, že významně tlumí kročejový hluk, což 

je výhodné například pro stavby bytových 

domů apod. 

Barvy jsou vyráběny v České republice a již 

nyní nacházejí zajímavé uplatnění. Příkladem 

jsou některá vodní díla, bazény, apod. 

Další informace na www.knauf.cz

inzerce 

NAVRHUJTE JEN TO NEJLEPŠÍ 

Fasádní Kontaktní Deska Speciál „FKD S” 

Při návrhu novostaveb i rekonstrukcí budov 

je z mnoha hledisek nejvýznamnější obvodový 

plášť, který je velmi zatíženou konstrukcí. 

Pohodu vnitřního prostředí, požární 

bezpečnost, životnost stavby, ochranu před 

vlhkostí i ochranu před hlukem výrazně ovlivňuje 

správný návrh skladby obvodových 

stěn. Klasické jednovrstvé (homogenní) 

obvodové stěny nezabezpečují dostatečným 

způsobem tepelně-izolační požadavky 

vnitřních prostor budovy. 

V novostavbách tak lze doporučit vícevrstvé 

konstrukce, u rekonstrukcí pak dodatečný 

zateplovací systém. Podstatný význam má 

kvalitní tepelná izolace. 

Společnost Knauf Insulation je výrobcem 

minerálně vláknitých fasádních desek FKD 

S, které mají veškeré požadované vlastnosti. 

Výhody FKD S v zateplovacím 

systému: 

■ Nehoří a dýchá 

■ Přináší tepelný komfort 

■ Tlumí hluk 

■ Drží svůj tvar 

■ Chrání nosnou konstrukci 

■ Prodlužuje životnost stavby 

FKD S je držitelem veškerých 

kvalitativních „Á-ček“ na trhu: 

Nehořlavé: 

A1 – třída reakce na oheň 

Tepelně-izolační: 

A – energeticky mimořádně úsporná 

opatření 

Zvuko-pohltivé: 

A – třída zvukové pohltivosti 

Produkty Knauf Insulation pro fasádu vyráběné 

z kamenné vlny jsou především 

odolné vůči ohni a i při nadměrném namáhání 

si zachovávají svou tvarovou stálost. 

Původní surovinou pro výrobu kamenné 

vlny je čedič. 

Produktová řada z kamenných vláken je vyráběná 

v deskách a lamelách. 

Jde o tvrdší materiály s vyšší objemovou 

hmotností, jejichž předností je právě dlouhodobá 

stálost při mechanickém namáhání. 

www.knaufinsulation.cz 

Deska má vynikající tepelně izolační vlastnosti 

= 0,036 W/mK a je ideální na zateplení 

stěn vnějším kontaktním zateplovacím 

systémem – ETICS. 

Deska je v celém průřezu hydrofobizována, 

čímž chrání vlákna proti případné vlhkosti. 

Difúzní otevřenost desky umožňuje únik 

kondenzované vlhkosti ze stěny, což v podstatné 

míře prodlužuje životnost zateplené 

budovy. 

Nehořlavost kamenné vlny předurčuje tuto 

izolaci jako skvělou ochranu nemovitostí. 



text: Karel Kabele 

Nová Evropská směrnice 


Snižování energetické náročnosti budov je 

cílem, který si Evropské společenství dalo již 

na počátku tohoto tisíciletí. V současnosti 

je platná právní úprava založena na zákonech 

a vyhláškách vycházejících ze Směrnice 

2002/91/ES o energetické náročnosti budov. 

V roce 2010 bylo vydáno přepracované znění 

této směrnice pod označením 2010/31/EU, ve 

kterém jsou jednak obsaženy úpravy původní 

směrnice, jednak jsou definovány nové administrativní 

nástroje ke snížení energetické 

náročnosti budov – mimo jiné se zde zavádí 

pojem „budova s téměř nulovou spotřebou 

energie“. Cílem tohoto příspěvku je získání 

orientace v současné situaci a souvislostí 

v rámci vývoje těchto iniciativ. 

Stav v ČR v roce 2010 

Prof. Ing. Karel Kabele, CSc. 

Vedoucí katedry technických zařízení budov 

na FSv ČVUT v Praze. Zabývá se problematikou 

energetických systémů budov 

z hlediska jejich navrhování, počítačového 

modelování a interakcí systémů s budovou. 

Pod jeho vedením vznikl Národní 

kalkulační nástroj pro stanovení energetické 

náročnosti budov. Je autorizovaným 

inženýrem v oborech Technika prostředí 

staveb a Energetické auditorství. Je předsedou 

Společnosti pro techniku prostředí, 

členem představenstva ČKAIT a viceprezidentem 

Evropské federace společností 

pro techniku prostředí REHVA. 

E-mail: kabele@fsv.cvut.cz 

Směrnice 91/2002/ES (EPBD) [1] promítnutá do národních právních 

předpisů vešla v plném rozsahu v ČR v platnost dne 1. 1. 2009, kdy 

se naplno rozeběhlo vydávání průkazů energetické náročnosti budov 

na nové budovy na základě zákona č. 406/2006 Sb., o hospodaření 

energií, ve znění pozdějších předpisů [2] a vyhlášky č. 148/2007 

Sb., o energetické náročnosti budov [3]. V souladu s EPBD se v ČR 

zákonem předepisuje certifikace budov metodou hodnocení energetické 

náročnosti budov. 

Energetickou náročností budovy se rozumí vypočtená celková roční 

dodaná energie v GJ potřebná na vytápění, větrání, chlazení, klimatizaci, 

přípravu teplé vody a osvětlení. Energetická náročnost se 

počítá při standardizovaném užívání budovy bilančním hodnocením, 

tj. výpočtem na modelu budovy pro projektované i stávající budovy. 

Bilanční hodnocení se provádí intervalovou metodou, nejlépe měsíční. 

V případě budov s nízkou tepelnou setrvačností se časový krok 

intervalové metody zkracuje až na hodinu. 

Výsledkem vlastního výpočtu energetické náročnosti budovy je 

roční spotřeba energie rozdělená na jednotlivé subsystémy a energonositele, 

v součtu pak celková spotřeba energie v budově. Takto 

spočítaná energie je porovnána s referenční hodnotou a na základě 

porovnání hodnot roční spotřeby energie je vypočten klasifikační 

ukazatel a budova je zařazena do jedné z klasifikačních tříd energetické 

náročnosti. Výsledkem je průkaz energetické náročnosti, 

který je tvořen protokolem obsahujícím textový popis s hodnocením 

budovy a systémů TZB a grafickým znázorněním průkazu 

energetické náročnosti budovy ve formě štítku. Kromě zatřídění 

navrhovaného řešení budovy je možné v průkazu energetické náročnosti 

vyhodnotit i důsledek energeticky úsporného opatření. 

V tomto případě se v grafickém znázornění zobrazí druhá hodnota 

hodnocení budovy, vyjadřující předpokládaný stav po aplikaci energeticky 

úsporného opatření. 

Přepracovaná Evropská směrnice 


V roce 2010 schválila Evropská rada a Evropský parlament revizi 

směrnice 91/2002/ES s názvem Směrnice o energetické náročnosti 

budov (přepracování) z 19. 5. 2010 pod číslem 31/2010/EU [4]. Revidovaná 

směrnice vytyčuje cíle Evropského společenství v oblasti 

energetiky do roku 2020 rozpracováním a úpravou kroků vedoucích 

ke snížení energetické spotřeby energie v Evropě. Tato směrnice 

ruší a nahrazuje směrnici 91/2002/ES v plném rozsahu; upřesňuje 

a v některých bodech zpřísňuje požadavky na energetickou náročnost 

budov. Mottem revidované směrnice je cíl 20-20-20, vyjadřující 

záměr v roce 2020 dosáhnout snížení spotřeby energie o 20 %, snížení 

emisí skleníkových plynů o 20 % a zvýšení podílu obnovitelných 

zdrojů na 20 % celkové výroby energie v Evropě v porovnání s rokem 

1990. K dosažení tohoto cíle jsou směrnicí definovány různé kroky: 

a) Společné požadavky na metodu výpočtu energetické náročnosti 

Směrnice definuje požadavky na společný obecný rámec výpočtu 

energetické náročnosti budov a jejich ucelených částí. Ve srovnání 

s původní směrnicí je mimo jiné upravena definice termínu 

energetická náročnost budovy jako „vypočítané nebo změřené 

množství energie nutné pro pokrytí potřeby energie spojené s typickým 

užíváním budovy, což mimo jiné zahrnuje energii používanou 

pro vytápění, chlazení, větrání, teplou vodu a osvětlení“. Za 

povšimnutí stojí fakt, že termín standardizované užívání budovy je 

nahrazen termínem typické užívání a jsou modifikována hlediska, 

která musí být v metodě pro stanovení energetické náročnosti 

budov zohledněna. 


2002/91/ES 

a) tepelné vlastnosti budovy (obvodový plášť, vnitřní příčky apod.). 

Tyto vlastnosti mohou rovněž zahrnovat průvzdušnost; 

b) zařízení pro vytápění a zásobování teplou vodou, včetně jejich 

izolačních vlastností; 

▲ Tab. 1. Hlediska zohledňovaná v metodě pro stanovení energetické náročnosti budov [1], [4] 

2010/31/EU 

a) následující skutečné tepelné vlastnosti budovy včetně jejích vnitřních 

příček – i) tepelná kapacita, ii) izolace, iii) pasivní vytápění, 

iv) prvky chlazení a v) tepelné mosty; 

b) zařízení pro vytápění a zásobování teplou vodou, včetně jejich 

izolačních vlastností; 

c) klimatizační zařízení; c) klimatizační zařízení; 

d) větrání; d) přirozené a nucené větrání, které může zahrnovat 

průvzdušnost; 

e) zabudované zařízení pro osvětlení (zejména nebytový sektor); e) zabudované zařízení pro osvětlení (zejména v nebytovém sektoru); 

f) umístění a orientace budovy, včetně vnějšího klimatu; f) konstrukci, umístění a orientaci budov, včetně vnějšího klimatu; 

g) pasivní solární systémy a protisluneční ochrana; g) pasivní solární systémy a protisluneční ochranu; 

h) přirozené větrání; h) vnitřní mikroklimatické podmínky, včetně návrhových hodnot 

vnitřního prostředí; 

i) vnitřní mikroklimatické podmínky, včetně návrhových hodnot i) vnitřní spotřebu energie. 

vnitřního prostředí. 

Při výpočtu se má v případě potřeby brát v úvahu příznivý vliv 

těchto hledisek: 

a) aktivní solární systémy a jiné otopné soustavy a elektrické systémy 

využívající obnovitelné zdroje energie; 

Při výpočtu se má v případě potřeby brát v úvahu příznivý vliv 

těchto hledisek: 

a) místní podmínky slunečního osvitu, aktivní solární systémy a jiné 

otopné soustavy a elektrické systémy využívající energii z obnovitelných 

zdrojů; 

b) elektřina vyráběná formou kombinované výroby tepla a elektřiny; b) elektřina vyráběná formou kombinované výroby tepla a elektřiny; 

c) dálkové nebo blokové otopné a chladicí soustavy; c) ústřední nebo blokové otopné a chladicí soustavy; 

d) denní osvětlení. d) denní osvětlení. 

b) Uplatnění minimálních požadavků na energetickou náročnost 

na budovy, jejich části, prvky a technické systémy 

V dalších bodech definuje směrnice požadavky nejen na energetickou 

náročnost budovy jako celku, ale u změn dokončených staveb 

a udržovacích prací nově též požadavky na jednotlivé ucelené části 

těchto budov, jejich prvky anebo technické systémy, v závislosti na 

tom, čeho se úprava stávající budovy týká. 

Nově se zavádí definice pojmů, na které se stanovení minimálních 

požadavků vztahuje, jako je budova, ucelená část budovy, technický 

systém a prvek budovy. 

Při stanovování požadavků je kladen důraz nejen na dopad na 

energetickou náročnost, ale i optimální nákladovou úroveň, pro 

jejíž stanovení vydá Evropská komise do 30. 6. 2011 srovnávací 

metodický rámec pro výpočet nákladově optimálních úrovní minimálních 

požadavků na energetickou náročnost budov a prvků 

budov. Proces stanovení minimálních požadavků bude vycházet 

z technicko-ekonomické analýzy referenčních budov v jednotlivých 

zemích. 

c) Budovy s téměř nulovou spotřebou energie 

Základním požadavkem je, aby do 31. 12. 2020 všechny nové 

budovy byly „budovami s téměř nulovou spotřebou energie“ a po 

dni 31. 12. 2018 nové budovy užívané a vlastněné orgány veřejné 

moci byly budovami s téměř nulovou spotřebou energie. Pro 

účely směrnice se rozumí „budovou s téměř nulovou spotřebou 

energie“ budova, jejíž energetická náročnost určená podle metody 

dané touto směrnicí je velmi nízká. Téměř nulová či nízká spotřeba 

energie by měla být ve značném rozsahu pokryta z obnovitelných 

zdrojů, včetně energie z obnovitelných zdrojů vyráběné v místě 

stavby či v jeho okolí. Tento velmi ambiciózní cíl bude realizován 

na základě vnitrostátního plánu, který si musí každá země připravit 

a stanovit v něm, jakým způsobem bude postupováno, které 

budovy budou z tohoto požadavku vyjmuty. Důraz je opět kladen 

na nákladovou efektivnost opatření vedoucích k nízké energetické 

náročnosti budov. 

O přesné definici pojmu se rozhoduje na úrovni členské země. 

V současné době probíhá o výkladu a upřesnění této definice 

bouřlivá diskuze ve většině evropských zemí a bohužel dochází 

k mnoha mylným výkladům a zkreslením. Směrnice jednoznačně 

mluví o nízké energetické náročnosti takové budovy. 

Častým omylem je v této souvislosti záměna pojmu energetická 

náročnost s pojmem potřeba energie na vytápění. 

■ Energetická náročnost budovy 

Energetickou náročností budovy se rozumí vypočítané nebo 

změřené množství energie nutné pro pokrytí potřeby energie 

spojené s typickým užíváním budovy, což mimo jiné zahrnuje 

energii používanou pro vytápění, chlazení, větrání, teplou vodu 

a osvětlení. 

■ Potřeba energie na vytápění 

Potřeba energie na vytápění je hodnota, vyjadřující kvalitu obálky 

budovy z hlediska vytápění; nepostihuje účinnost vytápěcího 

zařízení a tím zkresluje skutečné množství energie pro vytápění 

potřebné a zcela zanedbává energii potřebnou na osvětlení, 

přípravu teplé vody a chlazení. Z tohoto důvodu pojmy typu „pasivní 

dům“ které se v souvislosti se zaváděním směrnice někdy 

objevují, nepatří k nejvhodnějším, neboť jsou v odborné veřejnosti 

zafixovány jako budovy s nízkou potřebou tepla na vytápění 

a ostatní energie spotřebované v budově primárně neřeší. Nelze 

proto jednoduše říci, že cestou pasivního domu se dostaneme 

k budově s téměř nulovou spotřebou energie, neboť toto tvrzení 

je platné pouze u budov, kde není aktivní chlazení a neřešíme 

přípravu teplé vody ani osvětlení. 


45

Česká definice pojmu budova s téměř nulovou spotřebou energie 

se v současnosti připravuje. 

d) Certifikáty energetické náročnosti 

Požadavky na certifikaci budov navazují na již započatý proces 

vydávání průkazu energetické náročnosti budov a stanovují ovšem 

nové údaje, které musí certifikát obsahovat. Certifikát energetické 

náročnosti musí obsahovat energetickou náročnost budovy a referenční 

hodnoty, jako jsou minimální požadavky na energetickou 

náročnost, a umožňovat tak vlastníkům nebo nájemcům budovy 

nebo ucelené části budovy porovnání a posouzení její energetické 

náročnosti. Kromě těchto údajů bude certifikát energetické náročnosti 

obsahovat i doporučení na snížení energetické náročnosti 

budovy nebo ucelené části budovy, které je optimální nebo efektivní 

vzhledem k vynaloženým nákladům, pokud ve srovnání s platnými 

požadavky na energetickou náročnost existuje pro taková zlepšení 

přiměřený potenciál. Certifikát energetické náročnosti poskytne 

údaje o tom, kde vlastník nebo nájemce může získat podrobnější 

informace, včetně nákladové účinnosti doporučení uvedených v certifikátu 

energetické náročnosti. Posouzení nákladové efektivnosti 

je založeno na souboru standardních podmínek, jako je posouzení 

úspor energie a základních cen energie a předběžný odhad nákladů. 

Obsahuje dále informace o krocích, které je nutné podniknout 

k realizaci doporučených opatření. Majiteli nebo nájemci mohou 

být poskytnuty i další informace o souvisejících tématech, jako jsou 

energetické audity nebo pobídky finanční či jiné povahy a možnosti 

financování. Důležitou informací pro zpracovatele průkazů ENB v ČR 

je mimo jiné skutečnost, že se uznávají certifikáty vydané podle 

Směrnice 2002/91/ES po dobu jejich platnosti. Nicméně budovy, 

které tímto procesem neprojdou dříve, než vejdou v platnost národní 

právní předpisy, budou certifikovány novým způsobem. 

e) Inspekce otopných soustav a klimatizačních systémů 

Směrnice se i nadále zabývá problematikou pravidelné inspekce 

otopných soustav a klimatizačních systémů v budovách. V této 

části se blíže specifikují požadavky na způsob řešení provozu 

těchto zařízení a byla provedena jazyková změna, kdy zavádějící 

pojem „inspekce kotlů“ byl nahrazen výstižnějším pojmem „inspekce 

otopných soustav“. Blíže se též specifikuje obsah a forma 

inspekční zprávy. 

f) Nezávislé systémy kontroly certifikátů energetické náročnosti 

a inspekčních zpráv 

Novým prvkem směrnice je zavedení nezávislého kontrolního systému 

certifikátů energetické náročnosti a zpráv o inspekci otopných 

soustav a klimatizačních systémů na úrovni jednotlivých členských 

zemí. Kontrola bude prováděna namátkově na statisticky významném 

souboru každoročně vydaných certifikátů a inspekčních zpráv 

a bude zaměřena mimo jiné na platnost vstupních údajů o budově 

použitých k vydání certifikátu energetické náročnosti a výsledků uvedených 

v certifikátu, celkovou kontrolu vstupních údajů o budově po 

užitých k vydání certifikátu energetické náročnosti, celkové ověření 

výsledků uvedených v certifikátu, včetně uvedených doporučení, 

a je-li to možné, prohlídka budovy na místě za účelem kontroly srovnatelnosti 

specifikací uvedených v certifikátu energetické náročnosti 

a certifikované budovy. 

Závěr 

Nová směrnice o energetické náročnosti vyjadřuje extrémní zájem 

Evropského společenství o změnu v oblasti energetické náročnosti 

budov a vytyčuje velmi ambiciózní cíle. Je zřejmé, že nyní nastane 

období, kdy požadavky směrnice budou postupně zaváděny prostřednictvím 

českého právního řádu. Je nutno upozornit, že nová 

směrnice je určena vládám členských zemí ES a její uvedení do 

běžného života je otázkou několika let, než se jednotlivé požadavky 

zapracují do národních právních předpisů podle harmonogramu 

termínů ve Směrnici uvedených. ■ 

Poděkování 

Příspěvek vznikl za podpory výzkumného záměru CEZ MSM 

6840770003. 


[1] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/91/ES ze dne 

16. prosince 2002 o energetické náročnosti budov, Úřední věstník 

Evropské unie, svazek 46, 4. 1. 2003, část L 001/2003 

[2] Zákon č. 406/2006 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších 

předpisů, Sbírka zákonů č. 61/2008, částka 19 

[3] Vyhláška č. 148/2007 Sb., o energetické náročnosti budov, Sbírka 

zákonů č. 148/2007, částka 53 

[4] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU ze dne 

19. května 2010 o energetické náročnosti budov (přepracování). 

Úřední věstník Evropské unie, svazek 53, 18. 6. 2010, část L 

153/2010 

[5] http://tzb.fsv.cvut.cz/projects/nkn 

[6] Kabele, K.: Revize evropské směrnice 2002/91/ES o energetické 

náročnosti budov. Tepelná ochrana budov 5/2010. IC ČKAIT 

Praha 


The New European Directive on the Energy 

Performance of Buildings 

To reduce the energy performance of buildings is an objective 

set by the European Community at the beginning of this 

millennium. At the moment, the legislation in force is based on 

the laws and decrees stipulated by the 2002/91/EC directive 

on the energy performance of buildings. In 2010, an amended 

version of the directive was issued under the reference no. 

2010/31/EU including both a modification of the original directive 

and definitions of new administrative tools to reduce the energy 

performance of buildings – among others, introducing the term 

of „nearly zero energy building“. The aim of this article is to get 

oriented in the current situation and context of development 

of these initiatives. 


Směrnice 2002/91/ES o energetické náročnosti budov, Směrnice 

2010/31/EU o energetické náročnosti budov, budovy s téměř 

nulovou spotřebou energie, nákladová efektivnost opatření, 

energetická náročnost budov, potřeba energie na vytápění, 

certifikát energetické náročnosti budovy 

keywords: 

2002/91/EC directive on the energy performance of buildings, 

2010/31/EU directive on the energy performance of buildings, 

evaluation of the energy performance of buildings, classification 

classes of energy performance, 20-20-20 target, renewable 

energy sources, typical usage of buildings, nearly zero energy 

buildings, measure cost effectiveness, energy performance 

of buildings, energy need for heating, certificate of energy 

performance of building. 


inzerce 

Maximum bezpečnosti s cylindrickými vložkami BKS 

Denně se ze zpráv dozvídáme o krádežích 

a vloupáních do domů a bytů. Každý 

z nás si dovede představit, co takový 

zásah do soukromí způsobí. Právě proto 

se firma GU-BKS oblastí zabezpečení 

budov, kanceláří, bytů,… velmi intenzivně 

zabývá. 

GU-BKS nabízí široký sortiment výrobků, 

se kterými můžete zabezpečit svoje byty, kanceláře, 

domy,... Jedná se hlavně o kování pro 

okna, vstupní, interiérové dveře a posuvné dveře. 

Hlavně vchodové dveře s cyl. vložkou se 

stávají terčem případných zlodějů. 

V širokém sortimentu cylindrických vložek BKS 

s různým stupněm bezpečnosti a komfortu ovládání 

si vybere opravdu každý. 

Cylindrické vložky BKS jsou vyráběny ve 

více sériích s různým počtem a uspořádáním 

stavítek, druhy klíčů a jsou vyzkoušeny dle evropských 

norem EN 1303, certifikované a zařazené 

do bezpečnostních tříd – BT 3-4 odolnosti 

proti vloupání dle ENV 1627–1629, 

podložené certifikáty NBÚ. 

Nabídka BKS začíná u základní série 88 

s jednostranným klíčem v BT3, vybavená identifikační 

kartou, a s 5 klíči, s možností sjednoceného 

zamykáním. Pokračuje přes sérii 37, 

která je podobná sérii 88, ale se 6 kolíky. Vložky 

série 50 jsou zařazeny v BT 3 a série 51 

v BT 4 s oboustr. klíčem. Tyto série je možné 

vzájemně kombinovat v uzamykacím systému 

a docílit tím různou úroveň bezpečnosti na různých 

dveřích v jedné budově. 

Vrcholem bezpečnosti, techniky, komfortu a designu 

je série 45 Janus - certifikována v BT 4. 

U této vložky je 5 kolíků uspořádáno ve 4 řadách. 

Systémy generálního klíče spolu s centrálními 

vložkami a jejich různé kombinace jsou 

zde téměř neomezené. Sérii 45 Janus je možné 

kombinovat s elektronickými vložkami, kde 

je možné nastavit přístupy pro jednotlivé osoby 

i dodatečně, a následně se dá identifikovat 

– kdo a kdy přes dané dveře prošel. 

Pro programování a pro správu uzamykacích 

systémů je k dispozici software 

BKS KeyManager. 

Cylindrické vložky BKS se standardně vyrábějí 

s pěti klíči a v různých provedeních - s knoflíkem, 

pro zásuvky, visací zámek, jednostranná 

vložka a mnoho jiných varant v jednom typu, včetně 

výroby z nerez oceli. Všechny cylindrické 

vložky BKS jsou odolné proti nedestruktivní 

dynamické metodě – Bumpingu. 

O kvalitě cylindrických vložek BKS svědčí mj. 

ocenění nezávislé německé organizace pro 

testování výrobků „Stiftung Warentest“, kde 

cylindrická vložka série 45 Janus získala 

jako jediná ocenění „velmi dobrá“, 

čímž předčila ostatních pět konkurenčních vložek. 

Jako reference může GU-BKS uvést vybavení 

systémem generálního klíče takových objektů, 

jako jsou Vodafone Praha, ČD, či nový terminál 

letiště v Bratislavě a mnohé jiné. 

Buďte nároční na kvalitu, spolehněte 

se na GU-BKS! 

Více na www.g-u.com. 



text: Miroslav Sázovský, Martin Bebčák 

foto: MONTY s.r.o., archiv autora 

▲ Obr. 1. Pochůzná plocha ze skla do tvaru půlměsíce v novém obchodním centru ve středu města Žiliny – OC Mirage 

Požadavky na požárně odolné 

pochůzné plochy ze skla 


Stavební fyzik, vystudoval FSv 

ČVUT. Stavebnímu sklu se nevěnuje 

jen při psaní odborných statických 

či diagnostických posudků, ale své 

znalosti a dovednosti využívá přímo 

v terénu. Je autorem praktického seriálu 

o skle 52 rad jak neudělat chybu 

a četných vzdělávacích programů 

zaměřených na výuku o stavebním 

skle v praxi. 

E-mail: kancelar@sazovsky.cz 

Spoluautor: 

Ing. Martin Bebčák 

E-mail: bebcak@kbkfire.cz 

Každé stavební dílo je výsledkem všech dílčích 

proporcionálních vztahů konstrukcí, které se z větší 

nebo menší části na jeho řešení podílejí, aby 

bylo dosaženo požadovaných funkcí. To platí i pro 

konstrukce pochůzných ploch ze stavebního skla. 

Sklo jako stavební materiál svou vnitřní i povrchovou strukturou směřuje 

k naprosto dokonalé čistotě. Při návrhu pochůzných konstrukcí 

z tohoto materiálu jsou jeho působivé vlastnosti významnou součástí 

záměru celkového řešení díla. Velmi záleží také na kvalitě provedení, 

kdy hmota skla nesmí ztratit své podmanivé vlastnosti, kterými nás 

bude zpětně ovlivňovat. 

Kvalitní provedení pochůzné plochy ze skla vyžaduje: 

■ kvalifikovaný přístup při výběru druhu a typu vrstveného skla; 

■ dodržení výrobních a montážních tolerancí hlavní nosné konstrukce, 

do které má být pochůzné sklo uloženo; 

■ dodržení výrobních tolerancí jednotlivých tabulí skla, zajištění přesného 

tvaru, rovinného povrchu, kvalifikovaného výpočtu tloušťky, 

dokonalého opracování hran; 

■ předepsané rozmístění nosných a distančních položek, které slouží 

pro kvalitní uložení skla; 

■ dokonale provedenou montáž (postup montáže, využití pomocného 

zařízení), dále kvalitní a funkční fixování jednotlivých dílů tabulí skla; 

■ pravidelnou a pečlivou údržbu. 

Výběr a výroba vrstveného bezpečnostního 

pochůzného skla 

Vrstvené sklo je celek, sestávající z nosné konstrukce s jednou nebo 

více dílčími skleněnými tabulemi anebo plochými zasklívacími materiály 

z plastu, vzájemně spojenými jednou nebo více elastickými 

mezivrstvami (PVB, EVA, EVASAFE, SentryGlass, PET, PVC, a jiné). 


Tímto způsobem lze za učitých podmínek dosáhnout bezpečné 

chování tabule skla po jeho rozbití nebo zvýšit odolnost zasklení vůči 

proniknutí předmětů či osob. 

Definice těchto výrobků pro stavebnictví se řídí dle evropské normy 

EN 14449 v jejím platném národním znění ČSN EN 14449 - Sklo ve 

stavebnictví - Vrstvené sklo a vrstvené bezpečnostní sklo - Hodnocení 

shody. A dále výrobkovou normou ČSN EN ISO 12543 - Sklo 

ve stavebnictví - Vrstvené sklo a vrstvené bezpečnostní sklo, která 

je rozdělena do částí: 

■ definice a popis jednotlivých částí; 

■ vrstvené bezpečnostní sklo; 

■ vrstvené sklo; 

■ metody zkoušení stálosti; 

■ rozměry a opracování hran; 

■ vzhled. 

Obecně technické požadavky na pochůzná skla 

Vzhledem k tomu, že výrobky, materiály a konstrukce navržené 

a použité pro stavbu musí zaručit, že stavba splní požadavky z §8, 

odstavce 1, vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj ČR č. 268/2009 

Sb., o technických požadavcích na stavby, nesmíme opomenout 

věnovat pozornost následujícím kritériím: 

■ bezpečnost při užívání; 

■ mechanická odolnost a stabilita; 

■ požární bezpečnost. 

Bezpečnost při užívání 

Pro bezpečné užívání pochůzného skla je třeba se v návrhu zabývat 

prostorem nad nášlapnou plochou a prostorem pod pochůznou 

plochou. Obě oblasti mají své specifické požadavky na bezpečnost 

a nelze je v žádném místě stavby opomenout. V prostoru nad nášlapnou 

skleněnou plochou vycházíme z požadavků na bezpečný 

pohyb osob, který je definován pomocí nároků na drsnost stavebních 

konstrukcí (ČSN 73 2520 - Drsnost povrchů stavebních konstrukcí) 

a protiskluzných vlastností povrchu podlah (ČSN 74 4507 - Odolnost 

proti skluznosti povrchu podlah - Stanovení součinitele smykového 

tření). V prostorách pod pochůznou plochou ze skla se zaměřujeme 

především na požadavek zbytkové stability po rozbití, aby nedocházelo 

k ohrožení osob z důvodu padání tabulí skla. 

Mechanická odolnost a stabilita 

Pro potřeby správného návrhu mechanické odolnosti je nutné vycházet 

ze základních požadavků na statické řešení, které byly sestaveny 

na základě dlouholetých zkušeností sklářských specialistů po 

celém světě a popisují jednotlivé faktory podílející se na výsledné 

mechanické odolnosti: 

1. kvalita a úprava povrchu; 

2. kvalita a úprava hran; 

3. vady ve skle a jeho kvalita; 

4. trhliny, mikrotrhliny; 

5. délka trvání zatížení; 

6. způsob podepření; 

7. rozložení napětí v ploše; 

8. způsob uložení; 

9. vlhkost prostředí; 

10. teplota skla a prostředí. 

Při navrhování pochůzného skla je doporučeno vycházet z požadavků 

platné evropské normy ČSN EN 1991-1-1 Eurokód 1: Zatížení 

konstrukcí - Část 1-1: Obecná zatížení - Objemové tíhy, vlastní tíha 

a užitná zatížení pozemních staveb. Tato norma definuje nejenom 

plošné zatížení, ale i bodové zatížení v závislosti na kategorii provozu 

daného interiéru. V České republice, na rozdíl od Německa, v této normě 

z pohledu pochůzného skla chybí hodnoty dynamického zatížení 

od pádu předmětu. Německý institut pro stavebnictví (Deutschen 

Instituts für Bautechnik – DIBt) vydal v roce 2000 doporučení pro 

navrhování pochůzného skla, kde je definován způsob testování 

pomocí pádu normového tělesa. Při normovém a provozním zatížení 

se doporučuje, aby nedocházelo na hraně ani v ploše tabule skla 

k průhybům, které by byly větší než 1/200 kritické délky. 

Při výpočtu návrhu tloušťky vrstveného pochůzného skla na plošné 

zatížení lze využít zjednodušeného výpočtu ekvivalentní tloušťky. 

Tato metoda na rozdíl od starších přístupů již zohledňuje modul 

pružnosti ve smyku a tím umožňuje přesně stanovit v závislosti na 

materiálových charakteristikách výrobku tzv. ekvivalentní tloušťku 

skla, ze které lze při navrhování stavebních konstrukcí vycházet. 

V novém přístupu je zaveden tzv. smykový koeficient přestupu: 

kde: 

h ν 

= tloušťka mezivrstvy 

h 1 

= tloušťka 1. tabule skla 

h 2 

= tloušťka 2. tabule skla 

E = Youngův modul pružnosti skla 

a = kratší rozměr tabule skla 

G = modul pružnosti ve smyku (mezivrstva) 

Smykový koeficient přestupu se může pohybovat v rozmezí od 0 do 1. 

Pro výpočet efektivní tloušťky při maximálním dovoleném průhybu 

tabule skla je h ef;w 

rovna: 

Pro výpočet maximálního dovoleného napětí při ohybu je efektivní 

tloušťka každé tabule skla rovna: 

Každý statický výpočet je závislý na jeho okrajových podmínkách 

a správném zadání vstupních charakteristických parametru jednotlivých 

materiálů. Výpočet ekvivalentní tloušťky podle nového přístupu 

předpokládá dostatečnou znalost daného prostředí, jeho teplotu 

a délku trvání zatížení. Ze své zkušenosti doporučuji výpočet podle 

nového přístupu využívat na interiérové aplikace vrstveného skla, 

nebo v místech, kde si můžeme být jisti stálostí prostředí, malými 

odchylkami teploty prostředí a skla. Tento výpočet nedoporučuji 

využít při návrhu nepravidelných tabulí pochůzného skla a při aty- 

(1) 

(2) 

(3) 

(4) 


49

pickém uložení a ukotvení. Pro tyto účely je nutné použít speciálních 

software využívajících nelineární metody konečných prvků (MKP). 

Požární bezpečnost 

Základním ukazatelem, který vyplývá z kodexu norem požární 

bezpečnosti ve vztahu ke stavebním konstrukcím, je pojem požární 

odolnost stavební konstrukce. Požární odolnost stavebních 

konstrukcí je doba v minutách, po kterou jsou stavební konstrukce 

schopny odolávat účinkům požáru podle normou definovaných podmínek 

a kriterií, aniž by došlo k porušení jejich funkce specifikované 

mezními stavy požární odolnosti. Pochůzná plocha ze skla se řadí 

do konstrukcí s požadavky na požární odolnost. Stanovení požární 

odolnosti stavebních konstrukcí se provádí na základě zkoušek, 

případně výpočtem. Dle kodexu norem požární bezpečnosti staveb 

jsou mezní stavy požární odolnosti jednotlivých druhů stavebních 

konstrukcí definovány dle tabulky 1. 

Tyto mezní stavy požární odolnosti se vztahují na všechny konstrukce 

mající požárně dělicí funkci. 

Na dosažení mezních stavů požární odolnosti stavebních konstrukcí 

má pochopitelně vliv časový průběh požáru, zejména průběh nárůstu 

teplot při konkrétním požáru, který je různý a závisí na mnoha proměnných 

– na povaze hořlavého materiálu, jeho výhřevnosti, uložení, 

větrání při požáru, konstrukčním a architektonickém řešení objektu, 

meteorologických podmínkách atd. 

■ protipožární vrstvené sklo: vrstvené sklo, jehož nejméně jedna 

mezivrstva reaguje na vysokou teplotu, čímž výrobku dává jeho 

požární odolnost; tento výrobek může obsahovat také prvky ze 

skla, které jsou samy o sobě požárně odolné; 

■ vrstvené sklo s požárními vlastnostmi: vrstvené sklo, které nezískalo 

požární odolnost pomocí mezivrstev reagujících na vysoké 

teploty. 

Žádný výrobek ze skla nemůže být sám o sobě klasifikován jako 

požárně odolný. Pokud je zasklen do vhodného rámu, může být 

celek zkoušen a klasifikován jako požárně odolný. Tento typ vrstveného 

skla lze použít jako prvek v požárně odolném zaskleném celku 

v souladu s prEN 357-1. 

Teorie zvyšování požární odolnosti prosklených konstrukcí 

ochlazováním 

Z obrázku 2 je patrné, jak je teplo, které vzniká při hoření materiálu, 

odváděno z místa požáru do prostoru a do stavebních konstrukcí. 

Ochlazování stavebních konstrukcí je založeno na principu odebírání 

tepla pomocí vhodného média, přičemž teplo odebírané musí být 

Mezní stavy požární odolnosti 

R Nosnost 

E Celistvost 

I Izolační schopnost – mezní teploty na neohřívaném 

povrchu 

W Izolační schopnost – mezní hustota tepelného toku 

z neohřívané strany 

S Odolnost proti průniku kouře 

M Odolnost proti mechanickému působení 

C Opatření samouzavíracím zařízením 

▲ Tab. 1. Mezní stavy požární odolnosti 

Vzhledem k těmto skutečnostem jsou mezinárodně jednotně stanoveny 

průběhy požáru dle teplotních křivek dle ČSN EN 1363 – 1 

a ČSN EN 1363 – 2. Zároveň byly převzaty evropské normy (Eurokódy). 

Základním Eurokódem je EN 1991-1-2, Eurokód 1: Zatížení konstrukcí 

- Část 1-2: Obecná zatížení - Zatížení konstrukcí vystavených 

účinkům požáru. Na tuto část navazují další Eurokódy. Pro potřeby 

tohoto posudku slouží především Eurokód 3 – EN 1993-1-2 - Navrhování 

ocelových konstrukcí, Část 1-2: Obecná pravidla - Navrhování 

konstrukcí na účinky požáru. 

Pochůzné plochy ze skla v podmínkách požáru 

Mechanické vlastnosti skla jsou přímo závislé na velikosti zkoušeného 

vzorku, na stavu povrchu vzorku a na vnitřním pnutí. Z tepelných 

vlastností se řadí k nejdůležitějším tepelná odolnost skla, kterou 

značně ovlivňuje chemické složení, tvar hotového výrobku, homogenita 

skloviny, teplotní roztažnost atd. Součinitel délkové teplotní 

roztažnosti se v oblasti teplot 20 až 300 °C pohybuje u sodnovápenatého 

skla v rozmezí 8–10.10 -6 K -1 (nejnižší je u křemenného skla, 

a to 0,6.10 -6 K -1 ). Například u běžného skla činí při zvýšení teploty 

z 20 °C na 50 °C až 0,5 mm.m -1 . 

Pochůzné plochy ze skla můžeme z hlediska požární bezpečnosti 

dělit do dvou kategorií: 

▲ Obr. 2. Odvod tepla při požáru 

větší nebo rovno teplu přijímanému do konstrukce. Množství tepla, 

které daná stavební konstrukce absorbovala, lze zjistit z rovnice 

energetické rovnováhy. Rovnice vyjadřuje rovnováhu mezi uvolněným 

a spotřebovaným teplem v kterémkoliv okamžiku požáru a je 

dána vztahem: 

Q c 

= Q sal 

+ Q odv 

+ Q konst 

+ Q ohr 

[kJ/čas] (5) 

Q c 

– celkové uvolněné teplo [kJ/čas], 

Q sal 

– množství tepla vysálaného vně hořícího objektu [kJ/čas], 

Q odv 

– množství tepla odvedeného zplodinami hoření [kJ/čas], 

Q konst 

– množství tepla, které přestoupí do ohraničujících konstrukcí 

[kJ/čas], 

Q ohr 

– množství tepla potřebného na ohřev prostoru a hořlavého 

materiálu [kJ/čas]. 

Pro návrh zařízení pro ochlazování stavebních konstrukcí nás z uvedené 

rovnice energetické rovnováhy zajímá hodnota Q konst 

. Jedná se 

o hodnotu, která určuje, jaké množství tepla daná konstrukce naabsorbuje 

za jednotku času. Z tohoto vyplývá podmínka pro ochlazování: 

Množství odvedeného tepla musí být větší nebo rovno množství 

tepla naabsorbovaného konstrukcí: 


Q o 

≥ Q konst 

[kJ/čas] (6) 

Hodnotu Q konst 

lze spočítat podle následujícího vztahu: 

Q konst 

= S k 

. a . (T g 

– T k 

) [kJ/čas] (7) 

S k 

– povrchová plocha ohraničující konstrukci [m 2 ], 

T g 

– pravděpodobná teplota plynů v hořícím prostoru (teplotní normová 

křivka) [°C], 

T k 

– povrchová teplota ohraničující konstrukci [°C], 

T o 

– počáteční teplota [°C], 

Q odv 

– teplo odvedené [kJ/čas]. 

Způsoby kotvení a uložení vrstveného pochůzného skla 

Uložení vrstveného pochůzného skla má své zásady a musí být 

také dodrženy požadavky příslušných výrobců. Především se jedná 

o minimální nosnou šířku podpůrné konstrukce, materiálové vlastnosti 

distančních a nosných podložek, kompatibilita všech použitých 

materiálů s jednotlivými prvky výrobků. 

Q odv 

– hodnota, která udává množství tepla za určitou časovou 

jednotku, jež je potřeba odvést z dané stavební konstrukce tak, aby 

měla požadovanou požární odolnost. 

Potřebné množství odvedeného tepla Q odv 

lze teoreticky vypočítat 

následovně: 

sv38h 

Q odv 

= Q 1 

+ Q 2 

+ Q 3 

[kJ/čas] (8) 

Q odv 

= c ochlaz 

. m (T var 

– T 1 

) + L ochlaz 

. m + c konst 

. m (T mez 

– T o 

) [kJ/čas] (9) 

Q 1 

– množství tepla spotřebovaného k ohřátí ochlazovacího média 

na teplotu varu, 

Q 2 

– množství tepla spotřebovaného ke změně skupenství, 

Q 3 

– množství tepla, které je konstrukce schopna naakumulovat dříve, 

než nastanou mezní stavy. 

Q 3 

= c konst 

. m (T mez 

– T 1 

) [kJ/čas] (10) 

c konst 

– měrná tepelná kapacita stavební konstrukce [Jkg/K], 

m – hmotnost [kg], 

T mez 

– teplota, při níž nastávají mezní stavy [°C], 

T k 

– počáteční teplota konstrukce [°C]. 

Ochlazování kapalinou (vodou) 

Jako nejpříznivější variantu ochlazování konstrukce se jeví její ochlazování 

pomocí vody. 

Z množství tepla Q odv 

lze teoreticky vypočíst potřebné množství 

ochlazovacího média m ochlaz 

. 

Q odv 

= m ochlaz 

. c ochlaz 

. (T 2 

– T 1 

) [kJ/čas] (11) 

=> množství látky potřebné pro odvedení daného množství 

tepla m ochlaz 

: 

Q odv 

[kg] (12) 

m ochlaz 

= 

c ochlaz 

T var 

−T 1 

L 

m ochlaz 

– množství teoretické [kg], jelikož skutečné množství m skut 

je závislé na několika parametrech, obsažených v součiniteli ztrát 

dodávky – k(%). 

Skutečné množství ochlazovacího média bude dáno: 

m skut 

= m ochlaz 

. k(%) [kg] (13) 

m skut 

– skutečné množství ochlazovacího média [kg], 

m ochlaz 

– potřebné množství ochlazovacího média [kg], 

k(%) – součinitel ztrát dodávky. Součinitel ztrát dodávky je závislý na 

tom, zda se jedná o prvek plošný nebo prutový. Dále záleží na poloze 

stavební konstrukce (vodorovná, svislá, šikmá). 

▲ Obr. 3. Schéma uložení pochůzného skla dle doporučení výrobců 

Estetické požadavky 

Pochůzné plochy z čirého skla, které umožňují průhled na veřejné 

prostory níže, vyvolávají u některých lidí pocity úzkosti z výšek a také 

omezují jejich intimitu, ale na druhou stranu otvírají pohled do volných 

prostorů okolních místností a opticky tyto prostory zvětšují. 

Na trhu již existují speciální skla, která mají zvýšenou odolnost proti 

jejich poškrábání (tzv. Goryla Glass), jejich aplikace se však zatím 

využívají pouze v elektrotechnice. Ve stavebnictví se zatím musíme 

smířit, že nášlapná plocha vrstveného pochůzného skla časem ztratí 

své optické vlastnosti a budou patrné opotřebované (poškrábané) 

plochy v nejvíce exponovaných místech. 

Pochůzná plocha ze skla do tvaru 

půlměsíce v OC Mirage 

V novém obchodním centru ve středu města Žilina se v roce 2010 realizovala 

velká pochůzná plocha ze skla ve tvaru půlměsíce (viz obr. 1). 

Protože se jednalo o velmi specifickou část stavební konstrukce 

veřejného prostoru, která vyžadovala nejen statický návrh podpůrné 

ocelové konstrukce a pochůzného skla, ale i splnění obecně technických 

požadavků na stavby, mezi které patřila bezpečnost práce 

a požadovaná požární odolnost, byli v rámci návrhu osloveni externí 

specialisté daných oborů. 

Pochůzné sklo ve tvaru kruhové úseče se nachází v prvním patře 

obchodního centra u kruhového výtahu, nad maketou historické vykopávky. 

Pro výpočet pochůzného skla bylo zvoleno plošné zatížení 

q k 

= 5,02 kN/m 2 a bodové zatížení Q k 

= 3,0 kN na plochu 100x100 mm 

v nejvíce kritickém místě, které je v souladu s požadavky STN EN 1990. 

Podle normy STN EN 1991-1-1 konstrukce pochůzné plochy ze 

skla vyhovuje prostorům, kde dochází ke shromažďování osob se 

zatížením C3 – plochy bez překážek pro pohyb osob, např. plochy 

v muzeích, na výstavách, atd., dále přístupné plochy ve veřejných 

a administrativních budovách, hotelích, atd. Ve výpočtu bylo z bez- 


51


▲ Obr. 4. Pochůzná plocha ze skla do tvaru půlměsíce a skleněné schodiště v novém obchodním centru ve středu města Žiliny – OC Mirage 

pečnostních důvodů počítáno s vlastní váhou krycí desky ze skla tl. 

6 mm. Tato deska se podílí na únosnosti, ale byla započítána jen jako 

zatížení, čímž je tato konstrukce na straně bezpečnosti. 

Pro statický výpočet byl vytvořen 3D model největšího prvku 

pochůzné plochy po obvodě uložen na nosnou podložku o tvrdosti 

60 shore A, výšky h = 5 mm a šířky b = 35 mm. 

Vzhledem k tomu, že se pochůzná plocha ze skla nachází v interieru 

objektu, který má předem specifikován provoz a zatížení, využilo se ve 

výpočtu pro meziskelní folie modulu pružnosti ve smyku G = 1 N/mm 2 

(PVB folie pro teplotu 22 °C a délce zatížení maximálně 3 minuty). Tato 

skutečnost umožnila přiblížit se reálnějším hodnotám maximálního 

dovoleného napětí v tahu za ohybu na spodní hraně skla 14,09 N/mm 2 . 

Pokud bychom uvažovali s hodnotou modulu pružnosti ve smyku 

G = 0,01 N/mm 2 (PVB folie pro dlouhodobé zatížení), hodnota maximálního 

dovoleného napětí v tahu za ohybu na spodní hraně skla 

by se rovnala 17,51 N/mm 2 . Porovnáme-li obě hodnoty s dovolenou 

hodnotou napětí v tahu za ohybu 15,0 N/mm 2 pak: 

14,09 N/mm 2 < 15,0 N/mm 2 – VYHOVUJE 

17,51 N/mm 2 > 15,0 N/mm 2 – NEVYHOVUJE. 

Aby tým projektantů vyhověl požadavkům investora na nízkou cenu 

při dodržení všech normových a předepsaných hodnot, muselo být 

pro pochůznou plochu vybráno vrstvené sklo s požárními vlastnostmi. 

V praxi to znamenalo, že se vycházelo z teorie zvyšování požární 

odolnosti prosklených ploch pomocí ochlazování. Byl zpracován 

expertní posudek hodnocení požární odolnosti a vytipována místa 

(prosklené konstrukce), která je nutno z hlediska požární odolnosti 

stavebních konstrukcí řešit. Investorovi byly navrženy kroky, které 

vedly až k vlastní realizaci opatření vedoucího k dosažení potřebných 

požárně bezpečnostních opatření. 

Vzhledem k výborné spolupráci s dodavateli prosklených konstrukcí, 

s dodavatelem stabilního hasicího zařízení a v neposlední řadě s projektanty 

a architekty celé stavby, došlo k technickému a architektonickému 

konsenzu v řešení konstrukce prosklené podlahy oddělující 

▼ Obr. 5. Liniové podložení 

▼Obr. 6. Pro statický výpočet byl vytvořen 3D model největšího prvku 

pochůzné plochy 


▲ Obr. 7, 8, 9. Pochůzná plocha ze skla do tvaru půlměsíce v novém obchodním centru ve středu města Žiliny – OC Mirage 

1.PP a 1.NP s požadavkem na požární odolnost RE 60 D1 v rámci 

požárního úseku N3.01/N7 – pochůzná podlaha pro únik osob po 

nechráněné únikové cestě. 

Pro zvýšení požární odolnosti pochůzné plochy byla použita pro 

skrápění voda dodávaná otevřenými (drenčerovými) hlavicemi, které 

byly napojeny přes řídicí ventily, ovládané systémem elektrické 

požární signalizace, na systém stabilního hasicího zařízení v objektu. 

Byly provedeny detailní výpočty, podle postupu nastíněného v předchozím 

textu tohoto článku. Výpočty byly konfrontovány s výsledky 

zkoušek, které byly provedeny v akreditované laboratoři FIRES, s.r.o. 

v Batizovcích. 

Bezpodmínečně nutnou podmínkou pro dosažení požadované požární 

odolnosti daných konstrukcí je aktivace skrápění v co nejkratším čase 

po zjištění požáru. Z tohoto důvodu byly stanoveny detailní požadavky 

na logické návaznosti požárně bezpečnostních zařízení, tzn. systému 

elektrické požární signalizace v návaznosti na systém stabilního 

hasicího zařízení. Systém EPS, dává okamžitě po identifikaci vzniku 

požáru opticko-kouřovým a teplotním hlásičem v blízkosti příslušné 

konstrukce signál řídicímu ventilu stabilního hasicího zařízení v prostoru 

strojovny SHZ, který zajistí zavodnění potrubí k jednotlivým 

drenčerovým tryskám, které zajistí rovnoměrnou dodávku vody na 

skrápěné konstrukce. Při návrhu vlastního skrápění byly prováděny 

detailní hydraulické výpočty potrubních sítí a požadavků na čerpadla 

a zásobu vody s tím, že je uvažováno se součinností jak skrápěcího 

zařízení, tak i sprinklerových hlavic stabilního hasicího zařízení. 

Pro vodorovnou prosklenou konstrukci (pochůzné sklo) byly použity 

trysky MV 25, výrobce TYCO Bulding Service Product s následujícími 

parametry: K faktor 

= 38,2 a minimálním tlakem na hydraulicky nejnepříznivější 

hlavici 2 bary. Pro skrápění pochůzného skla bylo použito na 

celou plochu zasklení (cca 100 m 2 ) 38 ks drenčerových trysek MV 25, 

které jsou umístěny pod zkrápěnou konstrukcí a vytváří vodní mlhu 

s tím, že při výpočtu byla uvažována jako kritická teplota 60 °C (teplota 

změny mechanických vlastností meziskelních folií jednotlivých 

vrstev skla). Pro udržení teploty prostoru pod prosklenou konstrukcí 

je tedy uvažováno s dostačující dodávkou cca 410 l/minutu vody na 

celou plochu prosklené konstrukce (což představuje cca 20 % z celkové 

dodávky vody na tuto konstrukci dodávané 38 ks otevřených 

trysek MV 25 při tlaku 2 bary, tzn. 2050 l/min). 

Závěr 

Na závěr je nutno konstatovat, že použití metody skrápění prosklených 

konstrukcí je velice specifické a při aplikaci tohoto postupu 

je potřeba vycházet z konkrétních závěrů zkoušek provedených 

v akreditovaných laboratořích. Při použití tohoto systému je třeba respektovat 

celou řadu specifických požadavků – skladby skel, uložení 

skel, provedení nosných podpor prosklených konstrukcí, zajištění co 

nejrychlejšího spouštění vody po identifikaci požáru, a především 

zajištění rovnoměrné dodávky vody na celou plochu prosklení, včetně 

podpůrných a nosných konstrukcí s maximální možnou eliminací tzv. 

„teplotního šoku“, který by mohl následovat v případě použití např. 

sprinklerových hlavic. ■ 


Investor: MIRAGE SHOPPING CENTER a.s., 

Ing. George Trabelssi 

Konstrukční a architektonické řešení stavby: 

Michal Diviš Architekti s.r.o. 

Projektant prosklených konstrukcí: 

MONTY s.r.o. 

Statický návrh ocelové konstrukce: Ing. František Lužica 

Statiký návrh skla, návod k použití a údržbě: 


Požární bezpečnost skla: Ing. Ivan Škoda, Ing. Martin Bebčák 

Dodavatel prosklených konstrukcí: 

Monty s.r.o., RÁKOSY GLASS KFT a Molnár Steel 

Design KFT 

Dodavatel stabilního hasicího zařízení: SPRINKLER SYSTÉM, s.r.o. 


[1] ČSN EN 14449 – Sklo ve stavebnictví – Vrstvené sklo a vrstvené 

bezpečnostní sklo – Hodnocení shody 

[2] ČSN EN ISO 12543 – Sklo ve stavebnictví – Vrstvené sklo 

a vrstvené bezpečnostní: část 1 až 6 

[3] Vyhláška č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby 

[4] Jelínek, F.: Ploché sklo v obvodovém plášti budov, 1975 

[5] Jelínek, F.: Konstrukce obvodového pláště budov z plochého 

skla, 1982 

[6] Popovič, Š.: Výroba a zpracování plochého skla, 2009 

[7] Bohman, D.: Theory Manual for SJ Software GmbH – SJ MEPLA 

[8] Firemní materiály fy DuPont 

[9] ČSN 73 2520 – Drsnost povrchů stavebních konstrukcí 

[10] ČSN 74 4507 – Odolnost proti skluznosti povrchu podlah – 

Stanovení součinitele smykového tření 

[11] Internetové stránky www.sazovsky.cz 

[12] Internetové stránky www.kbkfire.cz 


Requirements for Fire Resistant Glass Running 

Surfaces 

Each building project is a result of all partial proportional relations 

of structures involved in the building design in greater or smaller 

part to reach the functions required. This applies to construction 

glass running structures, too. 


pochůzné stavební sklo, vrstvené sklo, požární bezpečnost 

keywords: 

running construction glass, laminated glass, fire safety 


prof. Ing. Jindřich Melcher, DrSc. 

Fakulta stavební VUT v Brně 


53

inzerce 

Green Building na Stavebních veletrzích Brno 

Novinky a trendy ve stavebnictví a řešení 

interiéru jako na dlani 

V tradičním jarním termínu, od 12. do 16. 

dubna, se na brněnském výstavišti uskuteční 

největší přehlídka všech oborů stavebnictví, 

technického zařízení budov, interiéru a bydlení 

– Stavební veletrhy Brno a veletrh interiéru 

a bydlení MOBITEX. 

Green Building má zelenou nejen na 

veletrhu 

Zvýrazněnými tématy letošního ročníku Stavebních 

veletrhů Brno jsou celosvětově atraktivní 

témata energeticky úsporného stavění, úspor 

energií, alternativních zdrojů energií a vytápění. 

Všechna témata budou rozvíjena pod společným 

souhrnným názvem Green Building. 

Tzv. „zelené stavebnictví“ má za cíl nejen návrat 

k přírodním materiálům, ale především využití 

principů trvale udržitelného rozvoje v běžném 

životě. Cílem pak je zvýšení životní úrovně 

bez rostoucí spotřeby energie, pitné vody 

a dalších přírodních zdrojů. Mezi základní 

vlastnosti těchto budov patří nejen dobré tepelně 

izolační vlastnosti, rychlá výstavba a slučitelnost 

s okolním prostředím, ale především další 

ekologická rozložitelnost použitých materiálů 

po skončení životního cyklu stavby. Energeticky 

úsporná řešení budou prezentovány jak na 

stáncích jednotlivých vystavovatelů, tak i v odborném 

doprovodném programu, který je již 

tradičně připravován s odbornými asociacemi 

a partnery veletrhu. 

Klíčové otázky a odpovědi – to jsou 

Stavební veletrhy Brno! 

Jaký vliv bude mít nová energetická směrnice 

– směrnice o energetické náročnosti 

budov na vydávání stavebních povolení 

Co všechno bude zapotřebí změnit 

v aktuální legislativě Je splnitelné, aby 

v roce 2015 byl základem pro rodinné 

domy pasivní standard 20kWh/m 2 

za rok Jak se týkají tyto standardy bytových 

domů Budou platné pouze pro novostavby, 

nebo i pro stávající budovy Jaké 

jsou k dispozici nové materiály a technologické 

postupy, které nám k dosažení těchto 

limitních hodnot mohou pomoci Kde 

získat odpovědi na tyto otázky – zaručeně 

správné, zaručeně nezávislé Přeci na Stavebních 

veletrzích Brno, které jsou i v roce 

2011 jediným kolbištěm pro vznik uceleného, 

skutečně komplexního, pohledu všech 

zainteresovaných subjektů – a Vy můžete 

být přitom! 

Nezávislá poradenská centra jsou tu 

pro Vás! 

I v letošním roce pokračujeme v pořádání nezávislých 

odborných poradenských center. 

Jedním z nich bude i poradenské centrum 

Centra pasivního domu, kde všichni návštěvníci 

po celou dobu konání veletrhu mají 

jedinečnou možnost získat zaručeně odborné 

odpovědi na své otázky, které se mohou týkat 

všech oborů tzv. Green Buildingu. 

Nevšední krása stavebních strojů na 

brněnském výstavišti 

Letošní ročník Stavebních veletrhů Brno upevní 

své prvenství mezi stavebními veletrhy nejenom 

v rámci České republiky, ale i v celé střední a východní 

Evropě. Na dubnových Stavebních veletrzích 

Brno se opět v celé své kráse představí 

největší přehlídka oboru stavebních strojů, které 

se v uplynulých po 2 letech prezentovaly na 

veletrzích v Paříži a Mnichově. Stavební stroje 

se budou prezentovat na volných plochách P 

a Z. Letošní novinkou v umístění, která bude jistě 

lahodit oku návštěvníka, bude prezentace krásy 

stavebních strojů hned za hlavní vstupní branou 

do areálu brněnského výstaviště, tedy netradičně 

volných plochách v okolí pavilonu A. 

Kompletní přehlídka nejen oborů stavebnictví 

Souběžně se Stavebními veletrhy Brno a veletrhem 

Mezinárodním veletrhem interiéru a bydlení 

MOBITEX se v tradičním jarním termínu 

– od 12. do 16. dubna 2011 uskuteční také 

specializovaný Mezinárodní veletrh investic, 

podnikání a rozvoje v regionech URBIS INVEST 

a Mezinárodní veletrh komunálních technologií 

a služeb URBIS TECHNOLOGIE. Dochází tak 

k doplnění již tradiční nabídky stavebních oborů, 

technického zařízení budov a interiéru o prezentaci 

investičních příležitostí, podpor podnikání 

a komunálních technologií a služeb. 

Více informací naleznete na 

www.stavebniveletrhybrno.cz

účast zdarma 

odborná garance 

1 bod 

ČKAIT 

AKADEMIE 

ZATEPLOVÁNÍ 

Diskuzní a vzdělávací program pro 

projektanty a architekty. 

podkroví - fasády - príčky ˇ 

AKADEMIE • ZATEPLOVÁNÍ • 

jste zváni 

místa konání: 

OSTRAVA 

22.03.2011 

BRNO 

24.03.2011 

PRAHA 

07.04.2011 

Více informací 

o AKADEMII ZATEPLOVÁNÍ na 

www.akademiezateplovani.cz 

ON-LINE REGISTRACE 

Pro prvních pět přihlášených hodnotná odborná publikace. 

Všichni s rozšířenou registrací obdrží 5 bodů do bonusového 

programu Knauf Insulation. 

hlavní mediální partner 

mediální partneři


text: Michael Balík 

grafické podklady: autor 

Snižování vlhkosti zdiva v příkladech, 

část II. – volba nejvhodnějších metod 

Ing. Michael Balík, CSc. 

Vystudoval Stavební fakultu ČVUT 

v Praze. Je majitelem ateliéru pro návrhy 

sanace zdiva, ochrany fasád a všech 

souvisejících vlivů, autor devíti odborných 

publikací v daném oboru. Předseda 

odborné společnosti pro odvlhčování 

staveb ČSSI. Je expertem Českého 

egyptologického ústavu FF UK. 

E-mail: balikm@volny.cz 

Nutnost odstraňování poruch zdiva vznikajících 

nadměrnou vlhkostí (často spojenou 

s vysokou salinitou) je vyvolána nejen nepřijatelnými 

povrchovými závadami, ale zejména 

novými požadavky na užívání prostor suterénů 

a přízemí. 

Původní určení těchto prostor pro sklepy, sklady nebo například 

prádelny se často nahrazuje kancelářemi, byty, restauracemi nebo 

kluby s potřebným zázemím. Vhodné vnitřní prostředí takovýchto 

prostorů je však podmíněno snížením hmotnostní vlhkosti zdiva, 

event. zamezením vtékání volné vody do podzemních konstrukcí. 

Zjednodušeně lze říci, že je třeba navrhnout dodatečné hydroizolace, 

které doplní nebo nahradí nefunkční izolace původní (pokud existovaly), 

případně vytvoří zcela nový systém odvlhčení. Všechna nová 

odvlhčovací opatření musí být adekvátní zjištěným poruchám, tedy 

příčinám závad. Jejich určení bývá často komplikováno u budov zakládaných 

ve složitých terénních podmínkách, zejména v oblastech 

nepřístupnosti rubu nosných zdí a nereálnosti provádění větších 

zemních prací. 

Z hlediska úspěšného návrhu potřebného snížení vlhkosti zdiva 

suterénů jsou problematické ty budovy, které nejsou podsklepeny 

vcelku, a úroveň přízemí je tedy částečně nad terénem a částečně 

nad podzemními prostory. Pod nepodsklepenou částí tak vzniká 

oblast, do které se podzemní voda kumuluje a proniká do středních 

stěn v celých plochách. Je-li nad obvodovou stěnu suterénu postavena 

střední zeď přízemí, je pravděpodobné, že bude zavlhčována 

vodou vzlínající a vodou nasycené zdi podzemní. Rub těchto zdí však 

většinou nelze, pro náročnost výkopů v dispozici přízemí, klasicky 

stavebně dodatečně izolovat. 

Klasickými příklady takových objektů jsou rodinné domy – vily, které 

vznikaly v celých koloniích při rozšiřování měst ve 20.–40. letech 

20. století. V době velké stavební činnosti a potřeb, zejména střední 

společenské třídy, se začaly využívat také, z hlediska stavebního 

zakládání, nepříliš vhodné stavební parcely. Tyto z dnešního pohledu 

prestižní, luxusní čtvrtě jsou situovány často na úbočí bývalých roklí, 

prudkých údolních svahů a také např. v místech svažitých bývalých 

vinic a sadů. 

Jednotlivé vily, postavené na základě urbanistických plánů, bývají 

založeny v terénních zářezech s tím, že sklepy jsou obráceny od svahu 

– tj. z této strany jsou přízemím. Zadní „zakousnutá“ část budovy 

nebývá podsklepena. Po dožití původních hydroizolací a vzhledem 

k typu vesměs cihelného a smíšeného zdiva se tak projevují poruchy 

z hlediska vlhkosti v těchto místech: 

■ v přízemí, na obvodových zdech, v části nepodsklepené; 

■ v suterénu, na obvodových zdech, jejichž rozsahy jsou dány hloubkou 

úrovní podlah oproti terénu; 

■ v suterénu na zdech středních, které souvisejí s nepodsklepenou 

částí budovy, v celých plochách; 

■ na zdech středních suterénů i přízemí – do malé výšky. 

Výchozí podklady pro sanační návrhy, 

omezení při rozhodování 

Základními podklady potřebnými pro vlastní projektový návrh snížení 

vlhkosti zdiva jsou: 

■ informace o hmotnostní vlhkosti všech zdí; 

■ protokoly o obsahu vodorozpustných solí, zejména u zdí obvodních; 

■ dílčí výstupy z hydrogeologických průzkumů – informace o zemních 

profilech a úrovně HSV; 

■ koordinace s architektonicko-stavebním záměrem v případě 

celkové rekonstrukce, zejména v oblasti bourání a nových 

konstrukcí. 

Nedílnou součástí průzkumů je zhodnocení všech dodatečných 

stavebních úprav v nejbližším okolí budovy. Jedná se zejména 

o obvodový chodníček v oblasti při vstupním schodišti, případně 

přístavků, žumpy, dešťových svodů atd. 

Další nutnou informací je zjištění možností provádění zemních 

prací, případně provádění výkopů z interiérů přízemí. V případě 

památkově chráněných budov je třeba získat stanoviska památkářů 

k úpravám (tzv. závazné rozhodnutí). To může být zpracováno až na 

základě konceptu řešení, předaného projektantem (problematika 

rozhodování a diskuzí mezi projektantem, majitelem budovy – 

stavebníkem a zástupci památkové péče bude popsána v dalším 

díle seriálu). 

▼ Obr. 1. Klasická dvouvila z konce 20. let 20. století. Celkový pohled od 

jihovýchodu – ze strany zahrady. V popředí nepodsklepená část stavby. 


▲ Obr. 2. Východní průčelí – detail. Nevhodné řešení obvodového chodníčku 

cementovými cihlami pokládanými do úžlabí. 

▲ Obr. 3. Rozhraní mezi podsklepenou a nepodsklepenou částí budovy, 

s pohledem na vstupní schodiště 

▲ Obr. 5. Detail nosného zdiva v suterénu 

▲ Obr. 4. Detail se vstupním schodištěm na východní straně budovy 

▼ Obr. 7. Pohled východní se schematickým vynesením hloubky rubového 

výkopu pro provedení rubové izolace a uložení a odvodnění drenáží 

▲ Obr. 6. Severní fasáda s vysokým soklem a nevhodným řešením ochrany 

soklové části domu 

▼ Obr. 8. Pohled severní se schematickým vynesením hloubky rubového 

výkopu pro provedení rubové izolace a uložení a odvodnění drenáží 


57

Půdorys 1.PP 

Půdorys 1.NP 

C‘ 

C 

B‘ 

B 

A‘ 

A 

▲ Obr. 9. Půdorys 1.PP 

▲ Obr. 10. Půdorys 1.NP 

VARIANTA 2.1 – NEREALIZOVANÁ VARIANTA 2.2 – NEREALIZOVANÁ VARIANTA 2.3 – REALIZOVANÁ 

▲ Obr. 11. Řez A-A‘, varianty

VARIANTA 2.4 – NEREALIZOVANÁ VARIANTA 2.5 – NEREALIZOVANÁ VARIANTA 2.6 – NEREALIZOVANÁ 

▲ Obr. 12. Řez B-B‘, varianty 

Proces rozhodování o volbě nejvhodnějšího 

odvlhčovacího opatření na konkrétním příkladu 

Pro znázornění výše uvedených zásad byla zvolena druhá stavba 

v tomto seriálu – klasická dvouvila z konce 20. let 20. století (v návrhu 

je řešena část této stavby). Budova je situována v prudkém terénním 

zářezu, na hraně skály (nalezené v namátkové sondě v hl. 0,8 m pod 

terénem). Suterén na severu je vytvořen vyhloubením a dílčím odbouráním 

skály. Stěny suterénu při nepodsklepené části jsou zavlhlé 

v celé výšce, omítky odpadávají a částečně je porušováno i zdivo. 

V obdobném stavu jsou i suterénní obvodové zdi do výšky cca 1,6 m 

(tj. do výšky 0,5 m nad okolním terénem). Vysoká salinita nebyla 

rozborem potvrzena. Prostor bývalých sklepů bude využit jako dílny 

a pracovny s archivem majitele. 

Příčiny poruch 

Příčiny poruch jsou dány zejména stářím budovy – tj. dožitím původních 

hydroizolací. Budova tedy není proti vodě – vlhkosti – dnes již 

ochráněna a zdivo je zavlhčováno: 

■ vodou do zdiva vzlínající z podzákladí; 

■ vodou, která proniká z boků a z oblasti nepodsklepené; 

■ vodou, která proniká do zdiva vlivem nevhodných terénních úprav 

nejbližšího okolí budovy. 

Technologie dodatečných izolací 

Z hlediska dané stavby a určených možností a omezení nelze provést 

radikální, celkovou obnovu (náhradu) hydroizolace vily. Autor řešení 

navrhuje kombinaci úprav, která je jistým kompromisem při posuzování 

kladů a záporů možných řešení. 

Souhrnně je konečné řešení kombinací (obr. 9, obr. 10): 

▲ Obr. 13. Řez C-C‘ 


59

■ drenážního systému po celém obvodě budovy; 

■ chemické hydroizolační bariéry zdí suterénu; 

■ utěsňovacích vrstev kombinovaných s chemickou bariérou. 

Hloubka rubového výkopu pro provedení rubové izolace a uložení 

a odvodnění drenáží je schematicky vynesena v pohledech 

(obr. 7, obr. 8). 

Varianty možných úprav a volba 

nejvhodnějšího řešení 

Oblast podsklepená – obvodová zeď (obr. 11. Řez A-A´) 

■ Varianta 2.1 – vzduchové dutiny 

Odvlhčení zdiva by mohlo být řešeno vybudováním vzduchové dutiny 

podél obvodového zdiva, ve které by bylo zajištěno proudění vzduchu. 

Nádechové otvory mohou být provedeny z interiérů a výdechové do 

štítové oblasti fasád. 

Tato varianta nebyla navržena. 

Nevýhody metody v daném prostředí: 

- nutnost hlubokých výkopů – opěrné zídky by bylo nutné staticky 

zajišťovat; 

- snížení vlhkosti je pouze dílčí a neřešilo by problémy zdí v současných 

podmínkách. 

■ Varianta 2.2 – metoda mírné elektroosmózy 

Snížení vlhkosti zdiva může být zajištěno metodou mírné elektroosmózy. 

Kladné elektrody by mohly být instalovány na fasádách zvenku 

a záporné pod podlahami suterénu zevnitř. 

Tato metoda nebyla navržena. 

Nevýhody metody pro danou budovu: 

- působením elektroosmotického toku dojde ke snižování vlhkosti – 

ne však k zabránění vnikání volné vody, která „vtéká“ do zdiva; 

- metoda je z těchto hledisek relativně nákladná. 

■ Varianta 2.3 – kombinace úprav 

Přijatá a navržená kombinace úprav sestává z: 

- provedení pracovních výkopů do úrovně –0,2 m pod úroveň podlah 

suterénů; 

- uložení drenáže s jejím odvedením s využitím svahu terénu; 

- provedení horizontální chemické clony pomocí vrtů naplněných 

utěsňovacím a hydrofobním chemickým prostředkem; 

- aplikace rubové izolace odhaleného líce obvodních zdí. 

Tato úprava zamezí vodě pronikající z boků i z podzákladí. 

Oblast podsklepená – střední zeď (obr. 12. Řez B-B´) 

■ Varianta 2.4 

- navrženou představěnou cihelnou příčkou by se podpořilo vydýchávání 

vlhkosti ze zdiva (předtím zbaveného degradované omítky). 

Proudění vzduchu by bylo zajištěno vdechovými otvory z prostorů 

sklepa a výdechový otvor by byl situován do východní fasády. 

- vlastní vlhkost zdiva se řeší jenom minimálně, jedná se hlavně 

o povrchovou – „kosmetickou“ úpravu; 

- konstrukcí dutiny se zmenší půdorysný prostor již dnes malého 

suterénu; 

- majitel – investor má výhrady k řešení pouze „na oko“ a k povrchům, 

které vytvářejí dojem nosné stěny, ale poklepem jsou příčkami. 

Z uvedených důvodů nebyla tato úprava přijata. 

■ Varianta 2.5 – chemické clony 

Vlhkost – voda ve stěnách by byla uzavřena šachovnicovitě provedenými 

chemickými clonami. Tato úprava utěsní zdivo hloubkově, 

tj. v celém profilu. Pro jisté možné nebezpečí vytlačení vody do 

úrovně přízemí a naopak do podlah jsou oba koncové vrty navrženy 

v celé hloubce zdiva. 

Navržené opatření nebylo navrženo zejména z důvodů finančních 

nákladů. Dalším důvodem byl způsob prací, který je vůči zdivu 

destruktivní. 

■ Varianta 2.6 – kombinace chemických clon a utěsňujících vrstev 

Přijatá a navržená řešení je kombinací chemických clon a utěsňujících 

vrstev. Pro eliminaci nevhodného efektu – tj. kumulace vody 

v konstrukci, jsou navrženy dva infúzní vrty, které omezí vnikání 

vody do zdiva. Obecně je třeba konstatovat, že tato úprava je jisté 

„nouzové“, avšak účinné a osvědčené řešení v případech, kdy není 

reálné izolovat rub zdiva. 

Celkové hodnocení 

Navržená kombinace úprav, která zajistí snížení vlhkosti zdiva, 

vycházela z rozhodovacích kroků, které byly ovlivňovány podmínkami 

stavby a možnostmi investora. Těmito návrhy je také splněn 

program využití majitele domu. Problémy s vlhkostí uváděné ve 

vzorové stavbě jsou typickým příkladem řešení problémů většiny 

vil z 20.–30. let 20. století. Relativně malý rozsah sanačních 

opatření není adekvátní skutečným problémům a celé navržené 

kombinaci úprav. ■ 


Reduction of Masonry Moisture in Examples – Part II 

– Selection of the Most Convenient Methods 

The need to remove masonry defects arising from excessive 

moisture (often associated with high salinity) comes from inacceptable 

surface defects but also and mainly from the necessity 

of modified usage of basements and ground floors. 

The original function as cellar, warehouse or laundry, is often replaced 

by that of offices, apartments, restaurants, and clubs with 

the necessary background. However, to get convenient interior 

environment means to reduce the moisture by weight 

of the masonry, or else to prevent free moisture from flowing 

into underground structures. 

It is necessary to design sufficient water proofing to complement 

or replace non-functional original insulation (if any), or else to form 

a completely new rehabilitation system. 

Any new moisture elimination measures must be adequate to 

the failures detected, or rather to the causes thereof. To discover 

the cause is usually very complicated in buildings founded in difficult 

field conditions, mainly in the case of inaccessibility of 

the supporting wall back and impossibility of any large excavation. 


snižování vlhkosti zdiva, salinita, změny využití prostor, dodatečné 

hydroizolace 

keywords: 

masonry moisture reduction, salinity, modified usage of premises, 

additional water proofing 


doc. Ing. Jaroslav Solař, Ph.D. 

Fakulta stavební, Vysoká škola báňská – 

Technická univerzita Ostrava 


inzerce 

Dodavatelé zakládání upozorňují: 

koordinace bezpečnosti je stále nedostatečná 

Stanovisko Evropské federace dodavatelů speciálního zakládání staveb (EFFC) 

Dodavatelé speciálního 

zakládání v Evropě usilují 

o zajištění bezpečnosti 

na pracovišti již delší dobu. Bylo 

dosaženo mnoha zlepšení, jak v oblasti 

mechanizace, tak i v organizaci na staveništi. 

Stroje pro zakládání se zdokonalily, takže jejich 

obsluha je méně vystavena vibracím, hluku, 

extrémním teplotám a škodlivým výfukovým plynům. 

Novější stroje jsou často vybaveny technickou 

podporou, jako jsou kamery pro zlepšení 

výhledu okolo stroje, výtahy podél svislých věží, 

elektronická registrace svislosti věže s automatickou 

kontrolou, stejně jako bezpečné míry 

náklonu výložníku a zdvihu. Povinné seřizování 

a periodické prohlídky strojů zajišťují technickou 

bezpečnost v průběhu jejich činnosti. 

Stavební firmy speciálního zakládání značně 

zlepšily své bezpečnostní postupy. Mimo povinné 

certifikace dostávají zaměstnanci od svých zaměstnavatelů 

výcvik v ochraně zdraví a bezpečnosti 

práce, běžnou normou jsou analýzy rizik, 

úvodní proškolení na stavbě a pravidelné pracovní 

porady. Avšak bezpečnost musí být primárním 

zájmem každého účastníka stavby – a to zahrnuje 

i klienta. Navzdory všemu úsilí organizací 

v tomto sektoru a firem speciálního zakládání je 

stále bezpečnost ohrožována činností (anebo nečinností) 

klienta, a tento problém narůstá. 

Plánování bezpečnosti stavebních prací 

Na plánování bezpečnosti stavebních prací je 

věnován nedostatečný čas. Klienti si přejí vidět 

své investice přeměněny co možná nejrychleji 

v konečné produkty svých požadavků. Místní veřejnost 

chce omezit nevyhnutelnou nepříjemnost 

způsobenou staveništěm. To ústí v napjaté pracovní 

harmonogramy s překrývajícími se úkoly, které 

nastolují vážné otázky o úrovních bezpečnosti. 

Rušné staveniště potřebuje špičkovou kvalitu řízení bezpečnosti práce a koordinace 

Prostor na staveništi 

Dodavatelé běžně dostávají pracovní harmonogramy, 

které jsou pro bezpečnost příliš napjaté. 

Aby se uzlové body dodržely, nalézají 

se kreativní řešení. Ta mohou zahrnovat práci ve 

směnách, přesčasy a slučování činností. Dodavatelé 

jsou často žádáni, aby současně přistavili 

několik strojů na staveniště, které je příliš malé na 

to, aby je pojalo. Zakládací práce mohou vyžadovat 

více než pouze jeden jeřáb. Jsou také 

potřeba mechanismy na dodávku materiálu 

(armokoše, betonová směs, kotvy atp.), nebo na 

odstranění materiálu jako je výkopek, výplach 

apod. Na stavbách speciálního zakládání jsou 

široce využívány pásové jeřáby, autojeřáby, dozery, 

rypadla a betonové pumpy. Návazné činnosti 

jako je odkopání, zarovnání a betonování, 

nastupují v rychlém sledu, nebo téměř “pod” 

zakládacími mechanismy, vše v zájmu harmonogramu. 

Ale z hlediska bezpečnosti (a kvality) 

tato řešení nejsou nejvhodnější. 

Prostor kolem staveniště 

Klienti si obvykle uvědomují potřebu pracovní plochy 

pro stavební stroje zakládání a pro stavební 

dělníky i ostatní personál kolem nich. Stabilita 

mechanismů je rozhodující nejen pro bezpečnost 

stavebních dělníků a ostatního personálu, ale také 

pro bezpečnost kohokoli za obvodem staveniště. 

Navíc práce zahrnují zvedání břemen a další 

nebezpečí spojená s mechanismy. Navzdory 

bezpečnostním opatřením se však nehody mohou 

vyskytnout, a opravdu se vyskytují, takže je 

zapotřebí učinit pro jejich odvrácení více. Obyvatelstvo 

pochopitelně nevítá obtíže a uzavírky. 

Ale větší porozumění, co je pro bezpečné provádění 

prací potřeba, musí existovat. Příležitostně 

zůstávají otevřeny ulice, které by pro umožnění 

bezpečného postupu prací měly být uzavřeny. 

Na místech, kde jsou stavební dělníci povinni nosit 

přilby a chrániče sluchu, procházejí okolojdoucí 

na druhé straně plotu, těsně kolem stroje a bez 

jakékoli osobní ochrany. 

Bezpečnost na staveništi je regulována evropskou 

legislativou. Ačkoli mohou existovat mírné 

odlišnosti v národních interpretacích, vždy zůstává 

hlavní zájem stejný. Podle Směrnice EU 

92/57/EEC – Dočasná a mobilní staveniště, 

je za koordinaci ochrany zdraví a bezpečnosti 

během prací zodpovědný klient. To platí jak pro 

fázi návrhu tak i provádění. 

Ve fázi návrhu je koordinace provedena klientem 

nebo třetí stranou, kterou si najme, zatímco ve fázi 

provádění je koordinace ochrany zdraví a bezpečnosti 

často svěřena hlavnímu dodavateli. Koordinátor 

ochrany zdraví a bezpečnosti práce by 

měl dodat bezpečný návrh a zajistit bezpečné 

zdravé podmínky během prací na staveništi. 

Bezpečnostní plány projektu, které jsou udělány 

v návrhové fázi projektu, mají často velmi nízkou 

kvalitu. V některých případech jsou vypsána jen 

standartní rizika, bez určení specifických rizik 

projektu a/nebo rizik vyplývajících jak z lokality, 

tak i z použitých technologií. To může být 

zčásti vysvětleno projektantovou chabou znalostí 

všech bezpečnostních problémů na staveništi. 

Bezpečnost je řemeslem pro zkušené lidi. 

Znalost bezpečnosti nemůže být získána bez 

porozumění jak stavba funguje, jak je řízena 

a postupů, které tam budou prováděny. K vyplnění 

těchto vědomostních mezer by měly být 

přizvány a konzultovány kompetentní strany. 

Koordinace ochrany zdraví a bezpečnosti v návrhové 

fázi nabízí ideální příležitost k ovlivnění 

ochrany zdraví a bezpečnosti zaměstnanců, 

okolních obyvatel i procházejících lidí. Plán 

ochrany zdraví a bezpečnosti je pro stavební 

činnosti zahrnující rizika povinný a identifikovaná 

rizika určí následná rozhodnutí návrhu. 

Bezpečnost vždy hraje rozhodující roli v určení 

plánování i dostupnosti operačního území, bez 

ohledu na technologii. 

Pro klienty a generální dodavatele nastal čas, 

aby vzali svou zákonnou zodpovědnost vážně 

a aby začali dělat rozumná oceňování rizik. 

Asociace dodavatelů speciálního 

zakládání staveb 

AZ Sanace, a. s. 

Geoindustrie, s. r. o. 

GEO-ING Jihlava, spol. s r. o. 

Geostav, spol. s r. o. 

Keller – speciální zakládání, spol. s r. o. 

Skanska, a. s. 

Soletanche Česká republika, s. r. o. 

Stavební specializace, s. r. o. 

Strabag, a. s. 

Stump-Geospol, s. r. o. 

Topgeo Brno, spol. s r. o. 

VHS – Vodohospodářské stavby, spol. s r. o. 

Zakládaní Group, a. s. 

Zakládaní staveb, a. s. 

www.adszs.cz 

stavebnictví 03/11 61 

ADSZS 

(Asociace dodavatelů speciálního zakládání staveb) 

Mikulandská 2, Praha 1 

T: 224 933 658, 224 933 518, F: 224 934 101 

email: secretary@adszs.cz

inzerce 

Modré akustické systémy Rigips – profesionální 

a ekonomické řešení protihlukové ochrany budov 

Efektivní ochrana proti hluku ve stavbě 

je stále důležitějším tématem pro 

architekty a projektanty. Vysoké 

nároky na protihlukovou ochranu je 

třeba začlenit do projektu a následně 

je nutné zajistit, aby byly v praxi spolehlivě 

splněny. Při správném projektování 

je možné dosáhnout obojího. 

V prostorech budovy se může hluk 

z vedlejších místností natolik utlumit, 

že ho obyvatelé nebudou vnímat jako 

rušivý. 

Pro lidi je totiž mimořádně důležitým 

kritériem pohody bydlení klid. 

Společnost Rigips, s.r.o., nabízí stavební 

řešení v této oblasti – modrou 

akustickou sádrokartonovou deskou. 

Modrá akustická deska Rigips v systémových 

sádrokartonových konstrukcích 

výrazně snižuje hladinu hluku. 

Je to profesionální a ekonomické řešení 

protihlukové ochrany budov. Rigips 

tak pomáhá splnit velmi důležité 

kritérium v oblasti komerční i bytové 

výstavby a tím je klid na práci i odpočinek. 

Modrá akustická deska 

Modrá akustická sádrokartonová deska Rigips 

se používá pro montáž vnitřních i mezibytových 

příček, podhledů a předstěn v interiérech. 

Konstrukce s modrou akustickou deskou tak 

umožňují zlepšit akustický komfort všech místností 

v novostavbách i při rekonstrukcích. 

Modrá akustická je nová sádrokartonová deska 

vyrobena podle speciální receptury se specifickými 

tlumicími vlastnostmi. Pomáhá snížit 

škodlivý hluk. Jedinečná modrá barva kartonu 

desky je snadno rozpoznatelná. 

Již v základní verzi je deska dodávána v protipožární 

úpravě, tudíž je vhodná i pro konstrukce 

s požadavkem na požární odolnost. 

Poprvé je tedy například na trhu k dispozici 

jednovrstvě opláštěná sádrokartonová příčka, 

která splní přísné normové požadavky na zvukovou 

izolaci uvnitř bytu. 

Akustické předstěny 

Akustické předstěny lze postavit ke stěnám 

uvnitř bytu či mezi kancelářemi. Není už tedy 

nutné se nechat rušit ostatními členy rodiny či 

kolegy. Předsazené stěny se mohou postavit 

také k mezibytovým příčkám a odhlučnit tak 

sousedy. 

Malá tloušťka modré akustické předstěny Rigips 

(jen cca 7,5 cm), docílí velmi výrazného 

zlepšení zvukové izolace. 

Výhodou konstrukcí suché stavby (konstrukce 

z desek sádrokartonových či sádrovláknitých) 

je využití principu kmitajících membrán s pohltivou 

vrstvou vloženou do mezery mezi nimi. 

Takové konstrukce splní stejnou neprůzvučnost 

jako konstrukce masivní, avšak při násobně 

menší hmotnosti. 

Například pro vzduchovou neprůzvučnost 

R w 

= 49 dB, což znamená, že sousedící místnosti 

uvnitř bytu jsou velmi dobře zvukově odizolované, 

je třeba: 

■ stěna ze železobetonu tl. 100 mm o hmotnosti 

cca 230 kg/m 2 , 

■ stěna z plných cihel tl. 150 mm o hmotnosti 

cca 250 kg/m 2 , 

■ stěna s deskami modrá akustická tl. 100 mm 

o hmotnosti 28 kg/m 2 . 

Vlastnosti modrých akustických konstrukcí Rigips: 

■ vyšší vzduchová neprůzvučnost (izolace proti 

hluku), 

■ již v základní verzi s vyšší požární odolností 

(protipožární konstrukce), 

■ snadno rozpoznatelné podle modré barvy 

(snadná kontrola), 

■ díky malé tloušťce konstrukce zůstává větší 

užitná plocha místností, 

■ malá hmotnost modré akustické konstrukce 

znamená menší nároky na nosné konstrukce, 

■ jedinečné řešení pro rekonstrukce i novostavby, 

■ hladký, zdravotně nezávadný povrch, 

■ snadné vedení instalací v dutině konstrukce, 

■ rychlost výstavby suchou cestou, 

■ úspora investic. 

Použité materiály a provádění 

Montáž akustických konstrukcí se neliší od klasické 

montáže sádrokartonových konstrukcí. 

Není nutné měnit nářadí, příslušenství ani způsob 

provádění. 

Je třeba dbát na výběr vhodných komponentů, 

správnou montáž konstrukce a skutečné provedení 

na stavbě podle technologických zásad 

Rigips. 

Při montáži zvukově izolačních konstrukcí 

je třeba dodržovat tyto zásady: 

a) Po obvodu konstrukce je třeba podlepit 

profily podkonstrukce napojovacím těsněním. 

U podhledů a předsazených stěn volit pružné 

závěsy a třmeny. 

b) Minerální izolace musí být vložena celoplošně 

c) Pro dodržení deklarovaných hodnot neprůzvučnosti 

nesmí být rozteč profilů podkonstrukce 

menší než 50 cm. 

d) Návaznosti jednotlivých dílů dělicích konstrukcí 

(např. rohy a odbočení příček) nesmějí 

obsahovat „akustické mosty”. Jde zejména 

o chybné umístění minerální izolace, provedení 

průběžného opláštění či absence pružného 

napojení podkonstrukce. 

e) Pro snížení vlivu prostupu zvuku je vhodné 

v místě napojení konstrukce přerušit nebo 

vynechat vrstvu plovoucího potěru podlahy. 

Obdobně se u napojení na montovanou boční 

stěnu doporučuje přerušení průběžné desky 

opláštění boční stěny. 

f) Pro návaznosti příček a podhledů, event. příček 

navzájem s ohledem na omezení šíření hluku 

v konstrukci je třeba volit vhodné řešení detailů. 

g) Výplně otvorů je třeba zvolit takové, které 

odpovídají požadavkům na vzduchovou neprůzvučnost 

konstrukce, resp. se musí počítat 

s jejich negativním vlivem. 

h) Je nutno minimalizovat počet a volit vhodné 

provedení a dotěsnění prostupů akusticky izolačními 

konstrukcemi. 

Pracovní postupy je možné nalézt v knize Montážní 

příručka sádrokartonáře nebo v knize 

Sádrokarton zvládneme sami. 

Další informace a vysvětlení k modré akustické desce 

na www.modreticho.cz nebo na www.rigips.cz. 

Rigips, s.r.o., Počernická 272/96, 108 03 Praha 10 

62 


inzerce 

Výhody a přednosti hliníkových střešních krytin 

Boom nových materiálů a stavebních 

technologií se nevyhnul ani střešním 

krytinám. Nejrozšířenější pálené tašce 

tak zdatně konkuruje rezuvzdorná, 

nerozbitná, lehká a stálobarevná 

hliníková krytina. 

Plechové krytiny se obecně obrábějí lisováním 

do tvaru tašek, nebo jako svitky o různých 

šířkách. Bohatá nabídka tvarů i barev činí 

plechové krytiny obecně velmi univerzálními, 

vhodnými pro novostavby i rekonstrukce. Jejich 

nespornou výhodou je nízká hmotnost (hliníkové 

od 2,3 kg/m 2 ) a poměrně snadná montáž. 

Lze je přizpůsobit různým tvarům střechy a díky 

způsobu montáže mohou být lisované maloformátové 

tašky pokládány již od sklonu 12° 

a svitkové plechy od 5°. Jsou nerozbitné, a tak 

bývají vhodné i do náročných klimatických 

podmínek, užívají se proto hojně na horách. 

Životnost je určována povrchovou nebo jinou 

úpravou, u hliníku ji lze počítat na staletí. 

Bezpečná střecha 

Předpokladem pro bezpečnou střechu jsou 

pečlivě připravené projekty, odborné položení 

střešní krytiny a vysoce kvalitní materiál se systémem 

doplňků, který optimálně řeší všechny 

problémy. Platí totiž, že velké celky se skládají 

z detailů, a čím jsou detaily kvalitnější, tím kvalitnější 

je i celek. Díky kvalitativním vlastnostem 

hliníku vydrží tašky bez problému sníh, déšť, 

bouře a krupobití, nemusí se natírat, ani jinak 

udržovat. K tomu je však důležité konstrukčně 

správné řešení a odborná pokládka krytiny. 

Hmotnost střešních tašek by měla být taková, 

aby při vyšších zátěžích větru zaručovala stabilitu. 

Střechy nižších váhových kategorií by měly 

být ještě samostatně fixovány. „Používáme na 

každou hliníkovou tašku speciální patentovanou 

příchytku, která umožňuje použití i v oblastech 

s extrémními povětrnostními podmínkami,“ 

upřesňuje Roman Vaněk ze společnosti Prefa 

Aluminiumprodukte. 

Kam se hodí hliník 

Hliníková krytina bývá typická pro horské 

oblasti, kde ji najdete u chalup, chat, penzionů 

a hotelů. Praxe potvrzuje, že na střechách 

s touto krytinou se neusazuje sníh, zbytečně 

střechu nezatěžuje a sklouzne snadno dolů. 

„Na naše bezúdržbové krytiny a doplňky poskytujeme 

40letou záruku, a to bez ohledu na 

lokaci. Tedy i v případech, kdy je montována 

v extrémních horských podmínkách nebo například 

v městské aglomeraci, kde je vysoká 

pravděpodobnost kyselých, agresivních atmosférických 

srážek,“ dodává Vaněk. 

V poslední době už jen málokdo použije klasický 

pozinkovaný ocelový plech, každý si 

spočítá, že pracná údržba i náklady na barvy 

se v konečném součtu nevyplatí. Proto je výhodnější 

použít bezúdržbové systémy. 

Příklady rozměrů, hmotností a použití hliníkových krytin: 

Druh tloušťka rozměry hmotnost min. sklon střechy 

Falcovaná taška Prefa 0,7 mm 600x420 mm 2,3 kg/m 2 12° (21 %)* 

Falcované šindele Prefa 0,7 mm 420x240 mm 2,3 kg/m 2 25° (47 %) 

Falcované šablony Prefa 0,7 mm 290x290 mm 2,6 kg/m 2 25° (47 %) 

Svitkový plech Prefalz 0,7 mm role 500**, 650** a 1000 mm 2,2, kg/m 2 5° (9 %) 

* při délce krokví max. 7 metrů 

** hliníkové svitkové plechy Prefalz 500/650 jsou ideální jako podkladní vrstva pro fotovoltaické pásy Prefalz Solar 

HLINÍKOVÁ STŘECHA SE ZÁRUKOU 40 LET 

BOHATÝ VÝBĚR BAREV V CELÉM SYSTÉMU VČETNĚ OKAPŮ 

STŘECHY | FASÁDY | SOLAR 

10 DOBRÝCH DŮVODŮ 

PRO ZNAČKU PREFA 

! ODOLNOST VICHŘICÍM 

! REZUVZDORNOST 

! NEROZBITNOST 

! LEHKOST 

! KRÁSA 

! STÁLOBAREVNOST 

! OPTIMÁLNÍ PRO REKONSTRUKCE 

! KOMPLETNÍ SYSTÉM 

! EKOLOGIČNOST 

! ZÁRUKA 40 LET 

stavebnictví 03/11 63 

PREFA ALUMINIUMPRODUKTE s.r.o. Pražská 16, 102 21 Praha 10 - Hostivař | tel.: +420 281 017 110 | e-mail: office.cz@prefa.com | WWW.PREFA.COM

inzerce 

Ventilační turbíny Lomanco – 

dobrý typ na větrání zdarma 

O ventilačních turbínách bylo napsáno již mnoho 

článků, protože jsou na české střechy montovány 

již od roku 1996. Připomeňme si tedy 

alespoň ty základní podmínky, proč a kam se 

turbíny umisťují a proč se jimi nahrazují původní 

hlučné a velmi často nefunkční centrální elektrické 

ventilátory umísťované na VZT šachtách 

panelových bytových domů. 

Pokud jste obyvatelem bytu blízko střechy 

(nejvyššího patra) a máte nad hlavou stále 

v provozu silný a hlučný elektrický motor, určitě 

mi dáte zapravdu, že při každém sepnutí se Vám 

zvedne tlak, o to více v případě, že je již večerní 

pohoda a vy se díváte na Váš oblíbený seriál 

v televizi. Při sepnutí motoru jakýmkoliv sousedem 

v domě je Vám ze sociálního zařízení odsáván 

vzduch, a to i když jej právě nepotřebujete 

odvětrat. Už jste to nevydrželi a šli motor vyřadit 

z provozu, nebo někdo jiný jej uhnal sirkou ve 

spínači. Nyní jste ovšem všichni bez aktivního 

odvětrávání a musíte větrat pouze oknem, což je 

zase nedostatečné, a neekonomické. 

Zní to možná přehnaně, ale toto jsou opravdové 

každodenní problémy uživatelů panelových 

domů se starým centrálním větráním. 

Právě z těchto vážných důvodů se již 15 let instalují 

jako náhrada za nefunkční a hlučné centrální 

motory ventilační turbíny Lomanco®. 

Samočinné ventilační turbíny Lomanco® mají 

proti původním motorům nespočet výhod. 

Především Vás již nebude obtěžovat velký hluk 

a silné otřesy z motoru. Lomanco je i při těch 

nejvyšších rychlostech větru nehlučné. Má sice 

nižší výkon oproti motorům, což je jednoznačné, 

ale na oplátku vám odvětrává průběžně 

a hlavně zcela zdarma. Životnost je přibližně 40 

let, což u elektrického motoru těžko dosáhnete. 

Díky unikátním prvotřídním nerezovým 

kuličkám zapouzdřeným v teflonovém pouzdře 

(patentovaný systém firmy Lomanco) se ložiska 

nikdy nezaseknou, nezrezaví a hlavně po celou 

svoji životnost nevyžadují údržbu. 

Použitím turbín Lomanco® místo centrálních 

motorů na střeše domu již nejste ovlivněni 

potřebami sousedů. Lomanco odvětrává 

ventilační šachtu po celý den a to velmi 

pozvolně, bez pocitu průvanu. Již Vám nebude 

v zimě zbytečně vytahováno drahé teplo 

z bytu, pokud si to ovšem nebudete sami přát. 

Konkurence tento systém kritizuje pro nízkou 

účinnost, ale záměrně do výpočtů nezapočítává 

celkový výkon, ale jen momentálně naměřený 

a ten lze samozřejmě velmi snadno ovlivnit, 

takže konečný výsledek proti motorům vyznívá 

pro turbíny negativně. Není se co divit, vždyť 

instalace centrálních systémů stojí i desetinásobek 

a jelikož jde o velké peníze, je její snahou 

vytvořit na turbíny negativní pohled. Boj 

je to ovšem marný, protože turbín pracuje na 

českých střechách přes 43 tis. kusů a pohled 

na ně je velmi pozitivní a hlavně je podložen 

zkušenostmi uživatelů. 

Navíc si každý obyvatel domu může zvolit 

různé doplňky dle vlastních potřeb na větrání. 

Například se doporučuje na bytě instalovat do 

digestoře, případně i do koupelny a na WC 

podpůrný axiální ventilátorek, kterým lze již řídit 

svoji potřebu odvětrání sám. Docílí se tak dvoufázového 

odvětrání, kdy malý ventilátor odvětrá 

požadovaný prostor v bytě a následně v šachtě 

převezme úkol odvětrání turbína Lomanco®. 

Nebo lze snadno spojit systém beznákladové 

ventilační turbíny a původního či nového 

moderního elektrického centrálního motoru. 

Díky této kombinaci docílíte toho, že budete 

vždy odvětrávat a nikdy se nestane, že by 

byl ventilační systém při vypnutém motoru 

znefunkčněn a současně, když je vyžadován 

velký okamžitý výkon, můžete se spolehnout 

na el.motor a odvětrávat jak potřebujete. Zde 

však musíte počítat s velkou finanční zátěží za 

pořízení, provoz a údržbu často vytěžovaného 

motoru. 

Pokud jste se rozhodli pro některou z těchto 

ekonomických a ekologických variant 

odvětrání, je potřeba si pro správný chod pohlídat 

i realizační firmu, která Vám bude Lomanco 

instalovat. Je zapotřebí, aby vždy bylo použito 

průměru nasávacího hrdla turbíny 356mm, 

což je typ BIB14 popř. TIB14. 

Lomanco pro svou dlouhou životnost vyžaduje 

jen vodorovné vyvážení, aby obě speciální 

ložiska byla rovnoměrně namáhána. 

Pokud je turbína Lomanco® instalována za 

strojovnu výtahu nebo jinou překážku, musí být 

vytažena pomocným potrubím vždy nad tuto 

překážku tak, aby na ni mohl volně foukat vítr 

a turbína měla svůj nejlepší výkon. 

Dejte pozor na pravost ventilačních turbín 

Lomanco®. Jen originální turbína Lomanco® 

má celohliníkovou konstrukci 

cibulovitého tvaru, zcela bez použití 

plastových dílů. Tvar jednotlivých prvků je 

vyvíjen a průběžně zdokonalován již od roku 

1956 a proti falzifikátům byl testován po celém 

světě a je stále prováděna přísná výstupní kontrola 

každého kusu. 

Pokud si nejste jisti instalací Lomanca zašlete 

fotografii současného stavu centrálního motoru 

(www.lomanco.cz) a my Vám sdělíme zásady, 

které by měla realizační firma dodržet. 

Autor: Ing. Radim Otýpka, 

ABC, s.r.o., 

info@abcweb.cz. 

64 


C 

M 

Y 

CM 

MY 

CY 

CMY 

K 

plakát_eurokody_konec.ai 1 100.00 lpi 15.00° 75.00° 0.00° 45.00° 24.1.2011 14:45:26 

Výtažková azurováVýtažková purpurováVýtažková žlutáVýtažková erná 

NAVRHOVÁNÍ 

BETONOVÝCH KONSTRUKCÍ 

PŘÍRUČKA K ČSN EN 1992-1-1 

a ČSN EN 1992-1-2 

Pavel Košatka 

Iva Broukalová 

NAVRHOVÁNÍ 

ZDĚNÝCH KONSTRUKCÍ 


Jaromír Král 

NAVRHOVÁNÍ 

KONSTRUKCÍ 

NA ZATÍŽENÍ VĚTREM 


NAVRHOVÁNÍ 

MOSTNÍCH KONSTRUKCÍ 

PODLE EUROKÓDŮ

inzerce 

Společnost MATEICIUC a.s. 

inovuje řešení detailů ETICS 

Společnost MATEICIUC a.s. vyrábí a dodává 

ochranné trubky, protihlukové stěny 

a boxy, hadice a zejména plastové profily – 

pro vnitřní a vnější omítky, sádrokartony, obklady. 

Především v doplňkových materiálech 

pro zateplování budov je nejvýznamnějším 

výrobcem a dodavatelem nejen v ČR ale 

také v zahraničí. 

Použití stavebních plastových profilů má vliv 

na prodloužení životnosti stavby nejen 

u zateplených objektů. 

K nejžádanějším a nejprodávanějším profilům 

patří: 

Okapnička s krycí páskou – D/05 

Zamezení podtékání vody pod omítku a tím 

narušení vrchního pláště staveb. 

Ochrana hrany před mechanickým poškozením. 

Okapnička s krycí páskou a její aplikace 

Profil okenní mini EKO 9 mm se skelnou 

tkaninou – A/10 

Profil okenní 9 se skelnou tkaninou 

- A/04 

Pro trvalé spojení omítky s okenními rámy 

a dosažení přesného, kolmého a rovného 

ukončení omítky okolo rámu oken. 

Ochrana oken před znečištěním, poškrábáním 

během ukončovacích prací. 

Zjednodušení práce u nahazování omítky – 

docílení rovnoměrného nanesení. 

Eliminuje vznik trhlin mezi okenním rámem 

a omítkou použitím PE pěnové pásky, zejména 

u plastových oken (vykazují vyšší tepelnou 

roztažnost). 

Minimalizuje vnik vlhkosti, znečištění, mikroorganizmů, 

plísní. 

Rohovník – D/03 

Pro mechanickou ochranu rohů 

Podparapetní profil flexi – D/08 

Jednoduché rohové spojení parapetu s omítkou 

při výměně nebo osazování nových parapetů. 

Ramena se lehce přizpůsobí úhlu mezi parapetem 

a fasádou (zdí), především u rekonstrukcí, 

kde bývá sklon více než 90°. 

Eliminuje vznik prasklin z důvodu teplotní dilatace 

rozdílných materiálů (omítka, plast, ocel, 

měď atd.) a mechanického namáhání. Řeší 

vzhledový - estetický detail omítka/parapet. 

Aplikace podparapetního profilu FLEXI 

S celým výrobním sortimentem MATEICIUC 

a.s. je možno se detailně seznámit na www. 

mat-plasty.cz, kde je možno rovněž získat informace 

o použití, doporučení a skladování 

všech plastových stavebních profilů. 

Jedním z hlavních distributorů v ČR plastových 

profilů pro ETICS je HPI-CZ, spol.s r.o., 

Hradec Králové, www.hpi-cz.cz. 

66 


inzerce 

Tenkovrstvé pastovité omítky 

Tenkovrstvé pastovité omítky jsou nejpoužívanějším 

typem estetické úpravy fasád. Svůj 

primát si udržují díky celé řadě parametrů, 

které je předurčují k tomuto typu aplikace. 

Tenkovrstvé pastovité omítky jsou snadno 

aplikovatelné, probarvitelné v široké paletě 

různých odstínů, trvanlivé a snadno zpracovalené. 

Parametry, které jsou obvykle u tohoto typu 

materiálů sledovány, zejména, jsou: difúze, 

permeabilita kapalné vody (voděodolnost), 

přídržnost, hořlavost. Dalšími důležitými 

vlastnostmi jsou například odolnost proti růstu 

plísní a řas nebo efekt samočistitelnosti. 

S určitou mírou zjednodušení lze říct, že 

technické vlastnosti pastovitých omítek jsou 

odrazem vlastností jejich matrice tvořené 

pojivovou bází a určitými plnivy. Protože je 

typ pojiva pro vlastnosti tenkovrstvých omítek 

klíčový, bývá často používán jako základní 

způsob jejich rozdělení. Známe tak např. 

omítky akrylátové, silikonové, silikátové. 

Dalším možným způsobem rozdělení tenkovrstvých 

omítek je podle způsobu jejich 

zrání. 

Akrylátové a silikonové omítky tuhnou tak, 

že vysychají, tj. zbavují se vody. Jedná se 

proto o čistě fyzikální proces. V silikátových 

omítkách naproti tomu dochází k tuhnutí 

chemickou cestou. Protože je celý 

děj relativně pomalý, vyplývá z toho zvýšená 

citlivost silikátových omítek na podmínky 

při aplikaci. 

Pastovité omítky v Saint-Gobain Weber 

Terranova, a.s. 

Společnost Saint-Gobain Weber Terranova, 

a.s. (dále SGWT) využívá typ vyzrávání omítek 

jako elegantní způsob jak rozdělit své 

portfolio omítek do dvou skupin: 

Ve skupině fyzikálně zrajících omítek SGWT 

jsou zařazeny 

■ weber.pas akrylát – základní akrylátová 

omítka 

■ weber.pas topdry – omítka s organickým 

polymerním pojivem s „weber topdry“ 

technologií zajišťující výrazný hydrofilní 

charakter povrchu a jeho přirozenou 

odolnost proti růstu plísní a řas 

■ weber.pas silikon – omítka s obsahem silikonových 

disperzí 

■ weber.pas silikon plus – silikonová omítka 

Skupina chemicky zrajících omítek zahrnuje: 

■ weber.pas silikát 

■ weber.pas extraclean 

Omítky akrylátové, jejichž zástupcem v portfoliu 

SGWT je omítka weber.pas akrylát, 

jsou základním typem tenkovrstvých omítek. 

Omítky splňují všechny základní požadavky, 

které na ně může uživatel klást. Substrátu, 

na který jsou aplikovány, poskytují 

dostatečnou ochranu před mechanickým 

poškozením a povětrností, a to v odpovídající 

estetické kvalitě. 

Omítka weber.pas silikon je fasádní materiál 

s organickým polymerním pojivem, který 

je obohacený o silikonovou disperzi pro 

zajištění hydrofobního efektu. Hydrofobní 

povrch odpuzuje vodu a většinu případného 

znečištění omítky, resp. umožňuje, aby toto 

znečištění bylo z povrchu vodou snadno 

smyto. U tohoto typu materiálů tedy můžeme 

hovořit o určitém samočistícím efektu. 

Omítka weber.pas silikon plus je kvalitativně 

nejvyšší zástupce této, fyzikálním 

způsobem zrající, skupiny omítek. V omítce 

weber.pas silikon plus je část organického 

polymerního pojiva nahrazena pojivem silikonovým. 

Silikonové pojivo způsobuje, že 

omítka, kromě silného hydrofobního efektu, 

zajišťujícího samočistitelnost povrchu, je také 

velmi prodyšná a klade malý odpor procházejícím 

vodním parám . 

Weber.pas silikát je omítka s výrazným 

zastoupením anorganického silikátového 

pojiva, které omítce dodává vysokou prodyšnost 

a díky tvrdosti silikátové matrice i vysokou 

mechanickou odolnost. Vzhledem k nižšímu 

obsahu organického pojiva je omítka 

přirozeně odolnější vůči růstu plísní. 

Novinkou v portfoliu SGWT je omítka 

weber.pas extraclean. Tento materiál, 

kromě organického polymerního a silikátového 

pojiva, ještě obsahuje silikonovou disperzi, 

která prodyšné a mechanicky odolné 

omítce dodává silný hydrofobní charakter 

a vynikající schopnost samočistitelnosti. 

„Weber topdry“ technologie 

Samočistitelnost je důležitou a žádanou 

vlastností fasádních pastovitých omítek SG 

Weber, vlastností, která výrazným způsobem 

zvyšuje jejich užitnou a estetickou hodnotu 

a prodlužuje jejich životnost. 

Kapalná voda stékající po fasádě se silně 

hydrofobním povrchem z ní, jak už bylo 

řečeno, efektivně smývá různé typy znečištění, 

včetně spor plísní a řas a zajišťuje tak 

i určitou přirozenou odolnost takto modifikovaných 

materiálů vůči růstu těchto mikroorganizmů. 

Přes všechno voda stále zůstává médiem, 

které tyto organizmy potřebují pro svůj život. 

Také vzhledem k tomu, že tenkovrstvé omítky 

obsahují celou řadu substancí, které mohou 

plísně a řasy použít pro svůj růst, jsou do pastovitých 

omítek SGWT přidávány látky, tzv. 

biocidy, které tyto mikroorganizmy aktivně 

ničí a udržují tak povrch fasády čistý. 

Protože jsou biocidy rozpustné ve vodě 

a mohou tedy být ze systému vymývány, 

a protože se navíc bojem s mikroorganizmy 

spotřebovávají, mohou být v systému zkonzumovány 

ještě před skončením životnosti 

povrchové úpravy a výrobce tuto okolnost 

nemůže nijak ovlivnit. 

SGWT ale našla způsob jak vyřešit i tuto, do 

jisté míry a za určitých podmínek, nedokonalost 

biocidem chráněných produktů a od 

sezóny 2011 začíná zákazníkům nabízet 

omítku weber.pas topdry s unikátní technologií 

„weber topdry“, která řeší problém 

ochrany fasády proti růstu plísní a řas naprosto 

originálním způsobem. 

Zatímco dosud byla míra hydrofobity víceméně 

měřítkem kvality tenkovrstvé omítky, 

technologie „weber topdry“ naopak cíleně 

vytváří povrch výrazně hydrofilní. Takový povrch 

potom vodu nejenže neodpuzuje, ale je 

naopak vodou velmi dobře smáčen a voda 

se po něm velmi dobře rozlévá a velmi rychle 

odtéká. Výsledkem přítomnosti takto hydrofilní 

struktury je pouze minimální množství 

kapalné vody přítomné na povrchu omítky. 

Omítka weber.pas topdry je, díky použité 

„weber topdry“ technologii, navíc 

schopna tuto zbytkovou „mikrovrstvu“ vody 

do sebe vsát a na povrchu fasády se proto 

nevyskytuje voda v kapalné formě a plísně 

a řasy tak nemají médium ke svému růstu. 

Omítka weber.pas topdry je tedy díky 

tomuto originálnímu způsobu vysoce odolná 

proti růstu plísní a řas, aniž by pro boj s tímto 

fasádním znečištěním obsahovala jakýkoli 

biocid a zachovává si proto svou odolnost 

po podstatně delší dobu a zároveň je šetrnější 

k životnímu prostředí. 

Richard Křístek 

Saint-Gobain Weber Terranova, a.s. 


infoservis 

Veletrhy a výstavy 

11.–12. 3. 2011 

STAVÍME, BYDLÍME – 

UHERSKÉ HRADIŠTĚ 

Výstava – stavebnictví, vytápění, 

bydlení 

Uherské Hradiště, Klub kultury 

E-mail: povysilova@omnis.cz 

17.–19. 3. 2011 

STAVOTECH OLOMOUC 2011 

41. stavební a technický veletrh 

Olomouc, Výstaviště Flora 


17.–20. 3. 2011 

FOR HABITAT 2011 

18. veletrh bydlení, renovací 

a stavby 

Praha 9, PVA Letňany, 

Beranových 667 

E-mail: forhabitat@abf.cz 

www.forhabitat.cz 

17.–20. 3. 2011 

FOR GARDEN 2011 

5. veletrh zahradní architektury, 

nábytku a techniky 



E-mail: garden@abf.cz 

www.for-garden.cz 

17.–20. 3. 2011 

FOR GREENERY 2011 

1. veletrh veřejné a městské 

zeleně, mobiliáře a vybavení 



E-mail: garden@abf.cz 

www.for-greenery.cz 

25.–26. 3. 2011 

STAVÍME, BYDLÍME – 

ZNOJMO 

Výstava – stavebnictví, vytápění, 

bydlení Znojmo, Hotel Dukla 


29. 3.–1. 4. 2011 

AMPER 2011 

19. mezinárodní veletrh 

elektrotechniky a elektroniky 

Brno, Výstaviště BVV 

E-mail: amper@terinvest.com 

29. 3.–2. 4. 2011 

CONECO/ RACIO ENERGIA / 

CLIMATHERM 2011 

32. mezinárodní veletrh 

stavebnictví 

Slovensko, Bratislava, 

Výstavní a kongresové centrum 

Incheba 

E-mail: coneco@incheba.cz 

5.–8. 4. 2011 

MOSBUILD 2011 

Mezinárodní výstava 

stavebnictví a interiéru 

Rusko, Moskva, 

Expocentre and Crocus Expo 

E-mail: ite@a-print.cz 

www.mosbuild.com 

Odborné semináře 

a konference 

10. 3. 2011 

Stavby z přírodních materiálů 

Odborný seminář 

Praha 9, Lisabonská 2394/4 

E-mail: studio@studioaxis.cz 

www.studioaxis.cz 

15. 3.–24. 6. 2011 

Řízení a organizace 

bezpečnosti práce v podniku 

Distanční nadstavbové 

vzdělávání 

Praha 1, VÚBP, v.v.i., 

Jeruzalémská 9 

E-mail: 

neumannova@vubp-praha.cz 

16.–18. 3. 2011 

Příprava k autorizaci ČKAIT 

v oboru pozemních staveb 

Odborný seminář 

Praha 1, Nadace pro rozvoj 

architektury a stavitelství, ABF, 

Václavské nám. 31 

E-mail: 

podlesakova@abf-nadace.cz 

21. 3. 2011 

Zákoník práce (minimum 

znalostí) o zákoníku práce 

Seminář, Praha 1, VÚBP, v.v.i., 


E-mail: 

neumannova@vubp-praha.cz 

21.–23. 3. 2011 

Příprava k autorizaci inženýrů 

a techniků činných ve 

výstavbě 

Praha 2, Gradua-CEGOS, 

Karlovo nám. 7 

E-mail: gradua@gradua.cz 

21.–23. 3. 2011 

Oceňování stavebních prací 

Vzdělávací kurz pro rozpočtáře, 

kalkulanty, projektanty, investory 

manažery, pracovníky státní správy, 

pro které je znalost tvorby cen, 

rozpočtování a oceňování stavebních 

prací nezbytná znalost. 

Lektoři: Helena Kalivodová, 

Ing. Vítězslav Meloun 

Praha 10, Callida, s.r.o., 

Bohdalecká 25 

Cena: 13 200 Kč 

Absolvent obdrží osvědčení 

o absolvování kurzu 

E-mail: obchod@callida.cz 

www.callida.cz 

22.–25. 3. 2011 

Navrhování pasivních domů – 

Obálka budovy 


architektury a stavitelství, 


E-mail: 

iva.palaskova@pasivnidomy.cz 

22. 3.–27. 4. 2011 

Kurz pro energetické poradce 

3. základní vzdělávací kurz 

České Budějovice, City Center, 

F. A. Gerstnera 6 

E-mail: eccb@eccb.cz 

29. 3. 2011 

Bezpečné a zdravé pracoviště 

Seminář – pracovněprávní 

problematika 

Praha 1, VÚBP, v.v.i., 


E-mail: 

opletalova@vubp-praha.cz 

30. 3. 2011 

Příprava k autorizačním 

zkouškám ČKAIT 

Intenzivní kurz ke zkoušce 

Praha 9, 

Lisabonská 2394/4 



31. 3. 2011 

Inteligentní budovy 2011 

8. ročník konference 

o systémové 

integraci v budovách, 

investičních celcích 

a domácnostech 

Brno, Výstaviště BVV 

E-mail: pilna@stech.cz 

31. 3.–1. 4. 2011 

Navrhování pasivních domů – 

závěr 


architektury a stavitelství, 


E-mail: 

iva.palaskova@pasivnidomy.cz 

Projektové zakázky v IVITASu 

bude řídit Microsoft Dynamics NAV 

Společnost IVITAS, a.s., zabývající 

se projekční a konstrukční činností 

v oboru energetických zařízení, 

vybrala ve výběrovém řízení 

nový podnikový informační 

systém Microsoft Dynamics 

NAV s oborovým řešením pro 

projektově řízené společnosti 

BIZ4BuildIn od společnosti 

NAVISYS s.r.o. Základní 

22.–23. 3. se v Praze koná 

11. ročník konference „Obnova 

památek 2011 – Co s architekturou 

60. a 70. let 20. století“ 

S exkurzemi bude zaměřen na 

památkovou ochranu architektonických 

děl poválečného období 

včetně řešení autorských práv 

žijících autorů. Kromě významných 

osobností památkové péče 

vystoupí na konferenci legendy 

procesy v oblasti podnikové 

ekonomiky, financí, dodavatelsko-odběratelských 

vztahů 

a CRM budou pokryty v rámci 

ERP systému Microsoft 

Dynamics NAV. Plánování 

a řízení zakázek a projektový 

controlling řeší BIZ4BuildIn. 

Implementace bude zahájena 

v polovině března 2011. 

Obnova památek 2011 

české architektury prof. Šrámková 

(ČKD Na Můstku, vstup hl. 

nádraží v Praze), Ing. arch. Machoninová 

(Dům bytové kultury, 

Kotva) a prof. Masák (OD Máj 

v Praze, OD Ještěd v Liberci). 

Akci pořádáme spolu s ústředím 

NPÚ, FA ČVUT a ČNK ICOMOS. 

Informace a přihlášky: 



68 


Semináře Beton University 

Beton a lité potěry v podlahových 

konstrukcích 

Seminář řeší problematiku správného 

navrhování a provádění podlahových 

konstrukcí v pozemním 

stavitelství, včetně průmyslových 

podlah. V semináři budou zmíněny 

vhodné materiály pro nosné 

a podkladové konstrukce podlah. 

Dále budou uvedeny nejčastější 

poruchy nosných a podkladových 

vrstev podlah včetně jejich příčin 

a možného způsobu odstraňování. 

Termíny: 

24. 2. 2011: 

Děčín, Hotel Česká Koruna 

17. 3. 2011: 

Praha, TOP Hotel Praha 

14. 4. 2011: 

Ostrava, Club Hotel Harmony 

5. 5. 2011: 

České Budějovice, Hotel Malý Pivovar 

Seminář je určen pro: projektanty, 

stavební firmy, investory, 

stavební dozory, studenty, učitele 

a širokou odbornou veřejnost. 

Vložné: 200 Kč (sleva 50 % pro 

členy ČKA, ČKAIT a ČSSI; studenti 

a učitelé zdarma). 

Vědeckotechnická společnost 

pro sanace staveb a péči o památky 

– WTA CZ ve spolupráci 

s Kloknerovým ústavem ČVUT 

v Praze a FAST VUT v Brně pořádají 

jednodenní kvalifikační 

Bodové hodnocení v akreditovaných 

projektech celoživotního 

vzdělávání: ČKAIT – 1 bod, 

ČKA – 3 body. 

Betony a pohledové betony 

Seminář nabízí přehled konstrukcí 

objektů pozemních staveb, pro které 

je možno s výhodou navrhnout 

beton, včetně specifikací vhodného 

typu betonu pro tyto konstrukce. 

Dále bude součástí semináře 

použití betonu jako architektonického 

prvku – pohledové plochy, 

barevnost, včetně příkladů realizací. 

Termíny: 

19. 5. 2011: 

Brno, Hotel International 

Seminář je určen pro: architekty, 

projektanty, stavební firmy, investory, 

stavební dozory, studenty, učitele 

a širokou odbornou veřejnost. 

Vložné: 200 Kč (sleva 50 % pro 

členy ČKA, ČKAIT a ČSSI; studenti 

a učitelé zdarma). 

Bodové hodnocení v akreditovaných 

projektech celoživotního 

vzdělávání: ČKAIT – 1 bod, 

ČKA – 3 body. 

Sanace vlhkých staveb I 

Semináře v budově ČKAIT 

Česká komora autorizovaných 

inženýrů a techniků činných ve 

výstavbě, oblast Praha připravila 

pro autorizované inženýry 

a techniky v rámci celoživotního 

vzdělávání ČKAIT, odborné semináře 

OK ČKAIT Praha. Účast 

na seminářích je hodnocena 1 

kreditním bodem: 

Stavební zákon a koordinátor 

BOZP a z toho vyplývající 

souvislosti na staveništi 

9. 3. 2011 od 9.00 do 13.00. 

Hygienické předpisy ve výstavbě 

30. 3. 2011 od 14.00 do 18.00. 

Veřejné zakázky ve stavebnictví 

po provedených novelách. 

Soutěž o návrh. 

20. 4. 2011 od 14.00 do 18.00. 

Semináře Informačního centra 

ČKAIT: 

Statika. Navrhování svislých 

zděných konstrukcí podle Eurokódu 

6. 

Materiály firmy XELLA CZ 

pro zděné konstrukce, způsoby 

výpočtu. 

16. 3. 2011 od 9.00 do 13.00. 

kurz SANACE VLHKÝCH STA- 

VEB I. Kurz je zařazen do Projektu 

celoživotního vzdělávání 

ČKAIT s ohodnocením 1 bod. 

Cílem je seznámit účastníky se 

základními metodami diagnosticky 

vlhkých staveb a se způsoby 

sanace vlhkého zdiva. Na 

závěr obdrží účastníci osvědčení 

o absolvování tohoto kvalifikačního 

kurzu. 

Termín: 20. 4. 2011 od 8.30. 

Místo konání: 

Kloknerův ústav ČVUT v Praze, 

Tepelná technika. Hlavní závazné 

zákony pro oblast tepelné 

techniky, výpočty a veličiny, 

energetická náročnost budov, 

výpočty. 

6. 4. 2011 od 9.00 do 13.00. 

Přípravné semináře k autorizačním 

zkouškám ČKAIT 

Cílem dvoudenních kurzů je usnadnit 

žadatelům přípravu k autorizační 

zkoušce ČKAIT v oblasti 

závazných právních předpisů, 

které jsou nutné pro úspěšné 

absolvování obecné písemné 

části autorizační zkoušky. Přihláška 

on-line: www.ice-ckait.cz. 

Termíny: 22.–23. 3. 2011, 

10.–11. 5. 2011. 

Místo konání: budova ČKAIT, 

posluchárna, 1. patro, Sokolská 

15, Praha 2, 120 00. 

Organizační garant, přihlášky, 

další informace: Ivana Peřková, 

IC ČKAIT, tel: 227 090 213, 

fax: 227 090 222. 

E-mail: iperkova@ckait.cz, 

info@ckait.cz. 

Šolínova 7, 166 08 Praha 6. 

Kontakt: Vědeckotechnická společnost 

pro sanace staveb a péči 

o památky – WTA CZ, 

Novotného lávka 5, 

116 68 Praha 1, 

fax: 221 082 629. 

E-mail: wta@wta.cz. 

inzerce 


inzerce 

Životnost zateplovacích systémů 

Kongresové centrum, Zlín – autor Ing. Arch. Eva Jiřičná, s použitím zateplovacích systémů Baumit 

Vnější tepelně izolační kontaktní systémy 

(ETICS) jako hospodárné a technicky efektivní 

řešení se při rekonstrukcích i novostavbách 

osvědčují již od šedesátých let 20. století. První 

takové řešení bylo použito v Berlíně roku 

1957 a k masovému rozšíření této skladby 

obvodové konstrukce došlo v západní Evropě 

po první ropné krizi v roce 1973 a v českých 

zemích počátkem 90. let. Pomineme-li spíše 

extrémní případy několika havárií způsobených 

především vysoce lajdáckým provedením 

na stavbě, slouží zateplovací systémy 

v naprosté většině případů ke spokojenosti 

obyvatel i majitelů domů takřka beze změny 

dodnes. Pokud si však někdo položil otázku 

životního nebo renovačního cyklu tohoto 

technického řešení, nebyl schopen na ni najít 

uspokojivou odpověď. 

Největší vypovídající hodnotu k této problematice 

mají testy a dlouhodobá pozorování 

zateplovacích systémů prováděné od počátku 

60. let německým Fraunhoferovým Institutem 

pro stavební fyziku (Fraunhofer Institut 

für Bauphysik, IBP) v laboratořích, ve volných 

povětrnostních podmínkách a na téměř stovce 

reálných veřejně přístupných zateplených 

objektů, jejichž výsledky jsou v několikaletých 

periodách zveřejňovány, porovnávány a komentovány 

v tzv. Sděleních IBP (IBP-Mitteilung). 

Za zmínku stojí zejména tato zjištěná 

fakta a konstatování: 

Ač to zní paradoxně, při včasné a přiměřené 

údržbě kvalita zateplovacích systémů zůstává 

zachována a v dlouhodobém čase dokonce 

i roste. Pokud se vůbec kdy vyskytly nějaké zásadní 

nedostatky při zhotovování, musely být 

odstraněny ještě před dokončením stavby, protože 

ve sledované skupině víceméně nahodile 

vybraných objektů byly bezprostředně po dokončení 

zateplené fasády indikovány závažné 

zhotovitelské vady pouze v jednom případě 

(Neumarkt z počátku 70. let, trhlinky, které 

překvapivě zůstaly neošetřeny až do renovace 

fasády nátěrem na konci osmdesátých let). 

Při prvním periodickém dohledu v r. 1975 

bylo zcela v pořádku 60 % objektů, zbývající 

část vykazovala drobné vady jako např. 

jednotlivé malé trhlinky, výjimečně i puchýřky. 

Druhý dohled zjistil, že na zhruba polovině 

zateplených fasád nebyly provedeny žádné 

renovační práce, přičemž jejich kvalita nedoznala 

zásadních změn k lepšímu ani k horšímu, 

druhá polovina zateplených fasád byla 

opatřena novým nátěrem, jehož potřeba byla 

vyvolána především postupným znečištěním 

z ovzduší. Pokud se u této skupiny fasád vyskytovaly 

nějaké vady, došlo dodatečným 

nátěrem k jejich odstranění. 

Při třetím periodickém dohledu v r. 1995 

bylo konstatováno, že většina zateplovacích 

systémů, jejichž stáří mezitím dosáhlo 13–26 

let, byla v průběhu let 1x až 2 x renovována 

nátěrem, mnohé z toho pouze na základě 

subjetivního pocitu uplynutí morální a estetické 

životnosti fasády. Některé systémy byly 

renovovány provedením nové omítkové vrstvy, 

jeden pak dokonce dodatečným přidáním 

další vrstvy tepelného izolantu. Po těchto opatřeních 

bylo v r. 1995 zcela v pořádku 90 % 

sledovaných objektů. 

Po prohlídkách v r. 2005 bylo konstatováno, 

že všechny sledované zateplené fasády jsou 

v mnohem lepším stavu než kdykoli předtím, 

zatímco u referenčních nezateplených fasád 

se nadále objevují praskliny vyvolané stárnutím, 

dotvarováním a pohyby staveb. Nově se 

však ve stejný „historický“ okamžik, nezávisle 

na stáří a výrobci ETICS, začinají na fasádách 

objevovat řasy a mikroorganismy, zejména na 

plochách smáčených deštěm. Tento fakt lze 

vztáhnout k malé tepelné kapacitě povrchu zateplovacích 

systémů v kombinaci se změnami 

ve skladbě znečištění ovzduší, kdy po velkoplošném 

odsiřování uhelných elektráren došlo 

k výraznému poklesu kyselých dešťů. 

Přestože technické a legistaivní požadavky na 

uvádění jednotlivých komponentů ETICS na trh 

jsou v celé EU takřka shodné a skutečná kvalita 

výroby se v jednotlivých zemích nejspíše také 

neliší, je bohužel v ČR možné – nejen na základě 

většího množství informací z tuzemských 

staveb – konstatovat vyšší míru poruch ETICS 

bezprostředně anebo v krátké době po dokončení. 

Přičítat to lze především překotné organizaci 

a rychlému provádění staveb, popř. 

nekvalifikovaným a nezodpovědným zhotovitelům. 

Zhruba ve stejné době jako v Německu se 

i u nás objevilo znečištění ETICS řasami a mikroorganismy, 

což zejména u nás lze spojovat 

se změnami ovzduší, jak jsou např. snížení 

prašnosti a obsahu síry (odsíření elektráren), 

zvýšení obsahu dusíku (automobilová doprava, 

průmyslová hnojiva), změny mikroklimatu 

(větší podíl zeleně v bezprostřední blízkosti 

staveb, zavlažování a mulčování ploch v těsné 

blízkosti fasád), jakož i se změnami v architektuře 

samotné (malé přesahy říms a klempířských 

prvků, syté barevné odstíny s malým 

koeficientem tepelné odrazivosti apod.). Standardní 

periodická kontrola a údržba ETICS se 

sice v ČR zatím neprovádí stejně pečlivě a tak 

často jako v zahraničí, ale renovace ETICS se 

vyskytují již u nás a zřejmě i v kratším cyklu. 

Buďto jako oprava technických vad poměrně 

brzy po dokončení ETICS (obvykle do jednoho 

roku), ale již i kvůli pouhým změněným estetickým 

představám majitele objektu (změna barevnosti 

či členění fasády), ale i kvůli rostoucím 

nárokům na tepelně izolační vlastnosti. 

Pozitivní úlohu v osvětě a tlaku na kvalitu zateplování 

sehrála v době technicko-legislativního 

bezvědomí v ČR tzv. kritéria pro kvatitativní 

třídu A Cechu pro zateplování budov ČR. Ta 

byla velmi podobná u nás tehdy ještě nepoužívaným 

technickým požadavkům evropského 

řídicího pokynu pro zateplovací systémy 

70 


ETAG 004, který od začátku byl koncipován 

tak, aby zaručoval životnost zateplovacích 

systémů nejméně 25 let. Současná situace, 

kdy již každý nově certifikovaný zateplovací 

systém (ať už v národním, nebo v evropském 

systému ověřování shody) je u nás zkoušen 

a vyráběn v souladu s ETAG 004, umožňuje 

i u našich zateplovaných fasád předpokládat 

stejně dlouhou funkčnost a životnost jako 

v okolních zemích… 

Ing. Petr Lorenc, BAUMIT, spol. s r.o. 

5 

13 

4 

2 2 

3 

9 

4 

12 

7 

1 Baumit open fasádní desky 

reflect 

2 lepicí stěrka 

Baumit openContact 

3 sklotextilní síťovina 

Baumit openTex 

4 základní nátěr 

Baumit UniPrimer 

5 tenkovrstvá probarvená omítka 

Baumit NanoporTop 

6 lepicí kotva 

Baumit KlebeAnker 

7 Soklový profil ETICS 

8 Okapnička k soklovému profilu 

ETICS 

9 Rohový profil ETICS 

se síťovinou 

10 extrudovaný polystyren 

Austrotherm XPS TOP 

11 lepicí a stěrková hmota 

Baumit StarContact 

12 sklotextilní síťovina 

Baumit StarTex 

13 tenkovrstvá omítka 

11 

z barevných kamínků 

11 

Baumit MosaikTop 

14 fasádní hmoždinka 

15 

10 

15 hydroizolační stěrka Baumit 

BituFix 2K 

16 

16 ochrana hydroizolace 

– nopová fólie 

17 hydroizolace 

Baumit open Premium představuje v současné době tu nejlepší dostupnou variantu mezi zateplovacími systémy. Vyniká vysokou paropropustností všech vrstev 

tepelněizolačního systému, což přispívá k udržení příznivého mikroklimatu v interiéru. Ideální celek je dotvořen unikátní samočistící fasádou Nanopor, která budově 

propůjčí dlouhodobě krásný vzhled. 

SUSO_PR_185X82 18.2.2011 9:48 Str. 1 

inzerce 

Od obrázků v učebnici ke stavbě komínů aneb Soutěžní přehlídka řemesel SUSO očima účastníků 

Jubilejní 15. ročník soutěžní přehlídky řemesel SUSO má již tradičně za cíl prověřit dovednosti studentů stavebních oborů. Žáci 

druhých ročníků mají v rámci tohoto nekomerčního projektu možnost porovnat nejen svůj řemeslný um, ale i teoretické znalosti 

se studenty dalších škol. V soutěži pracují s materiály a postupy partnerských firem, jimiž jsou například firmy Wienerberger 

cihlářský průmysl, Xella CZ, KB - BLOK systém, Schiedel, LB Cemix, DeWALT a další. Firmy soutěž podporují rovněž formou 

různých školení i pro pedagogy, na nichž je seznamují s novými technologiemi v oboru. 

„Je to projekt, který má hlavu a patu. Je zajímavý, prospěšný a navíc se týká neprávem opomíjené části našeho školství,“ myslí si 

herec Jan Antonín Duchoslav, který je patronem soutěže SUSO. 

Spojení potenciálu talentovaných žáků a prověřených oborových společností má pro rozvoj řemesla značný význam – pro studenty 

navíc může být úspěch v soutěži vstupenkou k dobré práci v prestižní firmě. Už i samotný fakt, že byli na soutěž vybráni svou 

školou, je pro mladé řemeslníky motivující. „Je samozřejmě příjemné vědět, že nás učitelé vnímají jako schopné obstát 

v konkurenci ostatních škol. Práce v soutěži je zajímavá. Hlavně proto, že pracujeme s materiály, které jinak známe ze školy jen 

z obrázků,“ řekl Jan Semerád ze SOŠ a SOU řemesel Kutná Hora, který se zúčastnil se spolužákem Jakubem Uhlířem únorového 

postupového kola v Lysé nad Labem v oboru zedník. 

Motivací předvést v soutěži co nejlepší výkon je pro studenty nejen postup do finálového 

kola, jež se uskuteční ve dnech 21. – 23. září 2011 během stavebního veletrhu FOR ARCH 

v Pražském veletržním areálu Letňany, ale i zájem přihlížejících návštěvníků. Jelikož je však 

soutěž limitovaná časově, na trému před publikem není prostor. „Vnímat okolí nemáme při 

práci čas. Ale je fajn slyšet občas pochvalnou poznámku. Kdyby byla možnost zúčastnit se 

znova, určitě bychom do toho šli. Je to skvělá zkušenost,“ shodli se mladí truhláři Lukáš Vlk 

a Tomáš Kalerta ze Střední školy umělecké a řemeslné v Praze 5. 

1 

14 

8 

17 

6 

Další informace o tomto zajímavém projektu získáte na www.suso.cz. 

Foto: archiv ABF 


firemní blok 

Nové krajské ředitelství Lesů ČR 

ve Zlíně s materiály FERMACELL 

Ačkoli to na nové budově Krajského 

ředitelství Lesů České republiky ve 

Zlíně není na první pohled viditelné, 

koncipována je jako dřevostavba. 

Své výhody na ní uplatňují i sádrovláknité 

materiály FERMACELL. 

Objekt se začal stavět v závěru roku 

2009 a dokončen byl v prosinci 

roku 2010. Náklady na výstavbu se 

pohybovaly ve výši 20 milionů Kč. 

Autorem architektonické části jsou 

akad. arch. Milan Navara a Ing. 

Karel Černín ze zlínské společnosti 

Studio 97 A s.r.o. Generálním 

dodavatelem byla firma Pozimos 

Zlín, realizaci opláštění deskami 

FERMACELL zajišťovala firma Fermacell 

Expert, společnost SANA 

Vladimír Nášel s.r.o. 

Organický obloukovitý tvar dvoupodlažního 

objektu zlínského Krajského 

ředitelství Lesů ČR vychází 

z osazení do krajiny přesně po 

vrstevnici, čímž bylo dosaženo 

zpřístupnění obou podlaží přímo 

z terénu. Takto vznikla vstupní hala 

v obou podlažích – jedna především 

pro pěší ze severu, druhá (o patro 

výš) z jihu. Vzhledem k orientaci 

hlavního průčelí na severozápad 

byla s ohledem na oslunění navržena 

celoprosklená fasáda s preferovaným 

cílem navázat maximální 

vizuální kontakt s okolím. Jižní 

a jihovýchodní část objektu naopak 

využívá kontaktu s krajinou – v zářezu 

do terénu jsou parkovací stání 

a garáže pro personál. 

Objekt je rozdělen na dva funkční 

celky – administrativní a obytnou 

část. Obytnou část v 1.NP tvoří inspekční 

byt se samostatným dvoulůžkovým 

pokojem, kuchyňským 

koutem a hygienickou buňkou. Administrativní 

část je tvořena v 1.NP 

především kancelářemi vedení KŘ 

se sekretariátem, dále se v horním 

podlaží nachází zasedací místnost 

a její zázemí, vstupní hala pro pěší 

a hygienické zázemí s úklidovou 

místností. V 1.PP se nacházejí kanceláře 

jednotlivých zaměstnanců, 

archiv a příslušenství. 

Konstrukční systém 1.PP využívá 

tradiční zděnou technologii, 

kombinovanou s monolitickou. 

1.NP je dřevostavba – obvodové 

a vnitřní stěny tohoto podlaží jsou 

tvořeny rámem z hoblovaných 

sušených konstrukčních hranolů 

třídy SA. Rám je oboustranně 

opláštěn sádrovláknitými deskami 

FERMACELL 12,5 mm. Opláštění 

ze sádrovláknitých desek je 

k dřevěným rámům připevněno 

ocelovými sponkami délky min. 

45 mm, rozteč sponek je 50 mm. 

Obvodové a vnitřní stěny se podílejí 

na zajištění prostorové tuhosti 

a stability objektu, a proto musely 

být ztužující stěny důkladně připevněny 

ke stropní konstrukci. Prostorovou 

tuhost stavby významně 

ovlivnilo i použití desek FERMA- 

CELL, které charakterizují výborné 

mechanické vlastnosti a stabilita 

▲ Krajské ředitelství Lesů České republiky ve Zlíně – vizualizace 

▲ Krajské ředitelství Lesů České republiky ve Zlíně – foto z výstavby 

konstrukcí. Oběma systémům 

slouží společná severozápadní 

fasáda přes obě podlaží, tvořená 

polostrukturálním hliníkovým 

rámem. Viditelné neprosklené 

fasády objektu zatepluje vnější 

kontaktní systém z minerální 

vlny s provětrávanou mezerou 

s dřevěným obkladem z velkoformátových 

překližek. ■ 

POROTHERM se zelenou energií z pilin 

Vysoké úspory energie a k tomu 

ekologický přístup k přírodě nabízí 

značka cihel POROTHERM. A to 

díky pilinám, které se při výrobě 

cihel přidávají do výrobní směsi. 

Právě piliny totiž dokáží zlepšit 

tepelněizolační vlastnosti cihel, 

což stavebníkům umožňuje ušetřit 

část nákladů na topení po celou 

dobu životnosti domu. Spolu s tím 

piliny coby obnovitelný zdroj energie 

snižují nároky na množství zemního 

plynu potřebného pro samotný 

výpal cihel. Zemní plyn byl přitom 

také zvolen s ohledem na přírodu. 

Ve speciální směsi hlín, z níž se cihly 

vyrábějí, tvoří podíl přidávaných 

pilin přibližně 25 % z celkového 

objemu. Při výpalu piliny vyhoří 

a uvnitř cihelné masy vzniknou 

na jejich místě typické miniaturní 

dutinky. V nich zůstane uzavřen 

suchý vzduch, který se chová jako 

velmi dobrý izolant. Díky tomu se 

snižuje tepelná vodivost cihelného 

materiálu a podstatně se omezí 

úniky tepla zdivem. 

Do výrobní směsi se přidávají piliny 

vzniklé při výrobě řeziva. Protože 

důležitou roli hraje jejich stejná 

velikost, prosívají se na speciálním 

velmi jemném sítu. Tím se zaručí 

vznik stejnoměrných pórů u všech 

typů cihel POROTHERM. Piliny jsou 

přitom do směsi přidávány v takovém 

množství, aby vznikl vyvážený 

vztah mezi požadavky na pevnost 

výrobku, tepelněizolační vlastnosti 

a řízení procesu vypalování. ■ 

72 


inzerce 

Inovace ve výrobě dlažebních desek: 

BERLÍNSKÁ DESKA PLUS 

■ s hloubkovou ochranou proti znečištění 

■ řešení pro spokojenost městského 

zastupitelstva a občanů 

■ finanční i časová úspora při údržbě 

města 

V Berlíně, Vídni, Praze nebo kdekoli jinde: 

kvůli žvýkačkám, špíně a skvrnách na ulicích, 

cestách a náměstích se rozčilují v podstatě 

všichni. Čištění je namáhavé, drahé 

a velkou zátěží pro města i obce. Ale jde 

to také jinak, říká společnost Godelmann. 

Specialisté na dlažby a desky to účinně dokazují 

s nově vyvinutým produktem BERLÍN- 

SKÁ DESKA PLUS . PLUS znamená čistotu, zatížitelnost 

a drsnost s vícero možnostmi volby, 

princip je použitelný na jiné typy dlažeb. 

Základní výhodou je odolnost vůči nečistotám 

díky osvědčené hloubkové ochraně 

DUROSAVE EXTRA. S ní získá jádrový 

a lícní beton chemicko-fyzikální ochranu. 

V dodatečném zušlechťovacím procesu se 

nanáší transparentní UV-povrstvení ve dvou 

vrstvách, které je nerozlučně spojené s povrchem. 

Efekt: snižuje lepivost žvýkačky 

k povrchu; olej, benzín, tuk a trus zůstávají 

na povrchu, lze je výrazně rychleji a lehčeji 

odstranit, a to při delších intervalech čištění. 

Inovace tak dlouhodobě zajistí atraktivitu 

a hodnotu povrchu desky pro majitele, investory 

a uživatele. Druhou výhodou desek 

je, že jsou absolutně komfortně schůdné. 

Dle externího osvědčení o zkoušce je dána 

hodnota SRT ≥ 60 požadovaná pro odolnost 

vůči skluzu dle DIN 32984 v plném 

rozsahu. 

S ohledem na dláždění v Berlíně a ve spolkové 

zemi Brandenburg k tomu zvýšil výrobce 

pevnost tahu v ohybu desek. Optimalizace 

o 20 procent na současných 66 N/mm 2 

se příznivě projeví na zatížitelnosti. 

Vylepšená se ukazuje také optická hodnota, 

základní hodnotu pro typ BERLÍNSKÁ 

DESKA PLUS dodává zrnění kamene „Diabas“ 

v lícním betonu odolném vůči obrusu. S takzvaným 

„zeleným kamenem“ a pomocí 

jemného speciálního broušení vzniká drsný 

a líbivý povrch. 

Godelmann vyrábí produkt BERLÍNSKÁ 

DESKA PLUS přesně dle požadavků typických 

pro tento region. Jedná se o diagonální vazbu 

s čtvercovými deskami (35 x 35 x 5 cm) 

a biskupskými čepicemi, na objednávku 

také v jiných rozměrech a tloušťkách. Dalšími 

komponenty systému jsou malé čtvercové 

desky stejně tak rohové desky. Výrobce 

Godelmann myslel důsledně dál, takže 

čištění tímto způsobem již není nutné 

tato novinka je ideálně kombinovatelná 

s betonovými XXL deskami stejných vlastností. 

Také ve Vídni již patří plošné systémy 

s hloubkovou ochranou od Godelmanna 

k obrazu města. V německém hlavním městě 

v současné době probíhá projekt pod 

trhem „Wochenmarkt“ na místě zvaném 

„Schöneberger Winterfeldtplatz“ jako prezentační 

plocha. 

Snadno se čistí, zatížitelný, drsný: BERLÍN- 

SKÁ DESKA PLUS je speciálně vyvinuta pro 

čisté dopravní plochy. 

Foto: Godelmann 

Pro další otázky: 

GODELMANN CZ, s.r.o. 

Pod Vinicemi 931/2 

301 00 Plzeň 

tel.: 377 534 222, 223 

e-mail: info@godelmann.cz 

www.godelmann.cz 

před deštěm 

po dešti 

Schöneberger Winterfeldtplatz 


v příštím čísle 

04/11 duben 

74 

Tématem dubnového čísla časopisu 

jsou mostní stavby. Příspěvky 

budou prezentovat zajímavé návrhy 

i realizace nových silničních 

a železničních mostů v ČR i některá 

zahraniční díla. Seznámíme 

se s technologiemi obnovy 

historických mostních konstrukcí, 

ale např. také s ochranou těchto 

staveb proti destrukci vlivem 

povodní. 

Číslo 04/11 vychází 5. dubna 

ediční plán 2011 



časopis 

Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR 

ediční plán 2011 


pozice na trhu 



časopis 

Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR 



pozice na trhu 

předplatné 

Celoroční předplatné (sleva 20 %): 

544 Kč včetně DPH, balného 

a poštovného 

Objednávky předplatného 

zasílejte prosím na adresu: 

EXPO DATA spol. s r.o. 

Výstaviště 1, 648 03 Brno 

(IČO: 44960751, 

DIČ: CZ44960751, 

OR: Krajský soud v Brně, 

odd. C, vl. 3809, 

bankovní spojení: ČSOB Brno, 

číslo účtu: 377345383/0300) 

Jana Jaskulková 

Tel.: +420 541 159 369 

Fax: +420 541 153 049 

E-mail: jaskulkova@expodata.cz 

Předplatné můžete objednat 

také prostřednictvím formuláře 

na www.casopisstavebnictvi.cz. 

časopis 

Stavebnictví je členem 

Seznamu recenzovaných 

periodik vydávaných 

v České republice* 

*seznam zřizuje 

Rada pro výzkum a vývoj vlády ČR 

Kontakt pro zaslání edičního plánu 2011 a pozice na trhu v tištěné nebo elektronické podobě: 


tel.: +420 541 159 369, fax: +420 541 153 049, e-mail: jaskulkova@expodata.cz 

Ročník V 

Číslo: 03/2011 

Cena: 68 Kč vč. DPH 

Vydává: EXPO DATA spol. s r.o. 

Výstaviště 1, CZ-648 03 Brno 

IČ: 44960751 

Redakce: Sokolská 15, 120 00 Praha 2 

Tel.: +420 227 090 500 

Fax: +420 227 090 614 

E-mail: redakce@casopisstavebnictvi.cz 


Obchodní ředitel vydavatelství: 

Milan Kunčák 

Tel.: +420 541 152 565 

E-mail: kuncak@expodata.cz 

Šéfredaktor: Mgr. Jan Táborský 

Tel.: +420 602 542 402 

E-mail: taborsky@casopisstavebnictvi.cz 

Redaktor: Petr Zázvorka 

Tel.: +420 728 867 448 

E-mail: zazvorka@casopisstavebnictvi.cz 

Redaktor odborné části: 

Ing. Hana Dušková 

Tel.: +420 227 090 500 

Mobil: +420 725 560 166 

E-mail: duskova@casopisstavebnictvi.cz 

Inzertní oddělení: 

Vedoucí manažer: 

Daniel Doležal 

Tel.: +420 602 233 475 

E-mail: dolezal@casopisstavebnictvi.cz 


Tel.: +420 541 159 369 


Hana Kovářová 

Tel.: +420 602 738 832 

E-mail: kovarova@casopisstavebnictvi.cz 

Redakční rada: Ing. Rudolf Borýsek, 

Ing. Václav Matyáš, Ing. Jana Táborská, 

Ing. Michael Trnka, CSc. (předseda), 

Ing. Svatopluk Zídek, Ing. Lenka Zimová, 

doc. Ing. Štefan Gramblička, Ph.D. 

Odpovědný grafik: Petr Gabzdyl 

Tel.: +420 541 159 374 

E-mail: gabzdyl@expodata.cz 

Předplatné: Jana Jaskulková 

Tel.: +420 541 159 369 

Fax: +420 541 153 049 


Tisk: Česká Unigrafie, a.s. 

Náklad: 32 700 výtisků 

Povoleno: MK ČR E 17014 

ISSN 1802-2030 

EAN 977180220300501 

Rozšiřuje: Mediaprint & Kapa 

© Stavebnictví 

All rights reserved 

EXPO DATA spol. s r.o. 

Odborné posouzení 

Teoretické články uveřejněné v časopise Stavebnictví 

podléhají od vzniku časopisu odbornému posouzení. 

O tom, které články budou odborně posouzeny, 

rozhoduje redakční rada časopisu Stavebnictví. Recenzenty 

(nezávislé odborníky v daném oboru) rovněž 

určuje redakční rada časopisu Stavebnictví. Autoři 

recenzovaných článků jsou povinni zohlednit ve svých 

příspěvcích posudky recenzentů. 

Obsah časopisu Stavebnictví je chráněn autorským zákonem. 

Kopírování a šíření obsahu časopisu v jakékoli podobě 

bez písemného souhlasu vydavatele je nezákonné. Redakce 

neodpovídá za obsah placené inzerce, za obsah textů externích 

autorů a za obsah zveřejněných dopisů.

Cena 40 Kč 

® ® 

CECH TOPENÁŘŮ A INSTALATÉRŮ ČR – AUTORIZOVANÉ SPOLEČENSTVO 

Plánujte s námi! 

Nejnovější trendy ve stavebnictví, 

úsporách energií a interiéru 

16. mezinárodní 

stavební veletrh 

2011 

12.–16. 4. 2011 

Brno – Výstaviště 

www.stavebniveletrhybrno.cz 

12. mezinárodní 

veletrh technických 

zařízení budov 

Mezinárodní 

veletrh bydlení 

Reklamní partner: 

Hlavní mediální partner: 

Mediální partneři: 

ČASOPIS PRO TEPELNOU TECHNIKU A INSTALACE

Baumit 

open Premium 

Prvotřídní 

zateplení 

Baumit open Premium 

Baumit open Premium představuje v současné době tu nejlepší dostupnou variantu 

mezi zateplovacími systémy. Vyniká vysokou paropropustností všech vrstev zateplovacího systému, což přispívá 

k udržení příznivého mikroklimatu v interiéru. Ideální celek je dotvořen unikátní samočisticí povrchovou úpravou 

NanoporTop, která vašemu domu propůjčí dlouhodobě krásný vzhled. 

■ Fasáda, která nezestárne 

■ Prodyšné zateplení 

■ Dokonalá tepelná izolace 

www.baumit.cz 

Nápady s budoucností

Å¾ivotnÃ­ cyklus staveb - Äasopis stavebnictvÃ­

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?

Å¾ivotnÃ cyklus staveb - Äasopis stavebnictvÃ