Ani jeden matematicky´ talent nazmar

který z Elisy Doolitlové – pouliční květinářky stvořil slečnu vybraných mravů tím,
že jí učil jazyk dobré londýnské společnosti. Už nejde o citový vztah zamilovaného
Pygmaliona do své sochy, ale vztah mezi autoritativním pedagogem a jeho žákem,
uvádějící užití tohoto mýtu do výchovné oblasti.
Pygmalion efekt by mohl být shrnut jako vliv efektu učitelova očekávání
na žákovy výsledky. (Pozn. překladatele: srovnej princip uzavřené a otevřené
budoucnosti – Matějček a další.) Žák dosáhne tím lepších výsledků ve škole, čím
lepší mínění má o něm učitel.
V roce 1964 Rosenthal s Jacobsonem provedli svůj experiment v 18 třídách
na škole Oak School. Provedli test (TOGA od Flagena), který umožnil výpočet IQ
u žáků. Test byl prezentován jako prognostický, předpovídající u žáků rozvinutí
nebo nastartování školního úspěchu. Na začátku následujícího školního roku dali
experimentátoři každému z 18 vyučujících seznam žáků, kteří podle výsledků měli
spět k úspěchu. Ve skutečnosti experimentální žáci (1 až 9 ve třídě) byli vylosováni
v poměru odpovídajícímu 20 % žáků školy. Zbytek tvořil kontrolní skupinu. Mezi
oběma skupinami existoval jediný rozdíl, a to rozum učitele. Jde o klasický typ
experimentu. Byly provedeny tři post-testy. První po půl roce v pololetí, druhý
na konci školního roku a třetí na konci následujícího školního roku. Výsledky
byly na úrovni intelektuálního rozvoje, kde se kontrolní skupina zlepšila o 8 bodů,
zatímco experimentální o 12 bodů. Nicméně tento efekt se projevil právě v nižších
ročnících. V prvním ročníku v kontrolní skupině o 12 bodů a v experimentální o 27
bodů. Ve druhém ročníku v kontrolní skupině o 7 bodů a v experimentální o16,5
bodů. V ostatních ročnících je rozdíl nulový nebo není statisticky významný.
Rosenthal s Jacobsonem z toho vyvozují, že očekávání osoby mající na zřeteli
chování jiné osoby se může transformovat z předpovědi na zautomatizovanou realizaci
minimálně v nižších třídách. Vyvozují z tohoto pohledu určité interpretace:
malí jsou více poddajní, méně stabilní, v tomto období života více podléhají změnám,
malí mají méně zavedenou pověst než starší a učitelé tady mohou snadněji
věřit ujištění experimentátora, učitelé je pokládají za schopné vývoje, malí žáci
jsou citlivější na zvláštní znamení v hodině, která jim dávají najevo učitelé. Podle
Roshentala a Jacobsona obdržené výsledky potvrdily hypotézu: předsudky jedné
osoby týkající se chování jiné osoby se mohou stát předpokladem pro chování
automatického typu.
Četné práce ukazují, že ve skutečnosti tento výzkum je sporný ve své metodologii
a že výsledky nejsou příliš průkazné (počet velmi slabých žáků v experimentální
skupině – 17 v prvním a druhém ročníku, nezvyklost malých žáků na test
TOGA, podmínky prezentace experimentu učitelům, neschopnost učitelů identifikovat
žáky, na které byli upozorněni. Mnohonásobné následné experimentování,
které bylo laboratorní i přirozené, nepotvrdilo zcela výsledky získané Rosentha-
108