Ani jeden matematicky´ talent nazmar

Poprvé takové sítě prstenců publikovali D. Schattschneiderová a W. Wolker
ve vystřihovánkách, které bylo možné zakoupit i v českém překladu [4]. Pokrývali
je Escherovými nekonečnými motivy, a protože útvary byly „krásné“ a navíc se
„protáčely“, nazvali je kaleidocykly. Uvedený návod na konstrukci, ani návody na
pokrývání kaleidocyklů však v jejich publikaci nejsou. Přitom je to docela snadné
a žáci takový úkol, který má v sobě dynamický prvek, rádi plní.
Vzor na kaleidocyklu musí stále navazovat. Při ručním kreslení to zajistíme
tak, že na hranách vyznačíme středy. Od bodu k bodu pak kreslíme křivku, kterou
jakoby otáčíme kolem těžiště (obr. 11).
Obr. 11
Takový kaleidocyklus pak bude například květinový, dvoubarevný (obr.12
vlevo). Druhý vzor na fotografii je typově stejný.
Vycházeli jsme z mozaikového
pokrývání roviny rovnostrannými
trojúhelníky (obr. 13a). Pro lepší
orientaci v kresbě jsme vyznačili
systém těžnic všech trojúhelníků
sítě. Od vrcholu k vrcholu
trojúhelníku jsme zvolili křivku,
spojili ji třeba s těžištěm a otočili
o 120 ◦ a o 240 ◦ . Do každého
Obr. 12
sousedního trojúhelníku jsme nakreslili
osově souměrný obrázek (překlápěli jsme jej kolem stran – obr. 13a).
195