Ani jeden matematicky´ talent nazmar

Ani jeden matematicky´ talent nazmar Ani jeden matematicky´ talent nazmar

01.12.2014 Views

s experimentální dovedností a schopností kvalitně zpracovat měření některými našimi studenty i na MFO mě přivedly k vypracování tohoto textu. Další dlouhodobou aktivitou na podporu FO jsou celostátní soustředění fyzikální olympiády pro kategorii B (zúčastňují se jich i velmi vyspělí mladší řešitelé). První (zkušební) soustředění se konalo již v roce 1962 v Krkonoších (v tehdejším školicím středisku MŠMT). Soustředění byla v prvním desetiletí třítýdenní (z toho jeden týden byl až o prázdninách), později jen dvoutýdenní – ve druhé polovině června. Zkrácení doby se kompenzovalo zvětšením počtu dopolední výuky – zpočátku na 6 výukových hodin, později na 5 hodin. Až do roku 1992 (tedy 30 let) se celostátní soustředění konala pro celé území tehdejšího Československa, a to zpravidla tak, že dva roky po sobě je organizovala česká strana, další rok pak slovenská část republiky. Až do roku 1996 se organizovala soustředění společně s MO, a to do roku 1990 až pro 90 účastníků kategorie B obou soutěží FO a MO. Po roce 1990 se počet řešitelů obou olympiád výrazně zmenšil, což vedlo i ke zmenšení počtu účastníků soustředění (ke zmenšení tohoto počtu vedly i ekonomické důvody – menší státní dotace). V prvních letech se výuka na celostátním soustředění konala ve čtyřech třídách: 1 tř. F, 2 tř. MF a 1 tř. M. Po roce 1968 byla výuka již jen ve třech třídách. Soustředění se zpravidla konalo při střední škole s žákovským internátem v místech s pokud možno atraktivním přírodním prostředím; některá soustředění např. byla i v rekreačních lokalitách – na větších chatách, či školách v přírodě – podle podmínek, které se podařilo organizátorům v daném roce zajistit. Program soustředění se ustálil na tématech, která pomáhají soutěžím. Do fyzikální části se někdy zařazovaly i experimenty (podle podmínek místa konání, od roku 2000 se tak již děje pravidelně). Dopolední výuku doplňují večerní besedy na různá odborná témata. Do poloviny 90. let se zařazovaly i kulturně poznávací a odborné exkurze. Významné pro odlehčení jsou i doplňující sportovní a turistické aktivity. Přednášejícími jsou zpravidla vysokoškolští učitelé – členové ústředních výborů FO a MO anebo krajských výborů v místě konání. Nejčastějšími vyučujícími ve fyzice byli: B. Vybíral (od r. 1964 dosud), Z. Ungermann (od počátku do r. 1992), R. Košt’ál (od počátku do r. 1977), A. Kleveta (v 60. a 70. letech), M. Ouhrabka (od 90. let dosud), dále např. R. Zámečník a I. Čáp (zástupci ze slovenské strany). Jako přednášející se v posledních letech uplatňují i vyspělí studenti z MFF (např. od. r. 2000 J. Houštěk). Některá místa konání celostátních soustředění: Žd’ár n. S. (1964), Vojtěchov u Nového Města na Mor. (1965), Banská Bystrica (1966), Hranice na Mor. (1967), Mariánské Lázně (1968), Zadov (1969), Rajnochovice, okr. Kroměříž (1970), Martin (1971), Trenčín (1972), Žd’ár n. S. (1973, 1984), Zadov (1974), Plzeň (1975), Česká Lípa (1978), Čáslav (1979), Vysoké Mýto (1980), Praha – Třebešín 174

(1982), Zadov (1983), Zemplínská Šírava (1986), Jevíčko (1985, 1987, 1988, 1990, 1991), Nové Město n. Váhom (1989), Banská Št’iavnica (1992). Jen česká soustředění FO a MO: Jevíčko (1993 – 1996). Jen fyzikální soustředění (pro jednu třídu – do 30 studentů): Pec p. Sněžkou, chata TÁŇA (1997 – 2003). V období existence FO asi do r. 1990 organizovaly krajské výbory FO i krajská soustředění pro soutěžící kategorie C a D v délce trvání jeden až dva týdny. Jejich organizace a cíle byly podobné jako u výše uvedených celostátních soustředění. V posledním desetiletí se však výrazně změnily podmínky – poklesly počty soutěžících FO a zmenšily se především státní finanční dotace. Takže ke škodě věci se tato soustředění již nekonají. Na druhé straně začala Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy organizovat fyzikální korespondenční seminář (FYKOS) pro vyspělé zájemce ze středních škol, v jehož rámci se konají také soustředění – zúčastňují se jich především řešitelé FO. Úlohy pro fyzikální olympiádu Je žádoucí, aby úlohy pro FO byly pro řešitele nejen přitažlivé, vtipné, ale také přiměřeně náročné a pokud možno komplexní, tj. aby určitá úloha zahrnovala současně více oblastí fyziky. Úloha má být pro soutěžícího i přínosná tím, že se při jejím řešení něco nového dozví, a to i vlastním přičiněním. Úlohy používané na národní soutěži FO bývají zpravidla jen obtížné (avšak jen přiměřeně – podle kategorie), ale jinak často jde o typické úlohy školské fyziky. Navrhnout vhodnou, zajímavou a přiměřeně náročnou úlohu s prvky originality není vůbec jednoduché. Přitom takových úloh muselo být za dobu existence FO použito více než 3000, z toho více než 200 experimentálních. Pro řešitele, o kterých se předpokládá, že se v životě budou zabývat některou z exaktních věd, je jistě motivující, když úloha obsahuje elementy současné fyzikální vědy. Je sympatické, že tento přístup v posledním desetiletí důsledně volí organizátoři mezinárodních fyzikálních olympiád. U teoretických úloh se však zpravidla požaduje zjednodušené řešení vědeckého problému – použije se jednoduchý fyzikální model. Další potíž je v tom, že studenti někdy neznají (resp. nemohou znát) potřebné vstupy k řešení – neznají některé potřebné fyzikální zákonitosti anebo matematický aparát. Proto je zadavatel někdy nucen krátce vysvětlit problém, eventuálně vložit potřebný výchozí zákon či matematický vzorec (vědec si to ostatně může najít v příruční literatuře). Pro soutěžícího ve FO (zejména v MFO) je potom náročné (a zpravidla i stresující) i to, že má dlouhé zadání a k řešení velmi omezený čas. Některá zajímavá témata teoretických úloh použitých na MFO (podrobněji v [6]): slapová deformace oceánu (Norsko, 1996), analýza pohybu kosmické sondy k Jupiteru (Itálie, 1999), voda pod ledovým příkrovem po erupci vulkánu (Island, 175

s experimentální dovedností a schopností kvalitně zpracovat měření některými<br />

našimi studenty i na MFO mě přivedly k vypracování tohoto textu.<br />

Další dlouhodobou aktivitou na podporu FO jsou celostátní soustředění fyzikální<br />

olympiády pro kategorii B (zúčastňují se jich i velmi vyspělí mladší řešitelé).<br />

První (zkušební) soustředění se konalo již v roce 1962 v Krkonoších (v tehdejším<br />

školicím středisku MŠMT). Soustředění byla v prvním desetiletí třítýdenní (z toho<br />

<strong>jeden</strong> týden byl až o prázdninách), později jen dvoutýdenní – ve druhé polovině<br />

června. Zkrácení doby se kompenzovalo zvětšením počtu dopolední výuky – zpočátku<br />

na 6 výukových hodin, později na 5 hodin. Až do roku 1992 (tedy 30 let) se<br />

celostátní soustředění konala pro celé území tehdejšího Československa, a to zpravidla<br />

tak, že dva roky po sobě je organizovala česká strana, další rok pak slovenská<br />

část republiky. Až do roku 1996 se organizovala soustředění společně s MO, a to<br />

do roku 1990 až pro 90 účastníků kategorie B obou soutěží FO a MO. Po roce 1990<br />

se počet řešitelů obou olympiád výrazně zmenšil, což vedlo i ke zmenšení počtu<br />

účastníků soustředění (ke zmenšení tohoto počtu vedly i ekonomické důvody –<br />

menší státní dotace).<br />

V prvních letech se výuka na celostátním soustředění konala ve čtyřech třídách:<br />

1 tř. F, 2 tř. MF a 1 tř. M. Po roce 1968 byla výuka již jen ve třech třídách.<br />

Soustředění se zpravidla konalo při střední škole s žákovským internátem v místech<br />

s pokud možno atraktivním přírodním prostředím; některá soustředění např.<br />

byla i v rekreačních lokalitách – na větších chatách, či školách v přírodě – podle<br />

podmínek, které se podařilo organizátorům v daném roce zajistit. Program soustředění<br />

se ustálil na tématech, která pomáhají soutěžím. Do fyzikální části se<br />

někdy zařazovaly i experimenty (podle podmínek místa konání, od roku 2000<br />

se tak již děje pravidelně). Dopolední výuku doplňují večerní besedy na různá<br />

odborná témata. Do poloviny 90. let se zařazovaly i kulturně poznávací a odborné<br />

exkurze. Významné pro odlehčení jsou i doplňující sportovní a turistické aktivity.<br />

Přednášejícími jsou zpravidla vysokoškolští učitelé – členové ústředních výborů<br />

FO a MO anebo krajských výborů v místě konání. Nejčastějšími vyučujícími ve<br />

fyzice byli: B. Vybíral (od r. 1964 dosud), Z. Ungermann (od počátku do r. 1992),<br />

R. Košt’ál (od počátku do r. 1977), A. Kleveta (v 60. a 70. letech), M. Ouhrabka<br />

(od 90. let dosud), dále např. R. Zámečník a I. Čáp (zástupci ze slovenské strany).<br />

Jako přednášející se v posledních letech uplatňují i vyspělí studenti z MFF (např.<br />

od. r. 2000 J. Houštěk).<br />

Některá místa konání celostátních soustředění: Žd’ár n. S. (1964), Vojtěchov<br />

u Nového Města na Mor. (1965), Banská Bystrica (1966), Hranice na Mor. (1967),<br />

Mariánské Lázně (1968), Zadov (1969), Rajnochovice, okr. Kroměříž (1970),<br />

Martin (1971), Trenčín (1972), Žd’ár n. S. (1973, 1984), Zadov (1974), Plzeň<br />

(1975), Česká Lípa (1978), Čáslav (1979), Vysoké Mýto (1980), Praha – Třebešín<br />

174

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!