You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
iblická úvaha<br />
Sederová večeře<br />
Místo za městem zvané Lebka<br />
Hebrejsky znamená Golgota lebku<br />
nebo také holý vrch. Pán Ježíš vynesl<br />
svůj kříž ven z města (J 19,17), kde byl<br />
za branami Jeruzaléma skalnatý vrch,<br />
který vypadal jako lebka. Takové místo<br />
se v dnešním Jeruzalémě našlo. Navštívili<br />
jsme ho a je skutečně za hradbami<br />
starověkého Jeruzaléma. Z nálezu Golgoty<br />
někteří usoudili, že by se měl najít<br />
i hrob. A jeden takový, který odpovídá<br />
popisu Nového zákona, se také našel.<br />
Archeologové společně s teology v něm<br />
spatřují ono původní místo. Je v Gordonově<br />
zahradě. Lidé, kteří o zahradu pečují,<br />
jsou protestanté a o pravost hrobu<br />
se nepřou. Nevadilo by jim, pokud by<br />
se skutečný Ježíšův hrob našel někde<br />
jinde. Když však do hrobu v Gordonově<br />
zahradě vejdete, máte pocit, že jste<br />
vstoupili přímo na místo biblického vyprávění,<br />
vypadá tak, jak jej evangelisté<br />
popisují. V zahradě se můžete posadit<br />
s celou svou skupinou poznávacího zájezdu<br />
a slavit tam Památku Páně. Stalo<br />
se to tam už takovou tradicí. Z toho, co<br />
jsem tam prožil a slyšel z vyprávění Frediho<br />
Winklera, jsem napsal následující<br />
úvahu o významu Památky Páně pro<br />
nás dnes.<br />
Reálná přítomnost nebo<br />
připomínání?<br />
V dějinách církve docházelo k různým<br />
neshodám a nedorozuměním ohledně<br />
významu slov Pána Ježíše, kterými nás<br />
ke slavení své památky vyzval. Některé<br />
a památka Kristova exodu<br />
tradiční církve vidí v chlebu a vínu reálné<br />
Boží beránek. Vykoupení Božího lidu<br />
tělo a reálnou přítomnost krve Pána z Egypta krví beránků bylo prorockým<br />
Ježíše, které vznikají tzv. přepodstatněním<br />
předobrazem konečného vykoupení Boku<br />
(transsubstanciací). Ve středověžích<br />
dětí skrze Krista. Židé to měli slavit<br />
se církev soustřeďovala na tajuplné každý rok, byl to pamětní den, který se<br />
proměňování chleba a vína vyslovením slavil jako slavnost Hospodinu a Bohem<br />
formule: „Toto je moje tělo, toto je kalich ustanovený řád pro všechny generace.<br />
mé krve,“ latinsky „hoc est enim corpus“.<br />
Uspořádání nebo řád se řekne hebrej-<br />
Zkomolením a zlidověním těchto sky seder, proto je to sederová večeře.<br />
slov vznikla formule kouzelná „hokus<br />
Kristův exodus namísto<br />
pokus.“ Ostatní slova Pána Ježíše, jako<br />
egyptského<br />
třeba výzva „Vezměte a jezte…“ ustoupila<br />
do pozadí. Co vlastně Pán Ježíš při své<br />
poslední večeři s učedníky ustanovil?<br />
Velikonoční beránek jako<br />
předobraz Kristovy smrti<br />
Bylo to o Velikonočním svátku. Pán<br />
Ježíš navázal na to, co se stalo ve Starém<br />
zákoně při vyjití z Egypta a co bylo<br />
dokonalým předobrazem jeho zástupné<br />
smrti. Je pozoruhodné, že k zajetí a zabití<br />
Ježíše z Nazareta došlo právě o Velikonocích,<br />
přestože se tomu zákoníci<br />
a farizeové snažili celou dobu vyhnout.<br />
Měli strach z nepokojů a z davů lidí, kteří<br />
během svátků Jeruzalém navštěvovali<br />
(poutníků mohl být až jeden milión).<br />
Ten předobraz lze vidět i v tom, že Pán<br />
Ježíš zemřel na kříži o 9. hodině (v 15.00<br />
hod.). Den začínal v šest ráno a 9.hodina<br />
je vlastně třetí hodina odpoledne,<br />
tedy přesně ta doba, kdy byli v chrámě<br />
zabíjeni velikonoční beránci. Byly jich<br />
tisíce, které musely být do večera připraveny.<br />
Jakoby tím nebeský Otec chtěl<br />
svému národu ukázat, to je ten pravý<br />
Antický<br />
sederový<br />
talíř<br />
V Lukáši 22,19-20 si čteme o chlebu,<br />
který vzal Pán Ježíš do ruky, lámal jej<br />
a rozdával. Byl to zvláštní chleb připravený<br />
jen pro pesachovou večeři. Pán<br />
jej vzal a řekl, že jej mají jíst na „jeho<br />
památku“ a ne na památku toho, co se<br />
stalo v Egyptě. Vtiskl tak velikonoční<br />
večeři nový smysl. Připomínán měl být<br />
On sám a jeho exodus, už ne jen ten<br />
egyptský. Do centra pozornosti se dostal<br />
exodus, o němž rozmlouval s Eliášem<br />
a Mojžíšem (Lk 9,31) na hoře proměnění.<br />
Cesta z Egypta nyní zůstala v pozadí<br />
cesty, kterou měl dokonat v Jeruzalémě.<br />
Čiňte to – jezte chléb a pijte z kalicha -<br />
na mou památku (Lk 22,19). Sederová<br />
večeře dostala nový obsah a nový smysl.<br />
Podobně jako byla beránkova krev na<br />
veřejích znamením, že do domu nemá<br />
anděl zhouby přístup, tak je krev Pána<br />
Ježíše znamením na nás, že jsme mimo<br />
dosah zhoubce, který nás pro Kristovu<br />
krev mine (pesach znamená minout,<br />
překročit). Kdo slyší jeho slovo a věří<br />
Bohu Otci, který ho poslal, má život<br />
věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již<br />
ze smrti do života. (J 5,24)<br />
Ustavičné slavení<br />
Naplnilo se slovo proroka Izajáše<br />
(Iz 53,5): „Jenže on byl proklán pro naši<br />
nevěrnost, zmučen pro naši nepravost.“<br />
Pán Ježíš toužil jíst beránka s učedníky<br />
před tím, než šel na kříž (Lk 22,15). Bylo<br />
to pro něj něco zásadního. Záleželo mu<br />
na tom, aby učedníci pochopili nový<br />
smysl Pesachu. Od té chvíle jej měli<br />
slavit na jeho památku. Když apoštol<br />
Pavel opakuje křesťanům v Korintu řád<br />
slavení Večeře Páně (1K 11), opakuje<br />
slova Páně: „To čiňte na mou památku.“<br />
Četnost slavení není dána ročním cyklem,<br />
ale platí slova apoštola (1K 11,26):<br />
28 ŽIVÉ SLOVO
Change language