Ani jeden matematicky´ talent nazmar

Co preferují nadprůměrní a co ne?
Josef (1993) odmítl psát písemnou práci z přírodovědy. Od učitelky dostal
pětku. V rozhovoru se mnou uvedl, že přece nebude odpovídat na nejednoznačné,
nepřesné a „b. . . é“ otázky. Jeho znalosti z přírodovědy byly značně nad rámec
školního učiva.
Petr (1998) nenapsal ani čárku v testu z geometrie. Zdůvodnil to tak, že neví,
k čemu mu to je.
Sára (2002) se během testu z matematiky přihlásila pětkrát s různými dotazy,
kde naznačovala, že není zřejmé, co přesně má dělat, protože je dvojí možná
interpretace (mohu si to vyložit i tak, . . . ).
Toník (2002) přišel za mnou s tím, že má z písemné práce na písemné násobení
dvojku. Když jsem chtěla vědět proč, odpověděl, že tam měl chyby, že ho to
nebavilo (násobení trojciferného dvojciferným činitelem). Co by ho bavilo? Kdyby
to bylo dvanáctimístné krát devítimístné číslo. Ale to nejde na kalkulačce. Výpočet
předvedl bez jediné chyby.
Martin (1980) na dotaz učitele, jak to že se hlásí a odpovídá bez chyby na tak
těžké slovní úlohy, reagoval nepříliš slušně s tím, že ted’ho to konečně baví.
Hodnocení na prvním stupni
Ve slohu, na téma „Co bych hodnotil(a) a co bych nehodnotil(a) na prvním
stupni v matematice a proč“, napsal jeden žák šesté třídy, že by nehodnotil jen
. . . písemné práce, protože je přece cennější odpovědět ústně. Taky by se mělo hodnotit,
jak se to řekne (formulace), jestli popsal postup a taky šikovný (ekonomické),
hezky krátký. Podobné výpovědi se objevily u všech nadprůměrných žáků s poznámkami
k zohlednění nových nápadů, tvořivosti, zdůvodnění, nalezení dalšího
postupu, více nebo všech možností, všech možných řešení, interpretací ap.
Představy nadprůměrných žáků o práci učitele
Smysluplnost, přiměřená náročnost, úroveň formulací zadání, forma postupu,
forma odpovědi, úroveň odpovědi, nápady, tvořivost – to jsou hnací motory
většiny nadprůměrných žáků.
A co spravedlnost? Ve slohu šestých tříd se objevilo od
(a) průměrné žákyně: V první a druhé třídě mi vadilo, že jsem měla furt jedničky.
Ted’mám trojku a zasloužila jsem si to. To se mi líbí.
(b) nadprůměrného žáka: Na prvním stupni to nebylo spravedlivý, lehké otázky
a skoro mě nevyvolávali. Taky se paní učitelka ptala víc holek než kluků a musel
jsem to psát, když jsem to věděl, i když jsem to uměl říct.
Vadí, nebo nevadí nadprůměrným diferencovaný přístup, obtížnější varianta
testu nebo vyšší přísnost hodnocení testu? Nevadí, pokud to vědí předem. Dokáží
51