Almanach (.pdf) - Gymnázium a Střední odborná škola

Jaký byl Váš nejoblíbenější předmět a měl některý z Vašich učitelů vliv na Vaše rozhodnutí
stát se pedagogem
Vedle matematiky jsem měla ráda i fyziku. Byla jsem po dlouhé době studentem, který maturoval
z fyziky jako z volitelného předmětu. Vyučující a náš třídní profesor Vonásek se těšil, jak budu před
maturitní komisí předvádět pokus. Vše jsem sestavila, ale bohužel nic nefungovalo. Dlouho jsme oba
hledali chybu, až jsme zjistili, že v budově vypadl proud. Maturitní komisi jsme sice pobavili, ale
„představení“ se nekonalo.
Jak jsem se již zmínila, rozhodnutí stát se pedagogem vzniklo daleko dříve, ale v průběhu studia
jsem se v tomto přání jenom utvrdila. Moji spolužáci na srazech vzpomínají na to, jak vyučující
matematiky občas hodil směrem k mojí lavici křídu se slovy: „Odcházím, pokračuje Vaňková“. Tak
jsem vlastně získávala první pedagogické zkušenosti.
Setkala jste se během studia s někým, kdo po studiu postupnou prací dosáhl podobné pozice,
jakou dnes zastáváte Vy
Dříve pokračovalo jen málo studentů na vysoké škole. Ale je těžké říct, kdo byl úspěšný. Úspěšnost
není jen dobře placená práce či významná funkce, úspěšní jsou ti lidé, kteří svou práci vykonávají rádi a
dobře. Pokud chcete přesto někoho z mých spolužáků jmenovat, uvedu například JUDr. Karla Klímu,
který je vysokoškolským profesorem, byl proděkanem na Právnické fakultě a nějakou dobu zastával
funkci prorektora Západočeské univerzity. Vzpomínám na studentské soupeření, kdy on byl dobrý na
jazyky a já na matematiku. Dále bych mohla jmenovat Hanu Doulovou z Plzně. Přála si stát se herečkou
a skutečně se dobrou herečkou stala.
Jakou vysokou školu jste po studiu gymnázia absolvovala. Jak jste si dál zvyšovala
kvalifikaci a napomohla tak výkonu Vašeho nynějšího povolání
Původně jsem si myslela, že si podám přihlášku do Plzně pedagogickou fakultu, kam by mě vzali
bez přijímacích zkoušek. Ale můj tehdejší pan učitel Sobotka mi řekl, že bych měla vyzkoušet něco
vyššího z hlediska studie matematiky, a proto jsem se přihlásila na matematicko-fyzikální fakultu
v Praze. Studovala jsem pořád. Již během studia jsem začala učit na gymnáziu v Berouně. Věděla jsem,
že je třeba si nějaké věci dostudovat. Po vysoké škole jsem začala učit na Gymnáziu na Mikulášské
náměstí v Plzni. Ale začala jsem učit i na pedagogické fakultě fyziku. Byla možnost si doplnit studium,
při čemž jsem získala titul PaeDr. Poté jsem začala studovat Karlovu Univerzitu v Praze, kde jsem
získala další titul CSc. Studium bylo 5-ti leté, ale kvůli mé rodině jsem stihla studium již za tři roky.
Poté jsem absolvovala ještě habitaliční řízení, kde jsem získala poslední titul Doc.
Učíte na vysoké škole matematiku. Zhodnoťte prosím úroveň výuky a připravenost studentů
středních škol, přicházejících na vysokou školu. V čem se jejich zvládnutí problematiky liší od
připravenosti maturantů z doby, kdy jste maturovala Vy
Rozdíly jsou, ale rozhodně si nemyslím, že dnešní studenti jsou horší. Jsou jiní a myslím si, že umí
řadu věcí, které tehdejší studenti neuměli. Hlavně co se týče výpočetní techniky. Když jsem studovala
já, vše jsme měřili pomocí logaritmického pravítka a poté jsem byla jedna z mála, která vlastnila
kalkulačku, kterou mi přivezl strejda ze zahraničí. Ve výuce programování jsme vše donesli na
Malostranské náměstí, kde byl počítač umístěn ve 3 místnostech, kam jsme mohli jen v bílých pláštích.
To je pro dnešní mladé lidi nepředstavitelné. Dnešní studenti mají oproti nám i větší přehled o světě a
umí se v prostředí pohybovat. Ale změnil se i vztah k profesorům na školách.
Vypracováno na základě rozhovoru s paní Janou Coufalovou, děkankou pedagogické fakulty
Západočeské univerzity v Plzni.
Vypracovali: Michaela Stáňová
Jiří Svoboda
>>> zpět na rozhovory