Ani jeden matematicky´ talent nazmar

Závěr
Jak pečovat o žáky talentované na matematiku? Známe dosavadní snahy, ale
bylo by vhodné si položit obecnější otázky. Inspirací mohou být provokativní dotazy,
které ohledně dosavadní podoby péče o talentované žáky naléhavě kladl J. A.
Plucker (1998). Svůj článek nazval Je vzdělávání talentovaných žáků ještě životaschopné?
Jeho odpověd’na situaci v USA zní podmíněně: ano, ale. . . Upozorňuje,
že dosavadní programy se omezují na ty děti a dospívající, kteří se vyznačují
mimořádným talentem, ale ten je poměřován primárně školskými kritérii. Mezi
účastníky programů pro talentované žáky je jen minimum dětí z etnických aj. minorit,
minimum dětí z chudých rodin. Také podoba samotné výuky pro talentované
žáky není podle autora v pořádku: dominují tradiční vyučovací metody založené
na výkladu a diskusi. Samo rozvíjení talentů je podle autora v USA chápáno příliš
zúženě a staví na mimoškolních aktivitách (identifikace talentů, samostudium,
víkendová soustředění, letní školy apod.).
J. A. Plucker nezůstává jen u kritiky a navrhuje možná řešení. Předkládá sedm
doporučení jak dál:
1. stavět výzvy před každého žáka a dávat šanci všem žákům
2. rozšířit paletu vyučovacích metod, diagnostických a examinačních postupů
3. snažit se o flexibilitu v administrativních i pedagogických otázkách péče o talenty
4. zaměřovat tvořivost žáků na závažné problémy ze života
5. hodnotit i známkovat žáky realisticky, tedy tak, aby hodnocení motivovalo žáky
k rozvíjení schopností
6. nepřehlížet specifické potřeby velmi talentovaných žáků
7. snažit se udržet na škole ty učitele, kteří chtějí a umějí pracovat s talentovanými
žáky (modifikovaně podle Pluckera, 1998)
Zdá se, že podobný směr uvažování může být inspirativní i pro naše české
podmínky. V každém případě jde o „běh na dlouhou trat’“, který má, použijeme-li
atletické metafory, spíše charakter „překážkového běhu“. V něm ovšem překážky
nejsou pevně dány a vyskytují se v obtížně předvídatelných intervalech a v měnící
se podobě.
20