Almanach (.pdf) - Gymnázium a Střední odborná škola

Na internetu jsme o tobě zjistili pikantnost, že jsi se nechal kvůli vysokému počtu absencí
vyhodit z VŠ. Co je na tom pravdy
Ano, to je pravda. Dokonce je to ještě vtipnější, já jsem se nechal z práv vyhodit tentokrát už
podruhé. Jsem asi jediný člověk, kterého vyhodili z plzeňských práv, a na to jsem náležitě hrdý –
samozřejmě v kontextu, jak ta škola nakonec skončila. Samozřejmě, že to byla blbost. V obou dvou
případech to bylo tak, že jsem studoval při práci, a v nějaké fázi se toho v té práci nahrnulo hodně a já to
přestal zvládat. Na plzeňských právech jsem skončil právě v době, kdy jsem nastoupil na Broumovsko a
myslel jsem si, že to v pohodě zvládnu. Vezmu si tři týdny volno a doučím se to. Jenže přece jenom,
Broumovsko je přes půlku republiky daleko, takže jsem to nestíhal, a jelikož mi chyběly kredity , do
páťáku už jsem se nedostal. No a letos v létě se mi podařilo úplně to samé tady na pražských právech.
Ovšem tentokrát jsem postoupil pouze do třeťáku. Nicméně se stále nevzdávám, mám kapitalistický
závazek, že do padesáti let si ty práva dodělám. V obou dvou případech jsem měl docela dobré studijní
výsledky, v Plzni jsem měl vyznamenání a červený diplom, tady v Praze teda ne, to jsem měl i nějaké
trojky, ale celkově myslím, že dobrý. Ale v letním semestru v tom třeťáku jsem dělal na zrušení
vyvlastňovacích paragrafů, které znemožňují, aby lidem, kteří jsou ohroženi těžbou uhlí, někdo sebral
dům. Nám se to podařilo protlačit do Poslanecké sněmovny, kde nám to schválili. Takže mi to za to
stálo. Rozhodně tahle moje práce je pro mě důležitější než studium. Právo jsem se rozhodl dělat, abych
mohl účinněji chránit životní prostředí, takže kvůli tomu nějak nepláču.
Mohl bys nám ještě jednou upřesnit náplň tvé práce, v čem přesně spočívá, atd.
Tak konvenční představa toho, co tady v Greenpeace děláme, je, že se leze po střechách úřadů
vlády a po komínech. Ale ve skutečnosti to tak úplně není. Většina lidí na té pozici, na které jsem tady
já (tj. vedoucí kampaně), naopak neleze nikdy a nikam. Jsme tu více méně na expertní nikoli akční
práce. V důsledku toho, že jsem se dlouhá léta věnoval jeskyňářství a výškovým pracím, tak to tady
kombinuji. Vedu energeticko-klimatickou kampaň, což v praxi znamená, že se snažím zabránit
rozšiřování severočeských hnědouhelných dolů. V letošním roce jsme přebrali i severní Moravu,
Slezsko, takže pomáháme lidem i v Karviné, kde se mají také bourat nějaké domy kvůli uhlí. Zároveň se
snažím prosadit rozumnou energetickou koncepci pro ČR, která by nepočítala ani s uhlím ani s jádrem.
To jsou mé cíle. Pokud jde o prostředky, tak naprostou většinu času trávím u počítače a píšu nějaké
texty do médií nebo si dopisuji s nějakými lidmi, kteří o těchto věcech, které se snažíme změnit,
rozhodují – poslanci, úředníci, lidé z ministerstev..Velkou část času věnuji pomoci lidem, kteří žijí
v ohrožených lokalitách. Jsou pod tlakem úřadů, které většinou pomáhají spíše společnostem, i když by
měly spíše chránit lidi. Občas si vezmu sako a jdu do televize. To ale není moc časté. Dvakrát či třikrát
za rok si na sebe vezmu overal a vylezu si na nějaký ten komín nebo střechu úřadu vlády. To děláme
pouze v situaci, kdy máme pocit, že to může ty lidi, kteří o tom rozhodují, nějak posunout dopředu.
Na Greenpeace mi připadá skvělé, že to je organizace, která dokáže změnit věci mezinárodně.
Opravdu velké problémy současného světa jsou samozřejmě globální. My tady v Čechách si v podstatě
žijeme docela skvěle, i když mě spousta věcí štve, a myslím si, že by se dala dělat lépe, tak pokud to
srovnáme se situací v jihovýchodní Asii nebo i v Jižní Americe, tak si tady opravdu žijeme jak prasata
v žitě. S tím, co se děje mimo ČR, mimo Evropu, člověk tady může udělat velmi málo. A právě
organizace jako Greenpeace nebo v oblasti lidských práv Amnesty International umožňují člověku, aby
svým malým dílkem měnil ty podstatné věci i na globální úrovni. Zrovna ty severočeské doly jsou
z hlediska ochrany klimatu a ŽP docela významným problémem.
Co pro tebe byla největší inspirace v době tvého studia nebo i později Víme o tobě, že píšeš
i blogy, jak jsi se k tomu dostal Uvažoval jsi někdy o práci v zahraničí nebo dokonce o
přestěhování se do ciziny
Velký vliv na mě měl skaut, takže můj vztah k přírodě byl ovlivněný tím, že jsem v ní trávil docela
dost času. Potom samozřejmě punk, který mi dal impuls, že se světem je něco špatně a je zapotřebí
s tím něco dělat. Myslím, že ten impuls byl docela důležitý. Je pravda, že kdybych se hodně snažil, tak
bych asi mohl v nějaké zahraniční firmě pracovat, i když moje angličtina (navzdory tomu, že už ji
používám přes 20 let) je naprosto strašlivá. Ale v zásadě jsem spokojený tady. Práce ve firmě mě ani
moc neláká, dá se říct, že korporace nemám rád. A až jednou v Greenpeace skončím, tak si spíš dokážu
představit, že bych se začal věnovat environmentálnímu právu – ať už znova jako státní úředník nebo
třeba jako advokát. Psaní blogů je v podstatě součást mojí práce, o věcech, které tu děláme, je dobré