Almanach (.pdf) - Gymnázium a Střední odborná škola

Měl jste i negativní zážitky
Člověk to špatné spíše vytěsňuje, ale jistě by se našly studijní neúspěchy, konflikty s vyučujícími či
předměty, které mě k uzoufání nebavily. Gymnázium tehdy sídlilo v původní staré budově, mělo méně
učeben, tak jsme se také hodně stěhovali. Naše kmenová třída byla totiž zároveň učebnou biologie i
s propojenou laboratoří. Musím ale přiznat atmosféru toho místa, kterou jsem v nové budově (už jako
vyučující v letech 1996–2002) postrádal.
Absolvoval jste nějaké kroužky na gymnáziu
Nevzpomínám si, že by nabídka mimoškolních aktivit přímo na gymnáziu byla v té době pro mě
zajímavá. Vzpomínám si, že fungovala bigbítová kapela. Postrádal jsem třeba divadlo, nebyl ani
pěvecký sbor.
Jak vzpomínáte na svá studentská léta
Nedávno jsme se zrovna se spolužáky potkali na třídním srazu a bylo to velmi příjemné.
Vzpomínám opravdu rád.
Máte v této době povědomí o gymnáziu
Spíše zprostředkované od dětí ze souboru, se kterými v současné době pracuji.
Jak jste si vybudoval vztah k folkloru, motivovalo vás něco na gymnáziu
Ten vztah je starší než moje gymnaziální roky. Do dětského folklorního souboru jsem začal chodit
v šesti letech. Přivedla mě tam úplně náhodou moje kamarádka. Od patnácti let už jsem pomáhal jako
instruktor nebo korepetitor mladším tanečníkům, muzikantům a zpěvákům. Tradice rokycanského
souboru Rokytka při Domě dětí a mládeže sahá až do roku 1967. Jeho zakladatelkou a dobrou duší byla
Božena Auterská, která nás k úctě k lidové kultuře všechny vychovala. Zemřela bohužel v roce 2007.
Její vzor jsme všichni následovali, někteří z nás dokonce objevili nějaké dispozice pro uměleckou práci
s dětmi. Mě osobně baví jejich nakažlivá fantazie a bezprostřednost.
Věděl jste již na gymnáziu, že se budete profesionálně věnovat lidové kultuře a folkloru
To jsem nevěděl. Vzal jsem to oklikou přes pedagogickou fakultu, obor český jazyk a literatura –
hudební výchova pro střední školy, což považuju za skvělou odbornou průpravu. Tušil jsem, že živit se
pouze muzikou je riskantní. Pokračoval jsem jako tanečník v armádním uměleckém souboru v Brně,
kvůli tomu jsem se nechal zcela dobrovolně a bez odmlouvání odvést na vojnu a absolvoval dva měsíce
náročného výcviku na přerovské letecké základně. Po vojně jsem uspěl na konkurzu na vědecké místo v
Etnologickém ústavu AV ČR a zahájil doktorské studium na Filozofické fakultě UK ve vysněném oboru
historické vědy – etnologie.
Říkal jste, že vás inspiruje práce s dětmi, lze se i v tomto oboru snažit o něco nového
Všechno spolu souvisí, moje práce jsou spojené nádoby. Teď se v Etnologickém ústavu zabývám
lidovou hudební a taneční kulturou, slovesností, zvykoslovím. A je dobré, že nové poznatky se z archivů
vrací zpět k lidem. Ať už formou nových publikací, nahrávek či hudebně-dramatických pořadů. Za
úplně nejlepší ale považuji jejich revitalizaci s pomocí a prostřednictvím dětí, neboť ony je spolehlivě
přenesou do svých rodin. Tak se doma znovu vzkřísí lidový zvyk nebo píseň, která tady na Rokycansku
zněla před několika staletími. Určitým způsobem znovu nastartujeme jejich nový život. Nikoliv kvůli
nim samotným, ale kvůli nám a obohacení našeho současného života. Umožníme tím našim
současníkům identifikovat se s dědictvím našich předků, s tradicí konkrétní lokality, regionu, národa...
To mi přijde smysluplné.
Doma dodržujete všechny tradice a zvyky
Není to vůbec tak, že bychom žili v 19. století či usínali s encyklopedií obyčejů pro každý den.
Tradici ale objevuji i ve věcech, které někteří lidé mají za úplně obyčejné. Věnoval jsem se dokumentaci
velikonočních koledních obchůzek tzv. křístáků nebo klepáčů na Rokycansku. Konkrétně v Příkosicích,
Rakové, Nevidě, Veselé nebo Ejpovicích dělají obchůzku třikrát denně od Zeleného čtvrtka po Bílou
sobotu. Před několika lety byly Velikonoce celkem časně, byla mlha, zima, neuvěřitelná atmosféra,
školou povinní kluci si s hrdostí nesli dřevěné řehtačky po pradědovi a já si uvědomil, že při obchůzce