Ani jeden matematicky´ talent nazmar

zatím nedoceněna. Ani mateřské školy nejsou připraveny na práci s mimořádně
nadanými dětmi.
Děti, které zahajují povinnou školní docházku, jsou téměř všechny zvídavé
a činorodé. Do školy nastupují sice věkově podobné, ale přesto na různém stupni
vývoje a s různými zájmy. Už v první třídě však často dochází k rozčarování
u dětí, které jsou „napřed“: „Náš syn, který nyní navštěvuje první třídu, vyniká
v matematice a ve čtení a má problémy s tím, že se ve škole nudí. Na začátku
školního roku jsme se snažili paní učitelku upozornit na to, že Honza umí plynně
číst a v matematice jsou jeho znalosti na trošku jiné úrovni, ale bylo nám řečeno,
že rozdíly mezi žáky se časem smažou.“
Toto je, bohužel, nikoli ojedinělá, nýbrž typická ukázka stesku rodičů na přístup
školy k nadaným prvňáčkům. Jsou-li žáčci aktivní, nastávají záhy i „výchovné
problémy“. Děje se tak zejména v případech, kdy dítě (častěji chlapec) není vyvoláváno,
protože paní učitelka ví, že zná správnou odpověd’. Pokud dítě nedokáže
poslušně čekat, „až je ostatní doženou“, a není-li vyvoláno, odpovědi vykřikuje.
Některé si vytvoří „náhradní program“, kterým může „oživit“ pro něj nudné vyučování.
„Hodné děti“se „přizpůsobí “ a poslušně opakují to, co už dávno znají, aniž
by se dále rozvíjely. Jiné se uzavřou do „svého“ světa a přestanou se o vyučování
zajímat. To se může stát i mimořádně nadaným studentům víceletého gymnázia.
Jeden z nich, který měl i v této náročnější formě vzdělávání před svými spolužáky
několikaletý náskok ve fyzice, přinesl poznámku: „Paní doktorko, Váš syn
nedokáže 10 minut před koncem vyučovací hodiny odpovědět na otázku, který
předmět právě máme.“
Na počátku školní docházky mají děti lepší vztah k matematice než k českému
jazyku a jsou v ní i úspěšnější. Na druhém stupni ZŠ se tento vztah mění v neprospěch
matematiky. Mnoho dětí z ní má obavy a je přesvědčeno, že pro tento
předmět nemají nadání. Později to vede k jejich snaze matematice se vyhnout
a také z ní nematurovat. Bohužel se často jedná o naučenou bezmocnost, kdy
k závěru o své neschopnosti došly pouze na základě opakovaných neúspěchů.
Psychologické testy, zjišt’ující strukturu rozumových schopností, obvykle potvrzují
u těchto žáků nízkou úroveň znalostí matematiky. Poměrně často však stejní
probandi úspěšně zvládnou subtest „číselné řady“, ve kterém by při skutečném
nedostatku matematického nadání uspět neměli. Ze své praxe znám případy, kdy
vhodným (náročným a dlouhodobým) doučováním, které bylo založeno na pochopení
základů školské matematiky, nikoli na snaze pouze překlenout aktuální
mezeru, došlo k obratu v úspěšnosti žáků i v jejich vztahu k předmětu.
Vztah k matematice a úspěšnost v ní je předmětem zájmu i v zahraničí. Matematika
je klíčem k mnoha moderním oborům. Jejím nezvládnutím si mnozí
blokují přístup k dalšímu vzdělávání i pozdějšímu úspěšnému uplatnění na trhu
164