ZEN Magazín - Mladá fronta
02.12.2014 • Views
Share Embed Flag

ZEN Magazín - Mladá fronta

ZEN Magazín - Mladá fronta

ZEN Magazín - Mladá fronta

SHOW MORE
SHOW LESS
ePAPER READ
DOWNLOAD ePAPER
file.mf.cz

Create successful ePaper yourself

Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.

START NOW

15. 10. 2012, číslo 08/12<br />

Klára Gajdušková<br />

Dobrá víla z banky<br />

Ve světě chladných financí hledá šéfka komunikace<br />

České spořitelny způsob, jak mohou bankéři pomoct<br />

těm, co to opravdu potřebují.<br />

1<strong>ZEN</strong><br />

Stylový měS íčník. v ychází S deníkem mladá <strong>fronta</strong> e 15

Editorial<br />

▲ a120006090<br />

Dva roky<br />

v <strong>ZEN</strong>u<br />

M<br />

ilí čtenáři, děkujeme za hřejivý příliv<br />

ohlasů na článek <strong>ZEN</strong>ového autora Milana<br />

Vidláka o tom, jak tři týdny nejedl,<br />

aby se fyzicky i duchovně očistil. I když jsme na<br />

poměry všeobecného tisku občas dost odvážní,<br />

nebyli jsme si tak úplně jisti, zda uveřejnění jeho<br />

článku, kde popisuje svou heroicky-tragikomickou<br />

cestu k osvícení, není úplný úlet. Ale mile<br />

jste nás překvapili. Mailovaly nám prosté asistentky<br />

i šéfové firem, jak prý je text o půstu inspiroval.<br />

Kolega Milan se na své cestě k dokonalosti<br />

nezastaví před ničím, a tak se můžeme těšit na<br />

další výlet za hranice každodennosti. Slyšel jsem<br />

ho povídat něco o ayahuascovém ceremoniálu<br />

– to vás nechá šaman z Ekvádoru vypít šálek něčeho<br />

obludně smradlavého a pak se prozvracíte<br />

do nirvány.<br />

V tomto čísle bych vás chtěl upozornit na esej<br />

Jana Lamsera, ctihodného člena představenstva<br />

ČSOB, který průzračně vysvětluje příčinu „ekonomické<br />

krize“. Dávám ji schválně do uvozovek,<br />

neboť to slovní spojení svým bezuzdným nadužíváním<br />

ztratilo na smysluplném významu (asi jako<br />

slovo „demokracie“). Pan Lamser totiž vysvětluje,<br />

že nejde ani tak o ekonomickou krizi, jako o postupné<br />

podemletí základů selského rozumu každého<br />

z nás. Je-li to jen způsob, jak zámožný bankéř<br />

odpaluje míček viny ze své strany hřiště, pak<br />

je to minimálně elegantní úder. Ale já vskutku věřím<br />

v autorovu upřímnost, a to jinak finančníky<br />

moc nemusím.<br />

<strong>ZEN</strong> je s vámi již dva roky. Nyní držíte v rukou<br />

jubilejní dvacáté číslo. Letos jsme začali vydávat<br />

dvakrát do roka také ruskojazyčnou verzi. Rádi<br />

bychom dělali i anglickou, ale – světe, div se – větší<br />

inzertní potenciál dnes skrývá azbuka.<br />

Děkujeme za shovívavost, se kterou přijímáte tu<br />

naši <strong>ZEN</strong>ovou a v Česku trochu neobvyklou směs<br />

luxusních fotografií noblesního zboží i zduchovnělých<br />

rozjímání o tom, že nejlepší je nic nechtít,<br />

naše rozhovory s největšími CEO i pochvalné<br />

články o antikorporátních aktivistech. Jsme časopis<br />

zároveň mainstreamový i undergroundový.<br />

Navoněný i poťouchlý. Snobský i humoristický.<br />

Neboť věříme, že svět je mnohem zábavnější,<br />

když se nedržíme svého kopyta a překvapujeme<br />

vás i sebe, co zase nového vymyslíme. Neboť věříme,<br />

že po století omamného pokroku technologie<br />

nastává století dosud jen tušeného rozvoje<br />

ducha, spirituality a všeobjímající lásky (sorry za<br />

ten výraz). A že generální ředitel budoucnosti je<br />

třeba právě takový, který tři týdny nic nejí, mezi<br />

poradami něžně zalévá květiny na balkoně své<br />

hřejivě zařízené kanceláře a akcionáře dokáže<br />

přesvědčit, že je opravdu nejlepší, aby se ve firmě<br />

pracovalo jen čtyři hodiny a zbytek lidé věnovali<br />

osobnímu růstu.<br />

Sněte s námi<br />

Jan Müller, šéfredaktor<br />

<strong>ZEN</strong>03

1<strong>ZEN</strong><br />

Stylový měS íčník. v ychází S deníkem mladá <strong>fronta</strong> e 15<br />

obsAh<br />

<strong>ZEN</strong> Magazín<br />

Stylový měsíčník.<br />

Vychází s deníkem E15<br />

ŠÉFREDAKTOR<br />

Jan Müller, 225 276 391<br />

(mullerj@mf.cz)<br />

ZásTupKyNě<br />

ŠÉFREDAKTORA<br />

Katarina Černá, l. 334<br />

EDITOR<br />

Milan Vidlák (vidlak@mf.cz)<br />

REDAKTOřI<br />

Hana de Goeij<br />

Alex Vyroubal<br />

<strong>ZEN</strong> zoo. Ve spolupráci<br />

s Infiniti jsme připravili<br />

sérii fotografií, kde koním<br />

pod kapotou luxusního<br />

vozu dělali společnost<br />

rozliční zvířecí kamarádi<br />

– puma, hroznýš,<br />

papoušek... Focení<br />

přilákalo i malé diváky<br />

Jakuba, Markétu a Elišku.<br />

Výsledek uvidíte<br />

na straně 38.<br />

BOSS Black HUGO BOSS International Markets AG, Zug<br />

ART DIREcTOR<br />

Samuel Kubín<br />

FOTOgRAFOvÉ<br />

Bára Prášilová, Lucie<br />

Robinson, Tomáš Železný,<br />

Jakub David<br />

RETuŠÉřI<br />

Michal Žák, Libor Horyna,<br />

Zdeněk Němec, Milan<br />

Kubička, Lenka Horáková<br />

INZERcE<br />

David Korn (ředitel),<br />

225 347 250<br />

Markéta Herianová<br />

225 276 282, 725 512 023<br />

e-mail: prijmeni@mf.cz<br />

gENERálNí řEDITEl<br />

David Hurta<br />

MARKETINg<br />

Hana Holková<br />

(ředitelka), 225 347 276<br />

Štěpánka Hejlová<br />

(Brand Manager)<br />

225 347 419<br />

DIsTRIBucE<br />

Kateřina Piškulová<br />

(vedoucí) 225 276 137<br />

vyDAvATEl<br />

Mladá <strong>fronta</strong> a. s.<br />

Mezi Vodami 1952/9<br />

143 00 Praha 4 – Modřany<br />

IČ: 49240315<br />

vycHáZí 15. 10. 2012<br />

TIsKáRNA<br />

Europrint a. s.<br />

Ev. číslo MK ČR: E 15724<br />

ISSN 1210 – 3756<br />

cITáT číslA<br />

Vystupuji na<br />

rudý koberec<br />

nasáklý vodou<br />

jako trávník<br />

při bouřce. Tři<br />

sexy portýři<br />

mi nesou kufr<br />

a čtvrtý nade<br />

mnou drží<br />

deštník...<br />

Globální dopisovatelka<br />

<strong>ZEN</strong>u Eva Klejmová<br />

o proslulém<br />

argentinském<br />

hotelu Faena na str. 64<br />

Klára Gajdušková<br />

Dobrá víla z banky<br />

Ve světě chladných financí hledá šéfka komunikace<br />

České spořitelny způsob, jak mohou bankéři pomoct<br />

těm, co to opravdu potřebují.<br />

OBálKA<br />

Foto: Lucie Robinson<br />

Vlasy a make-up:<br />

Radka Kissová<br />

6 de luxe Krása zkrátka není<br />

zadarmo<br />

8 pražský chodec Tipy<br />

na skvělá místa<br />

10 chytré peníze<br />

Vzdělání za milion<br />

12 esej Jsme my bankéři vinni?<br />

ptá se v pronikavé úvaze<br />

ředitel Poštovní spořitelny<br />

Jan Lamser<br />

18 kdo je Temný blogger<br />

povstal – Ondřej Geršl<br />

založil web alternativního<br />

zpravodajství<br />

20 fenomén Život je jen<br />

Náhoda.com – Veronika<br />

Vinterová stvořila exkluzivní<br />

seznamku<br />

24 reportáž Mezinárodně<br />

oceňovaný fotoreportér<br />

Michal Novotný našel<br />

v Africe přízračné zápasníky<br />

32 rozhovor Michel<br />

Fleischmann cítí vítr změny<br />

- rádio už není to, co bývalo<br />

38 advertorial Život je<br />

džungle aneb Infiniti FX<br />

ve společnosti roztodivné<br />

zvířeny<br />

44 portrét Dobrá víla z banky<br />

– Klára Gajdušková z České<br />

spořitelny ctí tradice<br />

sounáležitosti<br />

48 můj svět, můj styl Lenka<br />

Klicperová, toť tak trochu<br />

Indiana Jones v sukních<br />

50 reality Luboš Kočí je<br />

stavitelem mikrosvětů<br />

54 třetí oko Dreft Fashion<br />

Week zezadu aneb Pár<br />

snímků ze zákulisí příprav<br />

módní události roku<br />

56 zen web Manželé Hoškovi si<br />

koupili celou Pařížskou ulici.<br />

Kde na to vzali?<br />

58 in vino veritas Když<br />

Lubomír Lampíř založil<br />

vinohrad na Vysočině, smáli<br />

se mu. On ale věděl, co dělá.<br />

62 košt <strong>ZEN</strong> vybírá ze skvělých<br />

českých vín letošní sezony<br />

64 svět podle Evy Argentina<br />

– to je země tangu zaslíbená<br />

66 na konec fejeton Jana<br />

Bílého o tom, proč to<br />

nejlepší, co muži mohou<br />

udělat, je udělat místo<br />

ženám-bohyním<br />

Všechna vydání magazínu <strong>ZEN</strong> si můžete prohlédnout na<br />

http://zpravy.e15.cz/archiv-priloh/zen-magazin<br />

▼ A121009360<br />

Praha 1 BOSS Store Na Příkopě 6<br />

Praha 6 BOSS Store Letiště Václava Havla, terminál 1, odletová hala A<br />

Praha 6 BOSS Store Letiště Václava Havla, terminál 2, odletová hala C<br />

04<strong>ZEN</strong><br />

<strong>ZEN</strong>5

dE luxE<br />

Sklo jako diamant<br />

Do portfolia legendární francouzské značky patří<br />

šperky, lustry, bytové vybavení z křišťálu, ale třeba<br />

také flakony prestižních parfémů, například<br />

Guerlain a jeho ikonický Shalimar. V pražském<br />

showroomu Baccarat nabízí především produkty<br />

největších světových designérů jako Philippe Starck,<br />

Marcel Wanders, Jaime Hayon nebo Elie Top.<br />

Čtvrtá dimenze času<br />

Na vysoké noze<br />

Světovou proslulost získala značka<br />

Fendi díky módním extrémům, velkým<br />

kožešinám a malým kabelkám. Letošní<br />

zimní kolekci vládnou boty a kabelky<br />

v sytých barvách s odstíny rudé a žluté<br />

a černobílá kombinace s nápaditými<br />

ozdobnými prvky a odkazy na filmovou<br />

klasiku potěší každou ženu, která se chce<br />

cítit jako hvězda.<br />

Při pohledu na chronograf s pouzdrem<br />

z 18karátového bílého zlata vás napadne,<br />

kde jsou tlačítka k ovládání jeho funkcí.<br />

TimeWriter II Chronographe Bi-Fréquence<br />

1 000 od Montblanc má pouze jedno.<br />

V limitované edici bylo vyrobeno jen 36 kusů<br />

a cena je 5 750 000 Kč. Prodává Carollinum.<br />

Rudý hřebec<br />

Nejnovější provedení tradičních<br />

dvanáctiválcových kupé Ferrari<br />

skutečně bere dech. A to nejen<br />

samotnou technikou s motorem<br />

o výkonu 740 koní a schopností hravě<br />

překonat rychlost 340 km/h, ale<br />

také designem. Tak účelné spojení<br />

automobilové krásy a aerodynamiky<br />

dokáže postavit pouze duo<br />

Ferrari–Pininfarina. Prodej modelu<br />

f12berlinetta začíná na jaře 2013 a ceny<br />

startují na částce 7 milionů korun.<br />

TURBINE XS, A2044/1<br />

DOUBLE ROTOR<br />

TECHNOLOGY<br />

▼ A120006909<br />

06<strong>ZEN</strong><br />

WWW.PERRELET.CZ<br />

<strong>ZEN</strong>7

pražský chodEc<br />

sedm<br />

tipů na skvělá<br />

místa<br />

Připravila Katarina Černá<br />

Ilustrace Veronika Jiroušková<br />

nejlePší Přítel...<br />

Újezd 35, Praha 1<br />

Nový butik Just Your Friend<br />

s produkty, které uspokojí i ty<br />

nejnáročnější představy péče<br />

o čtyřnohé přátele, sází na<br />

kvalitu, design a funkčnost.<br />

Nechybí ručně šité obojky,<br />

pelíšky, kartáče, šampony ani<br />

pamlsky z domácí pekárny.<br />

Místa, lokality a body<br />

Plánování a měření trasy<br />

Upravit<br />

Zrušit<br />

Délka trasy: 15 km, celkový čas: 03:42 h<br />

Jevišovice, okres Znojmo<br />

12 km po žluté<br />

2.8 km vlevo vlevo po zelené<br />

48°55'55.974"N, 16°6'28.449"E<br />

Jiné nalezené<br />

jednu bílou orchidej<br />

Italská 5, Praha 2<br />

V čerstvě otevřeném<br />

masážním a relaxačním<br />

centru TAWAN vám<br />

pomohou uvolnit napětí<br />

těla i mysli. Nechte se<br />

zlákat světem proslulé<br />

thajské přívětivosti a vůní<br />

orchidejí a dopřejte si<br />

stejný luxus jako Thajci,<br />

pro které je masáž<br />

součástí každého dne.<br />

kávová Pěna<br />

OC Nový Smíchov,<br />

Plzeňská 8, Praha 5<br />

Součástí nového<br />

konceptu prodejny<br />

Potten & Pannen<br />

– Staněk je nejen<br />

rekonstrukce<br />

dosavadního TWIN<br />

CAFE, ale i nabídka<br />

novinek značek Opinel,<br />

Sambonet či Cremesso.<br />

Poslat známému Uložit trasu Výškový profil<br />

Podzimní avenue<br />

Karlova 22, Praha 1<br />

Známá evropská klenotnická značka<br />

Style Avenue otevírá první butik v Praze.<br />

Osobitými šperky ve tvaru zvířat, květin,<br />

ale i jednoduchými solitéry zaručeně<br />

pozvednete každý outfit.<br />

Kočár z Vídně<br />

Saská 3, Praha 1<br />

Kromě nejlepšího řízku<br />

v Praze si můžete v rakouské<br />

restauraci Kočár z Vídně<br />

pochutnat na Tafelspitz<br />

a v říjnu také na dýňových<br />

specialitách.<br />

Nová turistická mapa s plánovačem tras<br />

Až se zimA zeptá...<br />

Železná 12, Praha 1<br />

Pro letošní sezonu představil obchod Bella<br />

Brutta velmi slušivou a praktickou novinku. Na<br />

český trh uvedl boty ZDAR, které se sice ručně<br />

vyrábějí v Německu, ale vypadají jako tradiční<br />

ruské válenky. Jsou ze 100procentní vlny, takže<br />

nohy vás v nich rozhodně zebat nebudou.<br />

v žuPánku<br />

Dům módy, Václavské náměstí 58, Praha 1<br />

Louis Féraud založil svou značku<br />

v padesátých letech minulého století ve<br />

Francii na oslavu ženské krásy, individuality<br />

a elegance. Exkluzivní župánky jsou dostání<br />

v největší prodejně s luxusním spodním<br />

prádlem v České republice Dessous l Dessus.<br />

▼ a120006995<br />

Kromě toho, že si tu výlet naplánujete s přesností<br />

na metry a minuty, se díky podrobnému výpisu trasy<br />

budete perfektně orientovat.<br />

Více se dozvíte na www.mapy.cz/napoveda<br />

08<strong>ZEN</strong><br />

006995<br />

<strong>ZEN</strong>9

chytré pENíZE<br />

Vzdělání za milion<br />

Všichni rodiče vědí, že školy stojí čím dál víc. Málokdo ale dokáže vyčíslit<br />

a naplánovat spořicí strategii tak, aby na investici do budoucnosti vlastních<br />

dětí nevykrvácel. Privátní investiční poradce Jan Traxler počítá za vás.<br />

Jan Traxler v roce 2007<br />

založil společnost FINEZ<br />

Investment Management.<br />

Patří k předním českým<br />

expertům v oblasti investování<br />

do akcií a fondů. Pořádá<br />

investiční kurzy pro investory<br />

i bankéře. Publikuje pravidelně<br />

v řadě médií zaměřených<br />

na investování a finance.<br />

Vysoká škola spoření<br />

n Stavební spoření<br />

– na devatenáctiletém<br />

horizontu se výnos<br />

pohybuje kolem<br />

5 % ročně. Pro velice<br />

konzervativní rodiče.<br />

n Spořicí pojistky –<br />

málokdo si spočítá, že<br />

pojišťovně zpravidla zaplatí<br />

víc, než dostane.<br />

n Podílové a life-cycle<br />

fondy – nejvhodnější jsou<br />

akciové fondy, jež mají sice<br />

vyšší krátkodobé výkyvy,<br />

ale nejvyšší potenciál.<br />

Já preferuji fondy se<br />

zaměřením na rychleji<br />

rostoucí trhy, tzn. JV Asii,<br />

J. Ameriku, Blízký východ...<br />

Ilustrace Profimedia<br />

Ž<br />

Foto archiv<br />

e prý je vzdělání bezplatné! Jen za<br />

ubytování, stravu, studijní materiály<br />

nebo jízdné se běžné náklady na vysokoškolské<br />

studium pohybují mezi pěti až deseti<br />

tisíci měsíčně. Nepotřebujeme složité vzorce,<br />

abychom si spočetli, že studium jednoho dítěte<br />

spolkne minimálně půl milionu korun.<br />

A k tomu se pravděpodobně v budoucnu přidá<br />

školné.<br />

Pokud bychom chtěli čerstvě narozenému dítěti<br />

začít spořit na studia, jakou konkrétní částku<br />

potřebujeme měsíčně uspořit? Jednoduchá<br />

matematika říká: 500 tisíc děleno 19 roky a děleno<br />

12 měsíci rovná se necelých 2200 korun.<br />

Složitější úvaha by<br />

ovšem měla brát<br />

v potaz také inflaci<br />

a případné zhodnocování<br />

investovaných<br />

prostředků.<br />

Prvně zohledníme<br />

inflaci. Pokud bude<br />

nadále převládat<br />

trend umazávání<br />

státních dluhů tištěním<br />

nových peněz,<br />

tak dnešních<br />

500 tisíc korun<br />

bude mít za 19 let<br />

výrazně nižší kupní<br />

sílu. Jinými slovy<br />

– za ubytování či stravu zaplatíme podstatně<br />

víc než dnes. Například při inflaci ve výši tři<br />

procenta ročně bychom za 19 let potřebovali<br />

necelých 900 tisíc. Pokud by inflace byla čtyři<br />

procenta ročně, potřebovali bychom přes milion<br />

a při pětiprocentní inflaci zhruba jeden<br />

a čtvrt milionu. Vývoj inflace není možné na<br />

tak dlouhém horizontu přesně odhadnout,<br />

kalkulujme tedy s průměrem kolem jednoho<br />

milionu korun (to odpovídá roční inflaci 3,7 %).<br />

Klíčová otázka tedy zní, jak za 19 let naspořit<br />

jeden milion korun.<br />

Opět jednoduchou matematikou bychom dostali<br />

dvojnásobek původní částky, tedy necelých<br />

4400 měsíčně. Tak strašné to ale není. Tak jako<br />

jsme náklady na studia navýšili o předpokládanou<br />

inflaci, podobným způsobem můžeme<br />

počítat s tím, že zhruba s inflací porostou i naše<br />

příjmy. Do výpočtu bychom tak měli zahrnout<br />

navyšování spořené částky stejným tempem<br />

o 3,7 % ročně. Výsledek vypadá o trochu lépe.<br />

Začneme s měsíční úložkou 3100 korun, ve<br />

druhém roce ji navýšíme o 3,7 %, tedy na 3216<br />

korun, v dalším roce na 3335 korun atd. V devatenáctém<br />

roce by měsíční úložka vycházela na<br />

5964 korun. Tak naspoříme přesně milion.<br />

Jen hlupák by ale spořil peníze někde pod matrací<br />

bez zhodnocení. Určitě se budeme snažit<br />

peníze odkládat bokem někam, kde nám ponesou<br />

úrok. Chytřejší lidé budou peníze investovat.<br />

Takto dlouhý horizont přímo vybízí k pravidelným<br />

investicím<br />

do akciových či komoditních<br />

fondů,<br />

kde se dlouhodobě<br />

nabízí největší růstový<br />

potenciál.<br />

Když do úvahy vezmeme<br />

ještě zhodnocení,<br />

pak už se<br />

měsíční úložky dostávají<br />

na snadněji<br />

dosažitelné částky.<br />

I při velmi konzervativním<br />

zhodnocení<br />

o 3 % ročně se<br />

měsíční vklad snižuje<br />

z 3100 na necelých<br />

2400 korun. Při pětiprocentním zhodnocení<br />

by stačilo začít ukládat necelé dva tisíce<br />

korun měsíčně (a ty každý rok navyšovat o 3,7<br />

%). Pokud by se nám dařilo pravidelně zhodnocovat<br />

úspory o 8 % ročně, pak by vystačilo<br />

začít s necelými 1500 měsíční úložky. Laickým<br />

výpočtem jsme na začátku článku odhadli, že<br />

na studia dětí potřebujeme naspořit půl milionu<br />

korun, a k tomu bychom měli od narození<br />

dítěte spořit 2200 korun měsíčně. Pokud<br />

se rozhodneme tyto prostředky pravidelně<br />

investovat, máme poměrně velkou pravděpodobnost,<br />

že peníze zhodnotíme nad inflací,<br />

a díky tomu mohou být měsíční úložky nižší<br />

– zhruba 1500–2000 korun. V každém případě<br />

je nutné měsíční úložky navyšovat, aby držely<br />

krok s inflací.<br />

n<br />

▼ A120006379<br />

Myslbek<br />

Zadaný pro<br />

gurMány<br />

od 25. 10. do 15. 11.<br />

Nakupte v součtu<br />

alespoň za 2000 Kč,<br />

schovejte si účtenky<br />

a získejte poukaz<br />

na další nákup<br />

v hodnotě 500 Kč.<br />

15. 11.<br />

kuchařská show<br />

Filipa Sajlera<br />

a Ondřeje Slaniny<br />

Více informací na www.ngmyslbek.cz<br />

10<strong>ZEN</strong><br />

006379<br />

<strong>ZEN</strong>11

EsEj<br />

[jan lamser]<br />

Jsme my<br />

bankéři vinni?<br />

Ředitel Poštovní spořitelny a člen vedení ČSOB<br />

napsal pro <strong>ZEN</strong> pronikavou úvahu o tom, kam<br />

vede konkurence za každou cenu.<br />

Text Jan Lamser Ilustrace Eva Davidová Foto Tomáš Železný<br />

S<br />

vět i tato země jsou již od drahného<br />

času zmítány nejistotou,<br />

možná se právě před našimi<br />

zraky rozpadá eurozóna. Ekonomická<br />

jistota se stále víc drolí, toužebně očekávané<br />

ekonomické oživení stále ne a ne<br />

přijít. Diskuse o příčinách a krocích potřebných<br />

k nápravě vedou akademici,<br />

politikové, odboráři, média; diskurs je<br />

pe strý, vášnivý. Téměř na ničem se autori<br />

ty neshodnou. V jedné věci je však, zdá<br />

se, jasno. Banky jsou na vině. Problémy<br />

vzešly z bankovního sektoru, nut nou<br />

podmínkou nastolení nové stability je<br />

podstatný zásah (čti zpřísnění pravidel<br />

i dohledu nad jejich dodržováním) do<br />

struktury bankovního sektoru.<br />

Jak by také ne. Banky jsou bezohledné<br />

a nenasytné. Banky si bezdůvodně účtují<br />

poplatky. Banky neposkytují úvěry, když<br />

je jich třeba, místo toho bezhlavě financují<br />

zbytečné a rizikové investice. Banky<br />

nabízejí příliš nízké úroky z vkladů klientů.<br />

Navíc, v krizích jako tato, si bankéři<br />

nakonec myjí ruce, ponechávají si zisky<br />

a státy kapitalizují ztráty. Bez ohledu na<br />

to si vedení vyplácí nepřiměřené odměny.<br />

A ve výčtu hříchů lze pokračovat.<br />

Míra rozhořčení a výtek naznačuje, že<br />

nejde o selhání jen dílčí a technická, ale<br />

zásadní; nejde o otázku jednotlivých<br />

po chybení, ale o to, že bankovní sektor<br />

zřejmě selhává jako celek. Jak<br />

je ale možné, že k náhlému<br />

a kumulované mu selhání<br />

došlo a dochází? Proč<br />

banky pře staly být<br />

bankami, re spektive<br />

po všech stránkách<br />

vypadly ze své „společenské<br />

role“?<br />

Vůči bankám v jejich<br />

moderní historii jsou<br />

tradičně směrována silná<br />

očekávání. V očích<br />

klientů bank je klíčovým<br />

tématem bezpečnost jejich vkladů.<br />

V nemenší míře ale i diskrétnost práce<br />

s informacemi a všeobecně ovšem i spolehlivost<br />

a integrita služeb.<br />

Z pohledu společnosti bankovní sektor<br />

transformuje vklady v úvěry a zajišťuje<br />

platební styk, lze hovořit o krevním<br />

oběhu ekonomiky. Banky jsou zároveň<br />

obchodními společnostmi, akcionáři<br />

očekávají zisky. Aby banky tato očekávání<br />

naplňovaly, předpokládají se u nich<br />

zvláštní standardy chování. Banky především<br />

musejí dobře zvládat práci s riziky.<br />

Ale nejde jen o technické očekávání. Lékaři<br />

už od Galéna nesmějí nikdy ublížit.<br />

Banka odnepaměti nemá nárok na slabé<br />

chvilky, její služby musejí být stále v chodu<br />

a dostupné, omyly nelze tolerovat.<br />

12<strong>ZEN</strong><br />

<strong>ZEN</strong>13

lace řízení rizik, postavené na velmi složitých, úzce<br />

zaměřených statistických modelech, jejichž stabilitu<br />

a ekonomickou relevantnost jako takovou je obtížné<br />

ověřit. Jaké má takový trend dopady?<br />

Prostředí, ve kterém banky působí, resp. dohledové<br />

orgány, s nimiž jsou ve styku, nijak podstatněji<br />

nepřihlíží k obecněji pojaté „etice bankovního<br />

poslání“, ale klade zejména důraz na technické<br />

plnění pravidel. Toto plnění je mnohdy slepé,<br />

normy jsou tak komplikované, že jim rozumí<br />

i uvnitř banky jen hrstka expertů. Mezi bankéři se<br />

tak ztrácí pocit odpovědnosti (jak mám být odpovědný<br />

za výstupy nějakého matematického modelu,<br />

jehož vazba na mou konkrétní činnost mi<br />

uniká?). Tím, že postrádá ucelenou dramaturgii,<br />

vytváří regulatorika řadu strukturálních deformací<br />

uvnitř sektoru. Současný regulatorní model<br />

si zároveň vynucuje masivní investice a velmi<br />

podstatně zatěžuje hospodaření bank.<br />

„Nadnárodní pravidla jsou<br />

často konfliktní s národními<br />

standardy. Plnění různých<br />

technických pravidel je<br />

mnohdy slepé a normy tak<br />

komplikované, že jim i uvnitř<br />

banky rozumí jen hrstka<br />

expertů. Mezi bankéři se tak<br />

ztrácí pocit odpovědnosti: Jak<br />

mám být odpovědný za výstupy<br />

nějakého matematického<br />

modelu, jehož vazba na mou<br />

konkrétní činnost mi uniká?“<br />

ptá se druhý muž ČSOB.<br />

14<strong>ZEN</strong><br />

Banka jako instituce i bankéři jako jedinci mají<br />

zároveň jistou společenskou prestiž, danou nejen<br />

jejich technickými dovednostmi, ale i zvláštní odpovědností<br />

oné role, kterou hrají. Pro podnikání<br />

banky je pak klíčová obecná důvěra v to, že skutečně<br />

svou roli plní. A to natolik, že na této důvěře<br />

závisí, že banka může fungovat jako banka.<br />

Toto vše jako by najednou přestalo platit – proč?<br />

Pokusme se naznačit, jaké změny se v bankovním<br />

sektoru v posledních letech odehrály.<br />

Regulace<br />

Fungování bankovního sektoru je podřízeno<br />

značnému množství specifických norem. Od<br />

konce 80. let minulého století se prosazoval trend<br />

zavádět celosvětově sjednocené regulatorní standardy<br />

(BASEL, IFRS, PCI DSS...). Takové normy<br />

měly za cíl formulovat přehledné zásady, jejichž<br />

konkrétní naplňování mělo být odpovědností<br />

vedení bank. Lokální orgány regulace v té které<br />

zemi jednak tyto normy transponují dle místních<br />

specifik, a zároveň dohlížejí, aby jak celkový duch,<br />

tak i jednotlivé zásady byly bankami dodržovány.<br />

V praxi ovšem tyto představy vyústily v množství<br />

technických, vysoce formalizovaných norem, málo<br />

mezi sebou provázaných, často se měnících, a tím<br />

pádem i značně nákladných. Nadnárodní pravidla<br />

jsou často konfliktní s národními standardy. Přes<br />

deklarovaný důraz na integritu a vyváženost řízení<br />

banky jako celku a z dlouhodobé perspektivy se prosadil<br />

trend vysoce kvantitativně orientované regu-<br />

Deregulace<br />

Mimo expanzi regulace se banky zároveň musejí<br />

vyrovnat s otevřením některých oblastí, tradičně<br />

domén působení bank, i nebankovním operátorům.<br />

Banky jsou v řadě oblastí pod tlakem<br />

finančních zprostředkovatelů, alternativních<br />

platebních schémat, nízkonákladových operátorů,<br />

hedgeových fondů…, jejichž náklady jsou<br />

vesměs nižší (nemusejí splňovat ony bankovní<br />

standardy), pro banky je tím pádem nesnadné takové<br />

konkurenci vzdorovat. Tento trend posiluje<br />

z pohledu spotřebitele konkurenčnost trhu, tím<br />

i kvalitu a cenu služeb. Multiplicita regulatorních<br />

přístupů má ovšem i svá systémová rizika.<br />

Vlastníkem banky dnes není bankéřská rodina, která<br />

na své podnikání hledí perspektivou generací, ale<br />

anonymní akcionář, jehož horizont zájmu je, jak<br />

dnes zavře kurz akcie, možná i příští výplata dividend.<br />

Držitel akcie rozhodně nehledí na generační<br />

kontinuitu podnikání a už vůbec na etický status<br />

investice. Prioritní maximalizace okamžitého zisku<br />

a minimalizace spotřebovaného kapitálu, to je to,<br />

oč tu běží. Vedení bank jsou vystavena enormnímu<br />

tlaku na dosahovaní okamžitých zisků.<br />

Státní správa i regulátor mají řadu nástrojů, jimiž<br />

motivují banky k financování státního dluhu.<br />

Obdobně jsou banky motivovány jak k plošným,<br />

tak selektivním aktivitám v úvěrové oblasti, často<br />

v závislosti na politickém cyklu. Státy, díky regulaci,<br />

již mají pod kontrolou, hrají vůči bankám privilegium<br />

preferovaného dlužníka bez ohledu na<br />

stav státních financí. Řada státem stimulovaných<br />

úvěrových schémat vede k dílčím problé mům až<br />

makroekonomickým nerovnováhám (český bankovní<br />

socialismus 90. let, model podpory hypoték<br />

v USA, který rozpoutal současnou krizi).<br />

Znovu připomeňme, že bankovnictví je obor, jehož<br />

základem tradičně je přijímání přiměřených<br />

dlouhodobých rizik, která zajišťují dlouhodobě<br />

udržitelný zisk. Tento model se ovšem dostal pod<br />

004076<br />

▼ A120004076<br />

SPOLEČNOST NOBIS STUDIO POSKYTUJE KOMPLEXNÍ SLUžBY V OBLASTI VYBAVOVÁNÍ LUXUSNÍCH INTERIÉRŮ.<br />

NAšE SHOWROOMY NABÍZÍ šIROKOU šKÁLU NÁBYTKU, LÁTEK, KOBERCŮ, TAPET A DOPLŇKŮ VYHLÁšENÝCH SVĚTOVÝCH ZNAČEK.<br />

MOLTENI • DADA • PHILIPPE HUREL • SAHCO • RUBELLI • PIERRE FREY • NOBILIS • VI & SPRING • ZR<br />

DEDAR • OMEXCO • OSBORNE & LITTLE • NINA CAMPBELL • HOULÉS • CEDA • FRETTE • POLIFORM<br />

GIORGETTI • TAI PING • FLOS • FONTANA ARTE • DONGHIA • MOOOI • VERPAN • FIAM • VARTIAN<br />

Štěpánská 59, Praha 1, tel/fax.: +420 224 239 467<br />

Dlouhá 32, Praha 1, tel.: +420 222 212 859<br />

e-mail: studio@nobis.cz<br />

www.nobis.cz<br />

<strong>ZEN</strong>15

advErtorial<br />

n TlAk<br />

AkCiOVýCh<br />

TRhů NUTí<br />

BANky JíT<br />

DO VElkýCh<br />

RiZik, SilNě<br />

NAD RáMEC<br />

TRADiČNíhO<br />

PŘíSTUPU<br />

BANkéŘů „PŘiJMi<br />

JEN TO RiZikO,<br />

kTERéMU<br />

ROZUMíš“.<br />

velký tlak, a to z výše popsaných důvodů. Velký<br />

tlak na výnosy i náklady bank vyvolává regulace/<br />

deregulace, zároveň tlak akciových trhů klade<br />

stále větší důraz na maximalizaci okamžité ziskovosti.<br />

To často nutí banky jít do velkých rizik,<br />

silně nad rámec tradičního přístupu „přijmi jen<br />

takové riziko, kterému rozumíš“. Zrodil se spíš<br />

styl „přijmi takové riziko, jež přinese krátkodobý<br />

výnos, zajistí rychlou ziskovost a uspokojí trh“.<br />

Mantinely pro tato rizika jsou značně přetechnizované<br />

kvantitativní normy, banky jsou pod<br />

tlakem jít až na jejich hranu. V prostředí stále<br />

rostoucích systémových nákladů a regulatorně<br />

omezovaných výnosů roste tlak na otevírání systémových<br />

rizikových pozic.<br />

Akciové trhy vyvíjejí na banky silný tlak, analytici<br />

sledují hospodaření bank a jejich práci s riziky, ve<br />

svých analytických doporučeních mají tendenci<br />

stavět jako cílový model maximální rizikovou expozici.<br />

To je značně nebezpečná a křehká situace.<br />

Ukazuje se totiž, že matematické modely, na něž<br />

regulatorní normy a analytici spoléhají, v hraničních<br />

situacích selhávají. A ona křehkost opravdu<br />

v současnosti vede k reálným problémům.<br />

Dekonstrukce bankovní etiky<br />

Rozložení bankovních aktivit na dílčí technické<br />

komponenty, jejich podřízení specializovaným<br />

kvantifikovaným normám, tlak na instituce i jednotlivce<br />

na co nejvyšší výkonnost… Toto funguje<br />

třeba v automobilovém průmyslu, ale v bankovnictví,<br />

jehož podstatou je práce s rizikem, vyvolává<br />

značné problémy. Společnost bankovní etiku<br />

plíživě demontovala. Od bankéřů společnost nechce,<br />

aby na základě svých zkušeností s rozvahou<br />

přijímali jen ta rizika, jimž rozumí, a pečovali<br />

o stabilitu svých institucí tak, aby banka vždy a za<br />

všech okolností splnila své závazky. Od bank se<br />

naopak čeká, že vytvoří co nejvyšší okamžitý zisk,<br />

poskytnou služby klientům pokud možno bezplatně,<br />

budou ohleduplné při posuzování úvěrů<br />

a zároveň nabídnou klientům možnost investice<br />

za co nejlepších podmínek…,<br />

… a paralelně jako Mefistofeles tento společenský<br />

systém dodává: nad tím, že to je v součtu v rozporu<br />

se zdravým rozumem a zákonem o zachování<br />

energie neuvažuj, stačí, že budeš plnit technické<br />

normativy,…<br />

… což vede k tomu, že pod tlakem států, klientů<br />

i vlastníků a onoho mefistofelského našeptávání<br />

bankovní sektor skutečně vytváří, po dlouhou<br />

dobu udržuje a amplifikuje různé formy finančních<br />

iluzí o nekonečném bezpracném zisku.<br />

Dokud to funguje, všichni jsou spokojeni. Až bubliny<br />

jednoho dne nutně prasknou, bude snadné<br />

ukázat prstem na viníka. Chcete nějaké příklady?<br />

Spořicí účty = časovaná bomba<br />

Coby finanční ředitel ČSOB jsem si mnohokrát<br />

od konce 90. let z úst analytiků vyslechl: „Nevyužíváte<br />

dostatečně možnosti své bilance.“ Měli<br />

na mysli skutečnost, že podle regulatoriky bylo<br />

riziko syntetických úvěrových derivátů (dnes<br />

tzv. toxických aktiv, v onu dobu ovšem s AAA<br />

ratingem) řádově nižší než úvěr klientovi, kterému<br />

vedu dlouhá léta účty a jehož hospodaření<br />

dobře znám. Tato schémata byla zdrojem<br />

financování hypoték a kreditních karet s nízkou<br />

bonitou, společenská poptávka vyvolala systémovou<br />

deformaci v regulaci a chování ratingových<br />

agentur, které bankovní sektor mohl jen<br />

těžko čelit.<br />

Například podle v zásadě stále platné regulatoriky<br />

jsou úvěry zemím OECD z pohledu kapitálových<br />

požadavků na banky bezrizikové; regulace<br />

tak dlouho snižovala náklady refinancování<br />

států bez ohledu na stav jejich financí, proto<br />

byly banky tak dlouhou dobu ochotné půjčovat<br />

Řecku.<br />

Časovanou bombou dneška je fenomén spořicích<br />

účtů. Pokud banka spoléhá na to, že<br />

krátkodobé sazby budou vždy nižší než dlouhodobé<br />

a objem vkladů na spořicích účtech<br />

nikdy neklesne, je vše v pořádku. Neprotestují<br />

ani technické modely řízení bilance banky,<br />

ani regulatorika. Máme zde finanční derivát,<br />

svého druhu ekonomické perpetuum mobile:<br />

krátkodobá investice přináší dlouhodobé zisky.<br />

Objemy vkladů na spořicích účtech v ekonomice<br />

dramaticky rostou (není divu, když úroková<br />

sazba za vklad, který si můžete vybrat zítra, je<br />

vyšší než u dvouletého termínovaného vkladu).<br />

Je přitom zřejmé, že základní předpoklady<br />

fungování tohoto modelu jsou nerealistické<br />

a nebezpečné a je jen otázkou času, kdy dojde<br />

k problémům. Všichni to v rámci sektoru dobře<br />

vědí. Protože to regulatorika umožňuje a tento<br />

produkt poskytují i všichni ostatní, není zbytí<br />

než se připojit. Vedení bank není odměňováno<br />

za intelektuální výkony, ale za tržní podíly.<br />

Je pravda, že v nedávné historii z bankovního<br />

sektoru vyšly hrozivé ekonomické otřesy. Jak<br />

naznačují výše popsané úvahy, banky samy mají<br />

v současném světě nečekaně úzký prostor pro<br />

autonomní zodpovědnost. Prosadil se model<br />

značně dehumanizované regulace, jenž postrádá<br />

fundamentální integritu, ale během zhruba<br />

posledních dvaceti let umožnil celému světu<br />

žít v iluzi, že očekávání služeb zdarma, laciných<br />

peněz pro spotřebu i vysoko úročených investic<br />

mohou být bankami zázračně splněna.<br />

Problémem ovšem není jen a především „to, oč<br />

tu běží“, to je selhání bank, ale slepá kolektivní<br />

a systémová hamižnost a politický a regulatorní<br />

samolibý nerozum, který vytvořil a dále vytváří<br />

pro tato selhání předpoklady („namydlil finanční<br />

schody“). Bankovní sektor je dnes v jungovském<br />

slova smyslu stínem společnosti.<br />

Vždyť černí havrani, jediní to ptáci, se zdáli být<br />

příčinou po následku.<br />

n<br />

GAS<br />

Džínová láska<br />

Džínová košile a jeggings,<br />

to jsou minimálně dva<br />

kusy oblečení, které letos na podzim nesmějí<br />

chybět ve skříni milovníků značky GAS.<br />

Jeggings jsou bestsellerem již několikátou sezónu<br />

v řadě. Podzim 2012 je přináší v nových materiálech<br />

a zářivé, elektricky modré barvě s efektem šisovaného materiálu<br />

kolem kapes a švů. Absolutním „must have“ pro ni<br />

i pro něho je jeansová košile ve všech myslitelných barvách,<br />

opráních i různých střizích. Absolutním hitem pro nadcházející<br />

sezónu je zateplená džínová bunda s límcem z králičího kožíšku.<br />

GAS, jehož vlajkovou lodí jsou právě džíny, se soustředil zejména<br />

na vytvoření neobvyklých efektů na džínových látkách, napříkad<br />

efekt dvojitě barveného plátna, kdy byla látka nejdříve<br />

ponořena do antracitového odstínu šedé a poté znovu<br />

do sírově šedé, aby vytvořila neopakovatelný odstín,<br />

vlastní pouze džínům GAS. Shrnuto a podtrženo,<br />

GAS zcela jistě přináší kolekci, která uspokojí<br />

náročného zákazníka co do střihu,<br />

komfortu i stylu.<br />

16<strong>ZEN</strong><br />

a120000979<br />

<strong>ZEN</strong>17

kdo jE<br />

[Ondřej Geršl]<br />

Temný blogger<br />

pOvstal<br />

Jak mladý jihočeský barman, který kroutil při sledování zpráv dlouho<br />

nevěřícně hlavou, založil vlastní web, jímž zahanbuje české deníky<br />

i veřejnoprávní televizi.<br />

Kde hledáme zprávy<br />

AC24 se po necelém roce fungování dostalo mezi<br />

nejnavštěvovanější zpravodajské servery. Tam,<br />

kde ostatní potřebují týmy lidí, si Ondřej Geršl<br />

vystačí sám.<br />

Novinky – zpravodajství 3 433 804<br />

iDnes – zprávy 1 384 338<br />

Aktuálně – zprávy 1 103 781<br />

ihned.cz 684 505<br />

E15.cz 461 316<br />

Českénoviny.cz 235 377<br />

AC24.cz 108 728<br />

Reální uživatelé měsíčně<br />

podle NetMonitoru<br />

Text Milan Vidlák<br />

j<br />

Foto Jakub David<br />

e to těžký paradox, ale pro mnohé Čechy<br />

je nejdůležitějším zdrojem informací<br />

o dění doma i ve světě ... bývalý<br />

barman. a co víc, je mu pětadvacet a vypadá jako<br />

model z reklamy na trenýrky calvin klein.<br />

nedávno se přestěhoval z Českých budějovic do<br />

prahy a jmenuje se ondřej Geršl. Žurnalistiku<br />

nestudoval, noviny viděl jen na stánku a kromě<br />

školního slohu nenapsal ani řádku. přesto si vydobyl<br />

mezi zpravodajskými servery významnou<br />

pozici. jeho alternativní zpravodajský web ac24<br />

(alternative conception 24) denně sleduje okolo<br />

12 000 čtenářů, kteří příliš (či vůbec) nevěří kvalitě<br />

takzvaných mainstreamových médií, a jeho<br />

obliba neustále roste.<br />

n neříkám, kdo je dobrý a kdo špatný, ale<br />

chci vědět co nejvíc a udělat si názor sám.<br />

„když mi bylo asi patnáct, tím impulsem k hlubšímu<br />

zamyšlení pro mě byla mediální masáž kolem<br />

11. září. všímal jsem si té masivní propagandy,<br />

která neměla obdoby,“ začíná ondřej v kavárně<br />

v centru prahy zostra. a pokračuje: „postupně<br />

jsem pak na internetu začal vnímat hlasy, které<br />

upozorňovaly na tu hromadu nesrovnalostí, jako<br />

že požár, kterému dle Fbi neodolaly ani ocelové<br />

nosníky věží Wtc, přežily i nalezené zbrusu nové<br />

pasy dvou únosců z letu 11 nebo že dvě letadla<br />

můžou způsobit pád tří budov tak, že spadnou<br />

všechny za deset sekund bez sebemenšího odporu.<br />

prostě jsem přemýšlel a slepě nepřijímal,<br />

zjišťoval jsem si a filtroval informace. a pozdější<br />

vývoj mi dal za pravdu.“ co má tím „pozdějším vývojem“<br />

na mysli? inu, na rozdíl od hlavních médií<br />

ac24 referuje o obrovském hnutí za pravdu o jedenáctém<br />

září a milionech američanů, kteří nevěří<br />

oficiální verzi o tehdejších událostech a jsou<br />

víc a víc přesvědčeni, že v útocích měla prsty sama<br />

americká vláda či mocní lidé v jejím pozadí.<br />

tisíce pilotů, architektů, renomovaných profesorů<br />

fyziky, ti všichni přesvědčivě mluví o řízených<br />

demolicích a takzvaném „inside jobu“, který vyústil<br />

ve zběsilé válečné tažení a postupné zostření<br />

vojenských opatření a omezení občanských<br />

svobod, k nimž se usa uchýlily. ondřej si je už<br />

dlouho jist tímtéž, ale to pro něj není podstatné<br />

– prostě jen poctivě informuje.<br />

klidně tak na ac24 pověsí kopii archivních<br />

a později tryskem stažených záběrů britské bbc,<br />

ve kterých reportérka jane standleyová zaujatě<br />

informuje o pádu třetí budovy (oproti všeobecně<br />

rozšířené domněnce totiž spadla kromě dvojčat<br />

ještě jedna věž v komplexu), známé jako Wtc<br />

7, přičemž budova stojí na záběrech vesele za ní<br />

a spadne až za dvacet minut. Čtenáře zkrátka<br />

mladý blogger považuje za svéprávné bytosti,<br />

které si názor udělají samy – pokud jim ovšem<br />

nebudou chybět důležité informace.<br />

nedávno byl zase ondřejův web jedním z mála<br />

zdrojů, které referovaly o tom, jak čeští poslanci<br />

pokoutně schválili takzvaný evropský stabilizační<br />

mechanismus na záchranu eurozóny.<br />

zatímco dvacetiminutová reportáž Čt v podání<br />

jakuba Železného na začátku června o řečnění<br />

vězněného poslance Ratha ve sněmovně končí<br />

jen tak mimochodem nenápadnou větou, že<br />

po hlasování o vydání bývalého středočeského<br />

hejtmana se „sněmovna vrátila k běžnému<br />

programu a schválila například evropský záchranný<br />

val“, „Ácéčko“ obšírně rozebírá, jak se<br />

česká vláda upsala k tomu, že do Bruselu pošle<br />

350 miliard korun, které nemá.<br />

Podobné je to i s událostmi v Libyi či Sýrii. Ostatně<br />

právě Libye byla pro Ondřeje poslední kapkou,<br />

jež ho před rokem přiměla k založení AC24. „Na<br />

tu intervenci existoval plán roky předtím, jak varoval<br />

bývalý generál Wesley Clark, který odhalil<br />

plán k invazi a převzetí sedmi zemí: Iráku, Sýrie,<br />

Libanonu, Libye, Somálska, Súdánu a Íránu.<br />

Nebo při jednom z útoků takzvaných rebelů zemřelo<br />

i šedesát civilistů, ale v médiích ani zmínka.<br />

Natož že tam místo demokracie panuje občanská<br />

válka. A tak je to skoro se vším. Neříkám,<br />

jak to bylo ani kdo je dobrý či špatný, ale chci mít<br />

informace, abych si mohl udělat názor sám.“<br />

Pod povrchem<br />

A kde všechny ty informace Ondřej Geršl bere?<br />

Svůj web zásobuje příspěvky z renomovaných<br />

ser verů jako Global Research či The Daily Bell.<br />

A dohodl se také s velmi zajímavými autory, že<br />

může jejich texty publikované jinde s jistou prodlevou<br />

překládat a zveřejňovat. Namátkou s Paulem<br />

Craigem Robertsem, bývalým náměstkem<br />

Reaganova ministerstva financí, esejistou a poté<br />

redaktorem Wall Street Journal, či Ellen Brownovou,<br />

autorkou knihy V pavučině dluhů. Z těch<br />

českých zlanařil lékaře Jana Hnízdila, novináře<br />

Erika Besta či ekonomku a spoluautorku knihy<br />

Všechno je jinak Markétu Šichtařovou.<br />

AC24 zrovna nevyniká designem ani stylistickou<br />

úrovní překladů. Ondřej je na web oficiálně stále<br />

sám a věnuje se mu několik hodin denně při práci<br />

(nedávno založil telekomunikační firmu). Prostor<br />

tu dostávají i různé konspirační teorie a ostře vyhraněná<br />

opozice. „Už mě trochu unavuje poslouchat<br />

nesmysly o konspirátorech. Tady jde přece<br />

o zásadní informace a určitý sled událostí, které<br />

se prostě dějí, a jen slepý to nevidí či vidět nechce,“<br />

nevychází z klidu Ondřej Geršl. „Pravda je, že se<br />

u nás objevují i texty, které jsou často přitažené za<br />

vlasy, a jsou záměrně interpretovány ve prospěch<br />

určitých stran. Jenže obsahují alarmující či důležité<br />

informace a fakta, která se jinde nedovíte, ač<br />

možná poskládané do příběhu, s nímž nemusíte<br />

souhlasit. Máte ale mozek, tak přemýšlejte sami.<br />

Každý rozumný člověk by to měl dělat.“ n<br />

„Při jednom z útoků rebelů<br />

v Libyi zemřelo i šedesát<br />

civilistů, ale v médiích<br />

ani zmínka. To byla<br />

poslední kapka,“ popisuje<br />

Ondřej Geršl vznik svého<br />

zpravodajského webu AC24.<br />

18<strong>ZEN</strong><br />

<strong>ZEN</strong>19

FENoméN<br />

„Muži si představují krásnou,<br />

inteligentní a skvělou kuchařku,<br />

ženy zase chtějí chlapa, který<br />

je hodný, pohledný, vydělá<br />

peníze a zároveň je dost doma.<br />

Na nás pak je, abychom<br />

tyto představy korigovali.“<br />

[Veronika VinteroVá]<br />

Život je jen<br />

Náhoda.com<br />

A Veronika Vinterová se náhodě rozhodla pomoct.<br />

Opustila po letech bankovní sektor a vytvořila nový<br />

model seznamovací agentury pro lidi, kteří mají víc<br />

úspěchů v kariéře než při hledání partnera.<br />

Je to hotová magie.<br />

Text Katarina Černá<br />

P<br />

Foto Lucie Robinson<br />

rvní kontakt s Veronikou Vinterovou<br />

byl pro mě poněkud šokujícím zážitkem.<br />

Přede mnou stála ve skvěle padnoucích<br />

šatech a lodičkách na velmi vysokých<br />

podpatcích s dokonalým držením těla a americkým<br />

úsměvem jako ztělesnění stepfordské paničky.<br />

Následoval energický stisk ruky ženy, která si<br />

je jista sama sebou. Napadlo mě, že muži, kteří<br />

sem přicházejí hledat životní partnerku, se do ní<br />

musejí zamilovat a ženy zase propadnout depresi<br />

ze svého zevnějšku.<br />

Seznamovací agentura Náhoda přitáhla mou<br />

pozornost už názvem. Proč vlastně náhodě nepomoct,<br />

řekla si nejspíš Veronika Vinterová,<br />

když opouštěla korporátní svět a začala přemýšlet<br />

o vlastním podnikání, které jí kromě peněz<br />

přinese i dobrý pocit, že věnuje energii něčemu,<br />

co má smysl. Díky několika nezadaným a velmi<br />

zaměstnaným přátelům ji napadlo, jakým způsobem<br />

propojit své zkušenosti z let minulých se<br />

svým novým pohledem na byznys. „Práce se zámožnými<br />

klienty v oblasti privátního bankovnictví<br />

mě dovedla k poznání, že peníze dávají člověku<br />

prostor a svobodu. Šťastnými a spokojenými je ale<br />

dělají vztahy, které okolo sebe vytvářejí,“ vypráví<br />

žena, která stvořila ojedinělý koncept seznamování<br />

a pozvedla jej na úroveň, jež vyhovuje i těm<br />

nejvytíženějším a nejúspěšnějším lidem z řad manažerů,<br />

právníků, lékařů či byznysmenů.<br />

Nejde totiž o klasickou internetovou seznamku,<br />

kde si prostě vyberete sympatickou tvář podle fotografie<br />

(často falešné), ale především o to uvědomit<br />

si, co vlastně hledáte a co můžete potenciálnímu<br />

partnerovi nabídnout. Klienti Náhody hledají<br />

pouze vážný vztah. Životního partnera, člověka,<br />

se kterým budou chtít založit rodinu. Povzbudivé<br />

je, že podle statistik z roku 2009 se údajně dvacet<br />

procent amerických manželství dalo dohromady<br />

přes seznamku a jen dvě procenta našla svou životní<br />

lásku v baru.<br />

I když s žádnou seznamkou bezprostřední zkušenost<br />

nemám, od svých přátel nad třicet často<br />

Láska přes<br />

internet<br />

eDarling je jedna<br />

z největších on-line<br />

seznamek v Evropě. Má<br />

více než 11 milionů členů<br />

v celé Evropě a denně se<br />

díky ní seznámí více než<br />

50 párů. Poskytuje údajně<br />

vědecky podložené<br />

návrhy partnerů<br />

a garantuje anonymitu<br />

osobních údajů. Výhodou<br />

je, že profil klienta vidí<br />

pouze partneři, které<br />

tým eDarling navrhne,<br />

a nežádoucí návrh může<br />

klient sám kdykoliv<br />

smazat.<br />

zivotni-energie.cz se<br />

specializuje na klienty,<br />

které přitahuje oblast<br />

duchovna. Pokud se<br />

zajímáte o životní energii,<br />

meditace, mystiku,<br />

spříznění duší a horoskopy,<br />

je tato seznamka určená<br />

právě vám.<br />

www.vaznyvztah.cz<br />

První regionální<br />

seznamovací agentura,<br />

která se specializuje<br />

na nalezení ideálního<br />

protějšku v jednotlivých<br />

regionech ČR, kde jsou<br />

pak organizovány setkání<br />

a společenské akce pro<br />

nezadané. Ambicí je nalézt<br />

vysněného partnera pro<br />

klienta nejpozději během<br />

jednoho roku.<br />

www.seznamka.cz<br />

Seznamka je největší<br />

a nejznámější český<br />

seznamovací server,<br />

díky němuž se od roku<br />

1996 seznámily tisíce lidí.<br />

Najít zde můžete nejen<br />

životního partnera, ale<br />

například i parťáka pro<br />

společné cestování. Skvěle<br />

funguje rozčlenění do<br />

kategorií.<br />

20<strong>ZEN</strong><br />

<strong>ZEN</strong>21

Bankéřka-dohazovačka.<br />

„Peníze dělají lidi svobodnými.<br />

Ale šťastnými je dělají vztahy,<br />

které kolem sebe vytvářejí.“<br />

Co vlastně hledáte?<br />

„Když přijde nový klient, tak se nejdřív<br />

setká s konzultantem, což je<br />

člověk, který mu vysvětlí, jaké jsou<br />

varianty seznamování, jakým způsobem<br />

s námi lze pracovat a co pro<br />

něj můžeme udělat v oblasti osobního<br />

rozvoje. Potřebujeme, aby se klient<br />

cítil dobře, popracoval na svém<br />

sebevědomí a sebehodnocení a dostal<br />

od nás zpětnou vazbu o tom,<br />

jak působí na své okolí a potenciální<br />

partnery. Přicházejí na řadu kouč,<br />

stylista, popřípadě psychoterapeut,<br />

a klient volí variantu spolupráce,<br />

která je mu vlastní,“ vysvětluje paní<br />

Veronika, jejíž doménou je i takzvané<br />

VIP seznamování. Jeho podstatou<br />

je precizní výběr vhodného druha<br />

na základě osobní analýzy a volí<br />

ho většinou muži na manažerských<br />

pozicích. Ti totiž obvykle nechtějí<br />

ztrácet čas surfováním na internetu<br />

a schůzkami naslepo.<br />

Nejpočetnější skupinou hledající v Náhodě životního<br />

partnera jsou však ženy okolo 35 let, které<br />

uvažují o založení rodiny a mají nejvyšší čas. Přicházejí<br />

s nervozitou, která je pro muže jak červená<br />

pro býka, a horlivostí, jež je vyděsí.<br />

„Jsou to často atraktivní, úspěšné a vytížené ženy,<br />

co nemají čas hledat partnera. Manažerky, lékařky,<br />

soudkyně, právničky, jež velkou část svého<br />

dospělého života zasvětily kariéře. Některé z nich<br />

měly delší vztah a byly s partnerem pět deset let,<br />

a pak to z nějakého důvodu nevyšlo. Většinou se<br />

jejich partneři necítili na založení rodiny a chtěli<br />

se ještě bavit a ony se ocitly v situaci, že mají<br />

opravdu poslední možnost mít dítě. To první, co<br />

je s nimi potřeba udělat, je uklidnit je a dosáhnout<br />

toho, aby byly víc samy za sebe a méně za<br />

své reprodukční já,“ vypráví „paní Náhoda“.<br />

Klientela Náhody není typickým vzorkem populace,<br />

a tak je potřeba individuální a diskrétní přístup.<br />

Jde o lidi, kteří jsou leckdy vysoko ve spolen<br />

ČASTo cHoDí úSPěšNé žeNy KoleM 35 leT.<br />

Měly TřeBA VzTAH, KTerý NeVyšel. A ČAS KVAPí.<br />

slýchám skandální historky o osobách stižených<br />

bájivou lhavostí, o roztržitých pánech, co se zapomenou<br />

zmínit o čerstvém potomkovi či manželce,<br />

nebo korpulentních dámách s deset let<br />

starou fotografií a velmi optimistickým údajem<br />

v kolonce věk.<br />

Historicky se v roli dohazovačů objevovali i muži,<br />

ale v minulosti se uzavírání sňatku podobalo spíše<br />

obchodní transakci. Dnes jde především o hledání<br />

harmonie a v tom jsou myslím ženy lepší.<br />

Sama mám na kontě dva dnes už manželské páry,<br />

které by bez mého jemného popostrčení a neviditelného<br />

tahání za nitky nejspíš nevznikly.<br />

Nutno říct, že situace byla usnadněna skutečností,<br />

že dotyční byli moji přátelé a dobře jsem je<br />

znala. A na stejném principu funguje<br />

i Náhoda – důležité je klienta poznat.<br />

„S nově příchozím člověkem<br />

děláme analýzu představ o partnerovi,<br />

představ o vztahu, projdeme<br />

s ním jeho opakující se situace v životě.<br />

Můžete narazit i na něco, co si<br />

lidé s sebou nesou z dětství, z rodiny<br />

nebo z jiných partnerství. Bez toho<br />

vůbec do seznamování nelze jít,“ líčí<br />

živelně Veronika Vinterová, vzápětí<br />

zvedá telefon a vyřizuje cosi neodkladného<br />

okolo odpolední akce pro<br />

klienty, přičemž pohazuje světlými<br />

vlasy a pohupuje se v bocích.<br />

čenském žebříčku, co dovedou ocenit kreativitu,<br />

péči a možnost pracovat na sobě. „Zjistila jsem,<br />

že trh v oblasti seznamování a osobního rozvoje<br />

vztahů nabízí buď banální vyhledávání a konverzaci<br />

po internetu, nebo rychlé rande. Nikde se mi<br />

nepodařilo najít seznamku, jejíž příležitosti k seznámení<br />

by byly nápadité, a navíc by se zajímala<br />

také o člověka samotného. Třeba že by chtěla<br />

nalézt důvody, proč hledáme stále stejného,<br />

a nejspíš tedy nesprávného partnera,“ vysvětluje<br />

dáma, která má za první rok fungování firmy na<br />

kontě už padesátku úspěšných seznámení, přičemž<br />

některé páry spolu již bydlí. A především<br />

5000 zaregistrovaných klientů. Pokud se totiž<br />

žena cítí přitažlivá, tak to okolí vnímá, a přijde<br />

taková i mužům. Nejde o žádné násilné změny<br />

ve stylu „uděláme z puťky vampa nebo z outdoorového<br />

typu džentlmena ve smokingu“, ale o to<br />

najít jeho silné stránky a vyzdvihnout je tak, aby<br />

si jich všimlo okolí. Spolupráce se stylistou proto<br />

trvá i několik měsíců.<br />

Hlavně štíhlou, prosím<br />

Asi nikoho nepřekvapí, že daleko ochotnější na<br />

sobě pracovat jsou ženy. Muži většinou volí jinou<br />

strategii, například zmíněné VIP seznamování,<br />

kde je jim vybrán potenciálně nejvhodnější protějšek<br />

na základě analýzy. Muži také nejčastěji<br />

A120007030<br />

přicházejí s požadavkem, že chtějí partnerku především<br />

štíhlou, přitažlivou a ženskou. Leckdy to<br />

nakonec není to, co na ženském protějšku ocení<br />

nejvíc, ani to, co najdou, ale v prvopočátku je to<br />

pro ně klíčové.<br />

Ženy zase hledají muže, který nemusí být nutně<br />

krásný, ale spíše zajímavý. Hodně ocení také<br />

smysl pro humor. Nemusí být prý ani moc bohatý,<br />

avšak ne chudší, než jsou ony. „Muži si<br />

představují krásnou, inteligentní, soběstačnou,<br />

ale zároveň skvělou kuchařku, která jim při příchodu<br />

domů podá bačkory, a ženy zase chtějí<br />

chlapa, který je hodný, pohledný, milý, schopný,<br />

vydělá peníze a zároveň je dost doma,“ glosuje<br />

nerealistické požadavky svých klientů Veronika<br />

Vinterová. „Na nás pak je, abychom tyto představy<br />

korigovali a abychom pomohli vzniku smysluplných<br />

partnerství.“ A na závěr přidává jeden<br />

typický mužský omyl: „Jeden z mých klientů měl<br />

nepřiměřeně vysoké nároky na svou potenciální<br />

partnerku. Žádná se mu nezdála dostatečně<br />

atraktivní a argumentoval dlouho tím, že se přátelí<br />

s úspěšnými a krásnými ženami, a proto by si<br />

právě takovou partnerku představoval. Musela<br />

jsem se projevit jako velký diplomat a psycholog<br />

v jedné osobě, abych mu vysvětlila rozdíl mezi<br />

ženou, která s ním půjde na večeři, a tou, která<br />

s ním zajde o něco dál.“<br />

n<br />

Jak se trošku<br />

vylepšit<br />

Rady od Veroniky<br />

n Nejrychlejší je nový účes<br />

a make-up od odborníka.<br />

n Nechte si udělat fotky ve<br />

fotoateliéru.<br />

n Udělejte si „barevnou<br />

analýzu“ nejen svého<br />

oblékání. Barvy působí<br />

na psychiku.<br />

n Absolvujte kurzy líčení<br />

a kurzy image pod<br />

vedením stylistky.<br />

n Nezapomeňte na<br />

fyzioterapii a relaxaci.<br />

n Sex koučing vám dodá<br />

sebedůvěru.<br />

n Zajděte na seznamovací<br />

akce (čaj o čtvrté,<br />

bowling, hodiny tance<br />

nebo procházky<br />

Prahou...)<br />

22<strong>ZEN</strong><br />

<strong>ZEN</strong>23

Eportáž<br />

Africký<br />

wrestling<br />

Držitel řady mezinárodních cen Michal Novotný<br />

zvěčnil v Senegalu černé Apollony, kteří svůj život<br />

zasvětili starobylému bojovému umění.<br />

Před zápasem na stadionu v Kaolacku panuje<br />

napjatá atmosféra. Z ochozů přihlížejí tisíce lidí a ty<br />

méně šťastné vytlačuje armáda a policie od bran<br />

nekompromisními ranami pažbami samopalů.<br />

Text a foto Michal Novotný<br />

24<strong>ZEN</strong><br />

<strong>ZEN</strong>25

Zápasnické<br />

družstvo<br />

gambijské armády<br />

trénuje na pláži<br />

Fajara. Dlouhý<br />

běh naboso<br />

v hlubokém písku<br />

a tropickém<br />

vedru vydrží jen ti<br />

nejsilnější. (protější<br />

strana nahoře)<br />

Ibrahim Ndow<br />

doufá, že vymění<br />

kariéru v gambijské<br />

armádě za<br />

život zápasnického<br />

šampiona. Jak<br />

ukázal pozdější<br />

šampionát mezi<br />

armádou a policií,<br />

jeho šance jsou minimální.<br />

(protější<br />

strana dole)<br />

Zvítězí ten, kdo<br />

donutí svého<br />

soupeře dotknout<br />

se koleny, rameny<br />

nebo zády země.<br />

26<strong>ZEN</strong><br />

<strong>ZEN</strong>27

Lademba Faye<br />

předcvičuje svým<br />

přátelům v buši<br />

u vesnice Thioupane.<br />

O několik dní později<br />

se někteří z nich<br />

zúčastní vesnického<br />

šampionátu<br />

v Gandiaye. (na<br />

protější straně nahoře)<br />

V kamenné aréně<br />

v Kaolacku trénují<br />

kluci pod vedením<br />

slavného zápasníka<br />

Adioumy Dioufa. (na<br />

protější straně dole)<br />

Zápasník se před<br />

zápasem na stadionu<br />

v Kaolacku polévá<br />

magickým olejem. Na<br />

krku mu visí amulet<br />

gri-gri. (vlevo)<br />

Kluci z Thioupane<br />

jsou tak chudí, že<br />

nemají ani na obyčejné<br />

činky a k posilování<br />

používají jen váhu<br />

svých těl. (dole)<br />

28<strong>ZEN</strong><br />

<strong>ZEN</strong>29

Za peníze vydělané zápasením<br />

si Adiouma Diouf postavil<br />

v Kaolacku arénu, kde dnes<br />

předává zkušenosti nováčkům.<br />

Tréninky bývají náročné.<br />

N<br />

a zapomenutou vesnici Gandiaye hluboko<br />

v rovinatém vnitrozemí afrického<br />

Senegalu pomalu padá soumrak. Cestou<br />

ve stínu mohutných baobabů se domů vracejí<br />

muži s motykami, kteří celý den dřeli na neúrodných<br />

políčkách. Za nimi ženou stáda pastevci.<br />

Po hlavní silnici přijíždí od Kaolacku rozhrkaný<br />

kouřící autobus nacpaný lidmi. Při odjezdu řidič<br />

zjišťuje, že většina pasažérů vystoupila tady uprostřed<br />

pustiny, nevěřícně kroutí hlavou a pokračuje<br />

dál k hlavnímu městu Dakaru.<br />

Cestující, pasáci i farmáři směřují za zvukem<br />

bubnů k prašnému plácku, který je obestavěn<br />

plastovými židlemi. Místa k sezení na židlích jsou<br />

vyhrazena jen nejbohatším. Ostatní postávají kolem,<br />

nebo dokonce lezou na stromy, aby dobře viděli.<br />

K bubnům se přidávají hlubokými hlasy snad<br />

stokilové ženy. Při zpěvu tančí, úplně se nadnášejí<br />

a zapomínají na svoji váhu, jako by pro ně ani neexistovaly<br />

zákony gravitace. Písně oslavují muže,<br />

udatné bojovníky. Jejich sílu a obratnost.<br />

A ti už nastupují skoro nazí doprostřed vesnické<br />

zápasnické arény. Na krku se každému houpe váček<br />

s kouzlem gri-gri a před samotným zápasem<br />

se ještě polévají magickým olejem. Senegal je sice<br />

muslimská země, ale tito muži nenechávají nic<br />

náhodě. Začíná série nelítostných zápasů. Nebojuje<br />

se kvůli umístění v tabulkách, po vyhraném<br />

šampionátu jim nikdo nepověsí na krk blyštivé<br />

medaile. Rvou se o svoji budoucnost. O svůj život.<br />

V prachu vesnických arén může začít jejich<br />

cesta z chudoby k nevídanému bohatství a slávě.<br />

Stejně jako v jiných chudých zemích opouštějí<br />

venkované v Senegalu a Gambii své domovy a míří<br />

do městských slumů za svými sny o lepším životě.<br />

Přinesli s sebou i tradiční zápasnické umění, které<br />

má kořeny v dávném válečnickém umění kmene<br />

Sererů. V přelidněných městech pak našli dostatek<br />

diváků toužících po vytržení z každodenních<br />

starostí. Brzy se objevili první sázkaři, promotéři<br />

i sponzoři a ve sportu se začaly pohybovat pěkné<br />

peníze. Vyrostly školy, kamenné arény a dnes zájmu<br />

o zápasníky nestačí ani velké stadiony, jejich<br />

souboje přenáší celostátní televize. Největší šampioni<br />

bojují v jednom jediném zápase v přepočtu<br />

o dva až čtyři miliony korun.<br />

Šampioni jsou skutečnými celebritami. Kam se<br />

na ně hrabou fotbalisté, zpěváci nebo herečky!<br />

Jenže sen o zbohatnutí se splní jen hrstce z nich.<br />

Z pěti tisíc registrovaných zápasníků vydělává<br />

opravdu velké peníze sotva tucet. Ostatní běhají<br />

v roztrhaných teniskách denně nespočet kilometrů<br />

rozpálenou africkou buší, místo činek vytahují<br />

nad hlavy pytle s pískem, každý den dvakrát<br />

do úmoru trénují techniku a doufají, že se třeba<br />

jednou i oni probojují až na vrchol. n<br />

A121009306<br />

30<strong>ZEN</strong><br />

<strong>ZEN</strong>31

oZhovor<br />

[Fleischmann]<br />

Michel<br />

cítí vítr<br />

změny<br />

Je to asi nejúspěšnější muž<br />

v historii českých médií. Prezident<br />

Lagardère rozjel rádia na počátku<br />

90. let a dodnes řídí jednu<br />

z největších mediálních skupin.<br />

Se svými rádii se teď vrhá do<br />

revoluce. V jeho životě nebude<br />

zdaleka první.<br />

Text Darek Šmíd<br />

J<br />

Foto Tomáš Železný<br />

e to revoluční moment,“ definuje Michel Fleischmann<br />

období, v němž se teď nachází se svým impériem.<br />

Tradiční představa rozhlasového vysílání<br />

bere za své společenskou a technologickou proměnou<br />

– a šéf nejposlouchanějších stanic na českém trhu stojí v jejím<br />

uzlovém bodě. Působí přitom sebejistě; v revolučních<br />

momentech už má nějakou praxi.<br />

„Před tankem člověk dospěje rychle,“ říká o roce 1968, který<br />

coby šestnáctiletý prožil jak na barikádách při revoltách<br />

v Paříži, tak v ulicích Prahy za sovětské intervence. V rodině<br />

českého spisovatele a diplomata Iva Fleischmanna se pohyboval<br />

mezi dvěma zeměmi od svých dvanácti let; svou vlast<br />

se tak učil chápat i pohledem zvenku, z něhož se v roce 1969<br />

stal pohled definitivní: když se jednou vracel ze studií na lyceu<br />

v Nimes do Paříže, aby tam nastoupil na vlak do Prahy,<br />

dozvěděl se na nádraží od rodičů, že stanice Paříž je pro něj<br />

tentokrát už konečná.<br />

32<strong>ZEN</strong><br />

<strong>ZEN</strong>33

„Dřív<br />

jsme brali<br />

kostky a házeli<br />

je po policajtech.<br />

To se dnes nestane.“<br />

Jeho první rádio bylo pirátské. Mladý emigrant<br />

vystudoval literaturu na sorbonnské univerzitě,<br />

když v jednaosmdesátém roce nastoupil k moci<br />

François Mitterrand a liberalizoval do té doby<br />

státní televize a rádia. Ve Francii tehdy vznikl duální<br />

systém pro veřejnoprávní a soukromé frekvence<br />

a devětadvacetiletý Michel Fleischmann byl<br />

mezi těmi, kdo se rozhodli poslat do éteru vlastní<br />

vysílání. Ohlas na sebe nenechal dlouho čekat.<br />

„Přišli policajti, vzali nám vysílač, odešli. Tak jsme<br />

šli koupit další vysílač,“ říká Fleischmann. „U pátého<br />

se na nás vykašlali a nechali nás vysílat.“<br />

Tímto inspirován se účastnil konkurzu do francouzského<br />

veřejnoprávního rozhlasu, kde pak<br />

strávil deset let. V rámci pořadu o Francouzech<br />

v cizích zemích zcestoval svět a v rámci jiného<br />

pořadu se nakonec vrátil i do porevolučního Československa.<br />

A byl to návrat, jak má být: v domě,<br />

kde strávil dětství, ho přivítal neznámý chlapík<br />

slovy: „My vám ten byt nevrátíme!“<br />

Skutečná cesta domů na něj nakonec čekala v podobě<br />

nabídky postarat se o start bilingvního rádia<br />

s francouzským zázemím, jež by vysílalo v Praze.<br />

Na správném místě se tehdy v pravý čas ocitl připraven<br />

desetiletou praxí; a možná také otrkán<br />

pirátským vysíláním; jeho Evropa 2, první české<br />

porevoluční rádio, v počátcích vysílala načerno<br />

přinejmenším reklamy. „Země se snažila co nejrychleji<br />

dostat do demokratické společnosti,“ říká<br />

o divokém startu Fleischmann, který si tenkrát<br />

pro Evropu 2 na jedné straně sám namluvil zvukové<br />

předěly, na druhé se účastnil vzniku duálního<br />

zákona, který pro rádio zřídil veřejnoprávní<br />

a soukromý sektor. „Jestli se to nazve lobbování,<br />

proč by ne,“ říká o zrodu éteru na francouzský<br />

způsob. „Můj úkol byl zajistit právní rámec rádiu,<br />

které jsem tady dělal; a pochopitelně jsem přitom<br />

propagoval systém, který jsem znal.“<br />

V roli „otce zakladatele, kterému to hodili na hlavu“<br />

od té doby vybudoval značku, jež vedle vysílání<br />

Evropy 2, Frekvence 1, rádia Bonton a Dance<br />

Radia zahrnuje i internetový portál Koule.cz, web<br />

pro řidiče Motomail.cz či dětské internetové rádio<br />

Pigy.cz – protože, jak říká sám, bez rozkročení<br />

do dalších segmentů trhu nelze v evoluci značky<br />

během společensko-technologické revoluce pokračovat.<br />

Je to ostatně také jediná revoluce, které<br />

se mu zde asi dostane. „Tady se do ulic nechodí,“<br />

říká o české mentalitě. „Ve Francii se do ulic<br />

chodí, ve Francii se pereme s policajty, ve Francii<br />

vykřikujeme více či méně zábavné slogany a požadavky<br />

se tam nějak ventilují ven.“<br />

Kdy se to česká společnost naučí?<br />

Na to je těžké odpovídat, protože pojetí politična<br />

a sebevyjádření se technologickou revolucí úplně<br />

mění. Žijeme v podivném světě, kde hlas ztrácí<br />

svoji vedoucí roli, v paradoxním tichu internetu,<br />

kde je příšerný rámus. V květnu 1968 se v Paříži<br />

křičelo: POD KOSTKAMI ULICE JE PLÁŽ! Takže<br />

jsme brali kostky a házeli je po policajtech. To se<br />

dnes nestane.<br />

Dnes se místo toho hlásíme ke skupinám na<br />

Facebooku.<br />

Nevím, jestli česká společnost nepřeskočila historické<br />

období, kdy se lidé vyjadřovali manifestací.<br />

Internet má teď asi jen 63 % populace, ale každý<br />

rok přiskakuje dalších pět šest procent. Nám jako<br />

podniku na komerční bázi ta změna pochopitelně<br />

nepřináší jenom radosti, ale po stránce myšlení,<br />

po stránce filozofické a pohledu na svět je to<br />

fantastické. Všechny vědomosti, které jsme měli,<br />

jsme přenesli na internet. Outsourcovali jsme<br />

mozek. Takže teď máme všichni přístup k vědomostem,<br />

ale přestali jsme myslet.<br />

Není to i tím, že pořád posloucháme rádio?<br />

Rádio myšlení nenapomáhá. Což je ale právě to,<br />

co se bude měnit; rádia budou víc kontentová<br />

(založená na obsahu). Lidi už nebude bavit kontinuální<br />

stream (proud vysílání), budou si vyďobávat,<br />

co chtějí. Máme před sebou několikaletou<br />

proměnu. A potřebujeme, aby fungoval stát, aby<br />

fungovaly instituce, aby fungovala konzumace.<br />

Jsem proti zvýšení DPH – čistě proto, že by snížilo<br />

konzumaci. My z ní žijeme. Potřebujeme, aby<br />

lidi nakupovali, a klienti tudíž zadávali reklamu.<br />

n V RÁDIU MÁME NEJVěTší HUMORISTy<br />

LEOšE MAREšE A RUDU Z OSTRAVy.<br />

Jaký je kýžený výsledek? V prostředí českého<br />

tisku je zřetelný příklon k nejširšímu publiku.<br />

Vyhraje to nejbulvárnější rádio?<br />

Třeba ve Francii je bulvární tisk velmi omezený.<br />

Vůbec není tak populární jako v Česku, kde reflektuje<br />

německý přístup k médiím. A nic proti<br />

ničemu, tak to prostě je, stejně jako že rozhlasový<br />

trh u nás kopíruje spíš francouzský model, protože<br />

převzal systém Evropy 2. A bulvár v rádiích je,<br />

ano, děláme zábavu – ale nebere se zas tak vážně.<br />

Na rozdíl od německého pojetí bulváru. Tisk se<br />

potýká se svou revolucí, lidé přestávají číst papír<br />

a ten přerod je velice komplikovaný. V rádiích<br />

není komplikovaný o nic méně a výsledky poslechovosti<br />

přestávají mít důležitost, kterou měly<br />

před dvěma třemi roky. Komerční svět se vytváří,<br />

hledá větší efektivitu. Takže rádia se pod tlakem<br />

evoluce/revoluce musí změnit, stejně jako tisk.<br />

Budou mnohem víc o kontentu, mnohem víc<br />

o kreativitě, mnohem víc o inovacích. A ne o tom<br />

obecném bulvárním vtipkování.<br />

Jak toho dosáhnete? Mluvíme o přesně cílených<br />

pořadech, či technologických změnách?<br />

Ty dvě věci půjdou dohromady. Lidé přestávají<br />

poslouchat rádio v reálném čase a přecházejí na<br />

zpožděné vysílání, kdy si stáhnou, co je zajímá.<br />

34<strong>ZEN</strong><br />

<strong>ZEN</strong>35

Jak rychle bude ta změna probíhat?<br />

V Čechách tyhle změny probíhají vždycky rychle.<br />

Češi jsou technologičtí hračičkové a mají rádi<br />

nové věci, tak se k nim prostě dopídí; to ve Francii<br />

lidi čekají do poslední chvíle, až se ten přístroj<br />

opotřebuje a doopravdy už se musí koupit nový.<br />

n ByLi BycHOM DáL NeBýT uDAVAČSTVí ČecHů,<br />

Jež ZNiČiLO NěKOLiK PROgRAMOVýcH ScHéMAT.<br />

Michel<br />

Fleischmann (60)<br />

je prezidentem českého<br />

zastoupení francouzské<br />

mediální skupiny<br />

Lagardère. Jeho<br />

rádio Frekvence 1 má<br />

v současnosti 935 tisíc<br />

posluchačů denně,<br />

Evropu 2, která<br />

byla prvním zdejším<br />

porevolučním komerčním<br />

rádiem, si denně naladí<br />

890 tisíc lidí. Tržby<br />

společnosti za minulý rok<br />

činí 1,2 miliardy korun se<br />

ziskem necelých<br />

100 milionů korun.<br />

Kromě rozhlasového<br />

vysílání zahrnují aktivity<br />

Lagardère Active ČR<br />

například hudební server<br />

Koule.cz; obchodní<br />

zastoupení skupiny pro<br />

prodej komerčního času<br />

v éteru a na internetu<br />

Regie Radio Music je dnes<br />

lídrem trhu s celkovým<br />

podílem 38,8 %. Prezident<br />

Fleischmann pochází<br />

z rodiny československého<br />

spisovatele a diplomata<br />

Iva Fleischmanna, s níž<br />

ve svých sedmnácti<br />

letech emigroval do<br />

Francie, kde vystudoval<br />

francouzskou literaturu<br />

a sociologii literatury na<br />

Sorbonně (podobně jako<br />

jeho starší bratr Petr,<br />

který dnes působí jako<br />

poradce v českém Senátu).<br />

S bývalou herečkou<br />

Kateřinou Lojdovou má<br />

dvojčata Maxe a Kláru.<br />

Coby náruživý kuřák volí<br />

zásadně silné francouzské<br />

cigarety Gauloises; jeden<br />

balíček denně je pro něj<br />

standard, ale „když jde do<br />

tuha, dva nejsou žádná<br />

míra“.<br />

V červnu jste oznámili nástup do digitálních<br />

technologií, kterým teď věnujete 90 % prostředků.<br />

Spustili jste webové vysílání, hudební<br />

server... Jde o přerod rádia v platformu?<br />

Když se dnes bavíme o strategii do budoucna, primární<br />

je přechod na digitál – protože tam budeme<br />

existovat během příštích deseti let. Děláme toho<br />

strašně moc, ale pořád je to pochopitelně spjato<br />

„core“ byznysem, to znamená vysílat FM rádio.<br />

Všechno jsou to doplňkové a vývojové věci, přičemž<br />

se ale nebráním tomu, že bychom na základě<br />

svých značek a schopnosti oslovit posluchače<br />

mohli přejít třeba na vlastní e-shop – protože tradiční<br />

reklamní svět přestává mít efektivitu, kterou<br />

míval před deseti lety. Všichni hledáme nové<br />

byznysmodely a víme, že pokrokem v digitalizaci<br />

a vlastních značkách na tom můžeme pracovat<br />

a jet v tom správném vlaku.<br />

Jak na to?<br />

Jde o nápad a realizaci; a na to potřebujeme lidi,<br />

kterých je málo. Tohle už není problém vysílání<br />

a interpretů, ale problém kreativců. Čímž se vracíme<br />

zpátky do 90. let. Dvacet let jsme si tu žili<br />

v nadstandardu zábavy a trošku jsme po cestě<br />

ztratili vůdčí hlasy. Nemáme opinion leadery.<br />

Zato máme spoustu bavičů.<br />

A využíváme jich, jak můžeme. Ale všimněte si,<br />

že zatímco Novotný existoval dvacet let, fungují<br />

dnešní baviči jak dlouho – dva roky? Vše se<br />

neskutečně zrychlilo. Například Kraus má svůj<br />

pořad, a tak udělá vlastní časopis, který ale nefunguje<br />

– protože už fungovat nemůže. Tento<br />

způsob komunikace už není efektivní. Osobně se<br />

snažím o to, aby tady vznikla zdravá drzost. V rádiích<br />

mám jako největší humoristy Rudu z Ostravy<br />

a Leoše Mareše. Takových lidí musí být ale<br />

mnohem víc, musí dostat větší prostor, a teprve<br />

to tu společnost změní, to ji posune někam dál.<br />

Proč se tady nestačila vyprofilovat osobnost<br />

typu Howarda Sterna?<br />

To je dané tím, že Amerika je mnohem liberálnější<br />

po stránce morálního pojetí věcí než rakousko-<br />

-uherské pojetí morálky u Čechů. Kdybych mohl,<br />

tak bychom v tomto ohledu byli v našich rádiích<br />

mnohem dále, a dokonce bychom pak možná byli<br />

mnohem více v souladu se společností, než momentálně<br />

jsme. Ale to je dané udavačstvím Čechů<br />

Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, která<br />

nám kvůli němu zničila několik programových<br />

schémat, jež byla – dá se říct – na hraně. Přitom<br />

jestli něco děláme v rádiu, tak to znamená, že na<br />

ulici už to je. V nějakém rozhovoru jsem říkal, že<br />

máme být zrcadlem podél silnice. Zrcadlem společnosti.<br />

A jestli je tady nějaká instituce, která nás<br />

brzdí, tak musí být ve styku se společností i ona<br />

– což není. Takže Howard Stern tady nemohl<br />

vzniknout kvůli zdejšímu pojetí morálky.<br />

Jakkoliv si tedy člověk na českém mediálním<br />

trhu začíná připadat jako v zábavním průmyslu,<br />

pořád mu podle vás chybí hrana, která<br />

by tomu dodala nějaký důvod a misi?<br />

Ta rakousko-uherská morálka Čechů je přitom<br />

totálně lživá, protože Češi jsou ve svém intimním<br />

světě možná liberálnější než třeba Francouzi.<br />

Ale jak se to dostane navenek, tak je to<br />

najednou jako s těmi manifestacemi – nejdou<br />

na manifestaci, pošlou udavačský dopis. A to se<br />

děje jak v médiích, tak v politice. A když šéfredaktor<br />

deníku Blesk řekne, že Blesk není o Bartošové,<br />

ale o Rathovi, tak to je to nebezpečné.<br />

To je ten horor. Protože Rath není bulvár. Rath<br />

je významný politik. A když řeknu, že je víc než<br />

Bartošová, tedy že je víc než bulvár, že je extrabulvár,<br />

tak říkám co? Říkám, že politika je bulvár;<br />

což znamená, že politika není. Ale politika<br />

s velkým pé vytváří stát s velkým es. A když říkáme,<br />

že Rath je spíš bulvár než Bartošová, tak říkáme,<br />

že celý ten stát je jeden bulvár. Tento stát<br />

si teď vymyslel – asi proto, že je to ten bulvár –,<br />

že nebude dávat peníze do výzkumu a do školství.<br />

My jako média ale potřebujeme, aby ze škol<br />

vycházeli lidé, kteří mají znalosti a kreativitu.<br />

Potřebujeme stát, který funguje, protože existujeme<br />

v rámci ekonomického systému, který když<br />

funguje, tak se máme dobře, a když nefunguje,<br />

tak se máme špatně.<br />

Což však neznamená, že byste měl zájem společnost<br />

rádiem vzdělávat nebo kultivovat...<br />

To není naše priorita; naše priorita přece jenom<br />

je a zatím stále bude vytvářet zábavu. Zábavu,<br />

pohodu, aby se člověk cítil trošku lépe. Na druhé<br />

straně musíme tíhnout k tomu, aby byla víc kontentová,<br />

a ne jenom obecná.<br />

A tlačit na hranu, aby tu vznikly vůdčí hlasy.<br />

Osobnosti tady určitě jsou. Jenom jsou drženy<br />

na uzdě nebo je společnost neumí využít. Dnes<br />

je velmi složité dostat se do popředí, protože<br />

prolézt mezi zákony a morálkou na jedné straně<br />

a ekonomickými zájmy na druhé je čím dál tím<br />

těžší. Když nemáte jasně definovanou strukturu<br />

takového marketingového postupu, tak se vám to<br />

nepovede. S veškerým talentem, který máte. n<br />

Autor je spolupracovník redakce<br />

▼ A120006063<br />

www.marinayachting.it<br />

Marina Yachting, Široká 9, Praha 1<br />

Marina Yachting, Králodvorská 9, Praha 1<br />

36<strong>ZEN</strong><br />

006063<br />

<strong>ZEN</strong>37

advErtorial<br />

Život je<br />

džungle<br />

... často drsný a nebezpečný.<br />

Pokud ale jezdíte v Infiniti FX,<br />

tak i pestrý, zábavný a hravý.<br />

Fotograf <strong>ZEN</strong>u Tomáš<br />

Železný si do ateliéru<br />

kromě luxusního<br />

japonského SUV<br />

pozval i další<br />

mazlíčky...<br />

Infiniti FX<br />

Rozbal to. To nevypadá vůbec špatně. Puma, největší zástupce malých koček,<br />

a Infiniti FX, nejsportovnější zástupce mezi crossovery, tvoří neodolatelnou kombinaci.<br />

38<strong>ZEN</strong><br />

<strong>ZEN</strong>39

„Co koukáš? Tos nikdy neviděl pořádný auto?“ – „Moc si<br />

nevyskakuj, jo?“ – „Nebo co? Takových koní, jako jsi ty, mám<br />

pod kapotou 390…“ Tento dialog se odehrál mezi klisnou Bonou<br />

a křížencem pražského krysaříka a čivavy Matyášem juniorem.<br />

Já chci taky! Nakonec ale dvouletý Matyáš junior gentlemansky přenechal<br />

své místo řidiče dvanáctileté samici hroznýše královského, vážící celých<br />

pětadvacet kilo, tedy zhruba desetkrát víc než on. Model Infiniti FX sice<br />

váží přes dvě tuny, ale obratný a rychlý je skoro jako Matyáš.<br />

40<strong>ZEN</strong><br />

<strong>ZEN</strong>41

Teď už to chce jen… nahé kočky. Ovšem ty plemene Sphynx, jejichž původ spadá<br />

do dob Aztéků, kteří je považovali za dar od Boha. Nemají srst, a tak jsou vhodné<br />

pro alergiky. A stejně jako Infiniti pro každého, kdo vyznává osobitý styl.<br />

„Tak to je jízda!<br />

Mám pocit, že se<br />

úplně vznáším.<br />

Model FX je<br />

vybaven systémem<br />

inteligentního<br />

pohonu všech kol<br />

či elektronicky<br />

řízenou<br />

sedmistupňovou<br />

automatickou<br />

převodovkou<br />

s manuálním<br />

režimem<br />

a řadicími<br />

páčkami<br />

z hořčíkové slitiny<br />

pod volantem.<br />

Třešničkou na<br />

dortu modelové<br />

řady FX je verze<br />

FX Vettel, která<br />

se svých prvních<br />

vlastníků dočká<br />

počátkem roku<br />

2013 a která<br />

vznikla ve<br />

spolupráci<br />

s mistrem<br />

světa Formule<br />

1 Sebastianem<br />

Vettelem,“<br />

pochvaluje si<br />

naklonovaný<br />

osmiletý<br />

papoušek Kuba.<br />

42<strong>ZEN</strong><br />

<strong>ZEN</strong>43

portrét<br />

[Klára GajdušKová]<br />

Je to víc než práce<br />

Spořitelny v 19. století vyrostly na tradici vzájemné pomoci. A tím se řídí<br />

i šéfka komunikace České spořitelny. <strong>ZEN</strong> se dozvěděl, jak díky „mrtvým“<br />

vkladním knížkám vzniká miliardová nadace a k čemu se hodí novinářský dril.<br />

Studentka. Kromě řízení<br />

komunikace ČS a jejích nadací<br />

studuje klinickou psychologii<br />

na La Salle University<br />

v Pensylvánii (USA).<br />

Text Alex Vyroubal<br />

S<br />

Foto Lucie Robinson<br />

píš to vypadá na kancelář manažerky<br />

neziskového sektoru než na sídlo jedné<br />

z nejvlivnějších žen v tuzemském bankovnictví.<br />

Překvapivě malá místnost, na zdech<br />

roztomilé dětské kresby, všude hodně sytých<br />

barev a ze záplavy visaček na věšáku se pomalu<br />

tvoří avantgardní skulptura... Nicméně výhled<br />

z desátého patra pankráckého mrakodrapu, kde<br />

Česká spořitelna sídlí, je impozantní. A stejně<br />

velkolepé jsou i plány dámy, která má na starosti<br />

vnější i vnitřní komunikaci ČS a také řízení jejích<br />

nadací. Klára Gajdušková mi přijde tak trochu<br />

jako dobrá víla, nicméně ona mě ujišťuje, že<br />

na své podřízené je velmi náročná. Tak dobře,<br />

„přísná dobrá víla“ mi vysvětluje, jak vzniká jedna<br />

z největších nadací v republice: „Před deseti lety<br />

bylo na 6,6 milionu anonymních vkladních knížek<br />

u České spořitelny uloženo celkem 120 miliard<br />

korun.“ Čtete správně. 6 600 000 knížek se<br />

120 000 000 000 korunami.<br />

Jenže tradiční české šetřílkovství se nelíbilo<br />

Evropské unii, která se u anonymních knížek<br />

celkem oprávněné bála hrozby praní špinavých<br />

peněz, a tak zákon stanovil, že do konce letošního<br />

roku se anonymní knížky musí zrušit.<br />

A přitom dodnes u České spořitelny zůstalo<br />

celých 2,5 milionu nezrušených vkladních knížek<br />

a na nich 2,4 miliardy korun. „Anonymní<br />

knížky jsou staré jako samotné spořitelny, tedy<br />

téměř 200 let,“ říká Klára Gajdušková. „Lidé je<br />

měli velmi rádi. Měli totiž v ruce fyzický doklad<br />

o tom, že jejich peníze jsou někde uložené,<br />

a měli také přehled, kolik a kdy vybrali či vložili,<br />

kdy byl připsán jaký úrok.“ Na konci letošního<br />

roku všechny nevybrané peníze propadnou<br />

spořitelně. „Mohli bychom si je nechat a bylo<br />

by to podle zákona v pořádku. Cítili jsme ale, že<br />

tohle není úplně fér. Jde přece o vklady českých<br />

občanů, kteří si je doposud nevyzvedli, protože<br />

na ně zapomněli, nebo dokonce už zemřeli.<br />

Hledali jsme tedy způsob, jak peníze vrátit české<br />

společnosti. Založili jsme Nadaci Depositum<br />

Bonum v čele s Pavlem Kysilkou, do které příští<br />

rok převedeme zbývající zůstatky anonymních<br />

vkladů.“<br />

A víte už, kam ty peníze z nadace půjdou?<br />

Dlouze jsme o tom diskutovali se sociology, politology,<br />

opinion-makery, novináři, zástupci neziskového<br />

sektoru, a nakonec jsme se rozhodli<br />

pro podporu vědy a vzdělání. I my bankéři to<br />

vidíme tak, že vzdělání je nejlepší investice.<br />

Vy máte na starosti ale ještě jednu nadaci...<br />

To je Nadace České spořitelny, která navazuje<br />

na to, co spořitelny dělají už od Rakouska-<br />

-Uherska: pomáhá rozvoji společnosti. Záměrně<br />

se přitom soustředíme na oblasti, které jsou<br />

jinými dárci opomíjené. Především se jedná<br />

o podporu seniorů a organizací, které se věnují<br />

prevenci a léčbě drogové závislosti. Kromě<br />

toho podporujeme sociální podnikání a rozvoj<br />

neziskového sektoru. Úzce spolupracujeme se<br />

zkušenou Nadací VIA.<br />

44<strong>ZEN</strong><br />

<strong>ZEN</strong>45

nemocnice, budovaly vodovody, opravovovala<br />

se veřejná prostranství... Tak třeba vzniklo<br />

pražské Rudolfinum. V roce 1885 ho nechala<br />

poslavit Spořitelna česká u příležitosti 50. výročí<br />

svého založení a pojmenovala ho po následníkovi<br />

habsburského trůnu.<br />

My dnes už nestavíme koncertní síně a hospice.<br />

Raději pomáháme v oblastech, kam jiní moc<br />

nejdou, protože nejsou tak PR atraktivní, právě<br />

třeba jako zmíněné drogy.<br />

Jste také členkou Dámského investičního<br />

klubu ČS? Jaký je jeho účel?<br />

S myšlenkou založit klub přišla kolegyně Romana<br />

Vlková, dnešní předsedkyně klubu. Vycházela<br />

ze studie, že ženy zacházejí s penězi<br />

jinak než muži. Klub dává možnost jednak se<br />

o investicích něco dozvědět od našich odborníků<br />

na speciálních přednáškách, a zároveň sdílet<br />

vzájemné zkušenosti.<br />

fese“, které vás nikdo pořádně nenaučí. Můžete<br />

chodit do kurzu, číst knížky, mluvit s lidmi,<br />

které pokládáte za vzor, stejně však nikdy nebudete<br />

dokonalí, respektive vždycky to může být<br />

lepší. Jsem určitě hodně náročná a někdy i dost<br />

netrpělivá. Potřebuju v týmu lidi, kteří prací žijí<br />

a berou ji vážně. Potřebuji, aby jim to takříkajíc<br />

odsýpalo. Mám to štěstí, že takové kolegy<br />

kolem sebe mám. Logicky to mezi námi občas<br />

zajiskří, protože naší disciplínou je komunikace,<br />

a ta je o emocích na obou stranách. Asi to<br />

se mnou není vždycky jednoduché, ale pokud<br />

mám nejakou přednost jako šéf, tak snad tu, že<br />

se neberu smrtelně vážně a že jsem otevřená<br />

zpětné vazbě. Pořád se učím.<br />

Měla jste někdy moment kariérní krize?<br />

Jsou dny, kdy si říkám, že už tuhle práci dělám<br />

strašně dlouho. Jenže mě pořád baví, přestože<br />

by to podle všech chytrých pouček už tak být<br />

nemělo. Myslím, že krize přijde ve chvíli, kdy<br />

si v nějakém momentu řeknu, že je mi vlastně<br />

jedno, jak to či ono v práci dopadne. Slibuji<br />

sama sobě i svému zaměstnavateli, že si pak ve<br />

vší tichosti sbalím svých pět švestek a půjdu dělat<br />

něco jiného.<br />

n<br />

<strong>ZEN</strong> dotazníček<br />

Oblíbený víkend?<br />

Trávím ho s lidmi, které<br />

mám ráda. Dopřeji si<br />

dlouhou snídani, čtení<br />

novin, procházky, přiměřeně<br />

pohybu, stejně přiměřeně<br />

lenošení, hodně spánku,<br />

dobré jídlo, čerstvý vzduch,<br />

dobrý film v kině a žádná<br />

televize.<br />

Oblíbená kniha?<br />

Oxfordský atlas moderních<br />

dějin<br />

Oblíbená restaurace?<br />

Le Patio<br />

Oblíbený film<br />

Po přečtení spalte<br />

Oblíbené město?<br />

Hamburk<br />

Tajemství úspěchu? „Za<br />

nejvíc vděčím svým moudrým<br />

rodičům, kteří mě ve druhé<br />

třídě přihlásili na angličtinu.“<br />

Je bežné, že banky mají nadace?<br />

Ve skupině Erste Group ano. Vždyť i samotná<br />

rakouská matka je z 25 % vlastněna nadací Erste<br />

Stiftung. Navazujeme na tradici, na níž spořitelny<br />

vyrostly v 19. století – vždy jim šlo i o rozvoj<br />

společnosti.<br />

Pracujete pro Českou spořitelnu již dvanáct<br />

let. Jak se to promítlo do osobního života?<br />

Je to víc než obyčejná práce. Mně je milejší<br />

pracovat dvanáct hodin denně a někdy i o víkendech<br />

na něčem, co má smysl, než od osmi<br />

do čtyř dělat něco, o čem si nebudu jista, jestli<br />

někdo vůbec potřebuje. Manžel i dcera naštěstí<br />

mají mimořádné pochopení. Oba dobře vědí,<br />

že kdybych dělala práci, která mě nebaví, byla<br />

bych pak doma nesnesitelná. Takhle jsme si<br />

vzácnější a o to víc si užíváme, když jsme všichni<br />

spolu.<br />

Jaké byly vaše profesní začátky?<br />

Začínala jsem při studiích jako redaktorka<br />

v ČTK. Bylo to pár let po listopadu. Práce<br />

v agentuře byla pro začínající reportéry ta<br />

nejlepší průprava. Dostávali jsme od editorů<br />

pořádně do těla. Rychlost, komplexnost, stručnost<br />

a přesnost byly základní mantra. Dodnes<br />

píšu většinu textů jako agenturní zprávu – vše<br />

podstatné musí být v prvním odstavci a z titulku<br />

musí být poznat, zda má smysl číst dál.<br />

Veselý office. „Obrázky<br />

nakresila dcera v době, kdy<br />

chodila do první a druhé<br />

třídy. Když pak přišla ke<br />

mně do práce, kontrolovala,<br />

zda je mám vystavené.“<br />

Jak vlastně vznikaly spořitelny?<br />

Na počátku 19. století se v Rakousku-Uhersku<br />

rozvíjely iniciativy na podporu města. V dobách,<br />

kdy bylo bankovnictví výsadou bohatých,<br />

si začali městští radní uvědomovat, že když<br />

umožní lidem spořit anebo finančně rozvíjet<br />

své podnikání, bude méně chudých, ve městě<br />

se bude lépe žít, bude čistší, bude méně kriminality<br />

apod. A tak dali bohatí občané měst<br />

peníze na hromadu a zakládali spořitelny, aby<br />

umožnili chudším lidem si s nějakým malým<br />

úrokem půjčit nebo si něco naspořit. O výnos<br />

z tohoto podnikání se pak spořitelny dělily<br />

s městem. V 19. století tak spořitelny věnovaly<br />

městům peníze na to, aby se stavěly hospice,<br />

Co pro vás byl v kariéře zlomový moment?<br />

Určitě nástup do Erste Group v roce 2000. Za<br />

nejvíc však vděčím svým moudrým rodičům,<br />

kteří mě ve druhé třídě, v době, kdy se děti učily<br />

jen rusky, přihlásili na základní školu s jazykovou<br />

výukou. Tam jsem měla štěstí na výbornou<br />

angličtinářku, paní Zdenu Křížovou. Zjednodušeně<br />

řečeno, díky angličtině jsem po letech dostala<br />

práci v Reuters a díky tomu následně i práci<br />

ve Spořitelně, která tehdy měla amerického šéfa<br />

Jacka Stacka – jeho mluvčí pochopitelně musela<br />

mluvit anglicky stejně svižně jako česky.<br />

Jak byste sama sebe jako manažerku popsala?<br />

Manažerská práce a rodičovství jsou dvě „pro-<br />

46<strong>ZEN</strong><br />

<strong>ZEN</strong>47

můj svět, můj styl<br />

[Lenka kLicperová]<br />

Talířky do rtů<br />

a Shiseido v džungli<br />

Lenka Klicperová řídí už deset let měsíčník Lidé<br />

a Země - nejstarší a nejpopulárnější časopis<br />

o cestování u nás. Kromě práce v redakci vyjíždí<br />

každý rok na několik novinářských cest. Oblíbené<br />

destinace? Kongo, Čad, Irák nebo Afghánistán.<br />

Text Anna Nosková<br />

Foto Tomáš Železný<br />

Byt na pražské Hanspaulce<br />

obývá spolu s Lenkou<br />

také papoušek vlnkovaný<br />

slyšící na jméno Krysík.<br />

V<br />

modřanské budově vydavatelství Mladá<br />

<strong>fronta</strong>, kde vzniká také <strong>ZEN</strong>, potkáte<br />

na chodbách podivuhodnou směs šéfredaktorek.<br />

Mezi dámami, které připravují Sluníčko,<br />

Maminku, F.O.O.D. nebo Dietu, narazíte<br />

i na ženskou obdobu Indiany Jonese. I když na<br />

to půvabná blondýnka Lenka Klicperová možná<br />

nevypadá, má na kontě tolik cest do nebezpečných<br />

koutů světa jako pravý válečný reportér.<br />

Nedávno se vrátila z Iráku, kde pracovala na tématech,<br />

jako je ženská gerilová armáda separatistické<br />

teroristické organizace PKK, vraždy ze cti<br />

či ženská obřízka. „Dostaly jsme se s kolegyněmi<br />

i do Bagdádu, kde jsme se setkaly se spoustou zajímavých<br />

žen. Mezi nimi byla i paní Nataša, která<br />

tu žije 45 let a přežila tu všechny války a pohromy.<br />

Byl to velký adrenalin, Bagdád je podle mě<br />

jedno z nejnebezpečnějších měst na světě,“ říká<br />

Lenka. V Iráku v týmu společně se dvěma kolegyněmi<br />

natočila dokument pro Českou televizi<br />

a několik reportáží.<br />

Nad sklenkou vynikajícího chilského vína ze<br />

sklepů Concha y Torro už ale plánuje další cesty.<br />

Miluje Afriku – když poprvé před šesti lety<br />

poprvé přistála v Angole, věděla, že se sem bude<br />

i nadále vracet. To je koneckonců vidět na první<br />

pohled, vstoupíte-li do jejího bytu. Stěny zdobí<br />

africké malby, vzácné rituální masky nebo předměty,<br />

nad nimiž zůstává rozum stát – třeba dřevěné<br />

talířky do rtů žen z kmene Surma v jižní Etiopii.<br />

Starožitný nábytek, který Lenka společně<br />

s manželem zachránila z dědictví, zakrývá ručně<br />

tkaný přehoz z Afghánistánu. „Nemám ale ráda,<br />

když mě někdo tituluje cestovatelka – dělám jen<br />

novinářskou práci, s tím rozdílem, že se jí věnuju<br />

v cizích a někdy ne úplně bezpečných zemích,“<br />

vysvětluje novinářka a fotografka.<br />

Na cesty s sebou ale nebere jen nezbytné fotografické<br />

vybavení. Do batohu se kromě pár kousků<br />

oblečení, povinných dárků pro domorodce,<br />

lékárničky a spacáku vejde i kvalitní kosmetika.<br />

„Mám ráda dobré krémy, občas je to ale docela<br />

komické – zvlášť když večer sedíte v chatrči<br />

uprostřed konžského pralesa plného povstalců<br />

a na obličej si pečlivě aplikujete krém Shiseido,“<br />

směje se Lenka. V civilu má ráda i hodně ženskou<br />

módu. „Nechápu moc lidi, kteří přijdou na<br />

cestovatelský festival v Praze v pohorkách, windstopperkách,<br />

pomalu s batohem na zádech. Když<br />

jsem v civilizaci, oblékám se civilizovaně,“ dodává<br />

milovnice dobrého jídla a pití. Když je ovšem třeba,<br />

zkonzumuje bez řečí i polosyrového kohouta<br />

od domorodců.<br />

Teď právě plánuje cesty do Iráku, Afghánistánu,<br />

Albánie a Nigeru. „Dá to zabrat, příprava cesty<br />

do takovýchto zemí je nejdůležitější, takže trávím<br />

hromadu času rešeršemi témat a e-maily se<br />

svými kontakty v zahraničí. Ale za ten pocit, kdy<br />

se letadlo v Ruzyni odlepí z runwaye a já mizím<br />

do dálky, v níž nevím, co mě potká, to stojí.“ n<br />

Klobouk pochází sice<br />

z Keni, ale už se po Africe<br />

projel – fotí a točí se<br />

v něm lépe než<br />

v kšiltovce.<br />

Fotobrašna<br />

Domke je skvělá<br />

– hlavně vlastně<br />

na první pohled<br />

nevypadá jako<br />

fotobrašna,<br />

což je v Africe<br />

výhoda.<br />

Stolička<br />

pod hlavu<br />

slouží jako<br />

židle i polštář<br />

zároveň – je<br />

od Hamarů<br />

z jižní Etiopie.<br />

Tohle je<br />

jedna z mých<br />

nejoblíbenějších<br />

obálek, které jsem<br />

v Africe nafotila<br />

Stříbrné tepané šperky<br />

pocházejí z Čadu a byla to<br />

jedna z mála hezkých věcí, které<br />

se v této zemi daly sehnat.<br />

Boty Clarks jsou součástí mojí garderoby<br />

a nedám na ně dopustit. Jsou stylové<br />

a hlavně pohodlné.<br />

Přestože<br />

část roku<br />

trávím mimo<br />

civilizaci,<br />

potrpím si<br />

na kvalitní<br />

kosmetiku.<br />

48<strong>ZEN</strong><br />

<strong>ZEN</strong>49

Eality<br />

[Luboš Kočí]<br />

Stavitel mikrosvětů<br />

Ředitel společnosti Multi Development postavil celou řadu obchodních<br />

center a nezalekl se ani největšího českého nákupního a zábavního centra<br />

v ostravské Nové Karolině.<br />

Text Alex Vyroubal<br />

Foto Petr Kubín a archiv<br />

v<br />

áš nejnovější a také hojně diskutovaný<br />

projekt se jmenuje Nová Karolina.<br />

Jaký podle vás je a čím je výjimečný?<br />

je to projekt po všech stránkách unikátní. je to<br />

vize, krok k rozvoji ostravy a jejího centra coby<br />

nového městského prostředí. je to návrat života<br />

do míst, kde se psala historie města, míst, která<br />

začínají opět žít plnohodnotným městským<br />

životem. těšíte se na postupné budování obytných<br />

zón, moderních kanceláří, pořádání kulturních<br />

i sportovních akcí či jen tak posedávání<br />

na zahrádkách kaváren a lavičkách. těšíte se na<br />

moderní kultivované prostředí v nedávno ještě<br />

bezútěšných místech, na zrekonstruovanou podobu<br />

zchátralých industriálních skvostů v nové<br />

karolině či oblasti dolních vítkovic. nejvíc<br />

hrdý jsem asi na to, že jsme dokázali i ve velmi<br />

nelehké době v projektu pokračovat a krok za<br />

krokem směřovat právě k onomu návratu života<br />

do těchto míst. jednou se celé území nové<br />

karoliny, dolních vítkovic a černé louky spojí<br />

a ostrava bude mít nádherné, příjemné, velké<br />

městské centrum.<br />

n Multifunkční<br />

centra<br />

stále častěji<br />

propojují třeba<br />

kulturu se<br />

sporteM. nejde<br />

zdaleka jen<br />

o nakupování,<br />

ale o trávení<br />

volného času.<br />

Můžete Mít<br />

celodenní<br />

i celonoční<br />

provoz, Místa<br />

k setkávání...<br />

A120007031<br />

Nejen při tomto projektu jste se sešel s významnými<br />

evropskými architekty. Jaká byla<br />

například spolupráce se světoznámým ateliérem<br />

OMA v čele s Remem Koolhaasem?<br />

Měl jsem možnost pracovat s mnoha světovými<br />

jmény a týmy z oblasti<br />

architektury a setkal jsem se<br />

jak s překvapující skromností,<br />

zcela neúměrnou reputaci<br />

a výsledkům, tak rovněž s až<br />

zarážející arogancí a neschopností.<br />

nejtěžší je nastavit<br />

strukturu spolupráce zahraničního<br />

architekta s místními<br />

specialisty a architekty. v případě<br />

fora nová karolina byl<br />

začátek také složitý. oMa měla<br />

jasnou představu koncepce<br />

přesných kostek v prostoru,<br />

přecházejících volně z exteriéru<br />

do interiéru v kombinaci<br />

s důsledným střídáním plných<br />

ploch fasád s prosklenými, vše<br />

svázáno prosklenou střechou.<br />

svým způsobem tento koncept<br />

evokuje město samotné, svými<br />

ulicemi, náměstími, průhledy…<br />

v dalším vývoji potom oMa<br />

předala koncepci spolupracujícím<br />

ateliérům heinrich böll<br />

architect a t&t design, které<br />

vypracovaly takzvané design<br />

guidelines, jakýsi návod, jak dál<br />

v prováděcím projektu projektovat,<br />

co dodržovat a na čem<br />

trvat. na prováděcí části dokumentace<br />

potom již spolupracovala brněnská projekční<br />

firma k4, samozřejmě se spoustou dalších<br />

odborníků.<br />

komerční objekty obvykle nepatří k těm, kde se<br />

automaticky prosazuje originální, špičková architektura.<br />

Musí se v nich co nejvíc skloubit „komerce“<br />

s funkčností budovy pro obchodníky, zákazníky,<br />

s technickým provozem. ve skutečnosti<br />

nejde ani tak o to, kolik je skla, betonu či oceli...<br />

jde podle mě ultimativně o vytvoření městského<br />

prostředí a o to, jak se v něm lidé pohybují a cítí,<br />

a to nejde zvládnout za pár let. jsem přesvědčen,<br />

že forum nová karolina nemá v česku srovnání.<br />

Jaké byly náklady na výstavbu?<br />

náklady na forum nová karolina byly přibližně<br />

4 miliardy korun. celá první fáze projektu, tedy<br />

včetně administrativního komplexu nová karolina<br />

park a obytného komplexu rezidence nová<br />

karolina, představuje investici přibližně 7 miliard<br />

korun. jen pro zajímavost – veškerou infrastrukturu,<br />

nové ulice, obytné náměstí s univerzálními<br />

plochami a herními prvky, zelené plochy či vodní<br />

prvky předáváme městu do veřejného užívání.<br />

Začínal jste v malé společnosti, dnes jste ředitelem<br />

jedné z nejúspěšnějších developerských<br />

firem. Jaký si myslíte, že je klíč k úspěchu?<br />

na prvním místě jsou to lidé okolo vás. stačí jich<br />

pár, těch, co tvoří motor týmu.<br />

když své práci rozumí, používají<br />

zdravý rozum a jsou féroví<br />

a zodpovědní, když nepodléhají<br />

všemu, co se okolo děje,<br />

pak přirozeně strhávají ostatní<br />

a nepotřebují k tomu ani dokonalé<br />

metodiky a manuály.<br />

druhý klíč je vize. Myslím, že<br />

zejména developerské firmy se<br />

tímto od sebe výrazně odlišují.<br />

Mnohdy je to už na první pohled<br />

jen takové přežívání, dělání<br />

čehosi, co se zrovna dělá, na<br />

čem se dá vydělat, co se zrovna<br />

chce, bezduché skládání dílků<br />

zaběhnutým primitivním způsobem<br />

k sobě. a ono to je na<br />

výsledku vidět. třetí klíč bude<br />

vytrvalost a důslednost. nemůžete<br />

začít kličkovat a vzdávat<br />

vše při první komplikaci,<br />

musíte jít dál, hledat řešení,<br />

poučit se a neopakovat stejnou<br />

chybu dvakrát.<br />

Vaše jméno stojí za mnoha<br />

velkými projekty nákupních<br />

a zábavních center po celé<br />

ČR. Které je vám nejbližší?<br />

každý projekt je jedinečný,<br />

50<strong>ZEN</strong><br />

<strong>ZEN</strong>51

třeba sportovní a kulturní. Paralelně budou existovat<br />

ty stovky diskontních prodejen, které zkrátka<br />

ten jeden jediný účel rovněž nějakou formou<br />

plní. Dnes je to již složitější, nepochybně se odhalí<br />

některé nepovedené, nevhodné či jinak neudržitelné<br />

projekty, takže asi nastanou tak trochu<br />

„škatule“, přestavování, modernizování a s tím<br />

spojené změny ve zvyklostech, v mapě. Ekonomika<br />

tlačí vše dolů, a tak si myslím, že příštích<br />

několik let bude skromných, kvalitní projekty se<br />

projeví jako udržitelné, jiné nikoli.<br />

Jaké výzkumy si děláte před stavbou center?<br />

Je toho spousta. Někdy ani vy sami toho tolik<br />

nepotřebujete, ale okolo vás je v procesu mnoho<br />

dalších partnerů, konzultantů, mnohdy institucionální<br />

povahy, a ti všichni potřebují tu a tam<br />

mít nějakou demografickou, obchodní, marketingovou,<br />

sociální či jinou studii, rešerši apod.<br />

Problém s těmito studiemi a výzkumy mnohdy<br />

bývá ten, že dotyční konzultanti tak jako tak nevědí<br />

či nemohou zjistit o mnoho víc než vy sami.<br />

Ono dost dobře mnohdy ani nejde potvrdit<br />

či vyvrátit ten a ten názor o chování lidí v budoucnu<br />

v případě, že vy uděláte to a to. Samozřejmě,<br />

všechny odborné firmy a agentury mají<br />

větší možnosti, kapacity, dostanou se ke spoustě<br />

věcí, mají s čím porovnávat. U nás asi nejvíc platí<br />

nakonec to, co se dozvídáme v průběhu procesu<br />

od vlastních obchodníků či od budoucích<br />

provozovatelů obchodů. Sebekrásnější projekt<br />

těžko obsadíte, když budou potenciální nájemci<br />

přesvědčeni, že se tam neuživí. Dokud se pohybujete<br />

ve světě „maličkých“ projektů a máte nějaký<br />

cit a zkušenosti, asi takovýchto studií ani vy<br />

sami moc potřebovat nebudete, ve velkém je pak<br />

mnohdy prostě musíte mít. Důvody jsou různé,<br />

od opravdu seriózních a praktických až po zcela<br />

iracionální a alibistické.<br />

Na čem byste chtěl v budoucnu pracovat?<br />

S přibývajícím věkem mám pocit, že bych se docela<br />

rád vrátil ke komornějším projektům, na<br />

kterých by si člověk možná víc mohl hrát se všemi<br />

částmi skládačky. Asi mi chybí ten pionýrský<br />

duch, ta semknutost malého nadšeného týmu.<br />

Říká se, že se nesmíříte s průměrností a jste<br />

soutěživý…<br />

S průměrností se opravdu nerad smiřuji, zdá se<br />

mi na ni škoda energie a času. Mám v úctě všechny,<br />

kteří se průměru vymykají, a pokud je to v oblasti<br />

lidské činnosti, která něco skutečně vytváří,<br />

pak tím lépe. Mám kolem sebe rád lidi, kteří své<br />

věci rozumějí a vynikají v tom, co dělají – a dělají<br />

to navíc s nadšením a zápalem.<br />

n<br />

7 000 000 000 Kč<br />

Taková je cena investice<br />

do jednoho z největších<br />

urbanistických revitalizačních<br />

projektů v ČR, ostravského<br />

projektu Nová Karolina.<br />

Stavbu realizuje společnost<br />

Multi Develepment ČR,<br />

jejímž generálním ředitelem<br />

je právě Luboš Kočí.<br />

Náklady na první fázi,<br />

nákupní a zábavní centrum<br />

Forum Nová Karolina, jež<br />

bylo otevřeno v březnu, byly<br />

cca 4 miliardy korun.<br />

V dalších fázích se bude<br />

Nová Karolina rozrůstat až<br />

do celkové rozlohy<br />

32 hektarů a multifunkční<br />

centrum o celkové ploše<br />

240 000 m 2 bude obsahovat<br />

maloobchodní prostory,<br />

rezidenční objekty (cca<br />

1200 bytů), kancelářské<br />

prostory, oddechová, zábavní<br />

a sportovní zařízení či<br />

parkovací a zelené plochy.<br />

Luboš Kočí stojí i za<br />

obchodními centry Olympia<br />

Brno, Plzeň a Olomouc,<br />

Forum Liberec a Ústí nad<br />

Labem či pražským Centrem<br />

Chodov.<br />

Nákupní komplex Forum<br />

Nová Karolina je v provozu<br />

od konce března.<br />

„Opravdu nerad<br />

se smiřuji s průměrností,“<br />

říká šéf Multi Development.<br />

na každý vzpomínáte s jinými pocity. Nemůžu<br />

ale nejmenovat právě Olympii Brno. Byla s obrovským<br />

náskokem první, všichni jsme se učili<br />

a všichni si mysleli, že se nějací Američané společně<br />

s kinaři z Jižní Afriky a holandským obchodem<br />

společně pomátli. Sešli se zde hlavně skvělí<br />

spolupracovníci – někteří jsou s námi dodnes –,<br />

a ten pocit z nás tehdy dělal silný tým. Centrum<br />

Chodov v Praze bylo zase velmi složité a zajímavé<br />

po technické stránce. Jeho stavba byla výzva. Ale<br />

Nová Karolina, to je projekt ve své vlastní kategorii.<br />

Nevím ani sám, čím to je, ale opravdu chytil za<br />

srdce myslím nejen mě.<br />

Jaké jsou nyní ve stavbách obchodních center<br />

trendy? Jak se liší požadavky zákazníků na<br />

centra dnes oproti době před patnácti lety?<br />

Kdybyste se mě zeptal před pěti lety, odpověděl<br />

bych přesvědčivěji. Návrat do center měst, oživování<br />

a přebudovávání městských center, spojování<br />

různých bloků, orientace na celodenní i noční<br />

provoz, rostoucí podíl funkcí zábavy a trávení<br />

volného času. Možností je stále více, a kdo chce,<br />

najde si, co mu nejlépe vyhovuje. Nejde už jen čistě<br />

o nakoupení, ale i o zážitek, tato moderní multifunkční<br />

centra se mohou chovat podobně jako<br />

centra měst jako taková. Služby, obchody, zábava,<br />

volný čas, sport, kultura, společenský život, setkávání.<br />

Myslím, že uvidíme plány projektů kombinující<br />

různé – dřív možná netradiční – funkce,<br />

A120005899<br />

52<strong>ZEN</strong><br />

<strong>ZEN</strong>53

třEtí oko<br />

Prague fashion week zezadu<br />

Fotograf Jakub David<br />

prožil týden módy<br />

a pořídil pro <strong>ZEN</strong><br />

snímky ze zákulisí<br />

pražského fashion<br />

weeku, který se nesl ve<br />

stylu jihoamerických<br />

vůní a rytmů, jež<br />

projasnily usedlou<br />

českou metropoli.<br />

P<br />

odzim milují módní nadšenci všude<br />

na světě: je tu nová sezona a s ní světové<br />

fashion weeky, záplava přehlídek<br />

i nových trendů a jedinečná příležitost přivítat<br />

ve svém šatníku další originální kousky. Jednou<br />

z hlavních událostí módního podzimu v Praze<br />

byl Dreft Fashion Week, jehož atmosféru v back<br />

stage zachytil pro <strong>ZEN</strong> fotograf Jakub David,<br />

který mezi modelkami a návrháři strávil celý<br />

týden. Zatímco vloni se přehlídky a prezentace<br />

luxusních značek konaly v rámci Designbloku,<br />

letos se Dreft Fashion Week představil jako samostatný<br />

týden módy. Jeho tématem byla Jižní<br />

Amerika. Právě odtud přijely i hlavní hvězdy projektu:<br />

argentinská supermodelka Valeria Mazza<br />

a brazilský návrhář Alexandre Herchcovitch.<br />

Ten v Praze představil svou kolekci na jaro/léto<br />

2013 – jako první v Evropě a jen týden poté, co ji<br />

uvedl na newyorském fashion weeku.<br />

Prostor ale dostali i začínající návrháři. Vítězkou<br />

soutěže Dreft Black Card pro talenty do<br />

třiceti let se stala Jindra Jansová, která letos<br />

dokončila studia na pražské VŠUP – na DFW<br />

tak měla možnost představit svou kolekci na<br />

profesionální přehlídce. Ve speciálním pop-up<br />

store v prostorách Vysoké školy uměleckoprůmyslové<br />

si pak návštěvníci mohli některé<br />

modely studentů a absolventů školy rovnou<br />

koupit.<br />

n<br />

Připravila Katarina Černá<br />

Za oslnivou vizáží modelek jsou hodiny práce.<br />

Make-up artisté a kadeřníci připravují přehlídky<br />

onvi&onavi, Marella a iBlues. (tři spodní fotky)<br />

V rámci Young Talents byly představeny práce<br />

mladých návrhářů Libora Komosného, Lenky<br />

Štěpánkové či Miroslavy Horké. (foto nahoře)<br />

54<strong>ZEN</strong><br />

<strong>ZEN</strong>55

<strong>ZEN</strong> WEB<br />

advErtorial<br />

Pár, který vlastní Pařížskou<br />

Ne, manželé Hoškovi nejsou miliardáři... ale koupili si doménu parizskaulice.cz<br />

a staví na ní ambiciózní projekt, který má centrum pražského luxusu<br />

dostat na mapu světového internetu. <strong>ZEN</strong> je jejich mediálním partnerem.<br />

Text Hana de Goeij<br />

„Každá změna, byť jen ve<br />

výloze, se obratem uveřejní<br />

na webu. Butiky často dovezou<br />

jediný kus z nějaké kolekce<br />

a my o tom hned budeme<br />

informovat,“ říká Martin<br />

Hošek (se ženou Michaelou).<br />

Foto Jakub David<br />

V<br />

ezměte jednu z nejznámějších ulic<br />

v republice, hoďte ji do libovolného<br />

vyhledávače a vypadne vám změť nesourodých<br />

odkazů. Nepochopitelný scénář, který<br />

k hrůze luxusu lačných konzumentů z celého<br />

světa platil ještě donedávna. On-line potenciál<br />

pražské Pařížské ulice a jeho nevyužití před čtyřmi<br />

lety zaznamenal Martin Hošek a jeho žena Michaela,<br />

provozovatelé módních portálů beinstyle.<br />

cz a iconiq.cz, a hbitě zaregistrovali doménu parizskaulice.cz.<br />

„Každý den je výraz ,Pařížská ulice‘<br />

a ,Luxus v Praze‘ hledán několika tisíci lidmi v celém<br />

světě. Náš projekt je určen pro všechny, kdo<br />

se chtějí podívat, co se v Pařížské děje, kdo tam má<br />

své obchody, jaké jsou tam restaurace nebo bary.<br />

Cílem je do konce roku nabídnout web v devíti<br />

jazykových mutacích,“ říká Martin Hošek.<br />

Před několika lety postavil život account directorku<br />

Michaelu a Martina, který zasvětil svůj<br />

profesní život internetu, na křižovatku. Narodil<br />

se jim syn trpící vývojovou dysfázií s autistickými<br />

rysy, který vyžaduje celodenní péči. Manželé<br />

tedy začali přemýšlet, kam profesně dál. Vhodným<br />

řešením se ukázal Michaelin zájem o módu.<br />

Tak vznikl projekt www.beinstyle.cz, který funguje<br />

jako nákupní portál obdivovatelů luxusních<br />

značek. Před pár měsíci byl navíc představen on-<br />

-line magazín o módě Iconiq.cz.<br />

Do rodiny módních webů letos na podzim přibyl<br />

web o Pařížské. „Výjimečnost je v jeho aktuálnosti.<br />

Každá změna, byť jen ve výloze, se obratem<br />

uveřejní na webu. Butiky často dovezou<br />

jediný kus z nějaké kolekce, například hodinky<br />

a kabelky, a parizskaulice.cz o tom bude klienty<br />

informovat. Okamžitě,“ nepochybuje o úspěchu<br />

projektu Michaela Hošková. Její slova potvrzuje<br />

manžel čísly. Před spuštěním měl web v registraci<br />

přes pět tisíc zájemců o novinky z Pařížské.<br />

Módní scéna v Čechách se podle Michaely vyvíjí<br />

správným směrem, lidé ji začínají brát vážně<br />

a uvědomují si, že i vzhled patří k úspěchu.<br />

„Můžeme vidět víc a víc originálů místo padělků.<br />

I mladí si raději ušetří na jedinou kabelku Louis<br />

Vuitton či Prada, než aby si koupili pět nekvalitních.“<br />

A dodává: „I když jsem žila pár let v zahraničí,<br />

svou první kabelku Prada jsem koupila právě<br />

v Pařížské, kdy ještě ani butik Prada nebyl otevřen.<br />

A protože už dávno nevěřím na Ježíška, vím,<br />

že i můj vánoční dárek v podobě kabelky Louis<br />

Vuitton putoval pod stromek právě odtud. Nicméně<br />

můj oblíbený butik je Gucci. Vždy se sice<br />

chodím jen dívat a kochat, ale málokdy odolám,<br />

hlavně botám.“ Ani se nechce věřit, že to není<br />

tak dávno, co byla tato ulice součástí židovského<br />

ghetta a jednou z nejšpinavějších částí Prahy. n<br />

▼ a121011052<br />

DaviD Lynch<br />

je americký filmový režisér, ale<br />

i scenárista, producent, malíř,<br />

hudebník, skladatel a performer.<br />

Pro svůj styl režie, ve kterém je<br />

typická iracionální stavba děje<br />

a surrealistická sdělení, se stal<br />

postmoderní ikonou. Byl nominován<br />

na Oscara za filmy Sloní muž, Modrý<br />

samet a Mulholland Drive, natočil<br />

i kultovní seriál Městečko Twin Peaks.<br />

Čas legend<br />

Tomu se říká práce snů. Jediným cílem celoživotní práce Pierra Pérignona, sklepmistra a prokurátora opatství<br />

hautvillers v champagne, bylo prostřednictvím experimentování a inovací vytvořit „nejlepší víno na světě“.<br />

Podobně neskromné ambice má na poli filmové tvorby i ikonický režisér David Lynch, autor výjimečných<br />

snímků s magicky snovou atmosférou.<br />

co se ale stane, když se obě výjimečné „značky“ spojí? Limitovaná edice Dom Pérignon by David Lynch, která<br />

nese charakteristický styl tohoto kalifornského umělce a ztělesňuje absolutní víru v sílu vlastního výtvoru<br />

– stejně jako slavné šampaňské. i neživý objekt může ožít a získat hloubku a osobnost. Souvisí to se světlem<br />

a formou, zvukem, tvarem a pohybem. „v podstatě se jedná o tanec světla a stínu,“ nechal se slyšet David<br />

Lynch, který navrhl i speciální bronzovou vinětu, z níž vystupuje režisérův stříbrný autogram. Lynchovo<br />

dárkové balení nás na první pohled zavede do tajemného světa science-fiction, který září vzdálenými odlesky<br />

světla v temnotě noci. neobyčejná novinka bude k dostání od října ve specializovaných prodejnách, jako<br />

jsou Gurmetům (Oc nový Smíchov, Oc chodov) nebo Kratochvílovci (Oc Palladium, václavské náměstí).<br />

Doporučená maloobchodní cena je 4100 Kč.<br />

56<strong>ZEN</strong><br />

<strong>ZEN</strong>57

iN ViNo VEritas<br />

[lubomír lampíř]<br />

Vinař z hor<br />

Pěstovat révu na Vysočině? To je šílenství! Tohle mu říkali. On ale už třicet<br />

let buduje skvělý vinohrad tam, kde by to jiní ani nezkusili. A díky tomu má<br />

jeho víno chuť jako žádné jiné.<br />

Text Samuel Kubín<br />

V<br />

Foto Petr Kubín<br />

íno piju rád. V dnešní době plné amatérských<br />

sommeliérů a zhýčkaných<br />

pijáků nejsem přehnaně snobský. Nemyslím,<br />

že pod sto padesát korun nelze sehnat<br />

dobrou lahev ani že na Moravě není možné<br />

vyrobit dobré červené. Spotřeba v Česku je necelých<br />

dvacet litrů na hlavu ročně (z toho mi<br />

vychází, že to táhnu za několik spoluobčanů),<br />

což tuzemští vinaři kapacitně neuspokojí, takže<br />

dovážíme. Ale já se stejně snažím v obchodu<br />

nebo vinotéce vybírat z těch „našich“. Nevím,<br />

jestli je to nějaký druh patriotismu, nebo jsem<br />

jen líný pokusit se vyznat v lahvích z druhé<br />

strany planety.<br />

Když jsem se dozvěděl o Vinařství Sádek, znělo<br />

to jako příběh o někom, kdo jde proti všem.<br />

Jeho zakladatel Lubomír Lampíř nepochází<br />

z vinařského kraje. Kojetice leží na úpatí Vysočiny<br />

a zbudovat tu větrnou elektrárnu by bylo<br />

o dost jednodušší. Ovšem pan Lampíř před<br />

30 lety našel ve vojenských mapách z 18. století<br />

v těchto místech zakreslené vinice a jal<br />

se je znovu vysadit. Jako student zemědělské<br />

školy si půdu nejprve pořádně rozebral, zvolil<br />

nejvhodnější místo na svahu a pod rouškou<br />

vědeckého výzkumu vysadil prvních 300 keřů.<br />

Po revoluci půdu odkoupil a zvětšil své hospodářství<br />

na 5000 hlav. Vinaři ze Znojemska<br />

se k němu jezdili dívat, jak se odrůdy chovají<br />

v drsnějším prostředí a ve vyšší poloze. Aby<br />

za nimi pan Lampíř nemusel běhat s každým<br />

listem napadeným chorobou, dodělal si<br />

doktorát na fakultě vinohradnictví v Lednici.<br />

Zatímco ostatní vinaři mu fandili, místní lidé<br />

nevěřili, že se mu podaří něco smysluplného<br />

vypěstovat.<br />

500 odrůd od Araratu<br />

„Musí to být odrůdy rané a rezistentní, především<br />

mezidruhoví kříženci jako Hibernal,<br />

Regent, Orion, naše vlajková loď Muškát moravský,<br />

Irsai Oliver (ten hlavně do burčáku)<br />

a Müller Thurgau. Nicméně máme i Sauvignon<br />

a další,“ vysvětluje pan Lampíř a na otázku, čím<br />

jsou jeho vína výjimečná, říká: „Je to jejich terroir<br />

(tedy charakter vína v návaznosti na lokalitu<br />

vinice), jsou pikantní, vysoce kořenitá, aromatická<br />

s vyšší kyselinkou.“ Otázkou na vliv půdy<br />

se lehce vyšachuju ze hry. „Půda je vysoce minerální,<br />

sprašovitá, propustná hlinitopísčitá, na<br />

Ing. Lubomír Lampíř, Ph.D.<br />

se snaží své zkušenosti předat<br />

dál, učí vinohradnictví na České<br />

zemědělské univerzitě v Praze-<br />

-Suchdole. (vlevo)<br />

Na kopci. Vinařství Sádek je<br />

nejvýše položenou vinicí<br />

v České republice: ve výšce<br />

420 až 480 m n. m.<br />

58<strong>ZEN</strong><br />

<strong>ZEN</strong>59

místě. Lubomír Lampíř je hrdý, že zatímco mnoho<br />

ostatních vinařů zprivatizovalo už existující<br />

vinohrady, on ho vypiplal na zelené louce (nebo<br />

spíš hoře) do současné podoby. Ta čítá 23 tisíc<br />

keřů a je to nejvýše položená vinice v České republice.<br />

Kromě toho tu najdeme naučnou vinařskou<br />

stezku, zahradu léčivých čínských bylin či<br />

ovocný sad, které nezapřou studovaného zemědělce.<br />

I současná móda bio došla ke Kojeticím.<br />

Část úrody tady je s biocedulkou, ale je vidět, že<br />

je to opět spíš vědecká záležitost. Výroba je totiž<br />

náročnější, keře choulostivější. „Je nás osm procent,<br />

kteří pěstují biovíno, a nepřibýváme,“ říká<br />

pan Lampíř, a když se zeptám, jestli je rozdíl ze<br />

sommeliérského hlediska, rozesměje se. „Co na<br />

to teď říct? Ten rozdíl je ... minimální.“ Ale pozor,<br />

i když jen část vinice má certifikát bio, v režimu<br />

ekologického zemědělství beží celé vinařství.<br />

„Co na to říct? Ten rozdíl<br />

je ... minimální,“ říká pan<br />

Lampíř na chuťový rozdíl mezi<br />

biovínem a tím normálním.<br />

VOC Znojmo<br />

VOC je zkratka pro vína<br />

originální certifikace<br />

a v České republice<br />

je to první počin<br />

v uplatňování apelačního<br />

systému. To znamená, že<br />

vybrané odrůdy, tratě,<br />

charakteristiky i samotná<br />

vína nesou záruku kvality<br />

pro danou oblast. Tento<br />

apelační systém se týká<br />

pouze vín ze tří<br />

nejtypičtějších<br />

odrůd<br />

Znojemska:<br />

Sauvignonu,<br />

Ryzlinku<br />

rýnského<br />

a Veltlínského<br />

zeleného,<br />

případně jejich<br />

cuvée, která<br />

vykazují<br />

regionálně<br />

typický<br />

chuťový<br />

profil.<br />

60<strong>ZEN</strong><br />

bázi zvětralých paralul.“ Pokyvuju hlavou a chápu<br />

alespoň tolik, že její složení a delší doba zrání<br />

vína stojí za jeho specifickou chutí.<br />

Dostávám se k obligátnímu tématu: můžeme<br />

u nás vyrobit dobré červené? „My tu pěstujeme<br />

Dornfelder a Modrý portugal. Celkově šla kvalita<br />

strmě nahoru, máme dokonce svá světově<br />

oceňovaná vína Laurot, Neronet a Cabernet Moravia.<br />

Když je dovezeme na jih, tamní vinaři je<br />

pochvalují, že jsou ohnivá a divoká. Zajímavější<br />

než leckterá jižní, která jsou alkoholičtější a chuťově<br />

unavená. Jenže trh jižních červených vín je<br />

mohutný a jejich přetlak obrovský.“ Pan Lampíř<br />

dodává, že sice musíme dovážet, ale některým<br />

cenám se konkuruje těžko. Pokud se ve Vídni na<br />

letišti obchoduje víno za 20 centů na litr a v regálech<br />

obchodů leží dobrý Merlot z Balkánu, dotovaný<br />

tamní vládou, za 50 korun, je to těžké.<br />

Zajímá mě, jestli tuzemští vinaři také vyvážejí.<br />

Něco prý putuje do Švédska a něco do Anglie,<br />

ale největším odběratelem je Slovensko. Znamená<br />

to, že Slováci nemají vlastní vinice? „Slováci<br />

měli víc vinohradů než my, ale kvůli tvrdé restrukturalizaci<br />

za minulého režimu jich výrazně<br />

ubylo, zatímco u nás přibylo,“ říká vinař. Stejně<br />

jako na Balkáně. Tamní technologie výroby šla<br />

v posledních letech nahoru, a tak moldavská,<br />

srbská nebo bulharská vína stále častěji vyrážejí<br />

do Evropy, navíc, jak už bylo řečeno, s dotací<br />

v zádech. Ještě zajímavější je to prý kolem bájné<br />

hory Ararat, tedy v zemích jako Gruzie, Arménie<br />

nebo islámský Ázerbajdžán. Tam je<br />

kolébka vinné révy a jen v Gruzii je dnes na<br />

500 (!) prapůvodních odrůd.<br />

Vraťme se ale na Vysočinu. Když se rozhlížím<br />

po vinici zalité zapadajícím sluncem,<br />

připadám si jako v lehce kýčovitém filmu.<br />

U vinohradu stojí hospůdka s hotelem,<br />

o kus dál vinný sklípek. Je to celkem unikát,<br />

vše od sklizně přes zpracování a uskladnění<br />

až po prolití hrdlem se odehrává na jednom<br />

Stíny Číny<br />

Co se vlastně stalo s původní vinicí, kterou<br />

Lubomír Lampíř našel ve starých mapách?<br />

„V 80. letech 19. století postihla Evropu révokazová<br />

kalamita a po ní už se tu vinice neobnovila. Až<br />

před těmi 30 lety,“ dodává. Proti nemocem bojuje<br />

i dnes, ve světe vzniká pět rostlinných chorob<br />

denně a réva trpí i rakovinou. Když se ptám, jestli<br />

bude současnou rozlohu ještě zvětšovat, říká, že<br />

má možnost vysadit už jen tři hektary. Když nechápavě<br />

kroutím hlavou, dostane se mi vysvětlení,<br />

že v celé Evropě je zakázáno vysazovat nové vinice.<br />

Někde musí nejprve nějaká zaniknout, aby<br />

se nová mohla vysadit. Toto je specialita evropské<br />

regulace, kterou zbytek vinařského světa nezná.<br />

Budoucnost vlastního byznysu vidí Lubomír<br />

Lampíř především v agroturistice. Na těch zbývajích<br />

hektarech si může třeba někdo zkusit<br />

přijet zasadit vlastní keře, poté si je i zalahvuje<br />

a odveze. Vinař totiž nevidí příjmy z prodeje<br />

vína do budoucna moc růžově. A může za to<br />

– světe, div se – zase ta Čína. Ta totiž prý vysadila<br />

během posledních 3 let 2,5 milionu hektarů<br />

nových vinohradů – částečně aby zaměstnala<br />

rolníky na venkově a zabránila jejich přesunu<br />

do měst, a samozřejmě kvůli byznysu. Jsou to<br />

samé sazenice kvalitních odrůd a jejich plody<br />

brzy přijdou do Evropy. Už proto, že Číňané<br />

se klasické víno teprve učí pít a v muslimském<br />

světě nějaké velké terno neudělají. Pan Lampíř<br />

k tomu cituje nestora českého vinařství, profesora<br />

Krause: „Zlatá doba, kdy se k nám vozila<br />

laciná špatná vína, horší to bude, až se sem začnou<br />

vozit laciná dobrá vína.“<br />

Ale neloučili jsme se nijak chmurně, během<br />

rozhovoru jsme vypili šest let barikovaný Dornfelder,<br />

a když jsem se zeptal toho vinařského<br />

alchymisty, jestli je šťastný, odpověděl prostě:<br />

„Jsem.“ A dodal: „Když se člověk napije tuzemské<br />

Pálavy, to se povznese a zapomene na<br />

všechny strasti života...“<br />

n<br />

▼ A120004045<br />

▲ A120006972<br />

CITROËN DS3<br />

Auto jako<br />

magnet<br />

Máte svůj styl a nechcete být<br />

tuctová? Dělá vám dobře, když<br />

se za vámi na ulici otáčejí?<br />

Že je to pro vás každodenní<br />

samozřejmost? Prosím, ale<br />

přiznejte si, milé dámy, za<br />

volantem k vám muži takové<br />

obdivné pohledy možná dosud<br />

nevysílali. Pokud ale budete<br />

řídit Citroën DS3, pak budete<br />

středem pozornosti i bez lodiček<br />

a krátkých sukní.<br />

Model DS3, který byl sice<br />

představen už před takřka třemi<br />

lety, „letí“ pořád. Řada DS je<br />

totiž symbolem kreativity.<br />

DS nabízí 5 plnohodnotných<br />

míst, mnoho odkládacích<br />

přihrádek a prostorný kufr.<br />

Existuje spousta modelů DS3,<br />

které si navíc každý může<br />

vytvořit po svém! Střecha,<br />

karoserie, zpětná zrcátka, kola,<br />

to vše lze upravit na míru.<br />

A co víc, v nabídce je 7 variant<br />

osobní úpravy, které odráží<br />

trendy a životní styly. Vaše auto<br />

může asociovat tetování, etnické<br />

prvky nebo Paříž v noci a další<br />

varianty.<br />

K tomu jsou na výběr dva<br />

dieselové a tři benzinové<br />

motory, všechny šetrné k okolí.

košt<br />

Sedm lahodných<br />

<strong>ZEN</strong> vybral skvělá česká vína letošní sezony<br />

Připravil Alex Vyroubal<br />

Foto Petr Kubín<br />

Kabinetní<br />

Veltlínské<br />

zelené<br />

z Perné<br />

od „vinaře<br />

roku 2011“<br />

Miroslava<br />

Volaříka je<br />

lehké suché<br />

víno, jehož<br />

chuť je<br />

zakončená<br />

příjemnou<br />

kyselinkou.<br />

Díky<br />

Viniční trati<br />

Věstoňsko<br />

je víno<br />

obdařeno<br />

vysokým<br />

obsahem<br />

minerálů.<br />

Vinařství<br />

Volařík,<br />

cena<br />

145 Kč.<br />

Hrdý šampion<br />

Sauvignon<br />

2011 pozdní<br />

sběr posbíral<br />

hned dvě<br />

ceny na<br />

mezinárodních<br />

vinařských<br />

výstavách<br />

(Muvina<br />

Prešov<br />

a Sauvignon<br />

Forum) díky<br />

své ovocné<br />

vůni s jemnými<br />

tóny angreštu<br />

a bezu<br />

a plné chuti<br />

s dlouhou<br />

dochutí. Vinné<br />

sklepy Valtice,<br />

cena 179 Kč.<br />

Další zástupce<br />

bílých vín ze<br />

Znojemské<br />

podoblasti.<br />

Ryzlink rýnský<br />

je polosuché<br />

víno, které<br />

je vhodné<br />

k masům.<br />

Buketem<br />

připomíná<br />

lipový květ<br />

či žlutý<br />

meloun. Chuť<br />

je pikantní,<br />

cítit jsou<br />

vyzrálé hrozny<br />

s ovocnou<br />

dochutí po<br />

meruňkách.<br />

Vinařství<br />

Lahofer, cena<br />

154 Kč.<br />

Tramín červený<br />

pozdní sběr<br />

z obce Velké<br />

Bílovice je<br />

nesmírně<br />

bohaté,<br />

kořenité,<br />

poloslané víno,<br />

předurčené<br />

jako digestiv<br />

a k sýrům<br />

s modrou<br />

písní. Víno<br />

je pozdním<br />

nositelem<br />

stříbrné<br />

medaile<br />

na soutěži<br />

IWC v San<br />

Francisku.<br />

Vinařství Petr<br />

Skoupil, cena<br />

165 Kč.<br />

Toto<br />

Rulandské<br />

šedé výběr<br />

z hroznů je<br />

polosuchý<br />

zástupce<br />

pražských<br />

vinic z Troje.<br />

Nestandardně<br />

je obsaženo<br />

v půllitrové<br />

lahvi.<br />

Botanická<br />

zahrada<br />

Praha,<br />

cena<br />

280 Kč.<br />

Černým koněm<br />

asi nejprogresivnějšího<br />

vinařství<br />

u nás, jež si<br />

zakládá na ruční<br />

sklizni i využití<br />

nejmodernějších<br />

technologii,<br />

je Rulandské<br />

modré neboli<br />

Pinot Noir. Jde<br />

o víno cihlové<br />

barvy s vůní<br />

lesních jahod<br />

a plnou chutí<br />

s dlouhou<br />

dochutí. Nové<br />

vinařství, cena<br />

149 Kč.<br />

Sauvignon<br />

pozdní sběr<br />

je medailista<br />

z SM Víno<br />

Bojnice 2012<br />

a BM Vinné<br />

trhy Pezinok<br />

2012. Toto<br />

exkluzivní víno<br />

barvy lipového<br />

květu chutná<br />

po angreštu<br />

a nedozrálém<br />

rybízu<br />

a má buket<br />

čerstvé trávy<br />

a hluchavky.<br />

Vinium, cena<br />

159 Kč.<br />

▼ A121012298<br />

62<strong>ZEN</strong><br />

12298<br />

<strong>ZEN</strong>63

Svět podlE Evy: argENtiNa<br />

Země hříšného tanga<br />

Eva Klejmová píše o nejúžasnější tančírně ve starém skladišti, starostovi, který je<br />

popovou hvězdou, a brodění v lagunách, kde si lebedí po krk namočené krávy...<br />

Eva má práci snů.<br />

Létá po světě a testuje destinace.<br />

Její titul „concierge“ totiž<br />

znamená, že se stará<br />

o dovolené movitých<br />

klientů J&T Banky.<br />

Na břehu<br />

řeky Paraná<br />

Provincie Santa Fe a Entre<br />

Ríos jsou spojeny mostem,<br />

který má asi 60 km<br />

a překrývá mokřiny delty<br />

Paraná. Ve druhé z nich<br />

leží i město Victoria, plné<br />

koloniální architektury<br />

a pečených klobásek, čuníků<br />

i tradičního hovězího.<br />

V<br />

ystupuji na kompletně vodou nasáklý<br />

červený koberec, který spíš připomíná<br />

trávník při letním slejváku. Pasáž od<br />

hotelu je vytápěná teplomety a je takové vlhko,<br />

že není vidět na krok. Tři sexy portýři mi nesou<br />

kufry a čtvrtý nade mnou drží deštník a mává<br />

na řidiče. V rychlosti se na sedačce auta otáčím,<br />

abych se aspoň pohledem rozloučila s úžasným<br />

zážitkovým hotelem Faena, útokem na všechny<br />

smysly – od chuťových buněk přes svoji specifickou<br />

vůni a dramatický dekor až po unikátní kabaretní<br />

představení, prý nejlepší v Buenos Aires.<br />

Odjíždím směr Santa Fe. O Rosariu se říká, že<br />

je druhým nejdůležitějším městem v Argentině.<br />

Představuje naprostý mix architektur, které sem<br />

přivezli přivandrovalci z Itálie, Francie, Holandska<br />

a Anglie. Díky velkému přístavu sem proudily<br />

davy emigrantů, kteří tu ve 20. století tvořili<br />

i polovinu populace. Každý dům je v jiném stylu<br />

a zelené bulváry připomínají Paříž.<br />

Urbanismus města byl koordinován socialistickou<br />

stranou, tudíž jde o opravdový mix čistě<br />

evropské architektury a místního eklektického<br />

stylu. O městě se také říká, že je kolébkou umělců.<br />

Najdete tu muzea, mnoho kin, divadel, operu,<br />

jež byla postavena díky tlaku manželek přistěhovalců,<br />

protože se neměly kde scházet, obchůdky<br />

přeplněnou ulici Cordoba, knihovny, dostihové<br />

závodiště, velké krásné parky či Flag Memorial<br />

připomínající zdejší zrod argentinské vlajky. Tento<br />

mohutný pomník od Manuela Bergana se tyčí<br />

na břehu řeky Paraná a symbolizuje loď, která<br />

veze Argentince k novým cílům a nápadům. Nechybí<br />

ani park Che Guevary, protože se zde narodil,<br />

a mnoho skvělých restaurací.<br />

V den svého příjezdu se potkávám se starostou<br />

města Robertem Miguelem Lifschitzem, který<br />

je zároveň zdejší popovou hvězdou. Emotivně<br />

vypráví o Rosariu, parku se zpívající fontánou za<br />

15 milionů dolarů i své kariéře umělce. Hned mi<br />

nakazuje večerní návštěvu Milonga House. Milonga<br />

je označení pro tančírnu, klub, bar, zkrátka<br />

místo, kde se tančí hlavně tango. V devět mě odváží<br />

taxi do nějakého starého skladiště. Milonga<br />

House! Překrásný prostor naplněný uměleckými<br />

díly mi sám majitel (malíř) ihned ukazuje a popisuje,<br />

jak tenhle warehouse býval sídlem místní<br />

mafie. V hlavní místnosti se za ponurého osvětlení<br />

koná lekce tanga. Majitel vysvětluje, že teď je<br />

lekce tanga, pak se večeří a přibližně v jedenáct<br />

začnou chodit tančit lidé z ulice. Objevují se tu<br />

i profesionálové z kabaretů v Buenos Aires. Chodí<br />

sem jen tak pro zábavu a lásku k tanci.<br />

Safari a Rock&Feller<br />

Příštího večera ochutnávám v rybí restauraci<br />

Deck výtečné Chardonnay Reserva 2010 z Mendozy<br />

a jako první chod mi přistává na talíři porce<br />

zapečeného sýru s oreganem a olivovým olejem,<br />

pak empanadas (pšeničná kapsa plněná nejčastěji<br />

masem, připravená v troubě), místní šunky a sýry<br />

a ve finále ryba z řeky, co je hned vedle. Rosario<br />

má kvalitní bary jako Lotus, který otevírá až ve<br />

dvě ráno, nebo Rock&Feller a Jonny B.Good, momentálně<br />

nejvíc trendy místa. Dál tu najdete kluby<br />

s živou hudbou, kavárny a cervecerie.<br />

Další den jedu na výlet do Victorie v provincii<br />

Entre Ríos. Náměstí připomíná mix El Salvadoru<br />

a Mexika, ale se španělskou krví. Před časem se<br />

tu prý usadili i Češi a Slováci, kteří založili farmy.<br />

Mimo skvostnou koloniální architekturu tu mají<br />

termální lázně a výtečné asado restaurace, kde se<br />

na otevřeném ohni peče tradičně hovězí, vepřová<br />

žebra, klobásky, jelita, zelenina a sladký chléb. Po<br />

obědě můžete vyrazit na safari po řece a pozorovat<br />

ptáky, bobry, koně i krávy, jež jsou namočené<br />

až po krk v lagunách. Ale také se můžete aktivně<br />

zúčastnit. Z Rosaria do Victorie se jezdí třídenní<br />

výprava na koních ve skupinkách po 20–40 lidech<br />

se zkušeným průvodcem. Po cestě se spí ve<br />

stanech, brodí v lagunách a jí to, co se uloví – tedy<br />

nejčastěji drůbež a ryby. Musí to být úžasné dobrodružství<br />

a stačí k tomu jen týden dovolené! n<br />

▼ A121012084<br />

▲ A121009679<br />

64<strong>ZEN</strong><br />

<strong>ZEN</strong>65

Na koNEc<br />

Návrat<br />

Bohyně<br />

„Bylo by krásné, kdyby muži<br />

pochopili svoji ,sloužící‘ roli<br />

coby poslání, které dostali od<br />

ženy-Bohyně,“ píše Jan Bílý.<br />

„Například chránit život. Nebo<br />

obdivovat a velebit její krásu.“<br />

Foto Tomáš Železný<br />

V<br />

e své nové miniknížce Co se stalo s Popelkou po svatbě, ve které<br />

líčím konstelace pohádek a mýtů, se zabývám i mýtem Inanny a jejím<br />

sestupem do říše smrti, kde vládne její sestra Ereškigal. Nebudu<br />

Autor se po třiceti letech emigrace v Německu<br />

v roce 2006 vrátil do Česka. Své úvahy publikuje<br />

na blogu janbily.blogspot.com. Jeho poslední kniha<br />

má název Růže pro Plúta. Systemické (rodinné)<br />

konstelace jsou metodou osobního růstu, kde<br />

se z libovolných lidí („zástupců“) staví model<br />

dotyčného systému (rodina, firma, společnost...).<br />

V takto postaveném modelu se řeší vztahové<br />

problémy a zkoumají hlubší souvislosti celku.<br />

prozrazovat detaily (počkejte si na knížku, vyjde koncem listopadu), chci zde<br />

jen vylíčit rozdíl mezi koncem sumerského mýtu a proběhnuvší konstelace,<br />

které oba dělí řekněme pět tisíc let. V mýtu se Bohyně Inanna vrací z podsvětí,<br />

doprovázena dvěma démony, kteří mají za úkol přivést někoho zpátky<br />

coby náhradu za uniklou duši. Neboť zákony jasně říkají, že nikdo nemůže<br />

opustit říši smrti, aniž by někdo jiný přišel na jeho místo. Inanna zjistí, nejen<br />

že se její manžel Dumuzi chopil trůnu a neoplakával ji, ale celou dobu, co byla<br />

v podsvětí, pořádal na vlastní počest oslavy. A to ji naštve do té míry, že mu<br />

přenechá oba démony, kteří ho sprovodí ze světa.<br />

To bylo před pěti tisíci lety. Jenže pak se situace trochu zvrtla a na trůn Bohyně<br />

usedli kněží, kteří z NÍ udělali věčnou pannu, zahalili JI do závoje, burky<br />

nebo čádoru a přikázali jí sedět u nohou JEHO údajných proroků. V konstelaci,<br />

kterou jsme stavěli (a které jsem tehdy ještě úplně nerozuměl), se ukázal<br />

jiný konec. Inanna se vrací k Dumuzimu a ten ji ze srdce vítá. „Chybělas mi,“<br />

říká, „tady je Tvůj trůn.“ „Ani nechceš vědět, kde jsem byla?“ zkouší ho Inanna.<br />

„Víš, já jsem jen jednoduchý pastýř, a tak tomu, co všechno děláš, moc nerozumím.<br />

Ale jsem moc rád, že ses vrátila,“ odpovídá Dumuzi. „Mít Bohyni za<br />

ženu je prostě úžasné, a tak jsem v úžasu.“<br />

To bylo před třemi lety. Od té doby vidím všude JEJÍ návrat. Do byznysu začíná<br />

pronikat ženský princip. Kolegyně Barbora dokonce učí manažerky, jak využít<br />

menstruační cyklus v práci. Ve vztazích to vře a mnoho mužů se odvažuje<br />

nejen naslouchat partnerkám, ale dokonce udělat výlet ke své „vnitřní ženě“.<br />

V některých pokročilejších zemích se ženy dostávají do vlády a do čela úřadů,<br />

a neztrácejí přitom svoji ženskost. Nedávno jsem slyšel dva muže: „Ženy by<br />

měly vládnout. Zmizely by války a korupce…“ Možná.<br />

Jisté je, co se ukazovalo v prakticky každé konstelaci, kterou jsme nedávno<br />

stavěli v posledním dílu třídílného výcvikového modulu Experimentální konstelace.<br />

Šlo tam o přesah konstelační metody do celé společnosti, a tak jsme<br />

stavěli „globální“ konstelace třeba na téma „Muži, ženy a moc“. A zatímco na<br />

začátku se Moc stavěla k Muži, poté, co se za Ženu postavila Země a Síla, již<br />

do konstelace původně přivolal Muž, si Moc sedla k nohám Ženy. Ale zůstala<br />

tam jen tak dlouho, jak dlouho byl Muž schopný vytrvat ve své jasnosti, prezenci<br />

a zároveň obdivu k Ženě. „Já jsem jen muž,“ byla jeho věta, jež udržovala<br />

harmonii. Jakmile ji pozměnil na „Já jsem muž“, vyskočila Moc a radovala se,<br />

neboť konflikt a boj byly opět na světě. Konflikt a boj jsou bezpochyby čas od<br />

času nutné. „Zápas je všech otec, všech král,“ tvrdil Hérakleitos. Otázkou ale<br />

je, kdo má zápasit s kým. „Žena následuje muže a muž slouží ženě,“ říká<br />

tvůrce konstelační metody Bert Hellinger, když mluví o harmonii<br />

mezi oběma pohlavími.<br />

Ve všech konstelacích se ukazuje, jak je pro muže důležité mít<br />

úkol. Smysluplné poslání. A tak mě napadá, jak by bylo krásné,<br />

kdyby muži pochopili svoji „sloužící“ roli coby poslání,<br />

jež dostali od ženy-Bohyně. Například chránit<br />

život. Obdivovat a velebit její krásu. Otevírat<br />

JI, aby mohla ještě víc zářit. Možná i JI<br />

chránit před útoky kněží a fanatiků. Kdo ví.<br />

Tak totiž slouží mužova síla a jasnost ženě,<br />

jež ho pak s láskou následuje. Utopie?<br />

Zvykl jsem si, že konstelace neukazují „lepší<br />

pravdu“, ale to, co možná ještě nevidíme.<br />

A realita má mnoho pravd, mnoho aspektů.<br />

Před pár týdny se ukazoval návrat Bohyně<br />

a také krása „prostého pastýře Dumuziho“,<br />

jeho úžasná síla a láska, která ho spojuje s NÍ. „Jsem<br />

rád, že se vracíš,“ říká muž ženě, která je vždy také<br />

Bohyní, „a raději se na nic nebudu ptát. Tady je tvůj<br />

trůn, milá.“ A to mu v roce 2012 zachrání život. n<br />

C<br />

M<br />

Y<br />

CM<br />

MY<br />

CY<br />

CMY<br />

K<br />

▼ a120005576 ▼ ▼ a120001619<br />

66<strong>ZEN</strong><br />

05576<br />

<strong>ZEN</strong>67

logo

products

Resources

Company

Terms of service
Privacy policy
Cookie policy
Cookie settings
Imprint
Change language
Made with love in Switzerland
© 2024 Yumpu.com all rights reserved

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!