Ani jeden matematicky´ talent nazmar

(1982), Zadov (1983), Zemplínská Šírava (1986), Jevíčko (1985, 1987, 1988,
1990, 1991), Nové Město n. Váhom (1989), Banská Št’iavnica (1992). Jen česká
soustředění FO a MO: Jevíčko (1993 – 1996). Jen fyzikální soustředění (pro jednu
třídu – do 30 studentů): Pec p. Sněžkou, chata TÁŇA (1997 – 2003).
V období existence FO asi do r. 1990 organizovaly krajské výbory FO i krajská
soustředění pro soutěžící kategorie C a D v délce trvání jeden až dva týdny. Jejich
organizace a cíle byly podobné jako u výše uvedených celostátních soustředění.
V posledním desetiletí se však výrazně změnily podmínky – poklesly počty soutěžících
FO a zmenšily se především státní finanční dotace. Takže ke škodě věci
se tato soustředění již nekonají. Na druhé straně začala Matematicko-fyzikální fakulta
Univerzity Karlovy organizovat fyzikální korespondenční seminář (FYKOS)
pro vyspělé zájemce ze středních škol, v jehož rámci se konají také soustředění –
zúčastňují se jich především řešitelé FO.
Úlohy pro fyzikální olympiádu
Je žádoucí, aby úlohy pro FO byly pro řešitele nejen přitažlivé, vtipné, ale
také přiměřeně náročné a pokud možno komplexní, tj. aby určitá úloha zahrnovala
současně více oblastí fyziky. Úloha má být pro soutěžícího i přínosná tím, že se
při jejím řešení něco nového dozví, a to i vlastním přičiněním. Úlohy používané
na národní soutěži FO bývají zpravidla jen obtížné (avšak jen přiměřeně – podle
kategorie), ale jinak často jde o typické úlohy školské fyziky. Navrhnout vhodnou,
zajímavou a přiměřeně náročnou úlohu s prvky originality není vůbec jednoduché.
Přitom takových úloh muselo být za dobu existence FO použito více než 3000,
z toho více než 200 experimentálních.
Pro řešitele, o kterých se předpokládá, že se v životě budou zabývat některou
z exaktních věd, je jistě motivující, když úloha obsahuje elementy současné
fyzikální vědy. Je sympatické, že tento přístup v posledním desetiletí důsledně
volí organizátoři mezinárodních fyzikálních olympiád. U teoretických úloh se
však zpravidla požaduje zjednodušené řešení vědeckého problému – použije se
jednoduchý fyzikální model. Další potíž je v tom, že studenti někdy neznají (resp.
nemohou znát) potřebné vstupy k řešení – neznají některé potřebné fyzikální zákonitosti
anebo matematický aparát. Proto je zadavatel někdy nucen krátce vysvětlit
problém, eventuálně vložit potřebný výchozí zákon či matematický vzorec (vědec
si to ostatně může najít v příruční literatuře). Pro soutěžícího ve FO (zejména
v MFO) je potom náročné (a zpravidla i stresující) i to, že má dlouhé zadání
a k řešení velmi omezený čas.
Některá zajímavá témata teoretických úloh použitých na MFO (podrobněji
v [6]): slapová deformace oceánu (Norsko, 1996), analýza pohybu kosmické sondy
k Jupiteru (Itálie, 1999), voda pod ledovým příkrovem po erupci vulkánu (Island,
175