Almanach (.pdf) - Gymnázium a Střední odborná škola

PhDr. Zdeněk Vejvoda, Ph.D.
narozen 22. 6. 1975
etnomuzikolog, folklorista
1989–1993 Gymnázium Rokycany
1994–2000 Pedagogická fakulta Západočeské univerzity
v Plzni
2003–2010 Filosofická fakulta Univerzity Karlovy Praha
Šel jste na gymnázium z vlastní iniciativy, nebo měl roli vliv rodičů
Rodiče mi tehdy do rozhodování příliš nemluvili, ale ona to byla vlastně jasná věc. V patnácti jsem
opravdu nevěděl, jaký obor či povolání si vybrat, tak jsem si říkal, že čtyři roky jsou dobrá doba na
rozhodnutí. Poměrně dobře jsem se na základní škole učil a tušil jsem, že bych mohl studovat vysokou
školu, takže gymnázium byla dobrá volba.
Myslíte si, že vás studium na gymnáziu vybavilo do života
Zpětně se mi vybavuje, že jsem nastupoval v září 1989 a hned v listopadu začaly známé události.
Samozřejmě starší studenti se do dění brzy zapojili, tak myslím, že to byl vstup do dospělého života,
jaký jsem ani nedoufal. Včetně nového pocitu osobní zodpovědnosti. Naše generace samozřejmě
povinně prošla socialistickým základním školstvím a pionýrskou organizací a najednou jsme se začali
dozvídat, že leccos bylo jinak. Tím ale v žádném případě nesnižuji práci tehdejších lidí kolem Pionýra,
protože řada z nich se dětem skutečně obětavě a naplno věnovala bez ideologického balastu. Po revoluci
ale bylo mnohé jinak. A to dokonce i ve školním rozvrhu či v pedagogickém sboru gymnázia. Místo
ruštiny byla najednou dvojnásobná dotace angličtiny či němčiny, některé předměty – třeba branná
výchova – se rušily, učební osnovy jiných – dějepisu, občanské výchovy, ale i české či světové literatury
– se v prvních letech teprve zvolna utvářely. Na rokycanské gymnázium přišli i kantoři, kteří
z politických důvodů dlouhá léta nesměli učit. Musím ale přiznat, že jejich většinou nedlouhé angažmá
docela přispělo ke zmatkům v našich hlavách. Jejich nadšení i nejistota byly nakažlivé. Ovšem to jistě
souviselo s tou zvláštní dobou nastupující svobody. Zkrátka jsme studovali v zajímavém a (doufám)
neopakovatelném období.
Jaký byl váš oblíbený a neoblíbený předmět
To začnu od těch neoblíbených. To byla fyzika a hned v závěsu za ní matematika. Při zpětném
pohledu ale musím uznat, že trochu nespravedlivě. Dnes mě jako laika fascinují objevy z astronomie,
z fyziky elementárních částic a některé matematické postupy jako způsob vědeckého myšlení i ve svém
oboru používám vlastně denně. Měl jsem rád češtinu. Učily mě profesorky Jaroslava Ježková a před ní
také nevídaně náročná Jiřina Hánová. Z učitelů humanitních předmětů rád vzpomínám i na kolegu Pavla
Benedikta.
Máte nějaký zvláštní zážitek z dob studia
Zvláštní zážitky žáků a studentů se většinou netýkají vyučování, takže vzpomínám na výlety či na
lyžařský zájezd. I když nebyl sníh, absolvovali jsme dlouhé pěší túry s tehdejším ředitelem a zdatným
sportovcem, svérázným pedagogem Janem Auingerem. Když vzpomínám na gymnázium, musím
přiznat jedno velkorysé privilegium. Současná ředitelka Drahomíra Rancová nás učila chemii a
vzhledem k mému zařazení k „humanitním zvířatům“ tolerovala, že při zkoušení spolužáků jsem směl
pracovat na svých prvních partiturách a rozepisovat nástrojové party pro odpolední zkoušku kapely.
Také mi svoje zásluhy na rozvoji mých hudebních kompetencí paní ředitelka neopomene připomenout,
kdykoliv se vidíme.