Almanach (.pdf) - Gymnázium a Střední odborná škola

Vidím ten den jako dnes. Vysedáváme s kolegou Tučkem v
kabinetu fyziky na starém gymnáziu, přípravy jsou připravené,
písemky opravené. A tak z nedostatku jiné smysluplné činnosti
vymýšlíme běžecký závod. Čímž se z nás, aniž bychom to tušili,
stali otcové zakladatelé.
Když na to teď vzpomínám, prvotní pohnutky zřejmě
nebyly zcela nesobecké. Oba jsme byli mladí, po běžecké
stránce přiměřeně zdatní. Tak proč neukázat, že jsme talentovaní
ne toliko v pedagogických dovednostech.
A v prvních ročnících se nám opravdu i dařilo. Nicméně čas
oponou trhnul a s tím, jak se postupně propadáme výsledkovou listinou do nižších pater, mění se i naše
priority, které se zhruba po patnácti minutách běhu scvrknou do jediného slůvka – doběhnout.
Ale odhlédněme od osobního rozměru celého závodu. Oněch 3715 metrů absolvovaných po
klikatících se pěšinách rokycanské stráně je totiž v současnosti nejstarší sportovní akcí naší školy. Onen
den, na který v úvodu vzpomínám, se totiž odehrál kdysi dávno v roce 1991. Možná to bylo tak, jak
jsem popsal, možná ne.
Každopádně letos se poběží
již 23. ročník. V porovnání
se 140. výročím založení
školy to není mnoho,
nicméně z perspektivy
jedné pedagogické kariéry
(neboť kolega Tuček
rezignoval na účinkování
ve školském sektoru) to je
nezanedbatelný úsek. I z
pohledu účastníků už lze
hovořit o legendárním
běhu. Tam, kde v prvních
ročnících stáli na startu
natěšení náctiletí amatérští
sportovci, stojí dnes jejich
děti.
A letošní rok je
příležitostí, aby se zase po čase na trati sešli. Při příležitosti již výše zmíněného výročí vyhlašujeme v
tomto roce kategorii absolventů. A samozřejmě přiměřeně tomu posilujeme zdravotnický dohled, takže
se není čeho bát.
>>> zpět na výuka