Almanach (.pdf) - Gymnázium a Střední odborná škola

MVDr. Luděk Uzel – zvěrolékař a cestovatel
Ne všichni lidé mají to štěstí, že se jim jejich práce
stane koníčkem. Uznávanému a zcestovalému
zvěrolékaři Luďku Uzlovi se to ale splnilo. Jak
vzpomíná na svá studentská léta
Proč jste si za svou střední školu vybral právě
rokycanské gymnázium Vybíral jste si mezi více
školami
Nerozhodoval jsem se, pro mě to byla jasná
volba. Už jako malý kluk jsem věděl, že chci být
veterinářem, proto pro mě bylo studium na
gymnáziu tou nejlepší průpravou.
Vídáte se se svými bývalými spolužáky nebo
učiteli
Z profesorského sboru se neustále stýkám
minimálně se čtyřmi profesory. Celkem pravidelně
se vídám i se spolužáky, kteří bydlí v okolí. Na srazu
jsem byl, ale jenom jednou a to po třiceti letech.
Mohl byste nám říci nějakou veselou historku z
dob vašich studií
Nikdy nezapomenu na pana profesora Švarce. Byla to úžasná osobnost. Měl nezapomenutelný
přístup a matiku doopravdy naučil. Pan profesor Švarc dokázal metnout svazkem klíčů od tabule
až do poslední lavice po nepozorném studentovi, ale nikdy mu tím neublížil. Ještě teď se s panem
profesorem občas potkávám a vždycky si s ním rád popovídám.
Čím jste chtěl být, když jste byl malý
Od malička jsem chtěl být veterinářem. Můj taťka byl zemědělec. Vyrůstal jsem na vesnici,
takže zvířata jsme měli doma vždycky. Chovali jsme ovce, prasata, králíky, slepice a já sám jsem
pěstoval rybičky.
Jaké předměty jste měl nejradši
Moje oblíbené předměty byly zeměpis a biologie. Hodiny zeměpisu mě velmi zajímaly,
vždycky jsem toužil po cestování. A ta biologie mě vyloženě bavila, ať to byly biologické olympiády
nebo nějaké jiné aktivity. Chemii jsem moc rád neměl, ta mi nešla.
Myslíte si, že Vás rokycanské gymnázium dobře připravilo na studium na vysoké škole Jak
jste na tom byl v porovnání s ostatními studenty z jiných středních škol
Jako absolvent gymnázia jsem na tom byl určitě lépe než absolventi středních odborných škol.
V těch základních věcech jako byla chemie, fyzika, biologie jsem měl rozhodně větší náskok než
studenti, kteří přišli ze zemědělsky zaměřených škol.
Problém byl v tom, že jsem nemohl na vysokou školu nastoupit hned po maturitě. Vyrůstal
jsem v době, kdy záleželo na kádrovém posudku, a protože jsem byl z rodiny „kulaka“, tak mě na
vysokou školu nepřijali. Musel jsem jít na rok pracovat. Odstěhoval jsem se do Brna, aby na mě
rokycanští nemohli psát posudky. Tam jsem pracoval ve Státním veterinárním ústavu. Krmil jsem
prasata a krávy. Studovat veterinu pro mě bylo prestižním rozhodnutím. Byl jsem naštvaný na
celý systém, který mi nechtěl dovolit se vzdělávat, a tak když mě konečně přijali, byl jsem
skálopevně přesvědčen, že tu školu prostě musím udělat. Ale kdyby mě tam nevzali, nejspíš bych
stejně zůstal u zvířat. Pracoval bych třeba jako ošetřovatel v ZOO.