Almanach (.pdf) - Gymnázium a Střední odborná škola

„A co třeba lyžařský výcvik“
,,Lyžák“. Na ten mám speciální zážitky. Jsem absolutní nelyžař, takže lyžařský výcvik byl pro mě
utrpení. Když nebyl sníh a jelo se, byl jsem spokojený. Když jsme jeli s gymnáziem, sníh bohužel byl.
Dělal jsem tedy hloupého a mazal skluznice špatnými vosky a to až tak, že jsem se musel i z kopečku
odrážet, aby to vůbec jelo. Takže jsem to převáděl v legraci, jezdil ve zmijovce, a tak podobně.
Mohl byste nám říct, co Vám dalo anebo vzalo vzdělávání na Gymnáziu v Rokycanech
Po pravdě řečeno, gymnázium jsem moc rád neměl, poněvadž bylo na můj vkus moc technicky
zaměřené. V posledním ročníku to byla samá matematika, fyzika a chemie. Humanitních předmětů bylo
pomálu. Nicméně, nevzalo mi nic, protože šlo o přípravu na další školu. Naučil jsem se, jak proplout
mezi lidmi, kteří kladli odpor mé představě o životě a svobodě. Je užitečné s takovými vyjít tak, aby
nikdo nebyl poražen na hlavu.
Říkal jste, že Váš sen byl věnovat se historii a jít na filosofickou fakultu. My ale víme, že se
dnes věnujete něčemu jinému. Řekněte nám tedy, pokračoval jste po maturitě dál na vysokou
školu
Ano, chtěl jsem jít na filosofickou fakultu, jenže táta mě od toho zrazoval. Vysvětlil mi, že dějiny
jsou dobré jako koníček a že by bylo vhodné dělat něco praktického, čím se člověk uživí. Právě on
napřel moji pozornost k právnické fakultě. Ostatní mě od studia ,,práv“ odrazovali, poněvadž se tam
studenti rokycanského gymnázia nedostávali. Přesto jsem to zkusil a nelituji toho. Hned v prvním
ročníku jsme měli vynikajícího profesora Kincla na právní dějiny. Ten mi ukázal, jak lze skloubit zájem
o dějiny s právem. Byl to hodně přísný pán a výborný rétor. Jeho přednášky byly vynikající.
Zaměření budoucího zaměstnání se vybíralo již v nějakém ročníku Jaký obor jste si zvolil
Vy
Budoucí zaměření se vybíralo až po vysoké škole. Na fakultě se probíralo z tehdejšího práva takřka
všechno. Ono toho bylo podstatně méně než dnes. Potom jsem nastoupil na soud. Bylo to v době, kdy
tam byly velmi nízké platy. Možná proto do téhle branže tehdy skoro nikdo nechtěl jít. Já to ale zkusil,
poněvadž jsem nechtěl stát na něčí straně. Pak následovala několikaletá přípravná praxe a ani potom
nebylo jisté, co vlastně bude člověk dělat. Dělaly se zkoušky z několika právních oborů a teprve pak mě
předsedkyně soudu přidělila mezi ty, kteří dělají trestní právo. To mi vyhovovalo.
Jaké byly vaše začátky a postup v soudnictví
Začal jsem na jednom okresním soudě v Plzni, který byl případy dost zahlcen. Řekl bych, že to byla
řádná škola, skoro „zákopová válka.“ Nebylo to v Rokycanech. Nechtěl jsem dělat v místě, kde jsem
vyrůstal, a kde bych se tudíž mohl v jednací síni setkat s lidmi, které osobně znám. Po několika letech
jsem post změnil a nyní pracuji jako soudce odvolacího senátu Krajského soudu v Plzni.
Řekly bychom, že máte docela psychicky náročné a zároveň nebezpečné povolání. Máte
strach, že se Vám někteří odsouzení budou chtít pomstít Máte nějaké nepříjemné zkušenosti s
pronásledováním, apod.
Měl jsem slíbenou mstu od jedné skupiny docela nebezpečných lidí. K ničemu ale naštěstí nedošlo.
Jednou jsem také zaregistroval (a to nejsem paranoidní), že mě sledoval člověk, kterého jsem soudil.
Musel jsem v městské dopravě vícekrát přestoupit. Pokud jsem se ho nezbavil, nešel jsem domů, aby
nebylo jasné, kde bydlím. To se ale stalo před několika lety. Od té doby jsem si ničeho podobného
nevšiml.
Kristýna Audesová, Hana Blumentrittová
>>> zpět na rozhovory