Almanach (.pdf) - Gymnázium a Střední odborná škola

Jiří Smitka
Mgr. Jiří Smitka nyní působí jako zástupce ředitele
Státního archivu v Praze. Studium na gymnáziu úspěšně
dokončil roku 1997. V následujícím rozhovoru se s námi
podělil o své zážitky a zkušenosti.
Co se Vám jako první vybaví, když slyšíte pojem
Gymnázium Rokycany
Asi mládí. Mně se na Gymplu v Rokycanech moc líbilo
a někdy bych byl i rád, kdyby se dalo otočit kolečkem času a
třeba se to alespoň na chvilku vrátilo.
Nyní pracujete jako zástupce ředitele ve Státním archivu v Praze. Bylo po Vás gymnázium
správnou volbou nebo byste dnes raději volil jinou školu
Určitě nevolil. Archivnictví samo o sobě je specifický obor, v podstatě ta profilace ve vzdělání se utváří
až na vysoké škole. Vzhledem k mé manuální šikovnosti bylo gymnázium asi jediná rozumná volba.
Studium je zde osmileté nebo čtyřleté. Jaké jste studoval Vy
Tak to je strašně zajímavé, protože já jsem studoval sedmileté. Když jsem šel v roce 1990 na gympl, tak
jsme byli úplně první ročník víceletého gymnázia. Jelikož ještě nebyla povinná devítka, tak já jsem studoval
tři roky (6., 7., 8. třída) a pak klasické čtyři gymnaziální roky, takže sedm let.
Střední škola je pro lidi obvykle nejlepší etapou mládí. Jaký zážitek na této škole Vám nejvíce
utkvěl v paměti
Z těch nejsrandovnějších zážitků se mi asi nejvíce vybaví, jak jsme na biologické exkurzi vyhasili hasicí
přístroj a byl z toho obrovský průšvih. Jestli tam ještě učí paní doktorka Mayerová, tak jí pozdravujte a
vyřiďte, že mě ten hasicí přístroj dodnes mrzí. Musím jí říct ke cti, že za tím udělala tlustou čáru a zachovala
se velmi férově.
Vybaví se Vám i nějaká špatná vzpomínka Můžete nám ji popsat
Tak já myslím, že samozřejmě nic není černobílé. I na gymplu byla spousta takových věcí, které se
člověku úplně nelíbily. Časem člověk na ty špatné vzpomínky zapomene a ani na ně vzpomínat nechce,
takže já vzpomínám jenom na to dobré. Konkrétně mě nic špatného ani nenapadne.
Připravilo Vás gymnázium na vysokou školu dostatečně
Rozhodně ano. Gympl člověka hodně naučí komunikovat s lidmi. My jsme navíc měli paní doktorku
Ježkovou a ty její semináře a hodiny byly prostě výborné. To je člověk, na kterého vzpomínám (vedle naší
třídní učitelky, paní Blanky Ježkové) a který mi hodně pomohl a nastartoval do života.
Byl jste během studia rozhodnutý, že chcete pracovat ve státním archivu Kdy jste si to prvně
uvědomil
Nebyl. V podstatě jsem o tom ani nevěděl. Když jsem se definitivně rozhodoval, tak jsem měl dvě
volby. Určitě jsem věděl, že chci studovat historii. Hledal jsem ten druhý obor, takže jsem dělal přijímačky
na historii-němčinu a na historii-archivnictví. Pro historii-archivnictví jsem se rozhodl hlavně proto, že jsem
chtěl na kolej. Na historii-němčinu jsem udělal přijímačky v Plzni, takže kdybych tam dále studoval, na kolej
bych nešel.