Almanach (.pdf) - Gymnázium a Střední odborná škola

Další důležitou událostí v životě školy se stalo zestátnění gymnázia a v únoru 1907 převzal školu
stát s tím, že náklady na provoz školy neslo dále město. V obsahu výuky se gymnázium pozvolna
orientovalo ne reálnou, nikoliv klasickou podobu.
A co tvořilo obsah činnosti žáků i profesorů mimo výuku Tělesná výchova byla zpestřována
bruslením na tzv. Děkanském rybníčku, koupáním pod splavem nebo v městských lázních, míčovými
hrami na hasičském cvičišti. Čas od času se uskutečnila i výuka veslování na Boreckém rybníce. Ve
výkazech se vedly záznamy o schopnostech žáků umět bruslit, plavat, jezdit na kole či koni, lyžovat,
veslovat a střílet. V době před první světovou válkou byla do osnov zařazena cvičení ve střelbě.
Za nejlepší způsob doplnění výuky byly považovány vycházky – během nich žáci pozorovali pohyb
Slunce, seznamovali se s flórou, faunou a horninami, prováděli prostorovou a místopisnou orientaci
a trigonometrická měření, učili se základům dendrologie a seznamovali se s kulturními a historickými
památkami města. Třídy navštěvovaly divadelní představení v Plzni. Školní výlety byly původně
jednodenní, výjimečně pak třídenní.
Až do války byl průměrný počet žactva 180. První maturitní zkoušky proběhly v roce 1906, a to
v květnu písemné z latiny, řečtiny, češtiny, matematiky a němčiny, ústní pak v červenci. Z prvních 13
maturantů prospělo 5 s vyznamenáním, 3 nebyli k maturitě připuštěni. O náročnosti studia na gymnáziu
svědčí i to, že ze 45 žáků primy jich dokončilo pouze 13. Škola byla každoročně cílem několika inspekcí
školní rady, dobové zápisy nemají vážnější námitky proti úrovni a organizaci vyučování. Pozitivním
stimulem pro práci učitele bylo uplatňování platové a společenské hierarchie, dělící pedagogy na
profesory, skutečné učitele, zatímní profesory, suplenty, asistenty, výpomocné a vedlejší učitele. Toto
dělení přetrvalo s nepatrnými úpravami až do první republiky.
Období první světové války
První světová válka zasáhla gymnázium po mnoha stránkách. Mnozí profesoři museli narukovat na
frontu. Budovy gymnázia bylo využíváno jako ubytovny mobilizovaných vojáků. Horší byly však
každoroční domobranecké prohlídky, po nichž byli postupně studenti vybíráni k vojenské službě. Na
gymnáziu byl zaveden úsporný režim, vyučovací hodina byla zkrácena na 45 minut, kvůli nedostatku
topiva nastaly i výpadky ve výuce. Hodnota vzdělání i maturity byla válkou značně oslabena – maturita
se stala formální záležitostí. Mnoho odvedených studentů se konce války nedočkalo. Veškerá činnost na
škole podléhala policejnímu dozoru, žactvo i učitelé byli nuceni k projevům loajality s habsburskou
monarchií.
V roce 1917 je však patrný výrazný vzestup vlastenecké a politické aktivity směřující k podpoře
samostatného státu. Jeho vyhlášení bylo přijato s bouřlivým nadšením, mezi studenty měl už tehdy
velkou popularitu pozdější ředitel doktor Bohuslav Horák.
Období mezi válkami
Po vzniku republiky se gymnázium stává centrem výuky nové československé inteligence. Výrazně
se modernizuje – v listopadu 1918 povoluje ministerstvo školství řádné denní studium i dívkám (do té
doby mohly studovat pouze externě), dalším pokrokovým jevem byla podstatně aktivnější a svobodnější
účast studentů na školních akcích, povolení maturitních oslav a vůbec celkové uvolnění školního života.
Výraznou osobností života školy byl zejména PhDr. Bohuslav Horák, od září 1925 ředitel gymnázia.
Studentský život byl velmi aktivní a pestrý, studenti byli členy různých spolků, z nichž vynikal
Krajinský studentský spolek Rokycana.. Studenti se zúčastňovali se četných přednášek a besed, na škole
byl hudební sbor a žákovský smyčcový orchestr. Znovu ožilo studentské divadlo. Akce tohoto spolku
jsou obdivuhodné – ochotnická představení, besedy, lyžařské závody v okolí Rokycan, společné výlety.
Důkazem uznání práce studentů je přijetí jejich delegace u prezidenta republiky v dubnu r. 1924.
V letech 1918 až 1938 měla škola každoročně průměrně 283 žáků, třídy měly průměrně 35
studentů. Dívek byla menšina, jejich počet však pomalu stoupal (z 11% v roce 1918 na 39% v roce
1938).
Kromě vlastní výuky vynikalo gymnázium i dalšími formami vzdělávání. K nim patřily návštěvy
výstav, exkurze do nejbližších podniků (městské železárny, cihelna, sklárna atd.), vlastivědné vycházky
na Žďár, filmová představení a hromadné zájezdy do plzeňského divadla. Tělesná zdatnost žáků byla
dobrá, převážná část z nich uměla bruslit, plavat a hrát volejbal. Ve školním roce 1938/39 bylo 217 žáků
členem Sokola.