Ani jeden matematicky´ talent nazmar

Shodněme se na tom, že 15 žáků, kteří v pre-testu uspěli v 17 z 21 úloh,
můžeme označit za „nadanější“.
Kdo jsou tito žáci?
Představují 13,4 % této věkové kategorie. Pozorujeme tam více chlapců
(73,3 %) než dívek (26,7 %). Většina z nich (54 %) náleží k vyšší sociální třídě,
46 % ke střední třídě. Jejich rodiče mají všichni maturitu a 2/3 z nich mají univerzitní
diplom. Dotazník týkající se rodiny umožnil ukázat, že výchovné postupy
používané v rodině jsou pružné (jejich děti mohou dohadovat pravidla svého života)
a dominantními hodnotami jejich výchovného pojetí je rozvoj zvídavosti
a kritického ducha.
Ve třídě je psychosociální statut poměrně vysoký pro 87 % z nich a většina
z nich si toho je vědoma (nepřeceňují se, ani se nepodceňují). Na druhé straně většina
z nich, na rozdíl od ostatních žáků, se učitele bezprostředně ptá na něco, čemu
neporozuměli v matematice. Nehlásí se častěji než ostatní, ale jejich interaktivní
profil je významně odlišný. Nežádají o slovo, vykřikují.
Teoretický model studie; didaktické pojednání heterogenity profesorských
kompetencí
Každý učitel může potvrdit, že celé vyučování v kontextu školy přinejmenším
hledá způsob jak posunout znalosti u co největšího počtu svých žáků v nutně
limitovaném čase. Toto posunutí je pozorovatelné poklesem žákovských chyb,
jinak řečeno množstvím žáků považovaných učitelem za přijatelné. Učitel nedisponuje
jediným prostředkem pro postižení heterogenity výchozích kompetencí
žáků, jejich oblíbenosti matematiky, času a pozornosti, které jsou ochotni tomu
věnovat Jejich vyučování záleží na zvýraznění této výchozí heterogenity (s její
optimalizací). Ve skutečnosti, at’je úroveň jejich třídy jakákoli (velmi dobří, dobří,
slabí), jedna vyučovací hodina, příliš ambiciózní, bude příliš obtížná pro většinu
žáků, naopak hodina příliš jednoduchá nebude zrovna tak přijatelná pro ztrátu
času. Jednotlivci jsou citově angažováni ve svých pozicích v oblasti didaktické
(dobří a slabí žáci). Pro všechny tyto důvody všechny tyto kategorie je třeba považovat
za inherentní vůči fungování didaktických systémů nezávisle na výchozích
kompetencích jednotlivců (Brousseau ,1998).
Nyní musíme zkoumat dvě otázky:
1. Dovolilo vyučování ve třídě učení co největšího množství žáků?
2. Je toto učení rovnoměrně rozloženo podle úrovně žáků?
Výsledky
130