Ani jeden matematicky´ talent nazmar

Vliv pohlaví. Obvykle se konstatuje, že mezi žáky talentovanými na matematiku
je méně dívek. Podívejme se proto na některé cílené výzkumy.
Výzkum u žáků na přelomu 1. a 2. stupně základní školy (Olszewski-Kubilius,
Turner, 2002) konstatoval, že mezi žáky, kteří dosahovali vynikajících výsledků
v matematických testech, byl poměr 2:1 ve prospěch chlapců. Rozdíly byly statisticky
významné v 5. a 6. třídě. Vynikající žáci a žákyně preferovali matematiku
před ostatními předměty. Zajímavé pro další úvahy je konstatování autorek, že
v jejich vzorku většina všech zkoumaných dívek (ne jen těch talentovaných) vidí
své přednosti spíše ve verbálních schopnostech a má příznivější postoje k vyučovacím
předmětům, které dávají prostor uplatnění těchto schopností. Většina
všech chlapců vidí naopak své silnější stránky v matematice a přírodovědných
předmětech. Výzkum naznačuje, že v probouzení zájmu o matematiku a rozvíjení
nadání dětí mohou být ve hře dva specifické faktory: a) žákovo subjektivní vnímání
a hodnocení svých silných i slabých stránek, b) z toho vyplývající žákovy
postoje k určité skupině vyučovacích předmětů.
Rozdíly mezi chlapci a dívkami se zabývaly také dvě čínské studie (Dai, 2001).
Konstatovaly, že průměrné dívky mají vyšší verbální sebepojetí, zatímco průměrní
chlapci vyšší sebepojetí v matematice. Dívky vysoce talentované na matematiku
mají shodné matematické sebepojetí jako vysoce talentovaní chlapci, ale mají vyšší
sebepojetí, pokud jde o celkové školní sebepojetí. Jsou zřejmě orientovány šířeji,
na více předmětů, zatímco vysoce talentovaní chlapci se soustřed’ují především na
matematiku.
Vliv etnického či sociálního původu. Řada studií konstatuje, že mezi žáky
talentovanými na matematiku se vyskytuje relativně málo těch, kteří jsou jiného
etnického původu, než majorita v dané zemi, a dále žáci, kteří pocházejí z chudších
rodin, jsou tedy sociálně a ekonomicky znevýhodněni.
Retrospektivní studie (Worrell et al., 2001) zkoumala, proč nadaní žáci pocházející
z „menšinových“ rodin nevytrvají. I když je jejich talent rozpoznán, i
když jsou zapojeni do prázdninových soustředění rozvíjejících jejich talent, nakonec
přestanou na tyto akce docházet. Šlo o žáky ve věku 12-17 let a výzkum
neprokázal, že by přerušení účasti v rozvíjejícím programu statisticky významně
souviselo s celkovým prospěchem těchto žáků, výkony v matematických testech,
výslednou známkou na konci letní školy pro talentované matematiky, nebo sociálně
ekonomickým statusem rodiny. Autoři uzavírají tím, co se dalo čekat: důvody
budou spíše v sociálně-psychologických proměnných. Rozvíjení talentu je pouze
jednou stránkou života takového jedince a ten by potřeboval sociální oporu v řadě
dalších stránek, v celém svém sociálním životě. Takovýto jedinec jde vlastně proti
zvykům své komunity, začíná se výrazně „odlišovat“, může se cítit „osamělý“,
což pro něj vytváří zátěžové situace. Účast v programu ho směřuje k další akade-
14