Ani jeden matematicky´ talent nazmar

učitelé reagovat na nadprůměrného žáka? Posud’te z výroků:
• Nebudu přece dělat dvojí práci.
• Má to mít dřív.
• Neodpustím mu jediný detail (formální stránka, přesnost).
• Musí to udělat všechno, i doplňkovou úlohu.
Jak je to s domácími úkoly?
Používá se strategie diferencovaného nebo nabídkového domácího úkolu, domácího
úkolu pro heterogenní skupiny, dvojice? Zde jsou některé reakce učitelů
na tuto otázku:
• Co to je?
• Kdo by to opravoval?
• Co by tomu řekli rodiče?
• Dalo by se to vyzkoušet.
• Jak bych to známkovala?
• Kde bych takové úlohy hledala? To je mám vymýšlet?
• Musejí mít vůbec úkoly? Stejně je píšou až ve škole.
Jak se má zachovat učitel?
To je citlivá otázka a učitel ji nemůže řešit odtržitě od osobnosti nadprůměrného
žáka, od jeho rodinného zázemí, ani od kolektivu třídy a kontextu školy.
Opomíjení či přezírání nadprůměrného žáka ovšem není řešením. V systematickém
dodržování stereotypů chování ke třídě jako k čistě průměrné (zprůměrované)
může vést i k tomu, že se nadprůměrný žák začne chovat jako průměr,
či podprůměr, případně budou narůstat jeho projevy nekázně. Stereotypní chování
učitelů m.j. může vést podle pozorování i k tomu, zejména pokud učitel
učí transmisivním způsobem s hlavním akcentem na rychlost reakcí, formální
stránku a přesnost výpočtů, že řada nadprůměrných žáků zůstane neidentifikována
a případné nestandardní reakce budou interpretovány jako kázeňský přestupek.
Jaký druh komunikace preferují opravdu nadprůměrní?
Je nebo není v preferenci komunikace rozdíl?
Podívejme se nejdříve na to, jaký způsob komunikace na prvním stupni převažuje.
Je to smíšená komunikace, kde ovšem ani jeden způsob komunikace
v převážné většině případů nepřináší plné informace. Gesta, obrázky, písmo (hláskové,
symbolické, obrázkové), řeč, modely – jedno doprovází, doplňuje, vysvětluje
52