Ani jeden matematicky´ talent nazmar

Krátké příspěvky
Jak jsem kdysi dávno učil v matematických třídách
Emil Calda 1
Abstrakt: Příspěvek s nadhledem pouze mírným přibližuje atmosféru na středních
školách v šedesátých letech a popisuje některé problémy učitele matematiky
vyučujícího v matematických třídách v době jejich vzniku.
Abstract: The contribution sketches the atmoshpere at the secondary schools
in the sixtieth and describes some problems of a mathematics teacher teaching in
mathematical classes at the time of their origin.
Vzpomínám na to rád – bylo mi o čtyřicet let méně a stříbrný vítr jsem
slýchával skoro denně. Ne že bych jeho závany dnes ještě alespoň občas nepocítil,
ale už to není tak časté a intenzivní jako dříve. Nepochybuji o tom, že s tímto
váním máte sami své zkušenosti – jinak byste na konferenci o matematických
talentech nejspíše neseděli – takže nemusím vysvětlovat, že se tím myslí jakási
radost a mírné okouzlení z toho, že učíte matematiku a že vás to baví.
V době, kdy jsem učil na gymnáziu na Vinohradech (pozdější gymnázium
W. Piecka), stříbrný vítr se na školách příliš nevyskytoval, nebot’se dávalo přednost
tomu, aby učitel hořel. „Učitel musí hořet!“ byl oblíbený bonmot jedné
kolegyně, která ho ve funkci zástupkyně ředitele často používala k povzbuzení
členů učitelského sboru, kteří podle jejího názoru pláli nedostatečně. Když jsem si
časem založil KUPEDAMIS, tj. Kufřík pedagogického mistra, nezapomněl jsem
– v reakci na tento slogan – do něj vložit i pevný podpalovač PEPO, který měl
sloužit k uvedení pedagoga (různého ode mne) do žádoucího stavu. v rámci tehdejší
módy vítání státníků spřátelených zemí prostřednictvím žáků všech typů škol
bylo součástí kufříku i mávátko a pro případ, že by šlo o státníka nespřáteleného,
měl jsem v něm i atrapu ručního granátu. Možná že vám to připadá dětinské, ale
jak jinak si měl tehdy člověk zachovat aspoň trochu zdravého rozumu?
Taky si vzpomínám, jak mě v pohospitačním pohovoru přesvědčovala jiná
kolegyně (zástupkyně ředitelky), že bych neměl užívat slovo „nekonečno“ a místo
„limita pro n jdoucí do nekonečna“ že bych měl říkat „limita pro n rostoucí nade
1 MFF UK, Praha, ecalda@volny.cz, calda@karlin.mff.cuni.cz
23