Ani jeden matematicky´ talent nazmar

na slabé A”2 a dobré A”1, a třída A’1 jsou dobří žáci ze třídy A a jsou rozděleni
na slabé A”2 a dobré A”1:
Vyčlenit elitu na úkor většiny znamená politickou volbu, ke které se didaktik
nemůže vyjádřit, i když na druhé straně může oprávněně hájit myšlenku, že
úlohou školy je umožnit jednotlivcům, aby se umístili v kultuře tím, že se osvojí
kulturní statky, které jsou odkazem jejich předchůdců, a ne adaptovat tyto statky
minoritních částí okrajových kultur naší společnosti. Jak poznamenávají Mc Dermott
a Varenne (1995, 334), místo, které je určeno žákům minoritních kultur, je
mnohem výmluvnější ve způsobu fungování našich institucí, v hodnotách, jichž
jsou nositeli, než jejich předpokládanými poznávacími vlastnostmi. Tyto pozice
jsou jasně adaptované na fungování institucí a na instituce, které prostřednictvím
formálního vzdělávacího systému slouží k politickým a ekonomickým cílům.
Nejde vůbec o to chválit nemožné rovnostářství, ani radikální elitářství, ale
jednoduše podtrhnout nebezpečí pro naši moderní demokracii vytvářením kategorie
jednotlivců, kteří nebudou již moci komunikovat sami se sebou, ani s kulturní
společností. Právě tak naše výsledky by nás mohly svádět k tomu, že bychom se
domnívali, že to může vést k domněnce, že výzkum zaměřený legitimním zájmem
na účinnost a spravedlnost, by mohl získat zaměření především na podmínky
organizace vyučovacích situací proto, aby umožnil každému osvojit si znalosti
potřebné pro uplatnění občanství. Zopakujme oblíbenou větu Pierra Bourdieu, že
mezi neodlišností a odlišností a jejich označením ve škole existuje střední cesta,
kterou by mohla didaktika otevřít, nebo aspoň naznačit.
Literatura
[1 ] Bourdieu, P., Passeron, J. C., The inheritors: Students and their culture. Chi-
132