Ani jeden matematicky´ talent nazmar

Autoři dokonce navrhují, aby při vyhledávání talentovaných žáků se diagnostika
jejich prostorových schopností stala standardní součástí screeningu (Shea et al.,
2001).
Nejde však jenom o schopnosti samy, nýbrž také o jejich skutečné využívání.
Žák může být nadaný pro určitou oblast (např. pro matematiku), ale jeho nadání
se nerozvine v talent, protože žák pracuje pod své možnosti. V tomto smyslu jde
o relativně neúspěšné žáky, tedy žáky, kteří podávají systematicky nižší výkony,
než by podle svých schopností mohli. V angličtině se nazývají underachievers
a můžeme se s nimi setkat i při výuce matematiky. Kanadská studie studovala
tento jev u dívek a žen nadaných na matematiku (Lupart, Wilgosh, 1998) a hledala
možná řešení.
Kromě vědeckých teorií intelektových schopností, krátce teorií inteligence,
existují také subjektivní „teorie“. Každý člověk má svou vlastní, privátní představu
o tom, co je inteligence, zda se dá zlepšovat a pokud ano, tak jakými postupy.
Tyto soukromé „teorie“ se také nazývají implicitní teorie inteligence. Výzkumy
C. Dweckové (1999) ukázaly, že existují dvě základní implicitní teorie inteligence:
inteligence fixní (v pozadí je předpoklad, že jde o neměnnou entitu – entity theory)
a inteligence (v pozadí je předpoklad, že jde o ovlivnitelnou entitu, že ji lze
zlepšovat, že jde dosáhnout přírůstků – incremental theory). Každá z nich vede
k jiným cílům, které si jedinec klade, jinému úsilí, jiné motivaci, jinému výkonu i
jinému hledání příčin úspěchu či neúspěchu.
Osobnost, zejména „jáství “. Žákovo „já“ je klíčovým prvkem v tom, abychom
porozuměli, proč žák o něco usiluje či neusiluje, proč vynakládá/nevynakládá
úsilí, proč dosahuje určitých výkonů, proč já sám sebe ted’hodnotí (aktuální já),
co sám se sebou chce udělat (možné já až ideální já).
Patří sem jednak žákovo sebehodnocení a dále obecnější sebepojetí. Velmi důležitá
je proměnná, kterou postuloval v sociálně-kognitivní teorii učení A. Bandury,
proměnná, pro níž se obtížně hledá český ekvivalent: self-efficacy. Navrhli jsme
výraz „subjektivně vnímaná způsobilost“, tedy jedincův pohled na vlastní kompetentnost
v určité oblasti lidské činnosti.
Srovnávací výzkum běžných žáků a žáků talentovaných na matematiku na
začátku 2. stupně základní školy ukázal zajímavé rozdíly. Talentovaní žáci mají
výrazně lepší sebepojetí v matematice; jejich vnímání vlastní kompetence v matematice
je přesnější, adekvátnější realitě oproti běžným žáků, nedochází k přeceňování
své zdatnosti (Pajares, Graham, 1999).
Ve schématu 1 je znázorněno žákovo sebepojetí a hierarchické vazby k žákovým
aktivitám (modifikovaně podle Boekaerts, 1998, s. 17).
Jsou zde znázorněny čtyři hierarchické úrovně. První úroveň – nejvyšší – tvoří
žákovo ideální „já“. Druhou úroveň představují principy, které řídí žákovu činnost
11