Almanach (.pdf) - Gymnázium a Střední odborná škola

Mezi studenty byly populární rovněž výlety a taneční věnečky. Výlety se povolovaly zpravidla
na dva dny a uskutečnění záviselo na snaze třídního i na prospěchu žáků. V praxi se pak dal výlet
prodloužit tzv. ředitelským dnem a dny svátečními. Známým organizátorem výletů byl nadšený
cestovatel profesor Bedřich Růžek. Dnes už neuvěřitelně zní, že v roce 1923 organizoval se septimou a
oktávou šestidenní výlet do Moravského krasu, v roce 1928 devítidenní výlet na jubilejní výstavu do
Brna oklikou přes Vídeň a Slovensko – a to jsou jen dva příklady obdobné každoroční činnosti.
Období II. světové války
Svobodný vývoj gymnázia byl přerušen politickými událostmi roku 1938. I Rokycany pocítily
ovzduší demobilizace po mnichovské zradě a zažily přechodný pobyt uprchlíků z pohraničí.
Rokycanské gymnázium pocítilo tíživě odchod ředitele B. Horáka do výslužby a smrt dlouholetého
gymnaziálního profesora J. Šáry. Jako by tím byl předznamenán další nepříznivý vývoj událostí. Novým
ředitelem školy se stal 1. října 1938 Jaroslav Hora, bývalý správce reálného gymnázia v Českém
Krumlově. Školu převzal v těžké situaci – přílivem žáků ze zabraného pohraničí totiž gymnázium
dosáhlo rekordního počtu 445 studujících. Němci tuto skutečnost, která cíleně směřovala k záchraně
české inteligence, neradi viděli a učinili rychle odvetná opatření – v septimě a oktávě byly ve školním
roce 1938/39 povoleny pouze dvě větve – první s deskriptivní geometrií, druhá s německou konverzací.
Cesta k zachování národní identity byla složitá – využívalo se každé příležitosti k připomenutí
národních motivů (narození J.A. Komenského, výročí Cyrila a Metoděje, památka J. Husa). Situace se
přiostřila po uzavření českých vysokých škol. Důsledkem zásahů proti studentům bylo zrušení
Krajinského studentského spolku Rokycana, jehož mnozí členové byli odvlečeni do koncentračních
táborů. Některým se podařilo uprchnout a působili v zahraničním odboji.
Změn doznaly učební osnovy a učebnice. Bylo vypuštěno, vyškrtáno a přelepeno vše, co
připomínalo demokratickou tradici první republiky. Pro vlastenecké postoje na začátku války byl
gestapem vyslýchán ředitel Jaroslav Hora, který byl samozřejmě z funkce ředitele odvolán. Ani jeho
nástupce Bedřich Růžek Němcům dlouho nevyhovoval, a byl proto r. 1942 nahrazen profašisticky
orientovaným Františkem Stiebnerem.
V souvislosti s okupací je nutné připomenout statečný osud penzionovaného ředitele Bohuslava
Horáka. Za pokus o vytvoření ilegální organizace Sokola byl v říjnu r. 1941 zatčen, byl gestapem
nelidsky trýzněn a deportován do Terezína. Odtud byl pak ve velmi těžkém zdravotním stavu
transportován do Osvětimi, kde patrně 10. února 1942 zemřel. Jeho mučednická smrt zaslouží úctu těch,
kteří přežili, i úctu těch, kteří nelidskou dobu nacismu neprožili.
Po atentátu na Heydricha se poměry na gymnáziu ještě zpřísnily. Protože nebylo žádoucí
vychovávat českou inteligenci, bylo přísně důvěrným rozkazem nařízeno, že musí propadnout 20%
maturantů. Hodnocení výborně mohl mít z daného předmětu jen jeden žák ze třídy. Propadající žáci
museli studium ukončit. O přijetí nových žáků rozhodovali němečtí úředníci, a to na základě
fyziognomie žáka, údajů o rodičích a fotografií jeho předků. Absolventů gymnázia začal brzy využívat
pracovní úřad a nasazoval je na práci v německých firmách. Ale i výuka těch, kteří na gymnáziu
studovali, byla narušována leteckými poplachy a organizováním hlídek protiletecké obrany. Po r. 1943
dosáhlo pracovní nasazení oktavánů takové intenzity, že výuka byla zastavena a maturitu nahradily
formální zkoušky ze všech předmětů.
V posledním roce války nebyla oktáva vůbec otevřena. V prosinci 1944 zabralo celé 1. patro
německé velitelství pro své potřeby, koncem ledna pak zabrali Němci celou budovu pro své uprchlíky.
Po bombardování rokycanského nádraží 29. dubna 1945 byla poškozena střecha školy a byla rozbita
všechna okna. To se však již válka nezadržitelně chýlila ke konci a osvobození města americkou
armádou přišlo za pár dní. Gymnázium bylo v prvních dnech míru přeměněno na velký lazaret pro
nemocné z transportů, které vezly osvobozené vězně z koncentračních táborů. Prošlo tudy asi 3000 osob
různých národností.