Ani jeden matematicky´ talent nazmar

skutečným uplatněním. Rozlišují tři typy žáků: žáky talentované na matematiku,
kteří podávají vynikající výkony (gifted hight-achieving), žáky talentované na
matematiku, kteří pracují pod své možnosti (gifted underachieving) a konečně
žáky netalentované (Vlahovic-Stetic et al., 1999). Právě druhá skupina žáků je –
podle našeho názoru – poměrně málo prostudovaná.
Talentovaní žáci prožívají a dávají najevo větší radost z učení nějakého předmětu,
než běžní žáci. To je konstatování z řady výzkumů, např. Changa (1989).
Neříká to však nic o tom, co bylo na počátku. Lze uvažovat nejméně o dvou
interpretacích:
• Protože je učení bavilo, zabývali se určitým předmětem či skupinou předmětů
častěji hlouběji než jejich spolužáci. Tím se naučili více a začali v dané oblasti
vynikat.
• Protože byli talentovaní, šlo jim učení snadněji než ostatním spolužákům.
Rychle dosáhli vhledu do dané problematiky, byli úspěšní, byli chválení a daný
předmět či skupina předmětů je začala bavit.
Emoce. Obecně se mluví o úzkosti jako stavu, který občas zažívá každý
člověk. Podle některých autorů má dvě složky. Ta kognitivní se označuje jako
obavy (worry), zatímco ta afektivní jako emoční či fyziologické rozrušení. Právě
obavy sycené kognitivními faktory podle řady výzkumů zhoršují žákovské výkony
i v matematice.
Specifickou proměnnou může být přítomnost nebo naopak absence tzv. strachu
z matematiky. Jde o strach, který vzniká u dětí vnějším působením, zpravidla ze
strany některých učitelů a/nebo rodičů. Vyskytuje se u dětí prospěchově průměrných
a podprůměrných, nikoli u dětí talentovaných na matematiku.
Styl učení. Typický způsob, jímž se žák učí v řadě různých situací (tedy styl
učení), může ovlivňovat rozsah, v němž se uplatní jeho talent, může ovlivňovat i
snahy učitelů rozvíjet jeho talent. Výzkumů na toto téma není mnoho. V našem
výzkumu pomocí dotazníku LSI Dunnové, Dunna a Price, jsme jistili, že studenti
gymnázia talentovaní na matematiku, se od svých vrstevníků statisticky významně
liší tím, že se dokáží lépe koncentrovat na učení, nepotřebují kolem sebe tolik ticha.
Jsou zvyklí učit se spíše u pracovního stolu, méně jim vyhovuje povalování se
v křeslech, na gaučích apod. Preferují spíše učení s kamarády, nebot’složitější úlohy
se patrně lépe prodebatovávají a řeší ve skupině. Výrazněji než běžné gymnazisty
je ovlivňuje učitel (zřejmě matematiky), který je pro ně autoritou, motivuje je
k učení, teší se z jejich úspěchů (Mareš, Skalská,1994).
Výzkumná sonda u žáků 6. a 7. tříd amerických základních škol (Heath, 2001)
nezjistila pomocí stejného dotazníku nějaké významné rozdíly mezi talentovanými
a netalentovanými žáky v jejich stylu učení.
13