Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
iblická úvaha<br />
„Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete<br />
tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud<br />
on nepřijde.“ Oběti v chrámu byly<br />
přinášeny několikrát denně, byzantská<br />
církev měla bohoslužby třikrát denně.<br />
Proč bychom si měli připomínat na oběť<br />
Pána Ježíše jen jednou ročně?<br />
S pohledem upřeným na Ježíše<br />
Jak máme úspěšně následovat svého<br />
Mistra, když se nás tak snadno přichytí<br />
hřích? (Žd 12,1n) Musíme se dívat na<br />
Ježíše. Pesach a z něj odvozená Památka<br />
Páně, jsou příležitostí k pohledu na<br />
Krista a jeho dílo. Jen jeho smrt nás<br />
osvobozuje, jeho krev dokonale smývá<br />
naše přestoupení. My už nenatíráme<br />
veřeje svého domu krví obětovaného<br />
beránka, ale vírou si přivlastňujeme, že<br />
krev z kříže smývá naše hříchy. Tehdy<br />
ani dnes nestačilo jen vědět, jak být vysvobozen.<br />
Izraelité museli veřeje potřít<br />
a my se Božího zaslíbení musíme chopit<br />
vírou. Skrýt se za znamení krve. Pán Ježíš<br />
říká (J 15): „Zůstaňte ve mně.“ Máme<br />
vzpomínat a pamatovat (Ž 103): „Dobrořeč<br />
duše má Hospodinu a nezapomínej<br />
na všechna jeho dobrodiní.“ Protože<br />
Hospodinovo milosrdenství je s těmi,<br />
kteří se ho bojí a kteří pamatují na jeho<br />
ustanovení a plní je. Když se Pán Ježíš<br />
loučil s učedníky, opakovaně je vyzýval<br />
k zachovávání jeho slova (J 15) a pak<br />
s nimi při velikonoční večeři uzavřel<br />
smlouvu. Jaké byly její podmínky? Abychom<br />
zůstávali v Něm a pamatovali na<br />
jeho slova.<br />
Přepodstatnění požívaného nebo<br />
zpřítomnění prožitého?<br />
Co myslel Pán Ježíš výroky: „To je mé<br />
tělo, to je má krev?“ Jedná se zde o přepodstatnění<br />
a proměnu těsta v maso?<br />
Sederový stůl připravený k večeři<br />
Sederový talíř obsahuje opečenou<br />
kost, opečené vejce, hořké<br />
byliny, zeleninu, slanou vodu<br />
a směs strouhaných jablek,<br />
oříšků, mandlí,<br />
skořice, zázvoru<br />
a červeného<br />
vína<br />
Možná nám pomůže pohled na židovskou<br />
tradici, z níž slavení Památky<br />
Páně vzešlo. Tradiční sederový večer<br />
se v židovských rodinách slaví dodnes.<br />
Na velikém talíři mají zvláštní jídla, která<br />
účastníku večeře připomínají vyjití<br />
z Egypta. Hořké byliny upomínají na<br />
hořký život v Egyptě a jejich požívání<br />
provází odpovídající mimika. Když se<br />
snítka petržele ponoří do slané vody<br />
a pak se pozvedne se slovy: „To jsou<br />
trpké slzy, které jsme v Egyptě plakali,“<br />
pak to vše slouží zpřítomnění příběhu<br />
vykoupení. Stejně jako pokrm připomínající<br />
hlínu, z níž museli v Egyptě vyrábět<br />
cihly. Než se vloží do úst, pronáší<br />
se slova: „To je ta otrocká dřina, kterou<br />
jsme museli odvádět v Egyptě!“ Na toto<br />
pojetí zpřítomnění egyptského exodu,<br />
zpřítomnění dávného příběhu, navázal<br />
Pán Ježíš, když řekl: „Toto je mé tělo,<br />
které se za vás vydává.“ Nešlo o přepodstatnění<br />
požívaného, ale o zpřítomnění<br />
prožitého. Je to obraz, který pomáhá<br />
naší slabé paměti. To, co pro nás vykonal,<br />
nás osvobodilo. Od koho nebo od<br />
čeho?<br />
Lék proti zapomnění<br />
Především od hříchu. Farao byl předobrazem<br />
otrokáře satana. Během sederové<br />
večeře se kropí vínem talířek a připomíná<br />
se deset egyptských ran, zápas<br />
s mocí temna. Slavení Večeře Páně je silným<br />
nástrojem k tomu, abychom nezapomínali.<br />
Žijeme v hříšném těle a proto<br />
máme sami sebe zkoumat, dříve než budeme<br />
jíst chléb a pít z kalicha. Ten, kdo<br />
soudí sám sebe, nebude souzen. Proto<br />
také píše Jan v 1J 1,8-9: „Říkáme-li, že<br />
jsme bez hříchu, klameme sami sebe<br />
a pravda v nás není. Jestliže doznáváme<br />
své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý,<br />
že nám hříchy odpouští a očišťuje nás<br />
od každé nepravosti.“ A my si máme<br />
připomínat, že cele patříme Pánu Ježíši.<br />
Byli jsme přece osvobozeni od hříchu<br />
a stali jsme se služebníky spravedlnosti<br />
(Ř 6,18). Za naše hříchy bylo zaplaceno<br />
výkupné, když jsme je vyznali, Pán nám<br />
je odpustil. Jsme však obklopeni a konfrontováni<br />
s hříchem, protože žijeme<br />
v hříšném světě. Potřebujeme se stále<br />
znovu očišťovat, zkoušet sebe sama<br />
a nechat se korigovat.<br />
To všechno učinil On pro tebe<br />
a co pro Něj učiníš ty?<br />
Nemůžeme zabránit tomu, aby nad<br />
našimi hlavami létali ptáci. Když si však<br />
na naší hlavě udělají hnízdo, neseme za<br />
to odpovědnost. Pokušení přichází, ale<br />
nesmíme dovolit, aby se v našem srdci<br />
stalo hříchem. My rozhodujeme o tom,<br />
co pustíme dovnitř a co ne! Jsme zodpovědní<br />
za to, jak žijeme a slavení Památky<br />
Páně nám pomáhá si to vždy znovu<br />
uvědomit. Pro naši spásu už Pán Ježíš<br />
vše udělal a teď jsme na řadě my. Jaká<br />
bude naše odpověď víry? Když hrabě<br />
Zinzendorf uviděl při návštěvě galerie<br />
obraz „Ecce homo“ od Domenica Fettiho<br />
s ukřižovaným Kristem a pod ním<br />
nápis: „Všechno to jsem učinil pro tebe,<br />
a co učiníš ty pro mne?“ od té chvíle věděl,<br />
že šťastný bude jen ve službě Spasiteli.<br />
Ta otázka provází každého z nás<br />
a při Památce Páně zvlášť intenzivně:<br />
„To všechno učinil On pro tebe a co pro<br />
Něj učiníš ty?“<br />
Z VYPRÁVĚNÍ FREDIHO WINKLERA<br />
ZPRACOVAL DANIEL MROZEK<br />
ŽIVÉ SLOVO<br />
29
Change language