Ani jeden matematicky´ talent nazmar

A pro mě podstatné charakteristiky testu?
1. Více úloh z různých oblastí matematiky ZŠ
2. Triviálnost úloh
3. Nutnost soustředit se na podstatu úlohy
4. Učit se rozumět abecedě matematiky a matematickému jazyku
5. Motivovat žáky ke spolupráci s matematikou a učitelem
Test nazývaný „Vstupní“ zadávám při hodině matematiky v 1. ročníku nejpozději
druhý týden v září. Žáci o něm nejsou informováni, ale navazuje na celkové
stručné opakování učiva ZŠ v 1. týdnu školního roku podle sylabu učebnic Matematika
pro 8. a 9. třídu.
Žáci mají k dispozici pouze psací pomůcky, všechny úlohy se číslují, stačí
napsat výsledek úlohy.
Úlohy pomalu diktuji pro oddělení A, B (téměř stejné úlohy s minimálními
obměnami a změnou pořadí).
Zadání zásadně neopakuji.
Žáci mají cca 1 minutu na výpočet a asi 3 minuty na konci testu.
Bodování je 1 – 2 body.
Test motivačně klasifikuji stupněm 1 až 5: 0 – 14, 15 – 19, 20 – 25, 26 – 30,
31 – 38 bodů. (Zdá se vám škála nerovnoměrná? Zkuste test ve vaší třídě! A
nemusí to být v 1. ročníku. . . )
Obměna testu pro skupiny či příští rok je velmi jednoduchá.
V domácím cvičení by žádné chyby nebyly a nikdo by úkol nepotřeboval
opisovat. Po oznámkování test rodiče podepisují a dítko to většinou doma „schytá“:
„Ty jsi ale. . . , takovou zbytečnou chybu!“ A káraný žáček tuší, že to měl zvládnout,
že se něco na té matematice dá naučit, nabiflovat.Vím, že tato známka působí
kladně motivačně.
Potvrzuje se mi stabilní hodnota průměrné známky ve třídách dle oborů (technické
lyceum 2,4 – 2,9, výpočetní technika 2,6 – 3,5, strojaři 2,6 – 3,7, technická
administrativa 2,7 – 3,8, nástavbové studium 3,4 – 4,3 !).
Lovit talenty lze dle úloh 16, 17, 20, 24, 27, 28, 30. Obtížnější úlohy neovlivní
získání známky „1“.
Porovnávám testováním nejen to, jak stejnou úlohu různé „generace“ žáků
řeší, ale pozoruhodnější jsou poznatky při jednoduché obměně v daném typu
úlohy. Seřadím např. tuto dle obtížnosti – lépe řečeno – dle úspěšnosti řešení:
(a + b) 2 , (a − b) 2 , (x ± y) 2 , (m ± 3) 2 , . . . , (b + 1) 2 , . . . , (2 − t) 2 atd. Žáci
se např. právě zde nedopouštěli tolika chyb, pokud provedli (třeba jako kontrolní
výpočet) roznásobení dvojčlenných závorek; někteří toto dokonce považovali za
38