Ani jeden matematicky´ talent nazmar

Ani jeden matematicky´ talent nazmar Ani jeden matematicky´ talent nazmar

01.12.2014 Views

na slabé A”2 a dobré A”1, a třída A’1 jsou dobří žáci ze třídy A a jsou rozděleni na slabé A”2 a dobré A”1: Vyčlenit elitu na úkor většiny znamená politickou volbu, ke které se didaktik nemůže vyjádřit, i když na druhé straně může oprávněně hájit myšlenku, že úlohou školy je umožnit jednotlivcům, aby se umístili v kultuře tím, že se osvojí kulturní statky, které jsou odkazem jejich předchůdců, a ne adaptovat tyto statky minoritních částí okrajových kultur naší společnosti. Jak poznamenávají Mc Dermott a Varenne (1995, 334), místo, které je určeno žákům minoritních kultur, je mnohem výmluvnější ve způsobu fungování našich institucí, v hodnotách, jichž jsou nositeli, než jejich předpokládanými poznávacími vlastnostmi. Tyto pozice jsou jasně adaptované na fungování institucí a na instituce, které prostřednictvím formálního vzdělávacího systému slouží k politickým a ekonomickým cílům. Nejde vůbec o to chválit nemožné rovnostářství, ani radikální elitářství, ale jednoduše podtrhnout nebezpečí pro naši moderní demokracii vytvářením kategorie jednotlivců, kteří nebudou již moci komunikovat sami se sebou, ani s kulturní společností. Právě tak naše výsledky by nás mohly svádět k tomu, že bychom se domnívali, že to může vést k domněnce, že výzkum zaměřený legitimním zájmem na účinnost a spravedlnost, by mohl získat zaměření především na podmínky organizace vyučovacích situací proto, aby umožnil každému osvojit si znalosti potřebné pro uplatnění občanství. Zopakujme oblíbenou větu Pierra Bourdieu, že mezi neodlišností a odlišností a jejich označením ve škole existuje střední cesta, kterou by mohla didaktika otevřít, nebo aspoň naznačit. Literatura [1 ] Bourdieu, P., Passeron, J. C., The inheritors: Students and their culture. Chi- 132

cago: The University of Chicago Press (Les héritiers : Les étudiants et la culture. Paris: Éditions de Minuit, 1964), 1979, ISBN 2-7073-0081-0. [2 ] Brousseau G., Theory of Didactical situations in mathematics 1970–1990. Kluwer Academic Publishers, 1997, ISBN 0-306-47211-2. [3 ] Duru-Bellat M., De quelques effets pervers des pédagogies différenciés. Educations, 1996, s. 7, 12–15, ISBN 2-8041-3437-7. [4 ] Duru-Bellat M., Les inégalités sociales a l’école: genese et mythes. PUF, Paris 2002, ISBN 2-13-052693-4. [5 ] Duru-Bellat M., Mingat A., La Gestion de l’hétérogénéité des publics d’éleves au college. Rapport de recherche, FEN, UNSA, Paris., 1997, ISBN 2-85634- 066-0. [6 ] Marchive A., L’interaction de tutelle entre pairs: approche psychologique et usage didactique. Psychologie et éducation, 1997, s. 30, 29–42, ISBN 90-209- 4144-5. [7 ] Mc Dermott R., Varenne H., Culture as disability [La culture comme handicap] [Traduit de l’américain par D. Perret, P. Clanché]. Anthropology & Education quarterly, 1995, s. 26/3, 324–348, ISBN 0161-7761. [8 ] Vergnaud G., L’enfant, la mathématique et la réalité: Problemes de l’enseignement des mathématiques a l’école élémentaire. Berne, Peter Lang, 1983, ISBN 3-261- 04845-X. Tvorba úloh pro Matematickou olympiádu Jaromír Šimša 1 Abstract: Příspěvek je především věnován osobnímu pohledu autora na historii a současný stav procedury výběru úloh pro Matematickou olympiádu v České republice. 1 Katedra matematiky Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, simsa@ipm.cz 133

na slabé A”2 a dobré A”1, a třída A’1 jsou dobří žáci ze třídy A a jsou rozděleni<br />

na slabé A”2 a dobré A”1:<br />

Vyčlenit elitu na úkor většiny znamená politickou volbu, ke které se didaktik<br />

nemůže vyjádřit, i když na druhé straně může oprávněně hájit myšlenku, že<br />

úlohou školy je umožnit jednotlivcům, aby se umístili v kultuře tím, že se osvojí<br />

kulturní statky, které jsou odkazem jejich předchůdců, a ne adaptovat tyto statky<br />

minoritních částí okrajových kultur naší společnosti. Jak poznamenávají Mc Dermott<br />

a Varenne (1995, 334), místo, které je určeno žákům minoritních kultur, je<br />

mnohem výmluvnější ve způsobu fungování našich institucí, v hodnotách, jichž<br />

jsou nositeli, než jejich předpokládanými poznávacími vlastnostmi. Tyto pozice<br />

jsou jasně adaptované na fungování institucí a na instituce, které prostřednictvím<br />

formálního vzdělávacího systému slouží k politickým a ekonomickým cílům.<br />

Nejde vůbec o to chválit nemožné rovnostářství, ani radikální elitářství, ale<br />

jednoduše podtrhnout nebezpečí pro naši moderní demokracii vytvářením kategorie<br />

jednotlivců, kteří nebudou již moci komunikovat sami se sebou, ani s kulturní<br />

společností. Právě tak naše výsledky by nás mohly svádět k tomu, že bychom se<br />

domnívali, že to může vést k domněnce, že výzkum zaměřený legitimním zájmem<br />

na účinnost a spravedlnost, by mohl získat zaměření především na podmínky<br />

organizace vyučovacích situací proto, aby umožnil každému osvojit si znalosti<br />

potřebné pro uplatnění občanství. Zopakujme oblíbenou větu Pierra Bourdieu, že<br />

mezi neodlišností a odlišností a jejich označením ve škole existuje střední cesta,<br />

kterou by mohla didaktika otevřít, nebo aspoň naznačit.<br />

Literatura<br />

[1 ] Bourdieu, P., Passeron, J. C., The inheritors: Students and their culture. Chi-<br />

132

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!